ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1037.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 1037/2020-898
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2020 o dovolání, které podala obviněná E. H. , nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 9 To 68/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 180/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 9 T 180/2015, byla obviněná E. H. uznána vinnou zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 věta první (správně alinea první) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), v jednočinném souběhu s přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustila jednáním pod bodem 1. skutkové věty odsuzujícího rozsudku spočívajícího v tom, že
přesně nezjištěného dne v lednu 2014 v domě č. XY v Borovanech předala V. C., nar. XY, padělek směnky, jíž jmenovaný poškozený zajišťoval půjčku, kterou obdržel ve výši 50.000 Kč a ve které vyplnil sebe jako výstavce, ale nevyplnil směnečného věřitele ani směnečnou sumu, přičemž do uvedeného padělku přesně nezjištěného dne vepsala jako směnečného věřitele sebe a jako směnečnou sumu 100.000 Kč, poněvadž právě tuto částku poškozenému jejím prostřednictvím poslal R. T. a ona si z ní ponechala 50.000 Kč a poté na výše uvedený původně pouze poškozeným podepsaný a jinak nevyplněný originál směnky, který obdržela od V. C., nepravdivě vepsala jednak sebe jako směnečného věřitele a jednak směnečnou sumu 180.000 Kč a takto změněný originál směnky postoupila jako pravý 16. 4. 2014 na nezjištěném místě společnosti Rosso investment, s. r. o., která jí za to téhož dne vyplatila 15.000 Kč a jež pak směnku uplatnila u Krajského soudu v Ostravě, pobočky Olomouc, který ve své věci sp. zn. 6 Cm 189/14 nejprve vydal směnečný platební rozkaz, jímž uložil V. C. povinnost zaplatit 180.000 Kč s příslušenstvím, ale později tento rozkaz v celém rozsahu zrušil, čímž záměrně způsobila společnosti Rosso investment škodu ve výši 15.000 Kč a V. C. škodu ve výši 50.000 Kč a byla srozuměna s tím, že může V. C. přivodit i další škodu ve výši 180.000 Kč ,
a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustila jednáním pod bodem 2. skutkové věty odsuzujícího rozsudku spočívajícím v tom, že
v blíže nezjištěné době, nejpozději však v roce 2013, na blíže neurčeném místě pod záminkou uhrazení závazků N. C., nar. XY, které byly zajištěny smlouvou o zřízení zástavního práva a exekučním příkazem o zřízení exekutorského zástavního práva u parcel č. XY; XY; XY; XY a stavby č. p. XY, vše v obci XY, v kat. území XY, vylákala finanční částku ve výši 300.000 Kč od manželů výše jmenované N. C., nar. XY, a V. C., nar. XY, kdy tato částka jí byla dne 30. 1. 2013 ze strany V. C. převedena na bankovní účet České spořitelny č. XY, jehož majitelem je J. J., nar. XY, druh obviněné, a takto jednala přestože věděla, že závazky za N. C. z této částky neuhradí a finanční prostředky si ponechá pro vlastní potřebu, kdy takto i učinila, čímž způsobila poškozeným manželům N. C. a V. C. škodu ve výši 300.000 Kč .
2. Za to a za jednání, pro které byla obviněná uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 9 T 130/2014, byla obviněná odsouzena podle §234 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného stanovení dohledu nad obviněnou. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo dále obviněné uloženo, aby ve zkušební době nahradila škodu způsobenou trestnými činy. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu sjednávání a obstarávání finančních půjček a jiných finančních produktů třetím osobám za úplatu jako osoba samostatně výdělečně činná či v zaměstnaneckém poměru ve společnosti poskytující uvedené finanční produkty, a to na dobu 5 let. Současně byl zrušen výrok o trestu ohledně obviněné z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 9 T 130/2014, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále obviněné uloženo, aby na náhradě škody zaplatila manželům V. C. a N. C. oprávněným společně a nerozdílně částku 300.000 Kč.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 9 T 180/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání .
5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 9 To 68/2020 , tak, že jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
6. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když napoprvé k odvolání obviněné usnesením ze dne 3. 7. 2018, sp. zn. 9 To 208/2018, v celém rozsahu zrušil první rozsudek nalézacího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 9 T 180/2015, a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému usnesení Krajského soudu Plzni ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 9 To 68/2020, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná svým mimořádným opravným prostředkem napadá výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně a zamítavý výrok z usnesení odvolacího soudu.
8. Ke skutku pod bodem 1. obviněná poukazuje na výpovědi svědků J. J. a A. N., kteří ve shodě uvedli, že směnka znějící na částku 180.000 Kč byla v době podepisování panem C. už předvyplněná, a to rukopisem obviněné. Tito svědci tedy podle obviněné jednoznačně potvrdili jednak okolnost, že si pan C. částku 180.000 Kč skutečně půjčil, a jednak okolnost, že podepisoval směnku již vyplněnou. I pokud by však bylo možno hodnotit tyto svědky jako nevěrohodné (jak to učinil soud prvního stupně), je zde ještě výpověď svědka T. V., který uvedl, že když se ptal, co V. C. dělal u H. doma, A. N. mu řekla, že si byl půjčit částku 180.000 Kč. Jedná se tedy o v pořadí třetího svědka, jenž potvrzuje, že si V. C. částku 180.000 Kč skutečně půjčil. Obviněná je toho názoru, že i pokud by ostatní svědci měli s ohledem na blízký vztah s ní důvod své výpovědi během trestního řízení upravovat, A. N. ho v době těsně po zapůjčení předmětné částky V. C. (tj. v obývacím pokoji v době před zahájením trestního řízení proti obviněné) rozhodně neměla. Neměla tudíž jediný důvod v době těsně po provedení dané transakce svědkovi V. lhát. Ani tomuto podstatnému detailu však soudy obou stupňů nevěnovaly patřičnou pozornost, ačkoliv svědčí výrazně v její prospěch, a to přinejmenším stran údajně způsobené škody. Podle obviněné z těchto výpovědí vyplývá, že V. C. v době podpisu směnky dobře věděl, co podepisuje. Dovolatelka se tudíž podle svého mínění trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 tr. zákoníku dopustit nemohla.
9. Stran skutku pod bodem 2. je obviněná toho názoru, že soudy opomněly do svých úvah o škodě ve výši 300.000 Kč zahrnout okolnost, že v době převedení této částky manžely C. na bankovní účet J. J. dovolatelka evidovala právě za manželi C. celkem dvě pohledávky. První pohledávka na zaplacení 25.000 Kč představuje nedoplatek provize za služby poskytnuté manželům C. při prodeji jejich domu a komunikaci s realitní kanceláří Remax. Druhá pohledávka na zaplacení 90.000 Kč pak představovala vratku půjčky, kterou původně dovolatelka spolu se svým druhem, panem J. J., půjčila manželům C. (podle obviněné existenci této pohledávky potvrzuje i poškozený). Už jen z tohoto důvodu nemůže závěr nalézacího soudu o škodě ve výši 300.000 Kč obstát, neboť jediné, co obviněná učinila, bylo, že část těchto peněz vnímala jako vratku půjčky. Proto si danou částku ponechala, respektive ji jednostranně započetla proti pohledávce na vrácení 300.000 Kč, o čemž manželé C. zřejmě věděli, a proto poměrně dlouhou dobu nevymáhali celou částku (k tomu viz níže). Závěry soudů obou stupňů o vzniklé škodě tak podle obviněné neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu. Poukazuje i na to, že i T., která manžele C. zastupovala a vycházela tak podle obviněné z jimi poskytnutých informací, obviněnou nejprve vyzvala k vrácení částky pouze 200.000 Kč. Z důvodu zastupování poškozených poukazuje obviněná i na nízkou svědeckou hodnotu výpovědi této svědkyně, která podle ní toliko reprodukovala informace subjektivně vnímané jejími klienty.
10. Uvedená pochybení zakládají podle dovolatelky dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud by se oba soudy výše popsanými skutkovými okolnostmi zabývaly ve vzájemných souvislostech pečlivěji, mohly podle obviněné dospět ke zcela jinému rozhodnutí jak v otázce viny skutkem uvedeným pod bodem 1., tak ke zcela jinému rozhodnutí v otázce viny skutkem uvedeným pod bodem 2. Obviněná proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu nalézacímu k novému projednání a rozhodnutí.
11. Dovolání obviněné bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněné a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
12. Státní zástupce je toho názoru, že z důvodu jejich čistě skutkové povahy uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá ta část námitek, jejichž prostřednictvím obviněná zpochybňuje hodnocení důkazů soudy ve vztahu k posouzení věrohodnosti výpovědí jednotlivých svědků. K těmto výhradám pak státní zástupce konstatuje, že nalézací soud zejména v odstavcích 24. až 30. odůvodnění svého rozsudku dostatečně vysvětlil, proč považuje výpovědi dovolatelky a svědků vypovídajících v její prospěch za nevěrohodné a účelové, a které okolnosti byly naopak stěžejní pro jeho závěr o pravdivosti výpovědí manželů C., R. T. a K. T., jež byly podporovány také řadou listinných důkazů.
13. Za relevantně uplatněnou dovolací námitku lze podle názoru státního zástupce považovat pouze tu, v jejímž rámci obviněná ve vztahu ke skutku pod bodem 2. vytýká nesprávnou výši škody. Státní zástupce ji však shledává neopodstatněnou. Z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu je totiž podle něj významným to zjištění, podle něhož obviněná poškozené manžele C. uváděla v omyl, když jim v rozporu se skutečností tvrdila, že částka 300.000 Kč je žádána přímo svědkem R. T. na úhradu pohledávek, které by převyšovaly hodnotu jimi prodávaného domu zatíženého zástavou. Ve skutečnosti věděla, že svědek T. ničeho takového nepožaduje a závazky N. C. z této hotovosti hrazeny nebudou. Výlučně toto lživé tvrzení dovolatelky bylo podle státního zástupce okolností, pro kterou poškození zmiňovanou finanční hotovost podle jejích požadavků poukázali na účet jejího přítele J. J., aby ji potom obviněná užila ve svůj prospěch. Konstrukce obviněné o vzájemném zápočtu této peněžní částky proti pohledávkám, které údajně vůči manželům C. měla, je irelevantní, neboť ani tvrzený – skutečný či domnělý – nárok na majetkové plnění vůči poškozeným nevylučuje bez dalšího trestní odpovědnost za trestný čin podvodu. Podstatné z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu jsou podle názoru státního zástupce právě ta zjištění, z nichž vyplývá, že peněžní částka 300.000 Kč byla vylákána pod smyšlenou záminkou a nebýt této fabulace, poškození by žádné peníze na účet svědka J. neodeslali. O podvodném úmyslu obviněné svědčí podle státního zástupce i to, že z vylákané částky dosud poškozeným ničeho nevrátila.
14. Vzhledem k tomu, že uplatněné dovolací námitky podle státního zástupce dílem pod žádný dovolací důvod podřadit nelze a dílem jsou zjevně neopodstatněné, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
16. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
18. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
23. Na podkladě obviněnou uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
24. Dovolání obviněné E. H. směřuje proti výroku o vině ohledně všech trestných činů, kterými byla shledána vinnou, tedy jak zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustila jednáním pod bodem 1. skutkové věty odsuzujícího rozsudku, tak přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustila jednáním pod bodem 2. S určitou mírou zjednodušení lze konstatovat, že argumentace obviněné ve vztahu ke skutku pod bodem 1. přitom spočívá v nesouhlasu s hodnocením důkazů (výpovědí svědků) soudy nižších stupňů, ve vztahu ke skutku pod bodem 2. pak obviněná kromě nesouhlasu s hodnocením důkazů namítá existenci vlastní pohledávky vůči poškozeným, která podle ní zásadním způsobem ovlivňuje úvahu o výši způsobené škody.
25. S ohledem na právě uvedené je již na tomto místě nutno upozornit, že námitky obviněné částečně není možné pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, neboť se netýkají nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu se tak konkrétně nachází nesouhlas obviněné s tím, že soud prvního stupně shledal nevěrohodnými ty svědky (M. Š., J. J., A. N., A. H. a T. V.), kteří, zjednodušeně řečeno, potvrzovali její obhajovací verzi o tom, že obviněná příslušnou směnku vyplnila již v době, kdy ji poškozený V. C. podepisoval, a že poškozený věděl, co podepisuje, a naopak, že soudy shledaly věrohodnými výpovědi jak poškozených, tak svědků R. T. a K. T., advokátky, jejímiž klienty byli manželé C.
26. Všechny uvedené výhrady obviněné stran věrohodnosti ve věci vyslechnutých svědků jsou čistě skutkové povahy. Nejvyšší soud přitom, jak bylo shora uvedeno, není v rámci dovolacího přezkumu oprávněn přezkoumávat skutková zjištění soudů nižších stupňů, neboť hodnocení důkazů je úlohou zejména soudu prvního, a při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř., i soudu druhého stupně. Pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nevykazují extrémní nesoulad s provedenými důkazy, přičemž tento extrémní nesoulad musí být současně dovolatelem kvalifikovaným způsobem namítán, je jimi Nejvyšší soud vázán (srov. body 19. až 21. odůvodnění tohoto usnesení). Takový extrémní nesoulad však obviněná předmětem svého mimořádného opravného prostředku neučinila.
27. Nejvyšší soud tak i s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti není oprávněn jakkoliv přehodnocovat úvahy soudu prvního stupně týkající se věrohodnosti jím vyslechnutých svědků. Tento soud přitom své úvahy týkající se hodnocení ve věci provedených důkazů podrobně rozvedl v bodech 26. až 28. a v bodě 30. odsuzujícího rozsudku, ve kterých vysvětlil, proč jedné skupině svědků uvěřil a druhé nikoliv. Není přitom pravdou, jak uvádí obviněná, že jediným důvodem, pro který shledal svědky vypovídající v její prospěch nevěrohodnými (podle jejích slov tyto výpovědi paušálně odmítl), jsou drobné nesrovnalosti ohledně zaplacených částek. Z citovaných bodů odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je přitom zjevné, že nalézací soud vzal v úvahu mnohem více okolností, a to zejména vztah svědků k obviněné či k poškozeným, soulad jejich výpovědí s ostatními ve věci provedenými důkazy, ale i celkovou přesvědčivost jejich vystupování, kterou právě s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti může nejlépe posoudit soud, který dané důkazy provádí. Závěr o nevěrohodnosti určitých svědků je tak v nyní projednávané věci založený na celém komplexu okolností, které vzal nalézací soud při hodnocení důkazů v úvahu. Nejvyšší soud tak s ohledem na toto přesvědčivé odůvodnění nemůže ničeho vytknout závěru soudu prvního stupně, že výpovědi svědků M. Š., J. J., A. N., A. H. a T. V. je nutno vyhodnotit jako nevěrohodné a naopak že výpovědi poškozených, svědka R. T. a advokátky poškozených K. T. věrohodně působí.
28. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naopak lze podřadit námitku obviněné, že vůči poškozeným evidovala pohledávky v celkové výši 115.000 Kč, které měly být zohledněny při stanovení výše způsobené škody. Tuto námitku však nelze vyhodnotit jako opodstatněnou.
29. Je třeba připomenout, že obviněné se ve vztahu k přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, klade, zjednodušeně řečeno, za vinu to, že si od manželů C. nechala převést částku 300.000 Kč (resp. nechala poškozené tuto částku poslat na účet svého druha J. J.) s vysvětlením, že tato částka je určena svědkovi R. T. k vyplacení dluhů váznoucích na nemovitosti, ačkoliv neměla v úmyslu zaslanou částku za tímto účelem použít a nikdy tak neučinila.
30. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněné za toto jednání vykazující všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku je irelevantní, zda obviněná vůči obviněným evidovala nějakou svoji pohledávku či nikoliv. Podstatným je toliko zjištění, že poškozené uvedla v omyl ohledně účelu jimi zaslaných peněz, čímž se k jejich škodě obohatila. Odpovědnosti za tento čin nemůže být obviněná zbavena (její trestní odpovědnost nemůže být stran způsobené škody zmírněna) z důvodu údajné existence jejích pohledávek za poškozenými, proti kterým od poškozených podvodně vylákanou částku započetla (o kterou tedy podle svého přesvědčení výši škody způsobené trestným činem snížila). Pokud totiž byla obviněná toho názoru, že její údajné pohledávky za poškozenými jsou po právu, nic jí nebránilo domáhat se jejich uspokojení podáním civilní žaloby, ve které by se domáhala jejich splnění. V žádném případě však nelze připustit, aby k uspokojení těchto pohledávek došlo započtením na podvodně vylákané finanční prostředky, které poškození v dobré víře zaslali na účet specifikovaný obviněnou a které měly být použity zcela jiným způsobem. Jinými slovy, podvodně vylákané finanční prostředky nemohou být předmětem započtení proti pohledávce pachatele trestného činu podvodu za poškozeným. Podvodné vylákání finančních prostředků totiž není prostředkem uspokojování jakýchkoliv pohledávek, bez ohledu na to, zda tyto pohledávky jsou po právu či nikoliv. Výši škody coby kvalifikační znak přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku proto soudy v nyní projednávané věci stanovily zcela správně, když za tuto škodu považovaly celou částku, kterou v omylu jednající poškození zaslali na bankovní účet druha obviněné.
31. Ačkoliv obviněná v dovolání namítala nesprávné stanovení výše škody způsobené trestným činem, výslovně svůj mimořádný opravný prostředek zaměřila toliko proti výroku o vině přisouzeným trestným činem (přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku) a nikoliv proti výroku o náhradě škody způsobené tímto trestným činem. Otázku možného započtení podvodně vylákané částky proti údajným pohledávkám obviněné za poškozenými z hlediska posouzení správnosti adhezního výroku tedy Nejvyšší soud s ohledem na neopodstatněnost námitek směřujících proti závěrům o vině citovaným přečinem nepřezkoumával.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
32. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné .
33. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 11. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář