ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.786.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 786/2021-829
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2021 o dovolání obviněného P. K. , narozeného XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2021, č. j. 10 To 20/2021-772, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 43/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 12. 2020, č. j. 6 T 43/2020-738, byl obviněný uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dále přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Těchto trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
1)
v přesněji nezjištěné době nejméně od 30. 4. 2018 do 6. 6. 2018 v obci XY, okr. Hradec Králové, v ul. XY, v místě svého trvalého bydliště, v 1. patře RD, za využití dvou zařízení pro pěstování rostlin konopí „indoor“ způsobem, v úmyslu vyrobit drogu marihuanu, v těchto pěstoval rostliny konopí, kdy v prvém zařízení pěstoval 25 ks rostlin konopí o výšce 125 cm a 17 ks rostlin konopí o výšce 25 cm, ve druhém zařízení pěstoval 20 ks rostlin konopí o výšce 85 cm a 12 ks rostlin konopí o výšce 20 cm, které průběžně přihnojoval rostlinnými hnojivy a stimulátory za účelem zvýšení výnosu, a dále ve stejných prostorách uskladňoval již vyrobenou drogu marihuanu, kterou měl uloženou v plastových pytlích, papírových krabicích, a dále volně uloženou v prostoru za účelem jejího usušení, přičemž k dopěstování rostlin a další výrobě drogy již nedošlo, neboť dne 7. 6. 2018 provedli příslušníci Policie ČR KŘP OOK Hradec Králové v uvedeném objektu domovní prohlídku a takto pěstované rostliny konopí, uskladněnou sušinu, jakož i další věci a předměty s pěstováním a výrobou drogy marihuany související, zajistili, kdy následným znaleckým zkoumáním z oboru kriminalistiky, odvětví chemie bylo zjištěno, že zajištěné rostliny konopí v počtu 74 ks o celkové hmotnosti 486 gramů upotřebitelné hmoty obsahovaly 9,332 gramů čistého ∆-9-THC a zajištěná sušina uložená v papírových či v igelitových pytlích o celkové hmotnosti 1 795 gramů upotřebitelné hmoty obsahovala 33,94 gramů čistého ∆-9-THC, přičemž marihuana je pod názvem konopí zařazena jako omamná látka podle Jednotné úmluvy o návykových látkách do seznamu číslo IV, který je přílohou číslo 3 Nařízení vlády České republiky číslo 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek ve znění zákona číslo 167/1998 Sb. o návykových látkách a k nakládání s takovou látkou neměl příslušné oprávnění Ministerstva zdravotnictví České republiky,
2)
v přesněji nezjištěném období od 10. 3. 2017 do 28. 8. 2017 v obci XY, okr. Hradec Králové, na adrese XY, v místě svého trvalého bydliště po předchozí demontáži plynoměru, v úmyslu neoprávněně odebírat zemní plyn, sám či prostřednictvím neustanovené osoby zřídil v odběrném místě XY, číslo místa spotřeby XY na přívodním a vstupním plynovém potrubí propojení, nahrazující demontovaný plynoměr, a tímto způsobem neoprávněně odebral zemní plyn, čímž společnosti GasNet, s.r.o. se sídlem Ústí nad Labem, Klíšská 940/96, způsobil škodu ve výši nejméně 28 512,55 Kč.
2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku pak jeho výkon podmíněně odložil za současného stanovení zkušební doby ve výměře 3 (tří) let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku soud prvního stupně obviněnému uložil omezení spočívající v povinnosti podle svých možností a schopností nahradit škodu způsobenou jeho trestnou činností. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému dále uložil tresty propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku náležitě specifikoval. Konečně podle §228 odst. 1 tr. řádu soud prvního stupně obviněnému uložil, aby poškozené obchodní společnosti GasNet, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940/96, nahradil škodu ve výši 28 512,55 Kč, způsobenou neoprávněným odběrem plynu a podle §229 odst. 2 tr. řádu poškozenou se zbytkem jí uplatněného nároku odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal následně obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu nyní obviněný podává prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Michaely Vrbkové, advokátky, dovolání, a to do všech jeho výroků. Činí tak z důvodu, že usnesení odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně (jehož zrušení se též domáhá) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Ve vztahu k výroku o vině (rozsudku soudu prvního stupně) obviněný namítá jednak nesprávné posouzení otázek protiprávnosti jeho jednání, zavinění a příčinné souvislosti a také „vydání napadených rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv zakládajících nezákonnost rozhodnutí z důvodu porušení práva na spravedlivý proces.“ Dále obviněný namítá, že soudy nižších stupňů v obou napadených rozhodnutích a v řízeních jim předcházejících porušily jeho právo na řádnou obhajobu a nestranné posouzení věci, jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování, které mohlo přispět ke správnému a úplnému hodnocení všech pro rozhodnutí relevantních skutečností a okolností.
6. Stran nesprávností výroku o vině v části týkající se přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku obviněný připomíná, že tento soud prvního stupně opřel především o svědecké výpovědi svědků F. a N. a policistů podílejících se na domovní prohlídce u něj provedené. Jako nedůvodné pak byly zamítnuty návrhy obhajoby na výslech svědků F., H. a K., jakož i provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. Rohleny. Po uvedení vybraných judikatorních závěrů stran výslechu svědka a hodnocení jeho výpovědi obviněný konstatuje, že žádný ze svědků nepotvrdil, že by byl přítomen tomu, jak pěstoval konopí či pečoval o rostliny. Naopak, svědci vypovídali jen o věcech, které znaly zprostředkovaně, nebo o skutečnostech zjištěných při domovní prohlídce.
7. Obviněný dále připomíná, že ve věci byl slyšen svědek N., společník insolvenční správkyně obviněného, který však nebyl schopen vyjádřit se k tomu, které místnosti shlédl při prohlídce bydliště obviněného dne 5. 6. 2018, ačkoliv z protokolu o prohlídce plyne, že při této byly „postupně procházeny jednotlivé místnosti“ dané nemovitosti. Není tedy zřejmé, že by některé místnosti byly vynechány. Součástí spisového materiálu v insolvenční věci obviněného měl být navíc i videozáznam z dané prohlídky (listina B-153), který měl být předán Policii České republiky, avšak k trestnímu spisu v této věci připojen nebyl. Navíc soud prvního stupně považoval původně za nutné vyslechnout svědka Ing. Rohlenu, který prováděl znalecké ocenění předmětné nemovitosti. Od jeho výslechu však nakonec upustil a návrh obhajoby na předložení znaleckého posudku, jehož součástí mohla být i fotodokumentace, zamítl.
8. Obviněný dále označuje za fantaskní, že by sám přivolal policii za účelem oznámení vloupání, pokud by mu bylo známo, že se v nemovitosti nachází pěstírna marihuany, dokonce pokud by byla přímo jeho. Přesto policii přivolal sám a sám jí také zpřístupnil nemovitost. Podle obviněného pak není zřejmé, kdy se ohledání místa činu změnilo na domovní prohlídku, avšak následně byl zcela bezdůvodně zadržen a byly proti němu použity donucovací prostředky, ač měl postavení oznamovatele trestného činu. Skutečnost, že byl na videozáznamech pořízených v jeho bydlišti zachycen při manipulaci s barely a vysoušeči vysvětluje tím, že předmětné prostory byly vytopené a proto je bylo třeba také vysušit.
9. K výpovědi svědkyně F. obviněný uvádí, že tato vypovídala o zprostředkovaných skutečnostech, když svého syna T. F. nejméně tři roky neviděla a neví, kde se zdržoval, což podle obviněného svědčí o nedobrém vztahu mezi matkou a synem a vysvětluje, proč T. F. nechtěl, aby jeho matka věděla, že má od obviněného pronajaté prostory v místě jeho bydliště. Obviněný navíc připomíná, že T. F. byl policií zadržen a byla u něj nalezena marihuana (a to ve stejné PET lahvi, jaké byly zajištěny i v bydlišti obviněného). Nelze proto vyloučit, že T. F. používal pronajaté prostory od obviněného právě k pěstování konopí, což by vysvětlovalo, proč není zachycen na kamerových záznamech, jelikož si byl trestnosti svého činu jistě vědom. Svědkyně F. se ani nevyjádřila (ani k tomu nebyla soudem dotazována) ohledně zdroje obživy T. F. a nebylo tedy prověřeno, zda jím nemohlo být pěstování konopí a jeho následný prodej. Obviněný má za velkou shodou náhod, že osoba pronajímající si prostory, v nichž je pěstírna konopí, má u sebe i marihuanu.
10. Podle obviněného tedy soudy nižších stupňů neshromáždily žádné důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, že konopí pěstoval právě on. Jediným důkazem je fakt, že nemovitost, v níž byla tato nalezena, je v jeho vlastnictví. Nijak nebyly vypořádány poznatky ohledně nájemní smlouvy uzavřené s T. F., ani že tento byl zadržen policií a byla u něj nalezena marihuana. Sám T. F. nebyl vyslechnut, obviněný neměl možnost klást mu otázky a pouhé konstatování přestupkového spisu soudem prvního stupně podle obviněného není dostačující. Skutečnost, že T. F. doposud nebyl vyslechnut tak představuje porušení práva obviněného na obhajobu, přičemž je na orgánech činných v trestním řízení, aby pobyt daného svědka vypátraly. Obviněný tak uzavírá, že v dané trestní věci nebylo vyhověno žádnému z jeho důkazních návrhů.
11. Jde-li o přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněný namítá, že tento je prokázán pouze výpovědí pracovníka poškozené obchodní společnosti GasNet, s. r. o., IČ 27295567 (dále jen „poškozená“) a vyčíslením škody, které provedla sama poškozená. Právě k vyčíslení škody Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 66/15, uvedl, že soudy v odůvodněných případech nemusí nutně paušálně akceptovat způsob výpočtu škody podle příslušné vyhlášky (pokud by takový postup byl v rozporu se zákonem, např. proto, že by nezajišťoval jen naplnění kompenzačního principu, ale vedl i k nadkompenzaci poškozeného, popř. k určité formě sankce uložené neoprávněnému odběrateli), ale může jej modifikovat. Podle Ústavního soudu obecné soudy mohou pro svůj závěr o výši škody vzít v úvahu řadu okolností, na jejichž základě bude možné provést výpočet spravedlivým způsobem, popř. provést takové důkazy, na jejichž základu bude možné výši skutečné škody prokázat, nebo se jí alespoň maximálně přiblížit.
12. Obviněný připomíná, že soud prvního stupně vyšel z vyčíslení výše škody dodaného poškozenou, ale již se nezabýval např. tím, jaké spotřebiče obviněný používal, že v období, kdy mělo dojít k neoprávněnému odběru plynu, nebyla topná sezóna, že obviněný je v úpadku, tudíž nepodniká a jeho spotřeba plynu nemohla být vysoká a neměl důvod provádět černý odběr, když má nainstalovány solární panely, které užívá k ohřevu vody. Jediným důkazem o jeho vině je konstatování soudu prvního stupně, že z daného jednání nemohl mít nikdo jiný užitek. K tomu obviněný dodává, že skříň s plynoměrem je přístupná celé řadě osob a motivem takového jednání mohla být snaha mstít se obviněnému.
13. Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovoláním napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a zprostil jej obžaloby, případně věc vrátil k došetření do přípravného řízení. Zároveň také navrhuje, aby mu byly uhrazeny náklady řízení.
14. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K důvodům dovolání obviněného předně státní zástupce připomíná podstatu jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle jeho přesvědčení obviněný primárně nevytýká soudům nižších stupňů nesprávné právní posouzení, jako nezbytný předpoklad pro použití uvedeného dovolacího důvodu, ale jeho námitky jsou primárně skutkové a až následně od změny skutkových zjištění, a to na základě změny v hodnocení důkazů v souladu s představami obviněného, jsou dovozovány námitky právní.
15. Podle státního zástupce je pravou podstatou dovolacích námitek obviněného opětovné zdůraznění potřeby znovu hodnotit výpovědi jednotlivých svědků, když žádný z nich nepotvrdil, že by byl přítomen tomu, jak pěstuje konopí či pečuje o rostliny. Obviněný podle státního zástupce zcela záměrně přehlíží, k jakým skutkovým závěrům soudy dospěly na základě hodnocení důkazů a ke skutečnosti, že obviněného usvědčují i další důkazy (zejména kamerové záznamy a biologické stopy) [k tomu státní zástupce odkazuje na body 13. až 22. rozsudku soudu prvního stupně, přičemž se zde uvedenými závěry se ztotožnil rovněž soud odvolací, jak vyplývá z bodů 22. až 25. jeho usnesení]. Navíc na případ, kdy obviněný předkládá vlastní verzi průběhu skutkového děje, dopadá usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Státní zástupce má za to, že soudy obou stupňů provedly všechny potřebné důkazy, které hodnotily způsobem, který je souladný s §2 odst. 6 tr. řádu, že o správnosti skutkových zjištění soudy nižších stupňů nevznikly žádné důvodné pochybnosti a že skutkový stav byl zjištěn v rozsahu, který byl potřebný pro vydání rozhodnutí.
16. Námitky uváděné obviněným tak má státní zástupce z hlediska jejich povahy v zásadě za opakování obhajoby, uplatněné po celu dobu trestního řízení, se kterými se soudy v odůvodnění svých rozhodnutí již vypořádaly (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
17. Na porušení práva na spravedlivý proces (a příp. existenci extrémního nesouladu) nadto podle státního zástupce nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Pokud hodnotí soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
18. Státní zástupce proto uzavírá, že napadená rozhodnutí ani řízení, které jim předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto by dovolání obviněného mělo být Nejvyšším soudem odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
19. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud obhájkyni obviněného k případné replice, již však do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
21. Obviněný v podaném dovolání uplatňuje toliko dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti lze vysledovat v jeho dovolacích námitkách i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu , a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí totiž obviněný vztahuje k rozsudku soudu prvního stupně (právě před tímto soudem totiž probíhalo dokazování, s jehož závěry se obviněný neztotožňuje). Jeho přezkumu se však lze v dovolacím řízení zásadně domoci právě pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
22. Pokud jde o samotný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , platí, že je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
23. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
24. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
25. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
26. Po přezkoumání napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů a řízení jim předcházejícího Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného neodpovídá jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému, dovolacímu důvodu. To proto, neboť jak správně státní zástupce ve svém vyjádření uvádí, podstatou dovolacích námitek obviněného je především nesouhlas s hodnocením provedených důkazů, popřípadě s procesním postupem soudu prvního stupně, v němž spatřuje porušení svých základních práv a svobod. Nejvyšší soud přesto dovolací argumentaci obviněného – jíž by se jinak nemohl věcně zabývat – bez dalšího neodmítl, ale zaměřil se na ty části dovolání obviněného, v nichž lze vysledovat případné porušení práva obviněného na spravedlivý proces (jde především o námitky směřující do oblasti hodnocení důkazů, popřípadě zamítnutí důkazních návrhů obviněného). Jak ale zjistil, dovolací námitky obviněného nejsou důvodné a jádrem jeho dovolání je snaha o prosazení vlastní verze skutkového stavu odlišné od toho, jak byl soudem prvního stupně zjištěn na podkladě provedeného dokazování. K jednotlivým dovolacím námitkám obviněného Nejvyšší soud (v souladu s §265i odst. 2 tr. řádu) uvádí následující.
27. Obviněný úvodem svého dovolání namítá nesprávné právní posouzení skutku (co do otázky protiprávnosti jeho jednání, zavinění a dále existence příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem). V následující části dovolání ale obviněný nepředkládá žádné argumenty, proč by skutek – tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně – měl být posouzen jinak v tom smyslu, že výše uvedené jednání není v rozporu s právem (např. protože u obviněného byla dána některá z okolností vylučujících protiprávnost jeho jednání), že soudem prvního stupně dovozená forma zavinění nemá oporu ve skutkové větě jeho rozsudku, popř. proč dovození příčinné souvislosti mezi popsaným jednáním obviněného a nastalými následky bylo nesprávné (např. z důvodu přerušení příčinné souvislosti). V úvodu naznačené právní námitky se tedy dále neopírají o určitou právní argumentaci, na jejímž podkladu by se obviněný snažil vyvrátit správnost právní kvalifikace užité soudem prvního stupně. Naopak následující část jeho dovolací argumentace je již vystavěna na zmíněném nesouhlasu s hodnocením důkazů a tvrzeném porušení jeho procesních práv.
28. Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud nemohl k uvedeným dovolacím námitkám, byť by samy o sobě byly podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jakkoliv podrobněji vyjádřit. Proto je musel odmítnout jako zcela nekonkrétní a tudíž nepřezkoumatelné co do jejich opodstatněnosti.
29. Další část dovolání obviněného se již týká jeho nesouhlasu s hodnocením důkazů týkajících se přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný nejprve připomíná vybrané prameny důkazů, z nich soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci čerpal a následně poukazuje na vybrané judikatorní závěry týkající se hodnocení svědecké výpovědi, popř. zajištění práva na právní pomoc v případě výslechu svědka. Ve vztahu k tomuto odkazu obviněného na rozhodovací praxi je však třeba uvést, že citované závěry obviněný nijak na poměry své trestní věci neaplikuje. Nejvyšší soud proto nemohl posoudit, v čem přesně měly orgány činné v trestním řízení při dokazování ve věci obviněného pochybit, zvláště pokud jde o rozhodnutí týkající se práva svědka na právní pomoc při podání vysvětlení (srov. obviněným zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. II. ÚS 386/04).
30. Obviněný dále tvrdí, že žádný ze svědků nebyl přítomen tomu, jak pěstuje či pečuje o rostliny konopí a rozporuje, že by měl konopí v domě pěstovat, když na místo sám přivolal policii z důvodů oznámení možného vloupání. Ve vztahu k výslechu svědkyně F. uvádí, že tato vypovídala pouze o zprostředkovaných skutečnostech, namítá, že svědek F. nebyl vyslechnut a jeho vina byla dovozena pouze z toho, že u něj v domě byla nalezena pěstírna konopí.
31. K této části dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že závěr o vině obviněného shora popsaným jednáním soud prvního stupně učinil především na podkladu dalších důkazů než výpovědí svědků (ty představovaly spíše důkazy nepřímé). Z výpovědi svědka P. N., který v hlavním líčení k dotazu samosoudce uvedl, že „prostory, kde se nacházela pěstírna, jsem vůbec neviděl, tam jsme se nedostali“ (č. l. 577 verte) vyplynulo především to, že tento se nemusel s existencí pěstírny během provedení prohlídky seznámit. Svědkyně M. F., která se vyjádřila ke svému soužití s obviněným a k poměrům svého syna T. F. (č. l. 649), ve vztahu k otázce viny ničeho neuvedla. Na druhou stranu však z její výpovědi vyplynulo, že T. F. se u obviněného podle ní nezdržoval a neměla ponětí o tom, že by zde měl pronajatou část nemovitosti obviněného. Svědek T. D. se vyjádřil toliko k průběhu domovní prohlídky (č. l. 650 a násl.). Až zajištěné videozáznamy, jejich hodnocením se soud prvního stupně, a posléze i soud odvolací, podrobně zabývaly, představovaly stěžejní důkaz pro závěr o vině obviněného shora popsaným skutkem pod bodem 1. Na těchto je vidět, jak se obviněný pohybuje v inkriminovaných prostorách domu a vstupuje do prostor, kde se nacházela pěstírna konopí (srov. s. 7 a 8 rozsudku soudu prvního stupně), a to v období od 30. 4. do 27. 5. 2018. Rovněž je z kamerových záznamů patrné, že obviněný manipuloval s předměty ztotožněnými jako zvlhčovače, ventilátory a nádoby na vodu (viz s. 9 rozsudku soudu prvního stupně, srov. také bod 18. usnesení odvolacího soudu).
32. Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, se následně zabývaly i obhajobou obviněného, podle níž mělo být s kamerovými záznamy manipulováno třetí osobou, tyto měly pocházet z jiného období, popř. že pěstírnu konopí měl v jeho bydlišti zřídit T. F. Soud prvního stupně jednak na podkladě odborného vyjádření svědka H. zjistil, že nalezené videozáznamy byly vytvářeny kontinuálně od 7. 4. do 7. 6. 2018. Současně výslechem tohoto svědka v hlavním líčení ověřil, že poslední videosoubory zachycují pohyb policistů po bydlišti obviněného při provádění domovní prohlídky (viz č. l. 689 a s. 8 rozsudku soudu prvního stupně). Pokud jde o otázku, zda konopí v bydlišti obviněného nemohl pěstovat někdo jiný, tak tuto námitku soud prvního stupně vyvrátil jednak výpovědí svědkyně F. (která v hlavním líčení uvedla, že byla překvapena předloženou nájemní smlouvou, jenž měla být uzavřena mezi obviněným a T. F. ze dne 30. 12. 2013, č. l. 599, nadto se svědkyní její syn bydlel od května 2013 v obci XY), ale především pak tím, že pohyb T. F. nebyl v období od 30. 4. do 7. 6. 2018 vůbec zaznamenán kamerovým systémem domu, což soud prvního stupně zjistil z předmětných kamerových záznamů (srov. s. 10 rozsudku soudu prvního stupně).
33. Další námitky obviněného se týkají neprovedení jím navržených důkazů, konkrétně výslechu svědka Ing. Rohleny, výslechu T. F., neprovedení důkazu znaleckým posudkem ohledně nemovitosti, v níž byla nalezena pěstírna konopí a nepřehrání videozáznamu z prohlídky jeho bydliště, jenž se měl nacházet v insolvenčním rejstříku ve věci obviněného sp. zn. KSHK 35 INS 12405/2013, oddílu B, č. l. 153.
34. K těmto námitkám Nejvyšší soud na úvod připomíná, že podle doktríny tzv. opomenutých důkazů (kterou ve své rozhodovací praxi postupně formuloval Ústavní soud) je třeba právo na spravedlivý proces vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny a v důsledku toho též v rozporu s článkem 95 Ústavy České republiky. Ony opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, či ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. II. ÚS 402/05).
35. Jde-li o návrh obhajoby na vyslechnutí svědka Ing. Rohleny, Nejvyšší soud zjistil, že tento svědek byl soudem prvního stupně předvolán k podání svědecké výpovědi (č. l. 581), avšak z této se ze zdravotních důvodů omluvil (č. l. 593). Následně byl svědek znovu předvolán k hlavnímu líčení (č. l. 640), načež soudu prvního stupně zaslal přípis, v němž se stručně vyjádřil (mimo jiné) tak, že některé místnosti v bydlišti obviněného byly nepřístupné (č. l. 645). Následně soud prvního stupně zjistil, že svědek Ing. Rohlena dne 16. 10. 2020 zemřel (č. l. 679). Z výše uvedeného je tak zřejmé, že výslech svědka Ing. Rohleny nemohl být již v dané trestní věci proveden, a to i přes snahu soudu prvního stupně svědka pro potřeby dokazování zajistit. Pokud se obviněný následně dožadoval doplnění dokazování o znalecký posudek zpracovaný svědkem Ing. Rohlenou, jenž se týkal nemovitosti, v níž byla zajištěna pěstírna konopí, pak platí, že tento znalecký posudek se zabýval (pro potřeby insolvenčního řízení) cenou nemovitostí – domu a k němu náležejících pozemků. Jeho provedení jako důkazu v trestním řízení by tak pro objasnění dané trestní věci podle soudu prvního stupně nemohlo jakkoliv přispět, a proto jeho provedení zamítl (viz s. 12 rozsudku soudu prvního stupně). Pokud šlo obviněnému o otázku, zda svědek Ing. Rohlena shlédl všechny místnosti v daném domě, pak platí, že k této otázce se vyjádřil již svědek N., který uvedl, že svědek Ing. Rohlena nepožadoval přístup do všech místností v daném domě (srov. citaci výpovědi daného svědka výše).
36. Obviněný dále brojí proti neprovedení výslechu T. F. K jeho osobě Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně se tohoto svědka nejprve pokusil zajistit, avšak následně zjistil, že na jeho osobu bylo vyhlášeno pátrání na území České republiky (č. l. 551, 552 a 582). Vzhledem k tomu, že osobu T. F. se nepodařilo vypátrat ve lhůtě 90 dnů od vyhlášení pátrání, bylo toto dne 18. 2. 2021 odvoláno, a to v souladu s pokynem Policejního prezidenta ze dne 30. 9. 2020 č. 235/2020, o pátrání (č. l. 764).
37. Soud prvního stupně, jakož i odvolací soud, si byly vědomy případného významu výslechu tohoto svědka. S ohledem na shora popsanou důkazní situaci, kdy vina obviněného byla spolehlivě zjištěna na podkladě jiných důkazů (videozáznamů z jeho bydliště), však soud prvního stupně výslech daného svědka, jehož zajištění by bylo spojeno s dalším prodlužováním trestního řízení, v situaci, kdy jeho pohyb v bydlišti obviněného v rozhodné době ani nebyl zaznamenán, nepovažoval za nezbytný (viz s. 12 jeho rozsudku). Odvolací soud pak v návaznosti na odvolací argumentaci obviněného doplnil, že skutečnost, že svědek se dne 2. 11. 2018 v XY dopustil přestupku podle §39 odst. 2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (tím, že u sebe přechovával marihuanu), nelze klást do souvislosti se skutkem, jímž byl obviněný uznán vinným.
38. Konečně poslední důkazní návrh obviněného se týkal videozáznamu, jenž měl být pořízen při prohlídce dané nemovitosti pro potřeby insolvenčního řízení. K tomu je třeba říci, že tento důkazní návrh obhajoby Nejvyšší soud z obsahu spisu nezjistil a je tak otázkou, zda byl předmětem trestního řízení či nikoliv. I kdyby však takový důkazní návrh byl učiněn, platí, že z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku Nejvyšší soud zjistil, že v oddílu B č. l. 153 shora označeného insolvenčního spisu se nachází námitky obviněného (dlužníka) proti obsahu protokolu o prohlídce nemovitosti, který však (pomine-li Nejvyšší soud, že jde o podání obviněného) žádnou informaci o předání videozáznamu z prohlídky nemovitosti Policii České republiky neobsahuje. Jinými slovy takový případný důkazní návrh by k objasnění dané trestní věci neměl jak přispět.
39. Nejvyšší soud má na základě výše uvedeného za to, že soud prvního stupně náležitým způsobem v odůvodnění svého rozsudku objasnil, proč shora uvedeným důkazním návrhům obhajoby nevyhověl a jeho postupu proto nemá co vytknout. Jinými slovy v dané trestní věci o případ tzv. opomenutých důkazů, tak jak byl naznačen na podkladě judikatury Ústavního soudu uvedené výše, zjevně nejde.
40. Hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně – a to jak svědeckých výpovědí, tak důkazů listinných – podle Nejvyššího soudu nevykazuje žádné nepřípustné excesy, který by mohly vyústit v závěr o porušení práva obviněného na spravedlivý proces (srov. doktrínu tzv. extrémního nesouladu vzpomenutou Nejvyšším soudem výše). Obdobně ani neprovedení obviněným navrhovaných důkazů neposoudil Nejvyšší soud jako jakkoliv závadné, neboť tento postup byl soudem prvního stupně náležitě odůvodněn.
41. Ve vztahu ke skutku uvedenému výše pod bodem 2 obviněný namítá, že jeho vina je založena jen na výpovědi pracovníka poškozené a vyčíslení škody provedeným poškozenou (k čemuž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. srpna 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15).
42. Ve vztahu k těmto námitkám obviněného, jenž mají opět ryze skutkový charakter, když směřují do oblasti hodnocení důkazů soudem prvního stupně, Nejvyšší soud konstatuje, že ani jim nelze přisvědčit.
43. To z důvodu, že se související obhajobou obviněného se již náležitě vypořádal soud prvního stupně na s. 10 a 11 svého rozsudku. Zde přesvědčivě vyložil, proč neuvěřil obhajobě obviněného, že neoprávněný odběr plynu v nemovitosti obviněného měla realizovat třetí osoba bez vědomí obviněného, která mu tím chtěla uškodit, jakož i jak byl onen neoprávněný odběr zjištěn pracovníkem poškozené dne 29. 8. 2017. Již skutečnost, že odběrové místo XY a místa spotřeby XY a XY (u něhož probíhal odběr plynu obviněným řádně) byly opatřeny visacím zámkem a byly zabírány kamerovým systémem instalovaným v bydlišti obviněného, jasně naznačují, že obviněný měl o skříni, v níž byl plynoměr umístěn, přehled.
44. Brojí-li obviněný proti stanovení výše škody, je třeba připomenout, že dle zjištění soudu prvního stupně poškozená měla k dispozici údaje o štítkové spotřebě spotřebičů, jejich připojení k odběrnému místu v době jeho zřízení obviněný uvedl (srov. č. l. 724). Nic proto nebránilo stanovení výše škody podle §9 odst. 2 a 3 a přílohy 2 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) [viz s. 11 rozsudku soudu prvního stupně]. To vše samozřejmě v situaci, kdy nebylo možné stanovit skutečně vzniklou škodu (neboť obviněný v tomto směru s pracovníky poškozené nespolupracoval), a proto byla její náhrada stanovena v souladu se shora uvedeným prováděcím předpisem podle §9 odst. 2 a 3 vyhlášky. Pokud jde o odkaz obviněného na nález Ústavního soudu ze dne 11. srpna 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, platí, že v dané trestní věci zjevně soud prvního stupně neshledal, že přiznaná náhrada škody, s ohledem na její výši, vede k nepřípustné nadkompenzaci poškozené, a proto z výpočtu založeného na rovnici uvedené v příloze 2 dané vyhlášky i vycházel.
45. Nejvyšší soud tak uzavírá, že na základě provedeného dokazování, a to při hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěl soud prvního stupně k praktické jistotě o tom, že se obviněný dopustil shora uvedených trestných činů. Tento svůj závěr zcela logicky, přesvědčivě a jasně (tj. v souladu s požadavky §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. řádu) odůvodnil, a to s oporou o jednotlivé provedené důkazy, včetně vypořádání obhajoby obviněného. Takový postup soudu prvního stupně, který obstál i optikou přezkumu soudu odvolacího, nezakládá jakýkoliv, natož extrémní, nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, a tedy porušující ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces.
46. Navrhoval-li obviněný, aby mu Nejvyšší soud přiznal náhradu nákladů řízení, platí, že podle §151 odst. 1 tr. řádu stát nenese (mimo jiné) vlastní náklady obviněného, ani vydání způsobená zvolením obhájce.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
47. Nejvyšší soud shrnuje, že obviněným P. K. uplatněné dovolací námitky měly především skutkovou povahu, pročež je Nejvyšší soud nemohl podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Za situace, kdy ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně neshledal ani jiná pochybení, jež by měla za následek zásah do ústavně zaručených práv obviněného, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.