ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2879.2020.1
sp. zn. 28 Cdo 2879/2020-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) M. K., nar. XY, a b) O. K., nar. XY, bytem XY, zastoupeni Mgr. Janem Šafránkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě 859/22, proti žalovanému P. V., nar. XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Hejdukem, advokátem se sídlem v Praze, Viktora Huga 377/4, o zaplacení 66 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 C 143/2019, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2020, č. j. 26 Co 19/2020-41, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2020, č. j. 26 Co 19/2020-41, se mění tak, že se potvrzuje usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. 11. 2019, č. j. 4 C 143/2019-28, jímž bylo řízení v projednávané věci přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 23/2016.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 2. 2020, č. j. 26 Co 19/2020-41, změnil usnesení Okresního soudu Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 11. 2019, č. j. 4 C 143/2019-28, tak, že se řízení v projednávané věci do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 23/2016 nepřerušuje. Uzavřel přitom, že v situaci, kdy není zřejmé, na základě jakého právního titulu se žalobci po žalovaném domáhají zaplacení žalované částky (zda jde o nárok z bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním žalobci vlastněného bytu bez právního důvodu anebo o dlužné nájemné), nelze dovodit, zda v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 23/2016 o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu a určení její neplatnosti je řešena otázka významná pro rozhodnutí v projednávané věci. Z uvedeného důvodu návrhu žalobců na přerušení řízení nevyhověl.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Předestřeli otázku, zda podmínky pro přerušení řízení jsou dány v případě, kdy substanciace skutkových okolností odůvodňujících uplatněný nárok na úhradu za užívání bytu závisí na vyřešení otázky oprávněnosti a platnosti výpovědi z nájmu bytu, která je předmětem jiného řízení. Mínili, že tato otázka doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, případně, že se odvolací soud při jejím řešení v obecné rovině odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014 , a ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 348/2020 , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009 ). Vytýkali přitom, že odvolací soud nezohlednil zásadu hospodárnosti řízení a zásadu právní jistoty a skutkový stav i právní otázky hodnotil nedostatečně. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se projednávané řízení přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 23/2016, anebo aby je zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se řízení končí, bylo podáno včas ( §240 odst. 1 věta první o. s. ř. ) a oprávněnými osobami (žalobci), zastoupenými advokátem ( §241 odst. 1 o. s. ř. ), dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se při posuzování podmínek, za nichž jest řízení přerušit, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích otázky, pro jejíž vyřešení bylo dovolání shledáno přípustným.
O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř. ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Závisí-li rozhodnutí na řešení předběžné otázky, je soud povinen řízení podle §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přerušit tehdy, jestliže jde o takovou otázku, kterou není oprávněn sám řešit. K přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pak soud v zájmu hospodárnosti přistoupí v situaci, kdy probíhá jiné řízení nebo jestliže dal podnět k zahájení jiného řízení, v němž je řešena (má být řešena) otázka, která může mít význam pro jeho rozhodnutí a kterou by si jinak mohl předběžně vyřešit sám – §135 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3197/2016).
Otázkami, které jako předběžné soud ve smyslu §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nesmí sám řešit, jsou přitom otázky, jejichž řešení v jiném řízení úprava rozhodování soudu o určitém právním vztahu obsahově vylučuje (např. neplatnost rozvázání pracovního poměru, nezákonnost stávky a jiné). Dalším případem pak jsou otázky, kdy povinnost soudu řízení přerušit vyplývá přímo ze zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1152/2019, či ze dne 18. 9. 2014 sp. zn. 26 Cdo 1957/2014).
Mezi otázky, jež v jiném řízení řešit nelze, judikatura řadí rovněž otázku oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Výpovědí z nájmu bytu se totiž může soud zabývat jen v řízení podle §2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), tedy jen v případě, že nájemce, kterému byla výpověď doručena (dostala se do sféry jeho dispozice), podal ve lhůtě stanovené v §2290 o. z. žalobu, jíž se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi. Jde o specifickou žalobu, definovanou v hmotněprávním předpise, žalobce nemusí v řízení prokazovat naléhavý právní zájem. Ustanovení §2290 o. z. pak brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná. Důvodnost výpovědi z nájmu bytu tedy nelze zkoumat v jiném řízení než v řízení podle §2290 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017, publikovaný pod č. 112/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1312/2020).
Jestliže tedy v posuzovaném případě právní posouzení uplatněného nároku na úhradu za užívání bytu ve vlastnictví žalobců (jako nároku na zaplacení dlužného nájemného anebo peněžité náhrady bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním bytu bez právního důvodu) závisí na vyřešení otázky oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu dané žalobci žalovanému dne 28. 4. 2016, jež je řešena v dosud pravomocně neskončeném řízení (dle skutkového stavu, z něhož vycházel odvolací soud a který je rozhodný při posuzování důvodnosti dovolání) vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 23/2016 a již soudy v projednávané věci nejsou oprávněny samy řešit, jsou zde zjevně naplněny zákonné předpoklady obligatorního přerušení řízení podle §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Závěry odvolacího soudu o tom, že zákonné důvody přerušení řízení dány nejsou, proto neobstojí. Dovolání žalobců je tudíž opodstatněné.
Jelikož odvolací soud v projednávaném případě rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, změnil dovolací soud usnesení odvolacího soudu podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že se potvrzuje usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení v projednávané věci přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 23/2016.
V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř. ).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 10. 2020
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu