ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.2605.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 2605/2018-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci úpadce J. H. , narozeného XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2013, č. j. 27 K 34/2004-572, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 1/2013, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2016, č. j. 11 Cmo 19/2016-33, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
[1] Žalobou pro zmatečnost podanou dne 17. 10. 2013 se úpadce domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2013, č. j. 27 K 34/2004-572, kterým bylo nařízeno přezkumné jednání a svolána schůze věřitelů.
[2] Usnesením ze dne 26. 6. 2014, č. j. 22 Cm 1/2013-4, Krajský soud v Plzni žalobu pro zmatečnost zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, a požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[3] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 2. 2016, č. j. 22 Cm 1/2013-25, přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl jeho žádost na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě pro zmatečnost (výrok II.). Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání úpadce rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku II. potvrdil.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, v němž požádal mimo jiné o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
[5] Jelikož dovolatel nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (§241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též jen „o. s. ř.“), Krajský soud v Plzni jej usnesením ze dne 1. 12. 2016, č. j. 22 Cm 1/2013-53, vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení, a poučil jej, že nebude-li nedostatek povinného zastoupení odstraněn, bude dovolací řízení zastaveno. Dovolatel nedostatek povinného zastoupení neodstranil.
[6] Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
[7] Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit. Není-li uvedený nedostatek podmínek řízení odstraněn, soud řízení zastaví.
[8] Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
[9] Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
[10] Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti (výše uvedenému) usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky soudem prvního stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §138 a §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.
[12] O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016).
[13] Dovolatel své právo podat dovolání uplatňuje zřejmě bezúspěšně již proto, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o žádosti o ustanovení zástupce, není (podle občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2007, pro dovolací řízení rozhodného – viz dále) přípustné (srov. §236 až 239 o. s. ř.). Není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce; je zjevné, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
[14] Dovolání ostatně představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva bez ohledu na výše řečené. Z obsahu spisu se totiž podává, že dovolatel brojí žalobou pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 27 K 34/2004-572, jímž soud nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů, uplatňuje zmatečnostní důvod zakotvený v §229 odst. 3 o. s. ř. Žaloba pro zmatečnost proti uvedenému usnesení je objektivně nepřípustná, neboť jí dovolatel napadá usnesení, jež není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1166/2010).
[15] Není-li žaloba pro zmatečnost přípustná, pak i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o takové žalobě je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Odvolací soud postupoval správně, jestliže dovolatelovu žádost o ustanovení zástupce zamítl.
[16] V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
[17] Absence výroku o nákladech řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je v posuzovaném případě mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí vydanému v konkursním řízení, kde platí §33 odst. 1 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání; proto se ani zde o nákladech řízení nerozhoduje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 34/2005).
[18] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu