ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.3572.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 3572/2019-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Státního fondu životního prostředí České republiky , se sídlem v Praze 11, Kaplanova 1931/1, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 00020729, proti žalovanému Indra - Šebesta v. o. s. , se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26919877, jako insolvenčnímu správci dlužníka CNGR s. r. o., identifikační číslo osoby 25709275, o zaplacení částky 3 851 862,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 104/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2019, č. j. 70 Co 105/2019-71, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 21. dubna 2017 se žalobce (Státní fond životního prostředí České republiky) domáhá po žalovaném (Indra-Šebesta v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka CNGR s. r. o.) zaplacení částky 3 851 862,60 Kč s úrokem z prodlení od 5. května 2014 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, představujícího plnění (žalobcem dlužníku vrácený odvod za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu) na základě právního důvodu, který odpadl (v důsledku zrušení rozhodnutí o vrácení přeplatku).
Usnesením ze dne 5. března 2019, č. j. 31 C 104/2017-59, soud prvního stupně přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenčního soudu“) pod sp. zn. 198 ICm 2608/2017.
Soud prvního stupně - vycházeje z §109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), §160 odst. 1, §203 odst. 4 a §203a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - dospěl k závěru, že není oprávněn řešit otázku, zda žalobcem uplatněná pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou (jak tvrdí žalobce) nebo pohledávkou vzniklou před rozhodnutím o úpadku dlužníka (jak namítá žalovaný). Pro řízení tedy bude mít rozhodující význam výsledek sporu o povahu pohledávky, vedený u insolvenčního soudu pod sp. zn. 198 ICm 2608/2017.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Po stránce skutkové odvolací soud uzavřel, že k výzvě insolvenčního soudu ze dne 25. dubna 2017 žalobce podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí pohledávky za dlužníkem ve výši 3 851 862,60 Kč, řízení je vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. 198 ICm 2608/2017 a není pravomocně skončeno. Odvolací soud - cituje §109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., §203 a §203a insolvenčního zákona - dovodil, že spornou otázku (zda uplatněná pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou) je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby o určení pořadí pohledávky, kterou projedná jako incidenční spor. Jestliže řízení o určení pořadí pohledávky nebylo dosud pravomocně skončeno, je namístě řízení o žalobě na plnění dle §203 odst. 4 insolvenčního zákona přerušit podle §109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Dovolatel v dovolání (posuzováno potud podle obsahového hlediska) vznáší výhrady proti aplikaci §109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. odvolacím soudem. Namítá, že přerušení řízení podle tohoto ustanovení se týká zejména posouzení, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný dle jiných právních předpisů a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutí o osobním stavu. Dále dovolatel - odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, a ze dne 29. června 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010 (které jsou, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) - míní, že v dané věci není namístě ani postup podle §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., když soud prvního stupně si může spornou otázku sám vyřešit. Přitom poukazuje na skutečnost, že řízení vedené pod sp. zn. 198 ICm 2608/2017 trvá více jak dva roky.
Žalovaný ve vyjádření považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a navrhuje dovolání odmítnout nebo zamítnout.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání, jež nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním otevřené otázky (zda řízení o žalobě na plnění lze přerušit podle §109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., je-li souběžně vedeno řízení o určení pořadí téže pohledávky), jde o věc dovolacím soudem výslovně neřešenou.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující zákonná ustanovení:
§140c (insolvenčního zákona)
Nově zahájená řízení
V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§170).
§141a (insolvenčního zákona)
Právní moc rozhodnutí o úpadku
Po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle §109 odst. 1 písm. a/ a podle §140c.
§203a (insolvenčního zákona)
(1) V pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle §203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno.
(2) Řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle §159 odst. 1 písm. a/; ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně.
Úprava obsažená v §140c, §141a a §203a insolvenčního zákona byla vtělena do insolvenčního zákona s účinností od 1. ledna 2014 zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů.
§109 (o. s. ř.)
(1) Soud řízení přeruší, jestliže
(…)
b/ rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit;
(…)
(2) Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže
(…)
c/ probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěrech, podle nichž:
1/ Využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku řízení (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení. To se projevuje i v textu příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Tak v návěští odstavce 2 v §109 o. s. ř. se možnost soudu přerušit řízení podmiňuje tím, že soud „neučiní jiná vhodná opatření“ a následně se pak podle §111 odst. 2 věty první o. s. ř. pro případ, že řízení je přerušeno podle §109 o. s. ř., vyžaduje, aby soud činil „všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá“. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně odkazu na důvody usnesení ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 40/2013.
2/ Uplatní-li věřitel vůči dlužníku u obecného soudu žalobou pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou (aniž by šlo o incidenční spor), nebo pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou (aniž by šlo o incidenční spor), anebo pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§170 insolvenčního zákona), teprve v době, kdy již trvají účinky rozhodnutí o úpadku (po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku), jde o porušení zákazu formulovaného v §140c insolvenčního zákona. Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle §141a insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Přitom není vyloučeno, že obecný soud bude aplikovat (musí aplikovat) ustanovení §141a insolvenčního zákona (coby důsledek porušení zákazu plynoucího z §140c insolvenčního zákona) v situaci, kdy žaloba o pohledávce bude nepřípustně podána dokonce až po právní moci rozhodnutí o úpadku (kdykoli později, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku). Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, uveřejněné pod číslem 128/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 128/2018“).
3/ Postup podle §203a insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014 se uplatní i v insolvenčních řízeních zahájených před 1. lednem 2014. Podle §203a insolvenčního zákona se může postupovat i v případech, je-li mezi věřitelem a osobou s dispozičními oprávněními vedle sporu o pořadí i spor o pravost nebo výši uplatněné pohledávky. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2017, sp. zn. 29 Cdo 2805/2015.
V důvodech posledně citovaného usnesení Nejvyšší soud dále ozřejmil, že ustanovení §203a insolvenčního zákona neposkytuje žádný podklad k úvaze o tom, že by snad věřitel, který má za to, že jím uplatňovaná pohledávka je opravdu pohledávkou za majetkovou podstatou, mohl sledovaného cíle (uspokojení uplatněné pohledávky jako pohledávky s právem na přednostní uspokojení), dosáhnout (tam, kde osoba s dispozičním oprávněním, respektive insolvenční soud, má udávané právo přednosti za pochybné) jinak než vyvoláním incidenčního sporu a úspěchem v něm.
Pro posouzení opodstatněnosti podaného dovolání je zásadní vyhodnotit, zda v dané věci byly splněny podmínky pro přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. (jak uzavřel soud prvního stupně) nebo podle §109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (jak dovodil odvolací soud), či zda důvod pro přerušení řízení nebyl dán (jak též namítá dovolatel).
V projednávané věci jsou rozhodné skutkové reálie, podle nichž insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka usnesením ze dne 23. září 2013 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), k výzvě insolvenčního soudu ze dne 25. dubna 2017 podal žalobce žalobu, kterou se domáhá určení, že jeho pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka ve výši 3 851 862,60 Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou (§203a odst. 1 insolvenčního zákona), tento incidenční spor (§203a odst. 2 insolvenčního zákona) je veden u insolvenčního soudu pod sp. zn. 198 ICm 2608/2017 a není pravomocně skončen; žalobu o zaplacení částky 3 851 862,60 Kč s příslušenstvím podal žalobce u soudu prvního stupně dne 21. dubna 2017.
Ve výše ustaveném judikatorním rámci a v situaci vymezené popsanými procesními úkony žalobce a insolvenčního soudu Nejvyšší soud sdílí názor odvolacího soudu, že je namístě řízení přerušit podle §109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., když rozhodnutí v této věci závisí na výsledku incidenčního sporu o určení pořadí uplatněné pohledávky. Tyto úvahy vychází z premisy, že závěr, že nejde o pohledávku za majetkovou podstatou, by zřejmě vedl (mohl vést) k zastavení řízení o žalobě podle §141a insolvenčního zákona (viz závěry obsažené v R 128/2018).
Budiž dodáno, že postup podle §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. je v dané věci vyloučen již proto, že jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat (určovat) pořadí pohledávky v insolvenčním řízení (ani coby řešení otázky předběžné).
Lze tedy shrnout, že v případech, kdy je mezi věřitelem a osobou s dispozičními oprávněními veden jak spor o existenci (důvodnost, respektive „pravost“), případně výši pohledávky za majetkovou podstatou (na základě žaloby o zaplacení pohledávky podané u obecného soudu po rozhodnutí o úpadku dlužníka), tak spor o pořadí takové pohledávky (spor o to, zda jde o některou z pohledávek taxativně vypočtených v §168 insolvenčního zákona) [na základě incidenční žaloby podané u insolvenčního soudu], může být výsledek sporu o zaplacení pohledávky závislý na výsledku sporu o určení pořadí pohledávky; proto je důvod přerušit řízení o zaplacení pohledávky podle §109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. do skončení incidenčního sporu o pořadí této pohledávky.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je správné, Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl jako nedůvodné podle §243d písm. a/ o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu