ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1057.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 1057/2020-189
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2020 o dovolání, které podala obviněná B. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 61 To 177/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 112/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 67 T 112/2019, byla obviněná B. S. uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že
dne 23. května 2018 v 15.34 hodin v Praze 1 po XY nábřeží ve směru od ulice XY k ulici XY řídila své vlastní osobní motorové vozidlo tovární značky Chrysler PT Cruiserreg. zn. XY a v blízkosti sloupu veřejného osvětlení č. 102028 se s vozidlem otáčela přes tramvajový pás v úrovni vozovky oddělený vodorovnou dopravní značkou V1a "Podélná čára souvislá", přičemž dostatečně nesledovala situaci v provozu, zejména za svým vozidlem a přehlédla motocykl tovární značky Sym Fiddle, re. zn. XY, který řídil M. K. v témže směru jízdy za ní a předjížděl zleva po tramvajovém pásu pomaleji jedoucí vozidla, střetla se s ním, a způsobila poškozenému M. K., nar. XY, zranění, a to frakturu dna pravé kyčelní jamky s posunem fragmentů do malé pánve a naznačenou centrální luxaci hlavice pravé stehenní kosti, tříštivou zlomeninu pravé poloviny pánve – obě raménka kosti stydké a lopaty kosti kyčelní, které je obvykle spojeno s léčením v délce 16 – 20 týdnů, které vzhledem ke svému charakteru, délce léčení, způsobu omezení v obvyklém způsobu života dosahuje intenzity těžké újmy na zdraví .
2. Za uvedený trestný čin byla obviněná soudem prvního stupně odsouzena podle §147 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 67 T 112/2019, podala odvolání obviněná prostřednictvím svého obhájce a v neprospěch obviněné státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1.
4. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 61 To 177/2020 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. a), písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou při nezměněnému výroku o vině odsoudil podle §147 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku soud druhého stupně dále obviněné uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců.
5. Podle §256 tr. ř. pak bylo odvolání obviněné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 61 To 177/2020, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř .
7. Obviněná napadá rozsudek soudu druhého stupně toliko ve výroku o trestu, neboť má za to, že uložený trest je zcela nepřiměřeně přísný spáchanému provinění a všem okolnostem, za kterých k jeho spáchání došlo. Dovolatelka výslovně uvádí, že výrok o vině nenapadá a že ke spáchanému provinění se plně doznala. Má však za to, že soudy se měly zabývat spoluzaviněním poškozeného, které mělo být zohledněno při úvaze o výměře ukládaného trestu. Je toho názoru, že soudy tak neučinily, když se touto okolností vůbec nezabývaly a míru spoluzavinění nestanovily (nalézací soud toliko spoluzavinění poškozeného, který byl shledán vinným spácháním přestupku, konstatoval), v důsledku čehož jí uložily zcela nepřiměřeně přísný trest, který je v konečném důsledku spíše trestem exemplárním. Soud druhého stupně nadto podle ní ani nezdůvodnil, z jakého konkrétního důvodu není možné takové spoluzavinění posuzovat. Uložený trest proto podle obviněné nemůže obstát jako trest zákonný a spravedlivý. K tomu obviněná obsáhle uvádí judikaturu a literaturu, která podle ní podporuje závěr o tom, že míru spoluzavinění poškozeného je třeba při ukládání trestu zkoumat a zohledňovat.
8. Nad rámec této námitky obviněná poukazuje na to, že rozsudek soudu druhého stupně ve svém odůvodnění zcela nepřijatelným způsobem zasahuje do jejího práva na svobodnou volbu povolání. Její výhrady se týkají poznámky odvolacího soudu o tom, že obviněná může coby operní pěvkyně jezdit na koncerty za využití taxislužby či MHD, jakož i toho, že skutečnost, že její osobní a majetkové poměry nedosahují hodnot jiných, vysokoškolsky vzdělaných občanů, jí nemůže být k tíži. Uvádí, že odvolací soud ignoroval její vysvětlení své snahy o nalezení nového, adekvátně hodnoceného pracovního místa. Je přesvědčena, že tento soud k ní přistupoval zcela svévolně, bez bližšího zkoumání celé věci, povrchně a pohrdavě. Vyjadřuje nespokojenost i s konstatováním odvolacího soudu, že jí nic nebrání, aby jako osoba s vysokoškolským vzděláním změnila své zaměstnání a pracovala za mnohem vyšší mzdu.
9. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek soudu druhého stupně zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Dovolání obviněné bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněné a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám, přičemž hned úvodem konstatoval, že námitky dovolatelky pod jí vytýkané (ale ani žádné jiné) dovolací důvody podřadit nelze.
11. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze podle státního zástupce námitky obviněné podřadit z toho důvodu, že uložení trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti trestní zákoník za spáchaný přečin připouští, přičemž oba tresty jí byly uloženy také v mezích zákonné trestní sazby, a to v obou případech blízko její spodní hranice. V úvahu podle něj nepřichází ani podřazení těchto námitek pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., skrze který lze rámci jiného nesprávného hmotněprávního posouzení namítat např. vady při ukládání úhrnného, souhrnného nebo společného trestu.
12. Státní zástupce připomíná, že konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Zcela výjimečnými případy, ve kterých by takový zásah v úvahu přicházel, by podle něj byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však tresty, které byly v nyní projednávané věci obviněné uloženy vždy ještě v první čtvrtině zákonné trestní sazby, zjevně nejsou. Obviněná totiž v rámci svých nepodložených úvah o údajné nepřiměřenosti trestů pomíjí podstatné okolnosti, které byly ohledně její osoby zjištěny. V této souvislosti státní zástupce uvádí konkrétní okolnosti předcházející vydání rozsudku v nyní projednávané věci, které se týkají zejména jejího častého protiprávního jednání na úseku dopravy, kdy obviněná se dopustila celé řady dalších přestupků, následkem kterých dozorující státní zástupkyně rozhodla o tom, že se obviněná ve zkušební době původního podmíněného zastavení trestního stíhání neosvědčila a v trestním stíhání se pokračuje. Za takové situace je podle něj přirozené, že reakcí na spáchaný přečin bylo projednání věci soudem, rozhodnutí o vině a také odsouzení ke konkrétním trestům. Ty přitom podle názoru státního zástupce byly uloženy ještě ve spodní čtvrtině zákonem vymezených trestních sazeb, což odpovídá povaze a závažnosti spáchaného přečinu, poměrům obviněné, jakož i spoluzavinění poškozeného. Takové tresty současně podle něj nelze považovat za přísné (a už vůbec ne nepřiměřeně přísné). Jde naopak o tresty, které mohla obviněná – co do druhu a výše – legitimně očekávat.
13. K otázce spoluzavinění poškozeného státní zástupce uvádí, že toto bylo na počátku trestního řízení zohledněno také při právní kvalifikaci jednání obviněné, neboť právě v jeho důsledku nebylo uvažováno o možném naplnění znaku „porušení důležité povinnosti uložené zákonem“. Dovození této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby by přitom odůvodňovalo přísnější právní kvalifikaci a také přísnější trest.
14. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, jakož i s tím, aby podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
16. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
18. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ten je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě obviněnou uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Z podaného dovolání vyplývá, že obviněná jím brojí výlučně proti výroku o uloženém trestu, což ostatně i sama konstatuje, když uvádí, že nikterak nezpochybňuje výrok o vině, ke které se v průběhu trestního řízení plně doznala. Podstata její argumentace tak spočívá v tom, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, kdy zejména namítá, že soud při jeho ukládání nepřihlédl ke spoluzavinění na straně poškozeného.
26. Nejvyšší soud je již s ohledem na právě uvedené nucen konstatovat, že obviněnou vznesené námitky v rámci uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. přezkoumat nelze, neboť její námitky se uvedeným dovolacím důvodům zcela vymykají.
27. Výrok o trestu by bylo možné s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl zatížen vadou spočívající ve druhé alternativě tohoto dovolacího důvodu, tedy v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (nikoliv tedy vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku).
28. V souvislosti s uloženým trestem však lze o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. hovořit pouze výjimečně, a to např. v otázce, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu, a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi vztah recidivy a za každý trestný čin je třeba uložit samostatný trest [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166-3167, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., nebo zprávu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003, publikovanou pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.].
29. Obviněná však v nyní posuzovaném dovolání nevznesla žádnou z uvedených v úvahu přicházejících námitek, které by mohly zakládat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky týkající se výše trestu, který je podle obviněné nepřiměřeně přísný a při jehož ukládání soud druhého stupně nepřihlédl ke spoluzavinění poškozeného, přitom pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Je tedy nutno uzavřít, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl ze strany obviněné uplatněn ryze formálně, aniž by mu obsahově odpovídaly v dovolání vnesené námitky.
30. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , lze tento uplatnit tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
31. Ani v případě tohoto dovolacího důvodu obviněná neuvedla, kterou z jeho alternativ považuje za naplněnou, zda uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, anebo uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na přečin, jímž byla uznána vinnou. Podstata jejích dovolacích námitek spočívá, jak již bylo uvedeno, v namítané nepřiměřené přísnosti trestu v důsledku nezohlednění spoluzavinění poškozeného.
32. Z právě uvedeného je patrné, že obviněná v dovolání nenamítá, že jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nýbrž že brojí toliko proti výměře trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti. Takovou argumentaci však pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze, neboť tresty uložené odvolacím soudem nebyly uloženy ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou pro ně v trestním zákoně, když pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku stanoví zákon sazbu trestu odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti. Trest zákazu činnosti podle §73 tr. zákoníku pak může soud uložit pachateli, který se dopustil trestného činu v souvislosti s touto (zakazovanou) činností, a to na jeden až deset let.
33. Trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, je tedy trestem uloženým v rámci zákonem předpokládané trestní sazby, přičemž i délka zkušební doby se pohybuje v rozmezí stanoveném v §82 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého může soud při podmíněném odsouzení stanovit zkušební dobu v rozmezí jednoho až pěti let. Rovněž i trest zákazu činnosti podle §73 odst. 1 tr. zákoníku v délce dvaceti čtyř měsíců spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu je trestem uloženým v rámci sazby stanovené v §73 odst. 1 tr. zákoníku.
34. Vzhledem k tomu, že všechny tresty, které byly obviněné napadeným rozsudkem odvolacího soudu uloženy, se pohybují v rámci sazeb, které pro ně předpokládá trestní zákoník, není Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat důvody, které soud druhého stupně na rozdíl od soudu nalézacího vedly k uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na stanovenou zkušební dobu, jakož i ke zpřísnění trestu zákazu činnosti, neboť námitky proti takovému postupu nespadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. zákoníku.
35. V případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Uložení takového trestu by naplňovalo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
36. Takovými extrémně přísnými a zjevně nespravedlivými tresty však tresty uložené obviněné zjevně nejsou, neboť jak podmíněně odložený trest odnětí svobody, tak trest zákazu činnosti byl uložen s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a zejména s přihlédnutím k dlouhodobému sklonu obviněné opakovaně porušovat pravidla silničního provozu, a to při samé spodní hranici sazeb stanovených v trestním zákoníku. Soud druhého stupně navíc v bodě 9. odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vyložil, proč naopak považuje trest zákazu činnosti uložený soudem prvního stupně za nepřiměřeně mírný, a to i přesto, že se obviněná jí vytýkaného přečinu dopustila i za určité spoluúčasti poškozeného. Není tedy pravdou, že by soud druhého stupně tuto okolnost vůbec nezohledňoval. Navíc, jak správně uvedl státní zástupce, se spoluzavinění poškozeného promítlo i v právní kvalifikaci jednání obviněné, neboť právě v jeho důsledku nebylo uvažováno o možném naplnění znaku „porušení důležité povinnosti uložené zákonem“ ve smyslu §147 odst. 2 tr. zákoníku, jehož aplikace by nepochybně vedla k uložení přísnějšího trestu odnětí svobody. Hlavním důvodem pro zpřísnění trestu zákazu činnosti a pro uložení podmíněného trestu odnětí svobody však byla již zmíněná opakovaná speciální recidiva obviněné, která se i v průběhu zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání dopustila v jejím případě již po třinácté dalších závažných přestupků v dopravě. Odvolací soud přitom zohlednil i to, jak přísné jsou tresty ukládané za dopravní přestupky v přestupkovém řízení.
37. Uvedeným úvahám odvolacího soudu uvedeným v bodě 9. odůvodnění jeho rozsudku nelze ničeho vytknout a Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje i po věcné stránce. Nelze tedy uvažovat o tom, že tresty uložené obviněné jsou extrémně přísné a zjevně nespravedlivé. Naopak, vzhledem zejména k opakovanému porušování a dlouhodobému nerespektování pravidel silničního provozu na straně obviněné, a to i ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání, lze uložené tresty považovat ještě za poměrně mírné.
38. Pokud obviněná závěrem svého dovolání vyjadřuje nespokojenost s poznámkou odvolacího soudu, že jako osoba vysokoškolsky vzdělaná by mohla dosahovat vyšších výdělků, lze pouze konstatovat, že právě uvedeným rozhodně nebylo zasaženo do jejího práva na svobodnou volbu povolání ani do žádného jiného práva. Odvolací soud naopak její nízké výdělkové poměry zohlednil v její prospěch, když právě z tohoto důvodu se rozhodl neuložit obviněné peněžitý trest, který jinak přicházel také v úvahu. Uvedenou poznámku vyslovil toliko nad rámec odůvodnění neuložení peněžitého trestu.
39. Lze tak uzavřít, že námitky obviněné týkající výše uloženého trestu, který je podle ní nepřiměřeně přísný, nebylo možné v rámci uplatněných dovolacích důvodů přezkoumat, neboť tyto námitky se uplatněným dovolacím důvodům zcela vymykají. Jinými slovy, obviněnou ryze formálně označené dovolací důvody se týkají zcela jiných okruhů vad, než které ve svém mimořádném opravném prostředku obviněná předestřela. Navíc trest, který jí byl uložen, rozhodně není trestem extrémně přísným a zjevně nespravedlivým. Ani z tohoto důvodu tak nebyl k zásahu Nejvyššího soudu prostor.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
40. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř .
41. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 10. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
Předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář