ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4540.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 4540/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a/ J. Č. , b/ R. K. , c/ M. Š. , d/ P. D. , e/ P. J. , f/ R. J. , g/ Z. B. , h/ P. M. , i/ P. V. , j/ Š. H. , k/ K. H. D. , l/ Z. K. , m/ R. Š. , n/ D. Š. , o/ I. V. , p/ M. B. , q/ L. S. , r/ M. S. , s/ M. N. , t/ P. Š. a u/ P. S. , zastoupených JUDr. Kateřinou Koberovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, proti žalované RED Fourteen s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Opletalova 1535/4 (identifikační číslo osoby 25627694), zastoupené JUDr. Karlem Šturmem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 813/57, za účasti Metrostavu a.s. , se sídlem v Praze 8, Libeň, Koželužská 2450/4 (identifikační číslo osoby 00014915), vedlejší účastnice na straně žalované, o odstranění vad předmětu koupě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 343/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2015, č.j. 68 Co 49, 50/2015-434, takto:
Dovolání proti části rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2015, č.j. 68 Co 49, 50/2015-434, kterou byl ve věci samé potvrzen rozsudek ze dne 24. 10. 2014, č.j. 30 C 343/2012-359 (ve spojení s usnesením ze dne 18. 11. 2014, č.j. 30 C 343/2012-367), jímž Obvodní soud pro Prahu 4 vyhověl žalobě žalobců a/, b/, c/, d/ a uložil žalované „bezplatně odstranit vady kanalizačního potrubí ve vchodě H. a kanalizačního potrubí ve vchodě M. K., budovy č.p. , katastrální území Č., obec P., část obce Č., nacházející se na parcele č. 1280/27, zapsané na listu vlastnictví 1645 , Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, spočívající v protispádu svodného potrubí v úsecích vnitřní kanalizace objektu v šachtě Š0 ulice H. a v šachtě Š1 ulice M. K.“ , se zamítá .
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2015, č.j. 68 Co 49, 50/2015-434, v části, jíž byl ve věci samé potvrzen rozsudek ze dne 24. 10. 2014, č.j. 30 C 343/2012-359 (ve spojení s usnesením ze dne 18. 11. 2014, č.j. 30 C 343/2012-367), kterým Obvodní soud pro Prahu 4 vyhověl žalobě žalobců g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/, u/ a uložil žalované „bezplatně odstranit vady kanalizačního potrubí ve vchodě H. a kanalizačního potrubí ve vchodě M. K.2, budovy č.p. , katastrální území Č., obec P., část obce Č., nacházející se na parcele č. 1280/27, zapsané na listu vlastnictví 1645 , Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, spočívající v protispádu svodného potrubí v úsecích vnitřní kanalizace objektu v šachtě Š0 ulice H. a v šachtě Š1 ulice M. K.“ , a v akcesorických výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů (vyjma potvrzujícího výroku o náhradě nákladů řízení státu), a rozsudek ze dne 24. 10. 2014, č.j. 30 C 343/2012-359 (ve spojení s usnesením ze dne 18. 11. 2014, č.j. 30 C 343/2012-367), v části, jíž Obvodní soud pro Prahu 4 vyhověl žalobě žalobců g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/, u/ a uložil žalované „bezplatně odstranit vady kanalizačního potrubí ve vchodě H. a kanalizačního potrubí ve vchodě M. K., budovy č.p. , katastrální území Č., obec P., část obce Č., nacházející se na parcele č. 1280/27, zapsané na listu vlastnictví 1645, Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, spočívající v protispádu svodného potrubí v úsecích vnitřní kanalizace objektu v šachtě Š0 ulice H. a v šachtě Š1 ulice M. K.“ , se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 24. 10. 2014, č.j. 30 C 343/2012-359, ve spojení s usnesením ze dne 18. 11. 2014, č.j. 30 C 343/2012-367, vyhověl žalobě žalobců a/, b/, c/, d/, g/, h/, i/, j/, k/, l/, o/, p/, q/, s/, t/, u/ [žalovanou zavázal „bezplatně odstranit vady kanalizačního potrubí ve vchodě H. a kanalizačního potrubí ve vchodě M. K., budovy č.p. , katastrální území Č., obec P., část obce Č., nacházející se na parcele č. 1280/27, zapsané na listu vlastnictví 1645, Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, spočívající v protispádu svodného potrubí v úsecích vnitřní kanalizace objektu v šachtě Š0 ulice H. a v šachtě Š1 ulice M. K.“ ] a žalobu žalobců e/, f/, m/, n/ a r/, kteří se domáhali téhož, zamítl. Žalované a vedlejší účastnici uložil společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nákladů řízení úspěšným žalobcům 142.235,- Kč a ve vztahu mezi neúspěšnými žalobci na straně jedné a žalovanou s vedlejší účastnicí na straně druhé rozhodl, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“ ; žalované a vedlejší účastnici uložil zaplatit státu na nákladech řízení 20.285,80 Kč.
Rozhodnutí soudu prvního stupně – vyjma meritorního výroku, jímž byla zamítnuta žaloba žalobců e/, f/, m/, n/ a r/, ohledně nichž soud dovodil, že jako kupující nebyli ve smluvním vztahu s žalovanou – napadli žalovaná a vedlejší účastnice odvoláními.
Rozsudkem ze dne 25. 5. 2015, č.j. 68 Co 49, 50/2015-434, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalobu žalobců h/, j/, l/ a o/ zamítl a v části týkající se žalobců a/, b/, c/, d/, g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ je potvrdil. Žalované a vedlejší účastnici uložil zaplatit žalobcům a/, b/, c/, d/, g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 92.988,- Kč, žalované a vedlejší účastnici nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně vůči žalobcům h/, j/, l/ a o/ a ani vůči žalobcům e/, f/, m/, n/ a r/, žalované a vedlejší účastnici uložil zaplatit žalobcům a/, b/, c/, d/, g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ na náhradě nákladů odvolacího řízení 43.560,- Kč, žalované a vedlejší účastnici nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalobcům h/, j/, l/, o/ a ve vztahu mezi žalovanou s vedlejší účastnicí na straně jedné a žalobci e/, f/, m/, n/ a r/ na straně druhé rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení; výrok, kterým soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení státu, potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že (ve věci úspěšní) žalobci jsou (aktivně) věcně legitimováni, neboť každý kupující, který nabyl jednotku do vlastnictví, je – jako podílový spoluvlastník společných částí budovy, tedy i kanalizace – oprávněn v souladu se smluvními podmínkami reklamovat vadu zatěžující předmět spoluvlastnictví. Vady kanalizace vymezili žalobci „jasně a určitě“ a práva z odpovědnosti za ně uplatnili včas, tj. v záruční době, alternativním způsobem ( „oprava/kompenzace“ ) s tím, že „učinili volbu spočívající v … právu na odstranění vady a na provedené volbě setrvali.“ Závady kanalizace jsou odstranitelnými vadami, které existovaly v době dokončení stavby (červen 2007) a rovněž v době, kdy žalobci vady reklamovali (květen 2010). Námitku promlčení práva žalobců g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ odvolací soud neshledal důvodnou; pro počátek běhu promlčecí doby je nerozhodné, kdy pravomocně přistoupili tito žalobci do řízení, nýbrž kdy u soudu uplatnili právo.
Rozhodnutí odvolacího soudu – vyjma měnícího výroku, jímž byla žaloba žalobců h/, j/, l/ a o/ zamítnuta, a potvrzujícího výroku o nákladech řízení státu – napadla žalovaná dovoláním. Záruky sjednané účastníky ve smlouvách, na jejichž základě žalobci nabyli vlastnické právo jednotek včetně spoluvlastnictví společných částí domu, se vztahovaly k předmětu koupě, tj. k jednotce samotné a k ideálnímu spoluvlastnickému podílu na společných částech budovy, tedy i „potrubí“ (kanalizaci). Žalobci nemohou mít právo na bezplatné odstranění vady celé kanalizace, ale jen na opravu ideálního spoluvlastnického podílu na věci, což – fakticky ani právně – není možné (ideální spoluvlastnický podíl nelze opravit). V úvahu proto přichází „zejména“ právo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Podle žalované měl odvolací soud aplikovat §622 odst. 1, větu třetí, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“); nelze-li vadu odstranit, mají žalobci právo na slevu z kupní ceny, popř. mohou od smlouvy odstoupit. Reklamace (vytčení vad kanalizačního potrubí) a uplatnění práva z odpovědnosti za vady je podle žalované neplatným právním úkonem pro neurčitost a pro rozpor se zákonem. Kupující nemůže mít právo na bezplatnou opravu věci a současně právo na slevu z ceny, protože ustanovení §622 odst. 1 obč. zák. žádnou volbu mezi nimi nepřipouští. Dovolatelka s odkazem na judikaturu zdůrazňuje, že pouze ustanovení §622 odst. 2 obč. zák. zakládá při neodstranitelných vadách, které brání řádnému užívání věci, alternativně práva kupujícího (na výměnu věci, na odstoupení od smlouvy); jen v těchto případech si kupující mohl vybrat, které právo uplatní, neboť obě mu příslušela. Otázku, zda závady kanalizace jsou odstranitelnými vadami ve smyslu §622 odst. 1 obč. zák., posoudil odvolací soud po právní stránce neúplně. Zpracovatel znaleckého posudku pouze „načrtl“ možné – technické – odstranění protispádu kanalizace „v hrubých obrysech“ , aniž by se zabýval tím, zda je odstranění vady ekonomicky účelné a efektivní, resp. jaké náklady by bylo třeba na opravu vynaložit. Podle názoru dovolatelky žalobci, kteří přistoupili do řízení, uplatnili právo z odpovědnosti za vady po uplynutí promlčecí doby, takže její námitka je opodstatněná. Pro stavení promlčecí doby podle §112 obč. zák. není rozhodné, kdy právní zástupkyně žalobců a/, b/, c/ a d/ navrhla přistoupení dalších účastníků do řízení na stranu žalující, nýbrž kdy byl soudu doručen řádný souhlas těchto „nových“ žalobců se vstupem do řízení (§92 odst. 1, věta druhá, občanského soudního řádu, dále též jen „o.s.ř.“). Za vadný postup, kterým odvolací soud porušil právo na spravedlivý proces a který – v konečném důsledku – způsobil nepřezkoumatelnost rozhodnutí, označila žalovaná to, že se odvolací soud nevypořádal s výhradou nedostatku reklamačních protokolů, které nevyhovovaly sjednaným podmínkám. Z článku 4 reklamačního řádu vyplývá, že „reklamace musí být uplatněna na přiloženém reklamačním protokolu a musí obsahovat … přesnou identifikaci vady, její rozsah …“ a pro každou vadu měl být použit samostatný reklamační protokol. Ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů žalovaná zpochybnila užití ustanovení §150 o.s.ř. s tím, že odvolací soud opomněl zohlednit kritéria požadovaná ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Vedlejší účastnice ve vyjádření odkázala na argumentaci žalované v dovolání a žalobci se ztotožnili s napadeným rozhodnutím.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena (právo podílového spoluvlastníka na odstranění vady předmětu podílového spoluvlastnictví), a otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (promlčení práva z odpovědnosti za vady prodané věci).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud – poté, co opakoval důkaz listinou (plnou mocí z 30. 5. 2010 udělenou V. J. ve věci reklamace vad) – vyšel z následujícího skutkového stavu.
Žalobci a/, b/, c/, d/, g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ (dále jde jen o tyto žalobce) se na základě smluv o převodech vlastnictví jednotek uzavřených s právní předchůdkyní žalované (ING Zámecký park s.r.o.) stali vlastníky specifikovaných jednotek v budově č.p. v katastrálním území Č.; s převodem jednotek nabyli ideální (ve smlouvách vyčíslený) spoluvlastnický podíl budovy, stavební parcely č. 1280/27 a přilehlého pozemku parc. č. 1280/26 zapsaných na listu vlastnictví č. 1645 pro katastrální území Č., obec P. Žalovaná (prodávající) poskytla žalobcům záruční dobu v délce 36 měsíců, která začala běžet právní mocí kolaudačního rozhodnutí (4. 6. 2007). Žalobci udělili písemnou plnou moc V. J., místopředsedovi výboru společenství vlastníků jednotek, k vyřízení reklamace vad společných částí budovy. Dopisem z 31. 5. 2010 ( „Reklamace společných částí budovy“ ), který se do dispozice prodávající dostal 1. 6. 2010, zmocněnec žalobců vytknul právní předchůdkyni žalované (kromě jiných vad): „Proleželé kanalizační potrubí ve vchodu H.. Po tlakovém čistění provedena kamerová kontrola a nalezeno proleželé potrubí v délce cca 6-8 metrů pod podlahou 1. PP. V potrubí stojí voda do výšky cca 1/3 až ½ profilu“ (bod 15) a „Proleželé kanalizační potrubí ve vchodu M. K. 2. Kanalizace je proleželá v délce cca 10 m od dveří mezi výtahem a garážovým prostorem až k ústí do revizní šachty před domem“ (bod 16). V obou případech navrhl „opravu/kompenzaci“ . Ze znaleckého posudku č. 1639/2013, vypracovaného PROFI-TEN a.s., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 20/682, z vyjádření zpracovatele Ing. J. Š. a z jeho výpovědi, odvolací soud zjistil, že kanalizační potrubí (svodné) ve vchodě H. a kanalizační potrubí ve vchodě M. K. – společné části budovy č.p. – byly zhotoveny v rozporu s projektovou dokumentací [použití kolene 90° (87°) na trase je podle ČSN nepřípustné a nedodržení sklonu zapříčinilo protispád]. Protispád vznikl špatně připraveným podložím nebo tím, že podloží bylo nestabilní, tj. nebylo dostatečně zhutněno. Protispády svodného potrubí v úsecích vnitřní kanalizace objektu k šachtě Š0-ul. H. a k šachtě Š1-ul. M. K. způsobují havarijní stav, jehož následky se projevují ucpáním a následnou nefunkčností kanalizačního potrubí (protispád způsobuje nízkou samoprůtočnost a tím znemožňuje samočištění kanalizace). Co se nápravy týče, navrhl zpracovatel posudku úpravu kanalizace spočívající ve změně trasy a provedení (položení) nové vnitřní kanalizace tak, aby byla v souladu s normami a předpisy, anebo odkrytí stávající kanalizace a její opravu v úsecích, kde jsou protispády.
1) K otázkám uplatnění práv z odpovědnosti za vady .
Podle ustanovení §619 odst. 1 obč. zák. odpovídá prodávající – nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité – za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka).
Podle ustanovení §622 odst. 1 obč. zák., jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna, a prodávající je povinen vadu bez zbytečného odkladu odstranit. Není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující požadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový postup možný, může kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit.
Podle ustanovení §625, věty první, obč. zák. se práva z odpovědnosti za vady uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena.
Podle ustanovení §626 odst. 1 obč. zák. práva z odpovědnosti za vady věci, pro které platí záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době.
Občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12 2013 upravoval v souvislosti s kupní smlouvou v části osmé ( „Závazkové právo“ ) institut odpovědnosti za vady jednak obecnými ustanoveními (§499 až §510), jednak ustanoveními hlavy druhé ( „Kupní a směnná smlouva“ ). Jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, použijí se na právní vztahy založené kupními smlouvami – kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě – i ustanovení §613 až §627 (srov. §612 odst. 1 obč. zák.). O poměru těchto úprav Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení týkající se prodeje zboží v obchodě jsou ve vztahu k obecným ustanovením o kupní smlouvě (§588 až §600 obč. zák.) nejen doplňující, ale i speciální; upravují-li některé otázky proti obecným ustanovením o kupní smlouvě odlišně, má přednost tato zvláštní úprava (srov. rozsudky ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 1314/2005, a ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008). Na rozdíl od úpravy obecné, která spojuje zánik práva žalovat u soudu pouze s absencí notifikace vad (reklamace) u prodávajícího v prekluzivních lhůtách, které běží od převzetí věci kupujícím (§599 odst. 1 obč. zák.), v právních vztazích z kupní smlouvy uzavřené s podnikatelem nestačí, že kupující v záruční době vytkl prodávajícímu vady věci (reklamoval); z ustanovení §625 a §626 obč. zák. vyplývá, že zániku práv z odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě kupující zamezí, uvede-li v záruční době konkrétní právo, které z titulu reklamovaných vad uplatňuje (srov. Ze stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 21. 10. 1975, Cpj 57/75, bod III., uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/1976, Ze zhodnocení rozhodování soudů Slovenské socialistické republiky o službách, projednaného a schváleného občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu SSR z 21. 12. 1977, Cpj 42/77, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/1978, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1830/2014, a ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4367/2013).
Shora uvedené platí i pro smlouvy o převodu vlastnictví jednotek uzavřené podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění zákona č. 273/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 280/1996 Sb., zákonů č. 97/1999 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 451/2001 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 437/2003 Sb., č. 171/2005 Sb. a č. 179/2005 Sb. (dále jen „zákon č.72/1994 Sb.“).
Reklamace je jednostranný právní úkon kupujícího adresovaný prodávajícímu, jímž kupující vytýká určité závady prodané věci; sama o sobě nemá v daných poměrech (právní předchůdkyně žalované vystupovala jako podnikatelka v rámci své podnikatelské činnosti) přímé právní účinky. Teprve uplatněním práva z odpovědnosti za vady, tj. (opět) jednostranným právním úkonem kupujícího adresovaným prodávajícímu, kterým kupující dává prodávajícímu na vědomí, jaké právo v souvislosti s reklamovanou vadou zvolil, vznikne prodávajícímu v rámci odpovědnostního vztahu konkrétní povinnost odpovídající uplatněnému právu; že oba právní úkony mohou být uplatněny současně, je nasnadě. Ustanovení §34 a násl. obč. zák., týkající se právních úkonů, dopadají samozřejmě i na shora uvedené jednostranné právní úkony kupujícího.
Prodávající odpovídá nejen za to, že předmět koupě je ve shodě s kupní smlouvou v době převzetí kupujícím (§616 odst. 1 obč. zák.), ale i za to, že po určitou dobu po převzetí bude bez vad, jež představují rozpor s kupní smlouvou. Právo z odpovědnosti za vady prodané věci uplatní kupující u prodávajícího důvodně tehdy, jestliže reklamovaná závada je vadou v právním smyslu, jestliže se na předmětu koupě vyskytla v době uplatnění práva z odpovědnosti za vady v záruce a jestliže povaha vady odpovídá právu zvolenému kupujícím. Kupující si může vybrat některé z více práv z odpovědnosti za vady tam, kde takovou možnost zákon připouští (např. §622 odst. 2 obč. zák. spojuje s vadou, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, právo na výměnu věci nebo právo odstoupit od smlouvy, stejné platí v případě odstranitelných vad opětovně se vyskytujících po opravě, anebo vyskytujících se ve větším počtu, které brání řádnému užívání věci; §622 odst. 3 obč. zák. u jiných neodstranitelných vad přiznává kupujícímu právo na slevu z ceny věci nebo právo odstoupit od smlouvy). Vykoná-li volbu a uplatní jedno z více možných práv, je projevem vůle vázán a nemůže jednostranně volbu práva z odpovědnosti za vady měnit. Ustanovení §622 odst. 1, první věta, obč. zák. nedává kupujícímu výběr nároků z titulu odpovědnosti za vadu, kterou lze odstranit; v takovém případě má jen právo na odstranění vady. Možnost žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo odstoupit od smlouvy připadá v úvahu pouze tehdy, je-li – vzhledem k povaze vady – neúměrné požadovat výměnu věci nebo její součásti (srov. §622 odst. 1, věty druhou a třetí, obč. zák.). Podle ustálené soudní praxe lze jiné než již v zákonné lhůtě u prodávajícího uplatněné právo z odpovědnosti za tutéž vadu požadovat, pokud by původně uplatněné právo zaniklo pro nemožnost plnění (§575 a násl. obč. zák.) anebo kdyby vada, pro kterou bylo uplatněné, nabyla nového charakteru, např. odstranitelná vada by se stala – objektivně nebo subjektivně (tj. tím, že prodávající neodstranil vadu „včas“, viz §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2013) – neodstranitelnou (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů ve věcech týkajících se nároků z prodeje v obchodě a z obstaravatelských služeb, projednaného a schváleného občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR z 30. 12. 1982, Cpj 40/82, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/1983, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4513/2015).
