ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2169.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 2169/2020-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobců a) Pod Klukem s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Pod Kesnerkou 2553/40, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 29138710, zastoupeného Mgr. Martinem Reisingerem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Pod Sychrovem I 866/40, PSČ 101 00, a b) Bohemian Marketing & Promotion a. s. , se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25069764, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, PSČ 110 00, proti žalovanému CARent Praha s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Kolbenova 609/38, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 15888436, zastoupenému JUDr. Tomášem Holubem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 203/23, PSČ 150 00, o zaplacení 4.515.817 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 144/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2019, č. j. 91 Co 267/2019-97, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 7. 6. 2019, č. j. 8 C 144/2018-56, zamítl návrh žalobce a) na přistoupení dalšího účastníka Bohemian Marketing & Promotion a. s. do řízení jako dalšího žalobce.
[2] Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání přistupující společnosti a žalobce a) rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že připustil přistoupení společnosti Bohemian Marketing & Promotion a. s. do řízení na stranu žalobce.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož jsou splněny předpoklady pro připuštění žalobce b) do řízení a návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalobce podle §92 odst. 1 o. s. ř. není obcházen institut záměny účastníků podle §92 odst. 2 o. s. ř., neboť doposud „nelze s jistotou říct, že aktivní věcná legitimace žalobce a) není od počátku řízení dána“, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že je-li při rozhodování o návrhu na přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce již v době zahájení řízení nebyl ve sporu věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř. Nedostatek věcné legitimace dosavadního účastníka řízení (žalobce) přitom musí být (v době rozhodování o návrhu na přistoupení) zjevný a nepochybný [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006 (uveřejněné pod číslem 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2026/2005, ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 32 Cdo 1389/2007, ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1243/2010, ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1255/2010, ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 5073/2008, ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 318/2013, či ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3503/2016, či ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2146/2019, přijaté ve věci téhož dovolatele].
[6] V projednávané věci přitom nelze mít za zjevné a nepochybné, že žalobce a) nebyl ke dni zahájení řízení věcně legitimován. Otázku, zda se v důsledku přeměny přistoupivšího žalobce b) stala věřitelem sporných pohledávek nástupnická společnost, která je následně postoupila na žalobce a), anebo zda věřitelem zůstala rozdělovaná společnost [tj. žalobce b)], soudy posoudí po provedeném dokazování a (mimo jiné) výkladu projektu přeměny.
[7] Zbývá dodat, že podle obsahu spisu není dána ani jiná okolnost, která podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu odůvodňuje zamítnutí návrhu na přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce [v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001 (uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3935/2011, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013, ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 797/2014].
[8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 10. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu