ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2752.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2752/2020-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 700 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 220/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2018, č. j. 12 Co 175/2018-21, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 1 200 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a částky 500 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, které měly žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 v řízení vedeném pod sp. zn. 28 C 221/2007.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. 2. 2018, č. j. 31 C 220/2017-14, odmítl podání ze dne 2. 5. 2017 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), neboť se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neodstranil nedostatky svého podání ze dne 2. 5. 2017, když se v něm pouze omezil na uvedení spisové značky a označení soudu, aniž by tvrdil, k jakému nesprávnému úřednímu postupu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 221/2007 došlo, zda se jedná o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, či zda v souvislosti s nesprávným úředním postupem utrpěl žalobce škodu. Z údajů uvedených v podání se lze jen dohadovat, že se žalobce domáhá náhrady majetkové škody ve výši 1 200 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, zcela však schází vylíčení skutečností, z nichž žalobce tato svá tvrzení dovozuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, v němž zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce JUDr. Daniela Novotného, Ph.D. pro dovolací řízení.
Přípisem ze dne 11. 12. 2018 soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů předložil prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Na tuto výzvu žalobce nereagoval.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č. j. 12 Co 223/2019-61, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 4. 2019, č. j. 31 C 220/2017-50, jímž soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I) a neustanovil žalobci k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II).
Usnesením ze dne 14. 5. 2019 vyzval soud prvního stupně žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním návrhu na přikázání věci jinému soudu a současně požádal o osvobození od soudního poplatku za tento úkon. Řízení o opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo pravomocně zastaveno.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání ze dne 30. 11. 2018 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.
Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 2291/13 a ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1775/13).
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu