ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.4445.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4445/2017-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce M. E. , bytem XY, proti žalovanému M. N. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, o 2.127.223,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 216/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2017, č. j. 51 Co 8/2017-187, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 10. 2016, č. j. 15 C 216/2014-176, nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Rozhodnutí odůvodnil tím, že dostatečně a přesvědčivě neosvědčil své majetkové a osobní poměry.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 2. 2017, č. j. 51 Co 8/2017-187, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil; ztotožnil se s jeho právním posouzením neexistence podmínek pro osvobození od soudních poplatků v situaci, kdy žalovaný neosvědčil řádně své osobní a majetkové poměry.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má zato, že si odvolací soud v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5069/2015, a jeho rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2015, nevyžádal daňová přiznání společnosti Chloe Trade s. r. o. za rok 2014 a 2015 od Finančního úřadu pro hlavní město Praha v situaci, kdy tento postup žalovaný navrhl a souhlasil s ním. Soudům obou stupňů zároveň vytýká, že jej nezatížily tzv. „vysvětlovací povinností“ k objasnění jeho majetkových a osobních poměrů. Odvolací soud se taktéž odchýlil od závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, podle nichž „účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly.“ S odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 1997, sp. zn. 11 Cmo 18/97, publikované pod č. 6/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněné pod č. 31/2015 Sbírky, usnesení ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3538/2014, 29 Cdo 3540/2014, a nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3543/2012, prosazuje názor, že neúspěch při podnikatelské činnosti nemůže být důvodem pro odepření přiznání osvobození od placení soudních poplatků. S tímto odůvodněním dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., čl. II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Namítá-li dovolatel, že si soud „nevyžádal daňová přiznání společnosti Chloe Trade s. r. o. za rok 2014 a 2015 od Finančního úřadu pro hlavní město Praha, a že jej nezatížil tzv. „vysvětlovací povinností“ k objasnění jeho majetkových a osobních poměrů“, nenapadá žádný závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že (stejně jako před ním soud prvního stupně) zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě – pokud by jí skutečně řízení bylo postiženo – však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci naplněn není.
Přestože dovolatel odkazuje na shora citovaná rozhodnutí dovolacího a Ústavního soudu, pomíjí tu okolnost, že dovoláním napadené usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků je založeno na závěru, že dovolatel své osobní a majetkové poměry dostatečně a přesvědčivě neosvědčil. Ačkoli odvolací soud připojil k tomuto určujícímu důvodu svého rozhodnutí poznámku o tom, že „sama skutečnost, že žalovaný nebyl úspěšný ve svém podnikání, tedy, že si nevyplácí příjem, nemůže být důvodem pro přiznání osvobození od soudních poplatků“, učinil jen jako obiter dictum .
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Václav Duda
předseda senátu