S přihlédnutím k výše řečenému, dovolací soud uzavírá, že písemný jednostranný právní úkon, jímž žalobci reklamovali vady kanalizace a uplatnili u prodávající právo na její opravu, je v označení konkrétního práva z odpovědnosti za vady určitý a neodporuje ustanovení §622 odst. 1 obč. zák. (§37 odst. 1, §39 obč. zák.). Z obsahu písemnosti ( „Reklamace společných částí budovy“ z 31. 5. 2010) a z dalších skutečností (následné korespondence žalobců s prodávající) lze dovodit, že kupující požadovali odstranění vad kanalizace; uplatnění práva s odkládací podmínkou (§36 odst. 1 obč. zák.), případně uplatnění práv eventuálním nebo alternativním způsobem nelze dovozovat jen z toho, že jako řešení při odstranění zjištěných závad žádali „kompenzaci“ (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 21. 12. 1979, Cpj 100/79, k některým dalším otázkám výkladu ustanovení §251 odst. 1 obč. zák., uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/1980). Přestože odvolací soud v řešení této (dílčí) otázky pochybil, dovodil-li alternativní uplatnění požadavku na odstranění vady a kompenzace, v konečném výsledku je jeho posouzení správné.
Závěry, že při převzetí věci (jednotek a společných částí budovy) předmět převodu nebyl ve shodě s kupní smlouvou, tj. že kanalizace byla vadná (§616 odst. 1 obč. zák.), a že jde o vady odstranitelné ve smyslu §622 odst. 1, věty první, obč. zák., odpovídají odbornému znaleckému nálezu. Již v rozsudku ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. 33 Cdo 420/2008, Nejvyšší soud vysvětlil, že důkaz znaleckým posudkem se od jiných důkazních prostředků liší potud, že jeho hodnocení podle §132 o.s.ř. nepodléhají znalecké závěry (nálezy) ve smyslu jejich odborné správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. To, že soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, samozřejmě neznamená, že je znaleckým posudkem vázán. Má-li o odborném nálezu pochybnosti – což není případ v souzené věci – může uložit znalci (popř. tomu, kdo posudek připravoval, viz §22 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů), aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, případně aby vypracoval nový posudek; může rovněž ustanovit jiného znalce k posouzení téže věci nebo znalecký posudek přezkoumat ve smyslu §127 odst. 2 o.s.ř.
Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. 33 Cdo 420/2008, je nepřípadný, neboť jeho závěry se vztahují k výkladu pojmu vady, „která činí věc neupotřebitelnou“ (§597 odst. 1 obč. zák.). Za neupotřebitelnou věc je třeba považovat i takovou, u níž vyšla najevo vada, která je sice odstranitelná, avšak náklady na opravu jsou neúměrné ceně věci, takže oprava by byla ekonomicky neúčelným nákladem v poměru ke kupní ceně, což způsobuje, že zjištěná vada je vadou neodstranitelnou. Ustanovení §597 odst. 1 obč. zák. však nelze použít v případech prodeje věci podnikatelem. Není tedy pochyb o tom, že žalobci jako kupující zvolili právo odpovídající vytčeným vadám kanalizace, tj. právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna.
Prodávající se může s kupujícím dohodnout o poskytnutí záruky přesahující rozsah záruky stanovené zákonem (§502 odst. 1, 2, §620 odst. 5 obč. zák.); zákonné záruční doby nemohou být dohodou účastníků zkráceny (lze je jen prodloužit). Pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady prodané věci není předepsána zvláštní forma. Práva z odpovědnosti za vady mohou být proto uplatněna i ústně (srov. §40 a násl. obč. zák.). Jestliže žalobci jako spotřebitelé (řádně a včas) reklamovali vady kanalizace a uplatnili z toho plynoucí právo z odpovědnosti za vady písemnou formou ( „Reklamace společných částí budovy“ z 31. 5. 2010), není takový právní úkon neplatný (neúčinný) pro nedostatek smluvené formy jen proto, že tak neučinili v samostatných reklamačních protokolech (srov. §56 odst. 1, 3 písm. b/ obč. zák.).
2) K právu podílového spoluvlastníka na odstranění vady předmětu podílového spoluvlastnictví .
Podle ustanovení §137 odst. 1 obč. zák. vyjadřuje podíl míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.
Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. jsou společné části domu v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek. S převodem nebo přechodem vlastnictví jednotky přechází spoluvlastnické právo ke společným částem domu (srov. i §30 cit. zákona). Co se rozumí společnými částmi domu, stanoví §2 písm. g/ zákona č. 72/1994 Sb.; jsou jimi části domu určené pro společné užívání, zejména základy, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce, vchody, schodiště, chodby, balkóny, terasy, prádelny, sušárny, kočárkárny, kotelny, komíny, výměníky tepla, rozvody tepla, rozvody teplé a studené vody, kanalizace, plynu, elektřiny, vzduchotechniky, výtahy, hromosvody, společné antény, a to i když jsou umístěny mimo dům; dále se za společné části domu považují příslušenství domu (například drobné stavby) a společná zařízení domu (například vybavení společné prádelny).
Dovolatelka nezpochybnila věcnou legitimaci žalobců z hlediska ustanovení §91 odst. 2 o.s.ř., ale dovozuje neexistenci práva na odstranění vad celé věci proto, že společné části budovy jsou v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek.
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí uzavřel a zdůvodnil, že vlastnickou – vindikační nebo zápůrčí – žalobu (§126 odst. 1 obč. zák.) může podat kterýkoliv z podílových spoluvlastníků vůči každému, kdo neoprávněně zasahuje do jeho spoluvlastnického práva, případně i jen jeden z podílových spoluvlastníků věci, o jejíž ochranu jde (srov. rozsudky ze dne 3. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1794/96, ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2496/2006, ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2243/2006, ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 800/2014). Pro uplatňování práv z odpovědnosti za vady předmětu převodu, kterým je (bytová nebo nebytová) jednotka a spoluvlastnický podíl společných částí domu, platí stejná východiska (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 1314/2005). Právo z odpovědnosti za vady může u prodávajícího uplatnit kterýkoliv podílový spoluvlastník společných částí budovy a jeho právu na bezplatné, včasné a řádné odstranění vady odpovídá povinnost prodávajícího vadu bez zbytečného odkladu odstranit, a to bez ohledu na velikost spoluvlastnického podílu spoluvlastníka, který právo podle §625 obč. zák. včas a řádně uplatnil. Žalovaná se tedy mýlí, dovozuje-li, že vada je neodstranitelná jen proto, že kanalizace, která jí trpí, je předmětem podílového spoluvlastnictví, a právo z odpovědnosti za vady neuplatnili u prodávajícího všichni spoluvlastníci. Použití ustanovení §622 odst. 1, věty třetí, obč. zák. nepřipadá v úvahu, neboť – jak se podává již z výkladu výše – právo na slevu z ceny věci nebo právo odstoupit od smlouvy se váží jen na situace, kdy požadavek na výměnu věci či její součásti je neúměrné. V souzené věci je výměna předmětu převodu (společných částí domu) pojmově vyloučena a výměna jeho součásti (kanalizace) představuje opravu, jíž odpovědný subjekt odstraní vady.
3) K promlčení práva žalobců g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ z odpovědnosti za vady prodané věci .
Podle ustanovení §100 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (odstavec 1). Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického (odstavec 2, věta první).
Podle §101 obč. zák. je – pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak – promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Podle ustanovení §102 obč. zák. u práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Práva z odpovědnosti za vady prodané věci, pro které platí (zákonná nebo smluvená) záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době (§583, §625, §626 odst. 1 obč. zák.). Jestliže prodávající neuspokojí právo, které bylo uplatněno v záruční době, může se kupující domáhat ochrany u soudu; promlčení tohoto práva nastane uplynutím tří let ode dne, kdy bylo uplatněno u prodávajícího.
Z obsahu spisu se podává, že podání (datované 30. 5. 2013), kterým původní žalobci a/, b/, c/ a d/ navrhli, aby do řízení na jejich stranu přistoupili žalobci g/, i/, k/, p/, q/, s/ a t/, došlo soudu prvního stupně 31. 5. 2013. Právní zástupkyně původních žalobců doručila 11. 9. 2013 soudu prvního stupně listiny prokazující souhlas žalobců g/, i/, p/ a t/ se vstupem do řízení a po výzvě soudu z 18. 12. 2013 listinu prokazující souhlas žalobkyně k/ se vstupem do řízení; návrh na vstup žalobce u/ do řízení byl obsažen až v odvolání z 10. 2. 2014, kterým původní žalobci napadli usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 2. 2014, č.j. 30 C 343/2012-238. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 2. 2014, č.j. 30 C 343/2012-238, připustil vstup žalobců g/, i/ a k/ do řízení, usnesením ze dne ze 17. 3. 2014, č.j. 30 C 343/2012-261 (postupem podle §374 odst. 3 o.s.ř.) připustil vstup žalobců p/, q/, s/, t/ a u/ do řízení.
Pro přistoupení dalšího účastníka do řízení (§92 odst. 1 o.s.ř.) platí, že ten, jehož přístup do řízení je navržen, se stane účastníkem řízení až právní mocí usnesení, jímž soud takové přistoupení připouští. Stejně jako v případě žaloby (řízení je zahájeno dnem, kdy soudu došla žaloba), jejíž podání má – vedle procesních – také hmotněprávní účinky (zahájení řízení má za následek stavení běhu promlčecích a prekluzivních lhůt, nestanoví-li zákon jinak), platí, že své právo u soudu uplatnil přistoupivší účastník na straně žalující (z hlediska běhu promlčecích a prekluzivních lhůt) dnem, kdy soudu došel jeho souhlas s tímto opatřením nebo kdy projevil svůj souhlas do protokolu; uvedené platí samozřejmě jen za předpokladu, že soud návrhu na přistoupení dalšího účastníka pravomocně vyhověl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 32 Odo 1387/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57/2008).
Právo z odpovědnosti za vady (současně s reklamací) žalobci uplatnili u žalované 1. 6. 2010, tříletá promlčecí doba, v níž mělo být právo vykonáno, uběhla 3. 6. 2013 (1. 6. připadl na sobotu, viz §122 odst. 2, 3 obč. zák.); jestliže souhlasy žalobců g/, i/, p/, t/, u/ byly soudu prvního stupně doručeny 11. 9. 2013, souhlas žalobkyně k/ 13. 1. 2014, souhlasy žalobců q/, s/ 10. 2. 2014 a souhlas žalobce u/ rovněž 11. 9. 2013 s tím, že jeho vstup do řízení byl navržen až 10. 2. 2014, platí, že práva žalobců g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ z titulu odpovědnosti za vady společných částí budovy (kanalizace) jsou promlčena. Jelikož se žalovaná (dlužnice) promlčení dovolala, nelze žalobcům právo přiznat.
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno (právo podílových spoluvlastníků – žalobců a/, b/, c/, d/ – na odstranění vady předmětu podílového spoluvlastnictví), vyřešil odvolací soud ve shodě s tím, co je uvedeno shora pod bodem 2) ; Nejvyšší soud proto dovolání žalované v tomto rozsahu zamítl (§243d písm. a/ o.s.ř.).
Jelikož v řešení rovněž dovoláním otevřené otázky promlčení práva žalobců g/, i/, k/, p/ q/, s/, t/ a u/ z odpovědnosti za vady předmětu koupě (bod 3/ ) je napadené rozhodnutí v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v této části podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; zrušeno bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v tomu odpovídajícím rozsahu, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Ke zrušení nákladových výroků – vyjma toho, kterým odvolací soud potvrdil výrok o náhradě nákladů řízení státu – přistoupil dovolací soud proto, že jde z procesního hlediska o výroky závislé na meritorním rozhodnutí (§242 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Současně je třeba zdůraznit, že soudy obou stupňů pochybily v hodnocení důvodů pro výjimečné použití moderace podle §150 o.s.ř. Za důvody hodné zvláštního zřetele nelze bez dalšího považovat skutečnosti, že vady kanalizace se dotýkají všech spoluvlastníků, tedy i těch, kteří jako kupující nebyli ve smluvním vztahu s žalovanou a právo z titulu odpovědnosti za vady předmětu koupě jim vůči ní nevzniklo (žalobci e/, f/, m/, n/ r/), a těch, kterým právo z odpovědnosti za vady sice vzniklo, ale zaniklo prekluzí (žalobci h/, j/, l/, o/). Okolnost, že právo žalobců g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ z odpovědnosti za vady prodané věci pozbylo nárokovou složku, tj. vznesením námitky promlčení se stalo nevynutitelným, rovněž není sama o sobě důvodem uvedeným v §150 o.s.ř. V dalším řízení bude proto soud vycházet z ustálené judikatury Nejvyššího soudu týkající se výkladu §150 o.s.ř. (např. rozsudek ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2015, a usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2014, ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1270/2015, ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3617/2015, ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4275/2013, a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4601/2014).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. 5. 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu