ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.88.2019.1
sp. zn. 5 Tdo 88/2019-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2019 o dovolání, které podal obviněný L. M. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 7 To 150/2017, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 296/2014, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se ohledně obviněného L. M. a podle §265k odst. 1 tr. řádu za užití §261 tr. řádu též ohledně obviněného O. K. v celém rozsahu zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 7 To 150/2017, a rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 24 T 296/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Litoměřicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 24 T 296/2014, byl obviněný L. M. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (míněno zřejmě též dílem dokonaný). Za to mu byl uložen podle §220 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnosti T., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen jako „T.“), odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudkem soud prvního stupně rozhodl také o vině O. K. a uložil mu shodný trest.
2. Tohoto trestného činu se obviněný podle uvedeného rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) následovně. Spolu s O. K. jako jednatelé obchodní společnosti T., jejímž jediným společníkem bylo město XY, neměli postupovat při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře a majetek obchodní společnosti T. spravovali v rozporu se svými povinnostmi, zejména v rozporu s ustanoveními §66 odst. 2, §567, §135 odst. 1, 2 a §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), neboť uzavřeli dne 1. 1. 2010 za obchodní společnost T. jako kupující s obchodní společností BIALBI, spol. s r. o., IČ: 64051960, se sídlem Roudnice nad Labem, Nad skalami 1835 (dále jen jako „BIALBI“) jako prodávající kupní smlouvu, jejímž předmětem byl nákup technologie kotelen v domech č. p. XY, XY a XY v ulici XY. Předmět plnění v kupní smlouvě podle rozsudku soudu prvního stupně nepřesně a neurčitě specifikovali, chybně uvedli č. p. domu XY namísto č. p. XY a nadhodnotili cenu předmětu plnění o více než 58 %. Kupní cena byla v kupní smlouvě pevně sjednána ve výši 1 800 000 Kč bez DPH, ačkoliv skutečná hodnota technologie kotelen byla ve výši 1 124 970 Kč bez DPH. Jednali tak s cílem ekonomicky poškodit obchodní společnost T., jelikož si byli vědomi skutečnosti, že technologie kotelen kupovali jako zcela nadbytečnou a bez jakéhokoli ekonomického významu, neboť věděli, že obchodní společnost T. dne 1. 10. 2010 přestala provozovat jakoukoliv činnost v oblasti tepelného hospodaření, neučinili ani žádné kroky směřující k realizaci provozu či informování společníka poškozené obchodní společnosti. V důsledku jejich jednání byla prodávajícímu obchodní společnosti BIALBI uhrazena dne 5. 11. 2010 část kupní ceny ve výši 600 000 Kč a dne 14. 1. 2011 další část kupní ceny ve výši 520 000 Kč. Tímto jednáním měli způsobit škodu obchodní společnosti T., neboť na základě předmětné kupní smlouvy jako část kupní ceny byla celkem uhrazena částka 1 120 000 Kč, když zbývající část kupní ceny nebyla v důsledku následného zásahu jediného společníka poškozené obchodní společnosti uhrazena.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění L. M. i O. K. a poškozená obchodní společnost T. odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 7 To 150/2017, tak, že je všechna podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný L. M. podal proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
5. Obviněný na začátku i v dalších pasážích svého dovolání obsáhle reprodukoval nejen dosavadní průběh jednání, ale též obsah rozhodnutí soudů nižších stupňů, s nimiž polemizoval. Podle přesvědčení obviněného jsou tato rozhodnutí věcně nesprávná, neboť jsou zatížena nesprávným právním posouzení skutku, ale též nezákonná z důvodu mnohých procedurálních vad, jež jim oběma vytkl, zejména odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně považoval za zcela nepřezkoumatelné a nesplňující požadavky na něj kladené ustanovením §134 odst. 2 tr. řádu (k tomu též odkázal na vybranou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu). Dovoláním obviněný napadl hodnocení provedených důkazů, v jehož důsledku došlo k nesprávnému právnímu hodnocení skutku. Podle obviněného také došlo k podstatné vadě řízení, neboť obviněný navrhoval další důkazy, které soud prvního stupně neprovedl a o jejich zamítnutí v řízení nerozhodl, nezabýval se jimi ani v odůvodnění svého rozhodnutí. Šlo zejména o zápis z jednání Rady města Roudnice nad Labem (nikoliv zastupitelstva, jak chybně následně uvedl odvolací soud) a neprovedení znaleckého zjištění hodnoty podnikatelského záměru, tedy pořízení kotelen včetně zajištění možnosti dodávat teplo a teplou užitkovou vodu do cca 60 bytů, který odvolací soud vůbec nezmínil. Odkázal k tomu na příslušné protokoly z hlavního líčení, v jehož rámci tyto návrhy učinil. K tomu zdůraznil, že v rámci rovného postavení účastníků řízení nelze požadovat po obviněném, aby stále opakoval tytéž návrhy na doplnění dokazování. V této spojitosti odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. I. ÚS 413/02, a ze dne 21. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 802/02. Upozornil také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 3 Tdo 91/2011, v němž Nejvyšší soud uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn i v případě, pokud se soudy nižších stupňů nezabývaly navrhovanými důkazy. Uvedená procesní vada má totiž vliv na správnost skutkových zjištění a v důsledku toho i na hmotněprávní posouzení skutku.
6. Obviněný nesouhlasil ani s dílčími přezkumnými závěry odvolacího soudu, zejména s body 22. – 29. odůvodnění jeho usnesení. V bodě 23., který odcitoval, odvolací soud uvedl zásadní tvrzení bez odkazu na konkrétní důkazy a jejich hodnocení. Své závěry odvolací soud opřel o odsuzující rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 6 T 34/2015, který byl následně odvolacím soudem (dokonce s týmž předsedou senátu, jako v této věci) zrušen, následně došlo ke zproštění v uvedené věci stíhaného J. V. V bodě 24. odůvodnění usnesení odvolacího soudu se uvádí tvrzení bez jakéhokoliv odkazu na provedené důkazy a bez vypořádání se s obhajobou obviněného. K bodu 25. odůvodnění usnesení odvolacího soudu obviněný připomněl, že smlouvu připravoval právník a obvinění neměli o její správnosti pochyb, proto nemohla být naplněna skutková podstata přečinu, pro který byli oba stíháni. Obviněný poukázal i na rozhodnutí civilních soudů, které akceptovaly, že se spoléhal na pomoc právníků. Proti závěrům odvolacího soudu uvedeným v bodě 26. odůvodnění jeho usnesení obviněný namítl, odvolací soud nedostatečně zjistil skutečnou hodnotu podnikatelského záměru nakoupit a provozovat kotelny ve 3 bytových domech, nezabýval se obhajobou obviněného a jediný opatřený důkaz vlastně nijak nehodnotil. Na to odvolací soud navázal v dalším bodě (27.), v němž zcela přejal konstrukci vypracovanou P. H., avšak nevypořádal se nijak s důkazy svědčícími ve prospěch obviněného. Nesouhlasil ani s úvahami odvolacího soudu týkajících se právní kvalifikace, neboť není zřejmé, které konkrétní povinnosti měl obviněný porušit, samotný odkaz na ustanovení právních předpisů nepovažoval za dostatečný
7. Obviněný ze všech uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů včetně obsahově navazujících rozhodnutí a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, případně soudu druhého stupně.
III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného
8. Dovolání obviněného bylo zasláno k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupkyně upozornila, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se nelze úspěšně domáhat revize skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů ani přezkoumávat správnost jimi provedeného dokazování. Odmítla námitky obviněného týkající se neprovedení jím navrhovaných důkazů a absenci rozhodnutí o těchto důkazních návrzích, neboť závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Není totiž povinností obecného soudu akceptovat jakýkoliv důkazní návrh. Jestliže soud však odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí pečlivě odůvodnit. Soudy nižších stupňů se navrženými důkazy náležitě zabývaly a odůvodnily svůj postup, proto uvedené námitky obviněného neodpovídají uvedenému dovolacímu důvodu. Dále státní zástupkyně namítla, že chybějící nebo nedostatečné odůvodnění odmítnutí návrhu strany trestního řízení na doplnění dokazování nelze bez dalšího považovat za případ tzv. opomenutých důkazů. V posuzované věci byla podle ní vina obviněného jednoznačně prokázána řadou listinných důkazů a svědeckých výpovědí, které mají dostatečnou vypovídací hodnotu oproti těm důkazům, které navrhoval obviněný a které označil za důkazy opomenuté. Z těchto hledisek je třeba posuzovat i námitky obviněného, že soud prvního stupně nerozhodl o návrhu na doplnění dokazování přibráním znalce ke zjištění hodnoty podnikatelského záměru. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně skutečně nevyplývá, jak se soud prvního stupně vypořádal s tímto důkazním návrhem obviněného, avšak z přezkumných závěrů odvolacího soudu je zřejmé, že tento soud považoval pro zjištění výše způsobené škody za dostačující podané odborné vyjádření obchodní společnosti Thermoservis s. r. o. (jak vyplývá z bodu 26. odůvodnění jeho usnesení). Z tohoto postupu vyplývá, že odvolací soud shledal takový důkazní návrh obviněného za nadbytečný, neboť rozhodná skutková okolnost svědčící o výši škody byla bez důvodných pochybností prokázána jinými důkazy, mimo jiné odborným vyjádřením. Námitku obviněného týkající se tzv. opomenutých důkazů proto nebylo možno akceptovat.
9. Státní zástupkyně připustila, že pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, odůvodnění rozhodnutí bylo v reprodukční i argumentační části poněkud strohé, ovšem tato skutečnost nezakládá nepřezkoumatelnost tohoto rozsudku. Soud prvního stupně vycházel výhradně z důkazů provedených v hlavním líčení, na jejichž základě dospěl ke správným skutkovým a právním závěrům. Odvolací soud se dostatečně vypořádal s námitkami obviněného, kterými brojil proti zmíněným nedostatkům odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Takové námitky v dovolacím řízení jsou ale nepřípustné. Tento závěr bylo možné vztáhnout i na námitky obviněného, jimiž odvolacímu soudu vytkl, že v odůvodnění svého usnesení pod bodem 29. citoval povinnosti statutárního orgánu bez konkrétní souvislosti na žalovaný přečin. Uzavřela, že soudy nižších stupňů nezaložily výrok o vině obviněného na vadě tzv. opomenutých důkazů, jak namítl obviněný.
10. Ze všech výše uvedených důvodů proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud i pro případ jiného rozhodnutí tak učinil v neveřejném zasedání.
11. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice obviněnému, který tohoto práva využil. K vyjádření uvedl, že setrvává na svých námitkách uvedených v dovolání, s nimiž se státní zástupkyně vypořádala zcela nedostatečně. Předně se nevypořádala se skutečností, že hodnocení důkazů v odůvodnění rozhodnutí chybí nebo je jen formální, stručné a nesrozumitelné. Podstatnou částí námitek, tj. nesrozumitelností dovoláním napadených rozhodnutí, se státní zástupkyně zabývala až závěrem svého vyjádření, když pouze formálně konstatovala, že odůvodnění je v reprodukční a argumentační části strohé. Tento postup považoval obviněný za porušení práva na spravedlivý proces.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
13. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
14. Obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je naplněn tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V daném případě obviněný napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Jde tedy o rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, přičemž podle dovolatele v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podstatou námitek dovolatele je tak důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
15. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento d ovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) K námitkám obviněného
16. Obviněný ve svém dovolání skutečně převážně brojil proti procedurálním nedostatkům a proti nesprávnosti skutkových zjištění, což jinak v zásadě neodpovídá jím uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům, jak poukazovala ve svém vyjádření státní zástupkyně. Ovšem v určitých pasážích obviněný též zpochybňoval, že by byly naplněny příslušné znaky skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, v tomto ohledu bylo jeho dovolání přípustné a tyto jeho námitky byly shledány též jako důvodné. Nejvyšší soud se proto následně zabýval posuzovanou věcí a přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků, proti nimž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, jak mu ukládá ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu, a musí konstatovat, že i v ostatních výhradách je třeba dát obviněnému za pravdu, zároveň je třeba poukázat i na další vady předcházejícího řízení.
17. Nejvyšší soud předně uznal námitku obviněného, že soudy nižších stupňů se vlastně vůbec nevypořádaly s jeho obranou, že se při svém postupu spoléhal na rady právníků, tj. osob práva znalých, kteří mu smlouvy připravovali, přesto mu bylo vytýkáno, že úmyslně uzavřel kupní smlouvu s předmětem plnění, s nímž nebylo možno nakládat. Nevypořádaly se tak vůbec s problematikou spoléhání se na odbornou pomoc osob práva znalých, která zpravidla vede, není-li zde konkrétních okolností, pro které by bylo možno usuzovat na jejich nesprávnost, k vyloučení trestní odpovědnosti za úmyslný trestný čin (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 5 Tdo 848/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 6 Tdo 1112/2014; srov. též Púry, F., Richter, M. Spolehnutí se na správnost odborné rady a její nesprávné poskytnutí z hlediska trestní odpovědnosti . Bulletin advokacie, č. 10/2018, s. 18 a násl.). K tomu zcela přehlédly obhajobu obviněného, jíž se nezabývaly, neučinily náležitá skutková zjištění potřebná k posouzení uvedené otázky, a proto již jen z tohoto důvodu nemohla jejich rozhodnutí obstát.
18. Soudy nižších stupňů se však náležitě nevypořádaly s obhajobou obviněného ani v dalších směrech týkajících se otázky naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 tr. zákoníku, a to předně objektivní stránky, tj. s tím, jaké konkrétní povinnosti měl obviněný porušit, jaká měla být způsobena škoda, resp. jaká měla být její výše . I v tomto směru jsou určující též nedostatky ve skutkových zjištěních, neboť skutková zjištění obsažená v popisu skutku prakticky vůbec nejsou nijak v naznačených ohledech zdůvodněna v rozsudku soudu prvního stupně, který zcela rezignoval na zákonný postup při vyhotovení odůvodnění svého rozsudku v intencích zejména §125 odst. 1 tr. řádu. Odůvodnění jeho rozhodnutí je zcela nedostatečné, nesplňuje parametry uvedeného ustanovení, pomíjí drtivou většinu důkazních prostředků, které byly v průběhu poměrně rozsáhlého hlavního líčení provedeny, nevypořádává se s důkazy protichůdnými a s obhajobou obviněného, nijak důkazy nehodnotí, nečiní z nich žádné závěry s logickým odůvodněním, proč se soud přiklonil k té či oné verzi skutkového děje. Velká část důkazů tak zůstává zcela opomenuta, a to nejen pokud jde o důkazy navržené obviněným, o nichž nebylo v průběhu řízení nijak rozhodnuto a jimiž se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vůbec nezabýval, ale též pokud jde o důkazy, které provedl, ale pak se s nimi nijak nevypořádal v odůvodnění, neuvedl, zda z nich vycházel a proč, či naopak.
19. Soud skutečně není povinen provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhl, jak připomínala ve svém vyjádření státní zástupkyně, naopak je povinen a současně oprávněn odpovědně zvážit, které důkazy je třeba provést a zda je potřebné stav dokazování doplnit, tedy posoudit důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. I. ÚS 729/2000, uveřejněný pod č. 224/2005 ve svazku č. 39 na str. 369 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dále ve zkratce jen „Sb. nál. a usn.“). Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů přitom však musí vyplývat, že se návrhy obviněného na doplnění dokazování vážně zabývaly a neshledaly je potřebné vzhledem ke skutkovému ději, který je obviněnému kladen za vinu. Problematika tzv. opomenutých důkazům byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí – z mnoha nálezů Ústavního soudu viz např. nález ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, publikovaný pod č. 10/1995 ve svazku č. 3 na str. 51 Sb. nál. a usn., nález ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, publikovaný pod č. 76/1997 ve svazku č. 8 na str. 231 Sb. nál. a usn., nález ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, publikovaný pod č. 127/2002 ve svazku č. 28 na str. 95 Sb. nál. a usn. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Kromě shora uvedených viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, publikovaný pod č. 26/2004 ve svazku č. 32 na str. 239 Sb. nál. a usn., nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, publikovaný pod č. 91/2004 ve svazku č. 33 na str. 377 Sb. nál. a usn., nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikovaný pod č. 172/2004 ve svazku č. 35 na str. 315 Sb. nál. a usn. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že tzv. opomenuté důkazy, tedy důkazy, jimiž se soud řádně nezabýval, zakládají nepřezkoumatelnost a tedy i protiústavnost vydaného rozhodnutí (viz např. nález ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 50/03, publikovaný pod č. 120/2006 ve svazku č. 41 na str. 499 Sb. nál. a usn., nález ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, publikovaný pod č. 60/2010 ve svazku č. 56 na str. 643 Sb. nál. a usn.).
20. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že soud prvního stupně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí (na str. 4), že při hlavních líčeních bylo provedeno rozsáhlé dokazování, a to i nad rámec navrhovaných důkazů, aby byly ověřeny skutečnosti tvrzené obžalobou a oběma obviněnými, avšak následně prakticky žádné hodnotící úvahy ohledně provedených důkazů neprovedl, pouze konstatoval, že vycházel zejména z výpovědí svědků F. V. a J. V. a z listinných důkazů, zejména z kupní smlouvy, předávacího protokolu a revizní zprávy, žádosti o zrušení licencí, rozhodnutí a dalších důkazů, aniž by je jakkoliv hodnotil. Takový rozsudek je však skutečně nepřezkoumatelný, jak namítal obviněný. Takové pochybení však nenapravil ani odvolací soud, jakkoliv se snažil v odůvodnění svého usnesení nahradit hodnotící činnost soudu prvního stupně. Takový postup je však nepřípustný, není možné, aby hodnocení důkazů na základě provedených důkazních prostředků prováděl jiný orgán činný v trestním řízení než ten, který je skutečně provedl. Takový postup zcela porušuje základní zásady trestního řízení, především zásadu bezprostřednosti a ústnosti a zásadu volného hodnocení důkazů. Porušení těchto zásad se též zřetelně projevuje i v některých nesprávnostech závěrů, které jsou obsaženy v odůvodnění odvolacího soudu a na něž obviněný ve svém dovolání poukazoval (tak např. je dovozována jeho vina z jiného nepravomocného odsuzujícího rozsudku v trestní věci jiné osoby – J. V., který navíc byl následně pravomocně zproštěn obžaloby).
21. Z uvedených důvodů je třeba dát obviněnému za pravdu, že v daném případě jsou skutkové závěry soudů nižších stupňů zcela nepřezkoumatelné a že došlo k celé řadě procesních pochybení v postupu soudů nižších stupňů, která našla odraz ve výsledku trestního řízení v podobě nezákonných rozhodnutí soudů nižších stupňů, jež tak nemohla obstát a bylo na místě je k dovolání obviněného zrušit. Soud prvního stupně pochybil, pokud v odůvodnění svého rozsudku provedl pouze heslovitě výčet důkazů, aniž by provedl jakéhokoliv jejich hodnocení a konstatoval, co má ve věci za prokázané. Nepostupoval tedy v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu, podle něhož měl stručně vyložit, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění mělo být také patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů, o čemž měl předtím rozhodnout, a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanoveních zákona v otázce viny a trestu. Odůvodnění napadeného rozsudku tak v tomto ohledu nesplňuje požadavky, které pro něj plynou z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Odvolací soud se sice snažil toto pochybení částečně napravit, avšak sám pochybil, pokud provedl hodnotící úvahy ve vztahu k těm důkazům plynoucím z důkazních prostředků, které sám neprovedl. Zcela přitom nahrazoval činnost soudu prvního stupně, což není jeho úkolem.
22. V dalším průběhu trestního řízení budou soudy nižších stupňů muset napravit pochybení, jichž se dopustily v dosavadním průběhu trestního řízení. Především budou muset provést dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí, budou se muset vypořádat s návrhy obviněného na doplnění dokazování. Budou se muset zabývat obhajobou obviněného, a to i v otázkách jeho zavinění vzhledem k jeho obraně, že se řídil radou právníků, jež předmětnou kupní smlouvu připravovali, budou se muset zabývat i tím, nakolik skutečně nemohla naznačeným způsobem poškozená T. podnikat, či zda překážky byly jen dočasného rázu, jak namítal obviněný, budou se muset náležitě a přesvědčivě vypořádat i s ostatními obranami obviněného (zjištění výše škody, odůvodněností způsobu jejího výpočtu etc.).
V. Závěrečné shrnutí
23. Vzhledem ke všem shora zmíněným skutečnostem Nejvyšší soud vyhověl dovolání obviněného a podle §265k odst. 1 tr. řádu ohledně obviněného L. M. a podle §265k odst. 1 tr. řádu za užití §261 tr. řádu též ohledně obviněného O. K., jemuž prospívají tytéž důvody uvedené v dovolání obviněného L. M., v celém rozsahu zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 7 To 150/2017, a rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 24 T 296/2014, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu současně Okresnímu soudu v Litoměřicích uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
24. Bude na Okresním soudu v Litoměřicích, aby se znovu důsledně zabýval danou věcí, ve shora naznačeném směru za součinnosti stran, zejména pak státního zástupce, jde-li o skutková tvrzení podporující obžalobu, případně doplnil dokazování, důkazy získané z provedených důkazních prostředků náležitě vyhodnotil nejen jednotlivě, ale i v jejich souhrnu, a vyvodil z nich odůvodněné skutkové závěry, které pak bude muset náležitě právně kvalifikovat. Pokud i po takovém doplnění dokazování znovu dospěje k závěru, že jednání obviněných naplnilo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, měl by věc posoudit i z hlediska §12 odst. 2 tr. zákoníku.
25. Při novém projednání a rozhodnutí věci je soud prvního stupně a následně i odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§265s odst. 1 tr. řádu). Dovolací soud zároveň upozorňuje na zákaz změny k horšímu ve vztahu k předchozímu rozhodnutí učiněnému soudem prvního stupně, jak je vyjádřen v §265s odst. 2 tr. řádu (tzv. zákaz reformationis in peius).
26. Protože zjištěné vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení nemohl Nejvyšší soud odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.
předseda senátu