ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.920.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 920/2020-1412
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2020 o dovoláních, která podali obviněný J. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, a obviněný I. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 5 To 410/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 123/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. N. a I. S. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 12 T 123/2018, byl obviněný J. N. uznán vinným jednak zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným pod body 4. a 5. skutkové věty rozsudku, dále přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 5. skutkové věty rozsudku, a konečně přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, kterého se dopustil jednáním uvedeným pod bodem 3. skutkové věty rozsudku. Stejným rozsudkem byl dále obviněný I. S. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným pod body 2. a 5. skutkové věty rozsudku, dále přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, spáchaným formou spolupachatelství, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 5. skutkové věty rozsudku, a konečně přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 1. skutkové věty rozsudku.
2. Za uvedené trestné činy byl obviněný J. N. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a obviněný I. S. podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku byl obviněným uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku odsuzujícího rozsudku, neboť se jedná o nástroje trestné činnosti a zprostředkovaný výnos z trestné činnosti. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo obviněnému I. S. uloženo ochranné opatření propadnutí věcí specifikovaných ve výroku odsuzujícího rozsudku, neboť ohrožují bezpečnost lidí a hrozí nebezpečí, že budou sloužit ke spáchání zločinu.
4. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), byla obviněným uložena povinnost nahradit poškozeným škodu způsobenou trestnými činy, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byl jeden z poškozených odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Naproti tomu byli obvinění podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 24. 8. 2018, sp. zn. 1 Zt 72/2018, pro skutky, jichž se měli dopustit jednáním uvedeným ve zprošťujícím výroku rozsudku soudu prvního stupně a ve kterých byl obžalobou spatřován zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že skutky spáchali obvinění.
6. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla část poškozených odkázána s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a jeden z poškozených byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na toto řízení podle §229 odst. 1 tř. ř.
7. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 12 T 123/2018, podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců odvolání.
8. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 5 To 410/2019 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 5 To 410/2019, podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání .
10. Obviněný J. N. v rámci svého dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že jednání, které je mu kladeno za vinu, se nedopustil, a to ani zčásti, a že soudy jeho trestní věc nesprávně posoudily po stránce právní.
11. Ke skutku pod bodem 4. obviněný uvádí, že soud měl poškozeného odkázat s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (není zřejmé, zda má obviněný na mysli odkaz podle §229 odst. 1 tr. ř. nebo podle §229 odst. 2 tr. ř.). Je rovněž toho názoru, že jeho údajné jednání nelze podřadit pod kvalifikovanou skutkovou podstatu, je-li tímto kvalifikačním kritériem pouze výše způsobené škody. V případě krádeže v kasinu totiž podle obviněného ve spise absentuje jakákoliv doložitelná škoda, která by odůvodnila uplatnění kvalifikované skutkové podstaty. Výpověď všech zaměstnanců poškozeného (kasina) nebyla a nemohla podle něj být podkladem pro učiněné stanovení výše škody, neboť nakládání s takto značnými částkami bylo podle obviněného svěřeno osobám bez jakékoliv praxe a bez jakékoliv zkušenosti. Poškozený podle obviněného nedoložil ani řádné provedení pravidelných ani mimořádných inventur a jejich výsledky, ze kterých by bez důvodných pochybností vyplynula doložitelná přítomnost poškozeným tvrzené hotovosti v provozovně v den údajné krádeže. Jednotliví pracovníci si navíc podle názoru obviněného ve svých výpovědích často protiřečí, kdy je zcela zřejmě, že s uvedenou hotovostí nakládáno být nemohlo, a jedná se tak podle něj ze strany poškozeného o zcela účelově a nepravdivě tvrzenou škodu. Z žádného věrohodného účetního podkladu přítomnost takto neobvyklé částky v objektu v den vloupání nelze prokázat. Takto důkazně nedostatečné doložení škody v takto značné výši by podle obviněného neobstálo v žádném případě ani v civilním řízení v řízení o náhradě škody, natož v řízení trestním. Napadená rozhodnutí tak podle obviněného jsou zatížena extrémním nesouladem mezi skutkovým zjištěním a právním hodnocením věci. Další pochybení spatřuje obviněný v tom, že soud prvního stupně si sám vyhodnocoval podobnost osob na kamerových záznamech. Je toho názoru, že soudu nepřísluší takovou podobnost vyhodnocovat (která ani v tomto případě není z předmětných záznamů nijak patrná). K tomu je podle něj oprávněn pouze soudní znalec na základě zpracovaného znaleckého posudku.
12. Ke skutku pod bodem 3. obviněný uvádí, že zjištěný skutek nevykazuje zákonné znaky přečinu podílnictví, jímž byl uznán vinným. Namítá, že byl uznán vinným pouze na základě úvahy soudu, že cena, za kterou předmětné kolo nabyl, je příliš nízká. Obviněný přitom podle svého názoru zcela řádně doložil nabytí předmětného jízdního kola a jeho tvrzení žádná skutečnost nevyvrací. Samotný odkaz na jeho nízkou cenu nemůže podle něj být podkladem pro uznání viny, jedná se tedy o zcela chybné právní hodnocení věci. Poukazuje i na pochybení nalézacího soudu, když tento konstatoval, že jiným způsobem se skutek stát nemohl. Takové hodnocení je podle něj v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a zakládá extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěním a právním hodnocením. Poté se obsáhle vyjadřuje k povinnosti Nejvyššího soudu zasáhnout v případě zjištění takového extrémního rozporu.
13. Závěrem obviněný žádá, aby Nejvyšší soud „zaujal stanovisko, zda lze v jeho praxi a judikatuře tolerovat ignorování nálezů Ústavního soudu, kterými bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zejména nálezu sp. zn. III. ÚS 87/99, III. ÚS 464/99, III. ÚS 463/2000, III. ÚS 636/99, podle kterých nereaguje-li soud na námitky strany, jde vždy o porušení práva na spravedlivý proces“. V této souvislosti obviněný poukazuje i na nález sp. zn. II. ÚS 4/2000 a IV. ÚS 564/02.
14. S ohledem na výše uvedené obviněný J. N. navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení soudu druhého stupně a aby jej v plném rozsahu zprostil obžaloby, popř. aby odvolacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
15. Obviněný I. S. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , přičemž je toho názoru, že v jeho věci došlo k porušení zásady in dubio pro reo.
16. Obviněný namítá, že v trestním řízení nebyli vyslechnuti jím navrhovaní svědci D. K. (ke skutku pod bodem 1.) a M. B. a P. V. (ke skutku pod bodem 2.).
17. Ke skutku pod bodem 1. obviněný uvádí, že kamerové záznamy jej ze spáchání tohoto skutku neusvědčují. Uvádí, že kamery jej zaznamenaly toliko na ul. XY, a to jen u parkovacího automatu (nikoliv v Mercedesu Vito). Poukazuje na to, že se doznal jenom k tomu, že do vozidla nasedl, a že více mu nebylo prokázáno. Auto neřídil ani jej neodcizil. Právní závěry ke skutku pod bodem 1. tak podle něj jsou v rozporu se skutkovými zjištěními.
18. Ke skutku pod bodem 2. obviněný uvádí, že v areálu I. v XY jej kamerové záznamy rovněž neidentifikovaly. Nepopírá, že v blízkosti areálu provozoval bojové hry a z tohoto důvodu se tam nechal převézt taxíkem. Namítá nicméně, že výpověď taxikáře A. prokazuje toliko skutečnost, že tam obviněného vezl, nikoliv však to, že by se obviněný dopustil vloupání (to ani taxikář netvrdil). Na záběrech kamery nebylo podle obviněného vidět, že by osoby vystupující z taxi byly totožné s osobami, jež se pohybovaly v areálu I V této souvislosti opětovně namítá i opomenutý důkaz – nepředvolání svědka P. V.
19. Ke skutku pod bodem 5. obviněný namítá, že nebyl ze spáchání tohoto skutku usvědčen a že se jedná toliko o dohady. Navíc měla být na střeše domu zjištěna toliko stopa jedné osoby. Uvádí, že na konečné tramvaje číslo 5 pouze převzal od spoluobviněného N. batoh, o němž netušil, že by měl obsahovat odcizené věci, což ostatně potvrdil ve své výpovědi na posledním hlavním líčení i sám obviněný N.
20. Obviněný shrnuje, že by měl být obžaloby ze skutků, jež jsou mi kladeny za vinu, zproštěn, že práci má zajištěnou a ve svých 43 letech by rád konečně začal žít nový život. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů týkající se jeho osoby a aby věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla dovolání podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné.
22. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., že byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
24. Oba obvinění uplatnili ve svých mimořádných opravných prostředcích dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
25. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
26. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
27. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
28. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
29. Na podkladě obviněnými uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněných.
IV.
Důvodnost dovolání
30. V úvodu této části považuje Nejvyšší soud za nutné nejprve konstatovat, že oba obvinění ve svých dovoláních uplatnili toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto zjištění Nejvyšší soud konstatuje, že ačkoliv obvinění uplatnili toliko uvedený dovolací důvod, je tento nutno s ohledem na obsah dovolání posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obvinění svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí nalézacího soudu, ale také proti rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán (za této procesní situace) tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho důvodu Nejvyšší soud jako dovolací soud napadená rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv tedy obvinění takto výslovně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v dovolání neuplatnili.
31. Z hlediska vymezení rozsahu dovolacího přezkumu pak lze dále uvést, že námitky obviněných směřují toliko proti výroku o vině, a to v případě obviněného J. N. proti výroku o vině pod body 3. a 4. , a v případě obviněného I. S. proti výroku o vině pod body 1., 2. a 5.
32. Z výše uvedeného obsahu dovolání obou obviněných vyplývá, že všechny výše uvedené námitky obvinění uplatňovali již v předchozích stadiích trestního řízení, a to jak v řízení před městským soudem, tak také v rámci odvolacího řízení u krajského soudu, přičemž oba soudy se s těmito námitkami vypořádaly.
33. S námitkami obviněného J. N. proti výroku o vině pod bodem 3. [přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] se nalézací soud vypořádal pod body 9. a 14. rozsudku a s opakovanými námitkami obviněného v rámci odvolacího řízení také odvolací soud pod bodem 8. svého usnesení. S námitkami obviněného J. N. proti výroku o vině pod bodem č. 4. [zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku] se nalézací soud vypořádal pod bodem 11. rozsudku a s opakovanými námitkami také odvolací soud pod body 9. až 12. svého usnesení.
34. S námitkami obviněného I. S. proti výroku o vině pod bodem 1. [přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] se nalézací soud vypořádal pod bodem 7. rozsudku a s opakovanými námitkami obviněného v rámci odvolacího řízení také odvolací soud pod body 13. a 14. svého usnesení. S námitkami obviněného I. S. proti výroku o vině pod bodem 2. a 5. [přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku] se nalézací soud vypořádal pod body 8. a 10. rozsudku a s opakovanými námitkami také odvolací soud pod body 15. až 16. svého usnesení.
35. S ohledem na toto zjištění je proto nutné konstatovat, že pokud obvinění v podaných dovoláních opakují obhajobu, kterou uplatnili již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakovali v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu a soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
36. Kromě toho, že obvinění nyní v rámci dovolacího řízení svoji obhajobu znovu opakují, je nutno dále upozornit na to, že jejich dovolací námitky neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jeho prostřednictvím lze napadat pouze nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Současně pak námitky obviněných neodpovídají ani žádnému jinému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř.
37. Je tomu tak proto, že obvinění v podaných dovoláních uplatňují námitky skutkové a procesní povahy, tady námitky týkají se výlučně oblasti dokazování, a to zejména z pohledu úplnosti dokazování a následného hodnocení provedených důkazů. K naznačené povaze uplatněných dovolacích námitek pak lze v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 24. až 26. tohoto usnesení) uvést, že otázka dokazování je čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se obvinění nyní v rámci dovolacího řízení snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje u jednotlivých skutků, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů, a to i přesto, že tuto snahu (formálně) prezentují jako nesouhlas s právním posouzením skutku, pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
38. Zásada, s níž lze v řízení o dovolání přistoupit k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně. V případech, kdy má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu, je zásah do skutkových zjištění možný pouze v případě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Ten je zpravidla založen tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Ústavní soud také vymezil v řadě svých rozhodnutí zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Zároveň ale platí, že pokud jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, pak je třeba v konkrétní věci zároveň vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 11/2019).
39. Je skutečností, že obvinění v této trestní věci námitku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, dílem v podobě námitky opomenutých důkazů, formálně učinili předmětem své dovolací argumentace tak, jak je to judikaturou vyžadováno, zároveň je však možné konstatovat, že oba obvinění tuto svoji dovolací námitku dostatečně argumentačně nepodpořili tak, jak to uvedená judikatura vyžaduje (i ve spojení se shora uvedeným ustanovením §265f odst. 1 tr. ř.). Nejen proto může Nejvyšší soud z uvedeného pohledu konstatovat, že napadená rozhodnutí soudů v nyní projednávané věci takovouto vadou netrpí.
40. V obecné rovině lze po přezkoumání odůvodnění obou rozhodnutí a jejich vazbě na učiněná skutková zjištění naopak konstatovat, že skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí podle §2 odst. 5 tr. ř., a že soudy takto řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech přihlížejíce ke všem skutečnostem, tedy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Komplexní a velmi přesvědčivé odůvodnění obou rozhodnutí pak jsou rovněž v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř.
41. Obviněný J. N. pak uplatňuje uvedenou námitku (extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními) proti výroku o vině pod bodem 3. [přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Na její podporu však cituje pouze odůvodnění napadených rozhodnutí, která bez dalšího konfrontuje s nálezy Ústavního soudu Ústavou České republiky a činí nijak dále nepodložený závěr, že soudy zjištěný skutek nevykazuje znaky uvedeného přečinu, neboť soudy svůj závěr učinily na základě úvahy, že cena, za kterou kolo získal, je příliš nízká .
42. Tato argumentace obviněného je však nejen nedostatečná z hlediska svého odůvodnění, ale je zároveň nedůvodná. Soudy totiž pachatelství obviněného dovozují nejen z hodnoty předmětného jízdního kola ke dni jeho odcizení a ceny za kterou měl obviněný toto jízdní kolo zakoupit (bez vystavení jakéhokoliv dokladu za méně než poloviční cenu, a to za 10.000 Kč), ale i toho, že obviněný nepředložil žádnou kupní smlouvu či jakýkoliv jiný doklad o koupi (resp. nabytí) předmětného jízdního kola, nesdělil patřičné údaje k osobě, od které měl toto jízdní kolo za cenu 10.000 Kč zakoupit, když si mj. ani nepamatuje datum, kdy se tak stalo, to vše s přihlédnutím k tomu, za jakých okolností obviněný toto jízdní kolo od jemu neznámé osoby zakoupil (v době krátce po jeho odcizení). Za tohoto stavu je proto nutné uvedenou námitku obviněného hodnotit jako zcela nedůvodnou, zejména pak i s ohledem na samotnou výpověď obviněného, který uvedl, že „mu přišlo divné, že se kolo prodává tak levně, a že ten člověk působil tak věrohodně …“.
43. Také dovolací argumentace obviněného I. S., který proti výroku o vině pod body 1. a 2. uplatnil námitku tzv. opominutých důkazů (obviněný k bodu 1. navrhoval výslech svědkyně D. K., k bodu 2. žádal výslech svědků B., V. a provést rekognici na místě samém) je nedostatečná nejen z hlediska odůvodnění její povahy, když dovolacímu důvodu ani žádnému jinému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů neodpovídá, současně pak je uvedená námitka z pohledu dovolací argumentace založená na existenci tzv. opominutých důkazů nedůvodná.
44. Nejvyšší soud k této námitce předně v obecné rovině připomíná, že není povinností soudu provést všechny navrhované důkazy; podstatné však je, aby se soud uplatněným důkazním návrhem zabýval a v případě, pokud soud navrhovaný důkaz neprovedl, tento svůj postup náležitě v rámci odůvodnění svého rozsudku odůvodnil (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 542/2000, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05, a ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09).
45. V nyní posuzované věci se soudy se všemi důkazními návrhy obviněného vypořádaly, přičemž zdůvodnily, proč se některé z nich rozhodly neprovést, a již proto je třeba konstatovat, že v odmítnutí uvedených důkazních návrhů obviněného nelze shledávat žádné pochybení.
46. V případě požadavku na provedení výslechu svědkyně K. se lze plně ztotožnit se závěry soudu prvního stupně o nadbytečnosti provedení tohoto důkazu (jak je rozvedeno v bodě 7. odůvodnění napadeného rozsudku). Pokud se týče požadavku na provedení výslechu svědka V. a rekognice na místě samém , tak je nutno uvést, že tyto důkazní návrhy nebyly uplatněny ani v jednom z hlavních líčení, pouze při hlavním líčení dne 16. 1. 2019 byl vznesen požadavek na provedení místního šetření v přilehlém lesíku u objektu firmy I. v XY, kde má obviněný dodnes uschované věci na řezání dřeva, nařezané stromky a další osobní věci. S ohledem na celkovou důkazní situaci, kterou nalézací soud zhodnotil v bodě 8. odůvodnění napadeného rozsudku a na kterou odvolací soud navázal v bodě 15. svého usnesení, Nejvyšší soud neshledává pro provedení těchto navrhovaných důkazů žádných opodstatněných důvodů. Obviněným požadované doplnění dokazování tak Nejvyšší soud považuje za zcela nadbytečné, neboť v daném případě s ohledem na výše uvedené skutečnosti nemají obviněným navrhované důkazy žádný vliv na závěry soudů o vině obviněného S. Oba nižší soudy proto těmto návrhům důvodně nevyhověly, neboť rozhodné skutečnosti byly provedenými důkazy v řízení před nalézacím soudem nepochybně prokázány.
47. S ohledem na výše uvedené tak mohl Nejvyšší soud uzavřít, že soudy učinily v této trestní věci správná a úplná skutková zjištění, a na jejich základě i odpovídající právní závěry, Současně pak může Nejvyšší soud konstatovat, že v předcházejícím řízení nebylo ze strany soudů porušeno právo obviněného na spravedlivý proces a ani zásada presumpce neviny. Samotná nespokojenost obviněných jako dovolatelů s tím, jakým způsobem soudy hodnotily důkazy a jaká jsou výsledná skutková zjištění, ještě neznamená, že tato skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná, a že v důsledku toho byly porušeny základní zásady trestního řízení a jeho práva na spravedlivý proces.
48. Ze všech těchto důvodů proto bylo nutné dovolací námitky obviněných vzhledem k jejich výlučně skutkovému a procesnímu charakteru odmítnout, neboť jednak neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jednak nejsou způsobilé vyvolat přezkumnou povinnost dovolacího soudu ve vztahu ke skutkovým zjištěním z důvodů extrémního rozporu mezi těmito zjištěními a provedenými důkazy, či z důvodu tzv. opomenutých důkazů.
49. Vzhledem k tomu, že námitky obviněných uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebylo možné pod tento dovolací důvod podřadit [přičemž v řízení před soudem prvního stupně nebyl dán ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.], nemohl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v jeho druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
50. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovoláních obviněných rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř .
51. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 10. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář