ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.914.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 914/2019-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2019 o dovolání obviněného D. R. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 13 To 6/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 126/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. R. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 3 T 126/2018, byl obviněný D. R. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
1. dne 30. 1. 2018 kolem 13.30 hodin v XY, okres Ústí nad Orlicí, na místních komunikacích ve stavu ovlivnění psychotropní látkou, kdy ve vzorku krve odebraném v 14.45 hodin byla zjištěna psychotropní látka metamfetamin v koncentraci 554,5 ng/ml a jeho aktivní metabolit amfetamin v koncentraci 60,8 ng/ml krevního séra, řídil osobní automobil značky Alfa Romeo, RZ XY, přičemž v ulici XY byl kontrolován hlídkou Policie České republiky, podroben testování na omamné látky a převezen k odběru moči a krve,
2. dne 12. 7. 2018 ve večerních hodinách řídil osobní automobil značky BMW 320D, RZ XY z XY, okres Ústí nad Orlicí, do Svitav, kde byl kontrolován hlídkou Policie České republiky, a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu rozhodnutím Městského úřadu Česká Třebová č. j.: MUCT/11737/2018/DOP/LAD/SPŘ/64-6 ze dne 1. 6. 2018, které nabylo právní moci dne 16. 6. 2018, byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců, tedy do 16. 12. 2019,
3. v XY dne 14. 8. 2018 v 14.45 hodin na ulici XY řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Octavia, RZ XY, byl kontrolován hlídkou Policie České republiky OHS Ústí nad Orlicí a bylo zjištěno, že uvedené vozidlo řídil přesto, že rozhodnutím Městského úřadu v České Třebové č. j.: MUCT/1137/2018/DOP/LAD/SPŘ/64-6, ze dne 1. 6. 2018, které nabylo právní moci dne 16. 6. 2018, mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců, tedy do 16. 12. 2019.
2. Za tyto přečiny byl obviněný podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v době trvání jednoho roku a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků.
3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 13 To 6/2019, odvolání obviněného podané proti rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný s odkazem na §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že bylo porušeno jeho právo účastnit se osobně veřejného zasedání konaného u odvolacího soudu dne 29. 1. 2019, jemuž nebyl z důvodů hospitalizace osobně přítomen.
5. V obsahu dovolání obviněný rozvedl, že důvodem hospitalizace byla popálenina, k níž došlo dne 27. 1. 2019 při opravě auta, a byl transportován leteckou službou do Fakultní nemocnice v XY na kliniku popálenin. Hospitalizován byl do 25. 2. 2019, a v důsledku toho bylo dne 29. 4. 2019 rozhodnuto Okresní správou sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí o jeho invaliditě s předpokladem pracovní neschopnosti 6 až 8 měsíců. Odvolací soud, jenž konal dne 29. 1. 2019 veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, měl k dispozici potřebné podklady, protože byl vyrozuměn, že je obviněný na jednotce intenzivní péče, přesto si sám neověřil, v jakém stavu se obviněný nachází, zejména, zda mohl učinit prohlášení o tom, že souhlasí, aby veřejné zasedání proběhlo bez jeho přítomnosti. Odvolací soud nebral do úvahy, že obviněný byl od 27. 1. do 31. 1. 2019 na oddělení jednotky intenzivní péče a nacházel se pod vlivem prostředků tlumících bolest. Nezjistil, že obviněný nebyl schopen souhlas s konáním veřejného zasedání učinit, a že informace o jeho zdravotním stavu nemohl poskytnout ani jeho obhájce, který s ním nebyl ve styku a celou věc měl pouze zprostředkovanou od matky obviněného. Podle obviněného tak došlo k porušení práva na účast u veřejného zasedání o odvolání, a v důsledku toho bylo veřejné zasedání provedeno v rozporu se zákonem.
6. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 13 To 6/2019, zrušil a věc mu podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
7. Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného v opise doručeno dne 9. 7. 2019 k vyjádření podle §265h odst. 2 tr. ř., Nejvyššímu soudu sdělilo, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda byly splněny zákonem stanovené formální podmínky pro podání dovolání, a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
IV. K vadám o porušení zásad o přítomnosti u veřejného zasedání
9. Obviněný prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. vytýkal nedostatky, které spatřoval v řízení před soudem druhého stupně z důvodu své neúčasti u veřejného zasedání dne 29. 1. 2019.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. přichází do úvahy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. V citovaném ustanovení se tedy předpokládá, že v rozporu se zákonem by bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž by byl obviněný zkrácen na svém právu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Podle tohoto článku má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., ve znění č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb.) [ dále „Úmluva“]. Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže hlavního líčení nebo veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že požádá o jeho odročení).
11. Jelikož obviněný svými námitkami mířil proti veřejnému zasedání konanému dne 29. 1. 2019, je třeba nejprve v obecné rovině uvést, že přítomnost osob u veřejného zasedání se v tomto případě řídí ustanovením §234 odst. 1, 2 tr. ř., podle něhož se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Je tak patrné, že tato ustanovení přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravují, a tato není konkrétněji vymezena ani v žádném jiném ustanovení trestního řádu. Řešení otázky, kdy a za jakých okolností je účast obviněného při veřejném zasedání nutná, je možné zjistit ze smyslu §233 odst. 1 tr. ř. upravujícího přípravu veřejného zasedání, z kterého lze vyvodit, že je účast obviněného závislá na tom, zda předseda senátu obviněného o veřejném zasedání pouze vyrozuměl nebo zda jej k němu předvolal.
12. Ve vztahu k tomu, kdy je možné přítomnost obviněného u veřejného zasedání považovat za nutnou, je potřeba vycházet z obecných principů, mezi něž v trestním právu rozhodně patří zajištění práv obviněného. Tato jsou upravena mimo jiné v ustanovení §33 odst. 1 tr. ř. a vyjadřoval se k nim také Nejvyšší soud, a to např. v usnesení ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 7 Tdo 536/2014, kde poukázal na závěry Ústavního soudu, že účast potenciálně dotčené osoby na řízení patří mezi důležité záruky ochrany základních práv, protože vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek (v kontradiktorním schématu řízení) nejlépe zajistí ochranu základních práv, jež je z hlediska fair procesu prvotním účelem soudního řízení. Institucionálně garantovaná možnost dotčených osob účinně participovat návrhy a námitkami na soudním procesu patří mezi elementární pravidla soudního řešení sporů a soud nemůže dospět k relevantnímu zjištění bez dodržení základních procesních náležitostí, k nimž je třeba řadit zejména bezprostřednost a ústnost. Tato kritéria vyplývající z postulátu fair procesu je třeba vztáhnout na jakékoliv rozhodování, jímž jsou dotčena subjektivní práva a povinnosti účastníků řízení [srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 828/06], o něž právě v trestním řízení především jde.
13. Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná, což je zejména v případech, kdy odvolací soud považuje za nezbytné je vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, případně o vyjádření k odvolání jiné procesní strany. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu není nutná, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět nebo jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena. Nicméně pokud byl obviněný podle §233 odst. 1 tr. ř. vyrozuměn o veřejném zasedání, avšak zaslal soudu řádnou omluvu se žádostí o odročení veřejného zasedání a sdělil, že trvá na své účasti u něj a nesouhlasí s jednáním ve své nepřítomnosti, je třeba obviněnému účast na tomto jednání umožnit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08, rovněž ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 2912.)
14. Lze tedy konstatovat (viz. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04), že současná právní úprava obsažená v ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. umožňuje, aby obviněný byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn a nevyžaduje se jeho předvolání, přičemž za dodržení této podmínky, je možné konat veřejné zasedání bez jeho přítomnosti.
15. Z obsahu spisu v posuzované věci bylo zjištěno, že poté, co soud prvního stupně rozhodl rozsudkem shora uvedeným, a obviněným proti němu bylo podáno odvolání, byla věc předložena soudem prvního stupně Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolací soud dne 9. 1. 2019 nařídil veřejné zasedání na den 29. 1. 2019 (č. l. 99). O jeho konání obviněného vyrozuměl vzorem č. 14 tr. ř. „vyrozumění o veřejném zasedání“ (srov. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43 o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení).
16. Ke způsobu doručení obviněnému je třeba uvést, že ačkoli z dokladu o doručení do vlastních rukou (typ obálky I.), která je založena u č. l. 99, vyplývá, že obviněný nebyl dne 11. 1. 2019 na adrese svého bydliště zastižen, a proto písemnost byla uložena a připravena k vyzvednutí téhož dne a obviněnému byla taktéž zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl. Protože si obviněný písemnost nevyzvedl v úložní době deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl (viz §64 odst. 4 tr. ř.). Obviněnému bylo proto tzv. fikcí vyrozumění doručeno dne 21. 1. 2019.
17. O konání veřejného zasedání byl rovněž dne 9. 1. 2019 vyrozuměn obhájce obviněného Mgr. Libor Čech (č. l. 99). Podle protokolu o veřejném zasedání (č. l. 108) odvolací soud tyto skutečnosti zjistil, jakož i to, že k veřejnému zasedání se nedostavil obviněný. Obhájce obviněného, který byl přítomen, uvedl, že se obviněný neodstaví, neboť je hospitalizován pro popáleniny ve Fakultní nemocnici XY, o čemž předložil fotokopii lékařské zprávy. Současně uvedl, že „obviněný nežádá odročení veřejného zasedání a souhlasí s tím, aby veřejné zasedání proběhlo v jeho nepřítomnosti“. V důsledku tohoto zjištění a přečtení lékařské zprávy předložené obhájcem odvolací soud rozhodl o konání neveřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného.
18. Podkladem pro toto rozhodnutí odvolacího soudu byl rovněž úřední záznam ze dne 28. 1. 2019 (srov. č. l. 105), podle jehož obsahu matka obviněného telefonicky kontaktovala Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a sdělila, že její syn utrpěl rozsáhlé popáleniny, je hospitalizován ve Fakultní nemocnici v XY na popáleninovém oddělení, a není schopen se osobně zúčastnit veřejného zasedání odvolacího soudu, které se koná 29. 1. 2019. Závěrem uvedla, že tuto informaci sdělí i obhájci obviněného a bude se snažit soudu doručit lékařskou zprávu o stavu obviněného. Ta je založena na č. l. 107 spisu a vyplývá z ní, že obviněný byl hospitalizován z uváděného důvodu od 27. 1. 2019.
19. Nejvyšší soud s ohledem na popsaný průběh řízení a výhrady, jež obviněný uplatnil, shledal, že odvolací soud ve svém postupu nepochybil a respektoval právo na přítomnost obviněného u veřejného zasedání, které se řídí speciálním ustanovením §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Z této dikce tedy plyne, že je-li obviněný na svobodě tak, jak tomu bylo v projednávané věci, zákon na soud neklade povinnost z tohoto ustanovení plynoucí. Takovou povinnost nelze dovodit ani z ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř., podle něhož se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a – nestanoví-li zákon něco jiného – není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Je tak patrné, že toto ustanovení přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje a tato není konkrétněji vymezena ani v žádném jiném ustanovení trestního řádu. Řešení otázky, kdy a za jakých okolností je účast obviněného při veřejném zasedání nutná, je možné vyvodit ze smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. upravujícího přípravu veřejného zasedání a je závislé na tom, zda předseda senátu obviněného o veřejném zasedání pouze vyrozuměl nebo zda jej k němu předvolal.
20. V projednávané věci, jak již bylo výše uvedeno, odvolací soud obviněného vyrozuměl o konání veřejného zasedání vzorem 14 tr. ř., podle jehož textu byl obviněný mimo jiné poučen, že veřejné zasedání se může konat i v jeho nepřítomnosti, avšak že je pro něj důležité, aby se k němu dostavil, a chce-li, aby při veřejném zasedání byly provedeny důkazy, má tuto skutečnost oznámit soudu ještě před veřejným zasedáním a v případě svědků uvést jejich přesnou adresu i to, k čemu mají být slyšeni. Jak Nejvyšší soud z obsahu spisu shledal, obviněný se v přezkoumávané věci tímto poučením řídil, neboť prostřednictvím svého obhájce soudu poskytl informace, z nichž vyplynula pouze omluva jeho nepřítomnosti. Nevznesl požadavek na to, aby byla jeho účast soudem zajištěna např. odročením veřejného zasedání, když bylo patrné, že mu jeho zdravotní stav nedovoloval dostavit se k veřejnému zasedání dne 29. 1. 2019 osobně. Svou náhlou důvodnou indispozici pouze zprostředkovaně sděloval den předem jak soudu, tak obhájci. Lze tedy dovodit, že odvolací soud měl dostatek podkladů proto, aby v nepřítomnosti obviněného rozhodl, když jeho účast u veřejného zasedání za nutnou nepovažoval, neboť by tak byl povinen obviněného k veřejnému zasedání předvolat [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 Tdo 18/2007 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 33/2007- T 972)].
21. Ve vztahu k tomu, kdy je možné přítomnost obviněného u veřejného zasedání považovat za nutnou, je potřeba vycházet z obecných principů, mezi něž v trestním právu rozhodně patří zajištění práv obviněného. Tato jsou upravena mimo jiné v ustanovení §33 odst. 1 tr. ř. Obecně jde o právo, které je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Také Nejvyšší soud v minulosti např. v usnesení ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 7 Tdo 536/2014, poukázal na závěry Ústavního soudu, že účast potenciálně dotčené osoby na řízení patří mezi důležité záruky ochrany základních práv, protože vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek (v kontradiktorním schématu řízení) nejlépe zajistí ochranu základních práv, jež je z hlediska fair procesu prvotním účelem soudního řízení. Institucionálně garantovaná možnost dotčených osob účinně participovat návrhy a námitkami na soudním procesu patří mezi elementární pravidla soudního řešení sporů a soud nemůže dospět k relevantnímu zjištění bez dodržení základních procesních náležitostí, k nimž je třeba řadit zejména bezprostřednost a ústnost. Tato kritéria vyplývající z postulátu fair procesu je třeba vztáhnout na jakékoliv rozhodování, jímž jsou dotčena subjektivní práva a povinnosti účastníků řízení [srov. nález sp. zn. II. ÚS 828/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 26/44 SbNU 309)], o něž právě v trestním řízení jde především.
22. Nejvyšší soud na podkladě všech těchto skutečností shledal, že obviněný, jenž byl v projednávané věci, jak již bylo výše uvedeno, vyrozuměn o konání veřejného zasedání vzorem č. 14 tr. ř., podle jehož textu bylo zřejmé, že ho bylo možné konat v jeho nepřítomnosti. Z žádné skutečnosti, která je v obsahu spisu doložena, neplyne, že by obviněný na své osobní účasti u veřejného zasedání výslovně trval, resp. to nedal soudu žádným způsobem najevo, ačkoli tak učinit mohl. V tomto směru není opodstatněná v dovolání uvedená výhrada obviněného, že nemohl ve svém zdravotním stavu prohlášení o tom, že souhlasí, aby proběhlo veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti učinit, protože podle obsahu propouštěcí zprávy (viz č. l. 142) byla lékařská zpráva ze dne 28. 1. 2019 (č. l. 107) vydána na vlastní žádost obviněného pro potřeby soudního řízení. Tuto zprávu obviněný předal ve stejný den, kdy byla vydána matce, která ji následující den předala soudu, a stejně též i informovala obhájce obviněného. Je tedy patrné, že obviněný i přes svůj velmi vážný zdravotní strav s matkou komunikoval, a byl schopen vlastního úsudku, a to zcela v souladu s danou realitou. Nic nenasvědčuje tomu, že by obhájce v době konání veřejného zasedání nejednal v souladu s vůlí obviněného, jestliže u soudu uvedl, že obviněný odročení veřejného zasedání nežádá a souhlasí s tím, aby veřejné zasedání proběhlo v jeho nepřítomnosti.
23. Pokud obviněný na své osobní účasti u veřejného zasedání výslovně netrval, není dále namístě zabývat se tím, zda svou neúčast u veřejného zasedání omluvil akceptovatelnými důvody. V daných souvislostech nebylo povinností soudu se s obviněným spojit telefonicky a dotázat se jej na jeho postoj, jak se obviněný mylně domnívá, neboť zde jde o výkon jeho práva, ve kterém mu nic nebránilo (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1514/2010).
24. Vhodné je též ve smyslu zachování fair procesu poznamenat, že veřejné zasedání se konalo na podkladě odvolání obviněného, které směřoval pouze proti výroku o trestu (viz obsah odvolání na č. l. 95), a v jeho průběhu nebylo prováděno žádné dokazování. Nebyly ani učiněny obviněným ani státním zástupcem žádné návrhy na doplnění dokazování, což vyplývá z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 108). Pokud jde o zajištění práv obviněného, je třeba zmínit, že obviněný byl přítomen průběhu hlavního líčení konaného před soudem prvního stupně (viz protokol na č. l. 84 až 86), k věci byl vyslechnut a měl tedy i osobní možnost klást dotazy a aktivně se veškerého dokazování i rozhodování soudu účastnit.
25. S ohledem na všechna uvedená zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právo obviněného vyplývající z ustanovení článku 38 odst. 2 Listiny nebylo porušeno, a bylo dbáno i na dodržení dalšího práva obviněného, a to být před soudem alespoň jednou slyšen při zaručení jeho práva na obhajobu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 884/09 ze dne 3. 9. 2009, nálezy sp. zn. II. ÚS 648/05 ze dne 15. 2. 2006 či II. ÚS 2152/08, nález ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 2971/09, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 7 Tdo 536/2014).
V. Závěr
26. Námitce vznesené obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. proti postupu odvolacího soudu ze všech výše uvedených důvodů nelze přiznat opodstatnění, neboť jeho právo na osobní účast při soudním jednání, které mu zaručuje Úmluva či Listina, bylo zachováno. Odvolací soud v posuzované věci respektoval důvody, pro které není účast obviněného na veřejném zasedání nutná a lze ho o konání veřejného zasedání pouze vyrozumět, jakož i konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, když obviněný ač měl možnost, o jeho odročení nepožádal.
27. Nejvyšší soud proto ze všech rozvedených důvodů dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl, protože tak mohl učinit na podkladě obsahu spisu, z něhož je nedůvodnost podaného dovolání zřejmá.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 8. 2019
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu