ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2868.2020.1
sp. zn. 28 Cdo 2868/2020-550
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně H. B. , nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 15 C 232/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 5. května 2020, č. j. 29 Co 290/2019-513, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 5. května 2020, č. j. 29 Co 290/2019-513, se ve výroku I. ruší v části, v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 10. 2019, č. j. 15 C 232/2018-376, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 31. 10. 2019, č. j. 15 C 232/2018-383, ze dne 6. 11. 2019, č. j. 15 C 232/2018-386, a ze dne 10. 2. 2020, č. j. 15 C 232/2018-441, pokud jím byl nahrazen projev vůle žalované k bezúplatnému převodu pozemku parc. XY v k. ú. XY na žalobkyni, a dále v částech, v nichž byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a změněn výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, rovněž se ruší výrok II. rozsudku odvolacího soudu; současně se ve výroku I., pokud jím byl nahrazen projev vůle žalované k bezúplatnému převodu pozemku parc. XY v k. ú. XY na žalobkyni, a ve výrocích II. a III. ruší i rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 10. 2019, č. j. 15 C 232/2018-376, ve znění výše uvedených opravných usnesení, a věc se tomuto soudu v uvedeném rozsahu vrací k dalšímu řízení.
II. Jinak se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 5. května 2020, č. j. 29 Co 290/2019-513, byl rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 10. 2019, č. j. 15 C 232/2018-376, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 31. 10. 2019, č. j. 15 C 232/2018-383, ze dne 6. 11. 2019, č. j. 15 C 232/2018-386, a ze dne 10. 2. 2020, č. j. 15 C 232/2018-441, potvrzen ve výrocích I. a II., jimiž byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků parc. XY v k. ú. XY, parc. XY v k. ú. XY, parc. XY v k. ú. XY a parc. XY v k. ú. XY na žalobkyni a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a změněn ve výroku III. tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v České Lípě náklady státu ve výši 4 372 Kč (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Podle shodných závěrů soudů nižších stupňů je žalobkyně oprávněnou osobu, nadanou ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), nárokem na vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté v rozhodném období státem, jež nemohly být jejímu právnímu předchůdci vydány pro zákonem stanovené překážky. Dovozujíce, že postup žalované při uspokojování žalobčina restitučního nároku vykazuje známky liknavosti a svévolnosti, shledaly soudy nižšího stupně současně naplněnými předpoklady, za nichž lze – obecně vzato – žalobě o vydání náhradních pozemků vyhovět. Nenalezly přitom žádných překážek bránících vydání žalobkyní požadovaných pozemků parc. XY v k. ú. XY, parc. XY v k. ú. XY, parc. XY v k. ú. XY a parc. XY v k. ú. XY.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Brojila vůči té části rozhodnutí soudů nižšího stupně, jimiž byla zavázána na žalobkyni bezúplatně převést pozemky parc. XY v k. ú. XY a parc. XY v k. ú. XY. Vznášela otázku „vhodnosti“ (převoditelnosti) těchto žalobkyní požadovaných náhradních pozemků. Měla za to, že rozhodnutí odvolacího soudu odporuje ustálené judikatuře dovolacího soudu. Odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2249/2018, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018. Konkrétně namítala, že převodu pozemku parc. XY v k. ú. XY brání okolnost, že se nachází v bezprostředním sousedství aktivního kamenolomu (v chráněném ložiskovém území a dobývacím prostoru), je obklopen pozemky zahrnutými taktéž do chráněného ložiskového území a dobývacího prostoru, které jsou ve vlastnictví provozovatele kamenolomu, a je prost vlastní přístupové cesty. Převodu pozemku parc. XY v k. ú. XY pak dle názoru dovolatelky brání vyznačení poznámky v katastru nemovitostí o tom, že je součástí plánovaných pozemkových úprav. Význam vyznačení uvedené poznámky v katastru nemovitostí měla přitom dovolatelka za dosavadní judikaturou dosud neřešený. Navrhovala, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř., podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž se při liknavém (či libovolném nebo diskriminujícím) postupu Pozemkového fondu ČR (jeho nástupce Státního pozemkového úřadu) mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky, nebyly (neměly být) popřeny ty závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014.
Za kritéria „vhodnosti pozemků“ lze přitom např. pokládat, zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
Ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (jeho nástupce Státní pozemkový úřad) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle §11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě.
Jestliže však odvolací soud na základě provedeného dokazování (včetně místního ohledání realizovaného soudem prvního stupně), vycházeje ze zjištění, že pozemek parc. XY v k. ú. XY, byť zahrnut do chráněného ložiskového území a dobývacího prostoru kamenolomu, je (stejně jako sousedící pozemky) přesto zemědělsky obhospodařován, není nikterak zastavěn (ani bezprostředně nesouvisí s žádnou stavbou) a není ani součástí žádného uceleného (funkčně propojeného) souboru nemovitostí (průmyslového areálu), dovodil, že tento představuje vhodný náhradní zemědělský pozemek, je zjevné, že se svými konkluzemi od ustálené judikatury dovolacího soudu (včetně judikatury pojednávající o nepřevoditelnosti pozemků tvořících součást funkčně propojených souborů staveb a pozemků – areálů; viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4343/2017, či jeho usnesení ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2873/2017, nebo ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017) nikterak neodchýlil. V uvedeném směru tedy dovolání přípustné není (§237 o. s. ř.).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud shledal dovolání naopak přípustným podle §237 o. s. ř. pro řešení otázky vhodnosti (převoditelnosti) pozemku parc. XY v k. ú. XY; při jejím řešení totiž došlo k odklonu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
Po přezkoumání napadeného rozsudku ve smyslu §242 o. s. ř., jež bylo provedeno bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a v hranicích předestřené otázky, pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je v daném rozsahu rovněž opodstatněné.
Zmatečnosti (§229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani nenamítá.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v mezích dovoláním vymezené otázky.
O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
Podle §6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 503/2012 Sb.“), ve znění účinném od 1. 11. 2019, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky určené k řešení pozemkových úprav podle §2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav.
Podle §2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 139/2002 Sb.“), pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech původní pozemky zanikají a zároveň se vytvářejí pozemky nové, k nimž se uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena v rozsahu rozhodnutí podle §11 odst. 8. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení kvality života ve venkovských oblastech, včetně napomáhání diverzifikace hospodářské činnosti a zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství, zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, lesní hospodářství a vodní hospodářství, zejména v oblasti snižování nepříznivých účinků povodní a sucha, řešení odtokových poměrů v krajině a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako neopomenutelný podklad pro územní plánování.
Podle §3 odst. 1 zákona č. 139/2002 Sb. předmětem pozemkových úprav jsou všechny pozemky v obvodu pozemkových úprav (odstavec 2) bez ohledu na dosavadní způsob využívání a existující vlastnické a užívací vztahy k nim.
Podle §3 odst. 2 zákona č. 139/2002 Sb. obvod pozemkových úprav je území dotčené pozemkovými úpravami, které je tvořeno jedním nebo více celky v jednom katastrálním území. Bude-li to pro obnovu katastrálního operátu třeba, lze do obvodu pozemkových úprav zahrnout i pozemky, které nevyžadují řešení ve smyslu ustanovení §2, ale je u nich třeba obnovit soubor geodetických informací. Je-li to k dosažení cílů pozemkových úprav vhodné, lze do obvodu pozemkových úprav zahrnout rovněž pozemky v navazující části sousedícího katastrálního území. Jde-li o katastrální území v obvodu působnosti jiného pozemkového úřadu, než který zahájil řízení o pozemkových úpravách, zahrne pozemkový úřad, který řízení zahájil, předmětné pozemky do obvodu pozemkových úprav po dohodě s pozemkovým úřadem, v jehož obvodu působnosti se příslušné pozemky nacházejí. O takových pozemcích rozhoduje pozemkový úřad, který řízení zahájil.
Rozhodující pro posouzení, je-li oprávněnou osobou k bezúplatnému převodu žádaný pozemek jako náhradní vhodný, je pak stav v době vyhlášení rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2893/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3595/2018). Proto také bylo v posuzované věci pro odvolací soud rozhodné znění ustanovení §6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb. účinné v době vyhlášení jeho rozsudku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4048/2019), jež zapovídalo převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky určené k řešení podle §2 zákona č. 139/2002 Sb., u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav.
Jelikož se ze skutkových zjištění odvolacího soudu podává, že u požadovaného pozemku parc. XY v k. ú. XY je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, měl se odvolací soud zabývat právě i otázkou, není-li převod předmětných pozemků do vlastnictví žalobkyně vyloučen ustanovením §6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb.
Zmíněnou otázku – pro danou věc relevantní – ovšem odvolací soud svým rozhodnutím (jež bylo vydáno dne 5. 5. 2020) neřešil, když nesprávně vyhodnotil změnu právní úpravy, k níž došlo (s účinností k 1. 11. 2019) zákonem č. 229/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jímž bylo mj. novelizováno pro danou věc relevantní ustanovení §6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb., jež do té doby konstituovalo výluku toliko pro ty zemědělské pozemky, jež byly určeny podle schváleného návrhu pozemkové úpravy pro výstavbu polních cest a na provedení technických, vodohospodářských a ekologických opatření.
Není zde přitom prostoru detailně zkoumat charakter těch kterých pozemkových úprav a vážit, zda se – zákonem stanovené – omezení převoditelnosti pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby uplatní či nikoliv. Pro takovou diskreci aplikované ustanovení prostor nedává a ani imperativ výkladu orientovaného na maximální zmírnění minulých majetkových příkoří nemůže takový – vůli zákonodárce překračující – výklad odůvodnit (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 883/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4835/2016). Rozhodující je tak toliko otázka, jde-li o pozemky, u kterých byla v katastru nemovitosti vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav a zda tyto pozemky jsou „určené k řešení podle §2 zákona č. 139/2002 Sb.“; byla-li tedy u určitých pozemků v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, nebude výlukový důvod dle §6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb. naplněn pouze tehdy, jestliže půjde o pozemky neřešené podle §2 zákona č. 139/2002 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1191/2020 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1007/2020).
Odvolací soud se však ve světle citované judikatury otázkou vhodnosti pozemku parc. XY v k. ú. XY k převodu na žalobkyni náležitě nezabýval, jestliže neaplikoval relevantní právní úpravu (včetně ustanovení §6 odst. 1 písm. c/ zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném od 1. 11. 2019), a to i se zřetelem k žalovanou předestřeným námitkám a učiněným skutkovým zjištěním o tom, že u žalobkyní požadovaného pozemku je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav.
Z důvodu nesprávného, respektive neúplného, právního posouzení věci, bylo tedy dovolání podáno důvodně, pročež Nejvyšší soud dle §243e odst. 1 a odst. 2, věty první, o. s. ř. přistoupil ke zrušení rozsudku odvolacího soudu v části týkající se pozemku parc. XY v k. ú. XY a v souvisejících nákladových výrocích. Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu v příslušném rozsahu zrušen, vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozsahu i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbývajícím rozsahu pak Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné (§237 o. s. ř.) odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Soudy nižšího stupně budou ve smyslu §243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Jelikož negativní dopady napadeného rozhodnutí do poměrů dovolatele byly odstraněny tím, že je dovolací soud bez zbytečného odkladu zrušil, stal se návrh na odklad vykonatelnosti vydaného rozhodnutí bezpředmětným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, publikovaný pod č. 29/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 10. 2020
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu