ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2232.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 2232/2020-725
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce statutárního města Ostravy – městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky , se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, Přemyslovců 224/63, zastoupeného JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem v Ostravě, Mojmírovců 805/41, proti žalovanému J. S. , bytem XY, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o žalobě žalovaného na obnovu řízení ze dne 22. dubna 2013, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 64 C 129/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2015, č. j. 71 Co 429/2015-392, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Žalovaný se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě (soudu prvního stupně) dne 22. dubna 2013 domáhal obnovy řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 64 C 129/2005.
K jeho odvolání Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 29. prosince 2015, č. j. 71 Co 429/2015-392, potvrdil usnesení ze dne 23. října 2015, č. j. 64 C 129/2005-381, jímž mu soud prvního stupně nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o výše uvedené žalobě na obnovu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dovolatel) – nezastoupen advokátem – dovolání. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Usnesením ze dne 12. února 2016, č. j. 64 C 129/2005-400, jej soud prvního stupně vyzval, aby ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek z dovolání s poučením, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li dovolací poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen. Na tuto výzvu reagoval dovolatel podáním ze dne 25. února 2016, v němž opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
K jeho odvolání odvolací soud usnesením ze dne 23. května 2016, č. j. 71 Co 213/2016-416, potvrdil usnesení ze dne 18. dubna 2016, č. j. 64 C 129/2005-410, jímž mu soud prvního stupně nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Řízení o dovolání dovolatele proti citovanému usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. května 2017, č. j. 26 Cdo 591/2017-472, zastavil pro nesplnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. prosince 2015, č. j. 71 Co 429/2015-392, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. prosince 2013 – viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. /dále jen „o. s. ř.“/), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle §241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být také dovolání sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. Podle §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou splněny předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle §30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněném pod č. 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) jeho žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 21. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014, či z 26. dubna 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015). V usneseních z 24. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, z 27. července 2017, sp. zn. 30 Cdo 3028/2017 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze 17. října 2017, sp. zn. III. ÚS 2762/17), ze 14. června 2018, sp. zn. 30 Cdo 1582/2018, či z 5. března 2019, sp. zn. 26 Cdo 263/2019, Nejvyšší soud uzavřel, že výše uvedený závěr se přiměřeně prosadí též za situace, kdy dovolání nezastoupeného účastníka (jenž nemá odpovídající právnické vzdělání), směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) jeho žádosti o ustanovení zástupce pro celé řízení. Konečně výše uvedeným způsobem postupuje Nejvyšší soud též v případě, kdy dovoláním napadeným usnesením odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti nezastoupeného účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě na obnovu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. května 2015, sp. zn. 25 Cdo 995/2015, z 12. ledna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3378/2015, či z 24. července 2018, sp. zn. 30 Cdo 1856/2018). V usnesení ze 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 15. července 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13), pak dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě, kdy po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§159a a §167 odst. 2 o. s. ř.). Uvedený závěr platí obdobně i pro dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce, jelikož soud může zástupce ustanovit jen tomu účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§30 o. s. ř.) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2016, sp. zn. 29 Cdo 1931/2016.
V projednávané věci byla, byť pozdější, žádost dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení pravomocně zamítnuta (usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. dubna 2016, č. j. 64 C 129/2005-410, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 23. května 2016, č. j. 71 Co 213/2016-416, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2017, č. j. 26 Cdo 591/2017-472) s odůvodněním, že v daném případě jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva v situaci, kdy dovolatel podal žalobu na obnovu řízení po uplynutí 3 let od napadeného rozhodnutí, tedy opožděně; zároveň ani netvrdil, že by byl zrušen trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku či jiném správním deliktu, na jehož podkladě bylo žalobci právo přiznáno. Vzhledem k tomu citovaná usnesení představují překážku věci rozhodnuté a o další, byť předcházející, žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce již nelze rozhodovat. Ostatně okolnost, že dovolatel zjevně opožděnou žalobou na obnovu řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje své právo, se již nemůže změnit. Ani případné zhoršení jeho majetkových poměrů by tak nemělo na posouzení dané věci vliv. Nad rámec uvedeného však lze dodat, že nabylo-li napadené rozhodnutí (rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. července 2008, č. j. 64 C 129/2005-147, ve znění usnesení ze dne 19. prosince 2008, č. j. 64 C 129/2005-162, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 3. února 2010, č. j. 42 Co 710/2008-204) právní moci dne 17. února 2010 a podal-li dovolatel žalobu na obnovu řízení dne 22. dubna 2013 (přičemž současně netvrdil, že by byl zrušen trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku či jiném správním deliktu, na jehož podkladě bylo žalobci právo přiznáno), učinil tak vskutku opožděně (viz §233 odst. 2 o. s. ř.), a z hlediska výsledku sporu jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Za této situace tudíž nelze u dovolatele pokládat za splněné předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř., neboť nenaplňuje podmínky ani pro možné osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř.
Ačkoliv soud prvního stupně dovolatele po pravomocném zamítnutí jeho žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o tomto dovolání nevyzval k odstranění nedostatku povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení, neučinil tak ani dovolací soud. Dovolatel si totiž této podmínky, včetně následků pro případ jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být vědom, neboť o ní byl poučen již dříve v jiných řízeních, jak je dovolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 /a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu/, či usnesení Nejvyššího soudu z 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze 4. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, a z 25. října 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018).
Jelikož u dovolatele nejsou naplněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a dovolatel, jenž nemá odpovídající právnické vzdělání, neodstranil nedostatek povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení, Nejvyšší soud – předseda senátu (§243f odst. 2 o. s. ř.) – řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle §241b odst. 2 o. s. ř. a 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 10. 2020
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu