ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.930.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 930/2019-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce P. N. , bytem v XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, proti žalované AURES Holdings a.s., se sídlem v Praze 8, Dopraváků 874/15 (identifikační číslo osoby 017 59 299), zastoupené JUDr. Irenou Pražanovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, V Dolině 1516/1, o 255.537 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 20/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2018, č. j. 70 Co 269/2018-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.665 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ireny Pražanové, advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 16. 2. 2018, č. j. 30 C 20/2017-58, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 255.537 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 29. 12. 2015 do zaplacení oproti povinnosti žalobce vydat žalované automobil XY, VIN: XY (výrok I.); v rozsahu úroků z prodlení z částky 255.537 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 26. 12. 2016 do 28. 12. 2016 žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 9. 2018, č. j. 70 Co 269/2018-88, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost svého dovolání spatřuje žalobce v tom, že odvolací soud se při posouzení platnosti jeho odstoupení od kupní smlouvy uzavřené dne 3. 12. 2015 odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2107/2000, sp. zn. 21 Cdo 228/2015, sp. zn. 30 Cdo 1994/2014, sp. zn. 25 Cdo 2107/2000, a sp. zn. 32 Odo 722/2003. K výkladu pojmu „vozidlo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích“ pak odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Prosazuje, že mu žalovaná prodala vozidlo, které nebylo způsobilé provozu na pozemních komunikacích, aniž ho na tuto závadu upozornila a tím jej uvedla v omyl, neboť jako laik neseznal, že je-li filtr pevných částic vozidla nefunkční (na což byl při koupi písemně upozorněn), není vozidlo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Jednání žalované považuje za podvodné a kupní smlouvu hodnotí jako relativně neplatnou; neplatnosti se dovolal odstoupením od kupní smlouvy dne 25. 11. 2016.
Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen.
Takovou otázkou v posuzovaném případě není otázka způsobilosti motorového vozidla k provozu na pozemních komunikacích; odkazy žalobce na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 322/2016, 1 As 32/2018, 1 As 32/2018 a Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1669/16 a IV. ÚS 2221/2013, jsou proto pro posuzovanou věc nevýznamné. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že kupoval-li žalobce od žalované automobil prokazatelně s vědomím, že má nefunkční filtr pevných částic, na což byl jako kupující při převzetí automobilu výslovně v protokole o převzetí věci upozorněn (a tento nedostatek byl zohledněn v kupní ceně), nelze tvrzenou absenci obsahu filtru, která by byla bez dalšího příčinou jeho nefunkčnosti, považovat za vadu koupené věci. Pakliže žalobce tuto „vadu“ reklamoval a posléze z tohoto důvodu odstoupil od smlouvy a uplatnil právo na vrácení kupní ceny, nelze jeho požadavek hodnotit jako právně opodstatněný. K tvrzení žalobce, že ho žalovaná „ srozumitelně “ neupozornila na to, že nefunkční DPF (filtr pevných části) znemožňuje provozovat motorové vozidlo na pozemních komunikacích, je třeba - s odkazem na směrnici č. 2005/29/ES o klamavých obchodních praktikách (která byla prostřednictvím jeho novel implementována do zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele) - akcentovat hledisko průměrného spotřebitele. Žalobce jako držitel řidičského oprávnění absolvoval předepsaný výcvik završený zkouškou, při níž mimo jiné musel prokázat svou znalost o technických náležitostech vozidla a souvisejících právních předpisech, které upravují provoz vozidel na pozemních komunikacích. Nelze proto akceptovat jeho názor, že i přes podanou informaci, že filtr pevných částic vozidla je nefunkční, jako laik neseznal, že vozidlo není z tohoto důvodu způsobilé k provozu na pozemních komunikacích.
Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. Bezcenné jsou tudíž námitky, jimiž žalobce v dovolání při popisu chování žalované (že jej uvedla v omyl, neboť jej ujistila, že kupuje vozidlo provozuschopné, resp. že jej srozumitelně neupozornila na důsledky nefunkčního filtru pevných částic), prosazuje vlastní, od odvolacího soudu odlišnou verzi skutku; odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která v této souvislosti žalobce cituje, nebylo proto třeba se zabývat. Rovněž dovolací námitka, že napadené rozhodnutí nerespektuje rozsudky, v nichž se Nejvyšší soud zabýval relativní neplatností právního jednání, je založena na vlastní skutkové verzi žalobce. Odvolací soud totiž nevycházel při právním posouzení věci ze zjištění, že jednání žalované bylo podvodné, resp. že žalobce byl žalovanou uveden v omyl tím, že byl „ nesporně ujištěn “, že kupované vozidlo je provozuschopné. Naopak vzal za prokázané, že žalobce byl jako kupující v protokole o předání vozidla výslovně upozorněn na vadu (nefunkčnost) filtru pevných částic, což pro něho bylo jasným pokynem k tomu, aby bez prodlení požádal k tomu vybavené odborné pracoviště o výměnu či opravu nefunkčního filtru tak, aby byl funkční, neboť - jak již bylo výše zmíněno - každý držitel řidičského oprávnění musí vědět, že pouze funkční DPF (filtr pevných částic) je podmínkou provozuschopnosti vozidla a možnosti jeho užívání na pozemních komunikacích. Rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 228/2015, sp. zn. 30 Odo 1994/2014, sp. zn. 32 Odo 722/2003 a sp. zn. 25 Cdo 2107/2000, v nichž se Nejvyšší soud vyjadřoval k významu obsahu právního úkonu a k (relativní) neplatnosti při podvodném jednání, jimiž žalobce podpořil své dovolací námitky, jsou na daný případ nepřiléhavá.
Nepřípustné dovolací soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněna podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu