ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.2972.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 2972/2020-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce I. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Miladou Kačerovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, proti žalovanému D. D. , narozenému XY, bytem XY, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 12 C 142/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2020, č. j. 51 Co 12/2020-16, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 21. 11. 2019, č. j. 26 C 398/2019-2, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a po právní moci tohoto usnesení věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 2. 2020, č. j. 51 Co 12/2020-16, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Otázkou, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí, je, zda je třeba předmět řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, kterým jsou nemovitosti v obvodech různých soudů, rozdělit a přikázat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemovitostí nalézajících se v obvodu jiného soudu podle §88 písm. b) o. s. ř. k řízení před soudem, v jehož obvodu se nemovitosti nacházejí, či zda má soud postupovat ve smyslu §11 odst. 2 o. s. ř. a jednat o nemovitostech nacházejících se v obvodech různých soudů v jednom řízení před kterýmkoliv soudem místně příslušným. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že Obvodní soud pro Prahu 5 svou místní nepříslušnost nevyslovuje a věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 10 jako soudu místně příslušnému nebude, a aby dovolateli přiznal náhradu nákladů řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V daném případě žalobce požadoval zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem u Obvodního soudu pro Prahu 5, přičemž část těchto nemovitých věcí se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5 a část v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10. Obvodní soud pro Prahu 5 nejprve vyloučil nárok na zrušení a vypořádání nemovitých věcí nacházejících se v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10 k samostatnému řízení a následně ve vyloučeném řízení vyslovil v usnesení ze dne 21. 11. 2019, č. j. 26 C 398/2019-2, svoji místní nepříslušnost. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 6. 2. 2020, č. j. 51 Co 12/2020-16, a věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 10.
Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v §85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).
Podle §89 o. s. ř. soud, který je příslušný k řízení o určité věci, je příslušný i k řízení o věcech s ní spojených a o vzájemných návrzích žalovaného, s výjimkou věcí uvedených v §88.
Výlučná místní příslušnost v případech vypočtených v §88 o. s. ř. má vždy přednost před příslušností obecnou nebo na výběr danou, použití některé ze dvou posledně uvedených je v takovém případě vyloučeno. Judikatura konstantně uvádí, že soud je podle polohy nemovitosti ( forum rei sitae ) výlučně příslušným tehdy, týká-li se řízení práv k těmto nemovitostem, tj. práva vlastnického, spoluvlastnického, práva držby, práva z věcného břemene a práva nájemního, a to výhradně jde-li v řízení o existenci takového práva, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, uveřejněné pod číslem 15/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1583/2018 – dostupné stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz ).
S ohledem na uvedenou judikaturu platí, že řízení o žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci představuje věc týkající se vlastnického práva k nemovitosti, pro niž je §88 písm. b) o. s. ř. založena výlučná místní příslušnost. Jako výchozí pravidlo tudíž platí, že každý jednotlivý nárok na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku má být projednán soudem, v jehož obvodu se dotčená nemovitá věc nachází. Ustanovení §11 odst. 2 o. s. ř. přitom na výlučnou příslušnost podle §88 o. s. ř. s ohledem na §89 o. s. ř. nedopadá (srovnej Novotný, Z. In: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 67). Tento závěr je v judikatuře dovolacího soudu sdílen ustáleně a bez jakýchkoliv pochybností (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4494/2018, ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3799/2018, nebo ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2924/2018; proti tomuto rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 4248/18, dostupným na nalus.usoud.cz ).
Soustředění veškerých sporů u jednoho ze soudů řešících některý z návrhů žalobce by tak bylo možno docílit toliko eventuálním využitím institutu delegace vhodné ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud ovšem tímto nijak nepředjímá, zda jsou pro takový postup v poměrech projednávané věci splněny všechny předpoklady (k podmínkám delegace vhodné v případech existence výlučné místní příslušnosti ve smyslu §88 o. s. ř. srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 Nd 316/2001, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Nd 89/2013, nebo ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 33 Nd 37/2017).
Dovolací soud neshledal dovolaní přípustným, neboť soudy postupovaly v souladu s nastíněnými závěry judikatury Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že u výlučné místní příslušnosti nepřipadá v úvahu aplikace pravidla uvedeného v §11 odst. 2 o. s. ř., postupoval Obvodní soud pro Prahu 5 v souladu s judikaturou, vyslovil-li ve vztahu k nároku žalobce na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem nacházejícím se v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10 svou místní nepříslušnost a tomuto soudu věc v daném rozsahu také postoupil.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 10. 2020
Mgr. Michal Králík Ph.D.
předseda senátu