ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.954.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 954/2019-284
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2019 o dovolání, které podal obviněný L. P., nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 5 To 33/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 101/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 3 T 101/2018, byl obviněný L. P. uznán vinným ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. d) trestního zákoníku. Za to byl podle §198 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 5 To 33/2019 , jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného, při nezměněném výroku o vině, nově odsoudil podle §198 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Pro výkon tohoto trestu jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný ve svém dovolání uvedl, že není možné na základě popisu skutku v rozsudku dojít k jednoznačnému závěru, že se v posuzovaném případě jednalo o týrání. Z popisu skutkové věty ani ze znaleckého posudku nevyplývá, že by se obviněný dopustil jednání s vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, které by bylo trvalé a dosahovalo by takové intenzity, aby bylo schopno vyvolat stav, kdy se osoba, která je takovému jednání vystavena, jej pociťovalo jako těžké příkoří. Podle jeho mínění nebyly naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty podle §198 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ani podle §198 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, jelikož se nejednalo o zvlášť surový nebo trýznivý způsob ani dané jednání nevykazovalo znaky trvalosti. I soudní znalec potvrdil, že ze zjištěných skutečností nebylo možné prokázat zvlášť surový nebo trýznivý způsob vzniku poranění. Obviněný dále namítl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Nalézací soud totiž založil své závěry na výpovědi matky poškozeného a na znaleckém posudku, který však konstatoval extrémní přístup k poškozenému ze strany jeho matky, nikoliv ze strany obviněného. Pochybení se soud dopustil také při určování délky společného soužití s poškozeným a jeho matkou. Soud vyšel výlučně z výpovědi matky poškozeného. Jiný důkaz k prokázání délky společného soužití nebyl proveden. Přestože obviněný navrhoval důkazy k prokázání toho, že se ve společné domácnosti téměř nezdržoval, soud na provedení dokazování v tomto směru rezignoval a jeho obhajobu neprověřil. Ačkoliv se odvolací soud zabýval otázkou věrohodnosti matky poškozeného, provedl to značně formálně, bez zohlednění souvislostí. Matka poškozeného jeho výchovu a péči o něj zanedbávala. Tato pochybení byla prokázána již před jejich společným soužitím. Babička poškozeného dokonce potvrdila, že matka na něj byla hrubá. Měla tudíž motiv, aby obviněného označila za původce modřin. Její nedůvěryhodnost vyplynula i z dalších svědeckých výpovědí. V závěru svého dovolání obviněný uvedl, že pochybení soudu jsou natolik extrémní, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Obviněný proto navrhl, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 5 To 33/2019, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 3 T 101/2018, byly zrušeny ve smyslu §265k odst. 1 trestního řádu a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rovněž vyjádřil souhlas s tím, aby ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný L. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ani Okresního soudu v Teplicích netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování provedených důkazů a v důsledku toho na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, ale směřovaly do hodnocení důkazu, jejichž prostřednictvím se snažil o prosazení pro něj příznivějších skutkových zjištění. Obviněný ve svém dovolání vlastním pohledem interpretoval pouze některé důkazy a tím zpochybňoval skutkové závěry přijaté nalézacím soudem, zejména stran věrohodnosti svědkyně matky poškozeného, její výpovědi, jejího chování k poškozenému, nesprávného výkladu znaleckého posudku. Jeho námitky byly především skutkového charakteru. K námitkám ohledně toho, že nebyly naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §198 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ani skutkové podstaty podle §198 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, jelikož se nejednalo o zvlášť surový nebo trýznivý způsob, ani že dané jednání nevykazovalo znaky trvalosti, je třeba uvést, že tyto námitky rovněž nejsou relevantní, neboť jejich prostřednictvím obviněný opět namítal odlišné posouzení skutkových závěrů. Nejvyšší soud ovšem zdůrazňuje, že ze způsobu provedení daného trestného činu jednoznačně plyne naplnění všech předmětných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 8. 2019
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu