ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.805.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 805/2021-707
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 9. 2021 o dovolání obviněného J. K. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2021, č. j. 3 To 74/2021-621, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 134/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 2. 2021, č. j. 1 T 134/2020-560, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným, že:
1. v přesně nezjištěné době přibližně od poloviny roku 2015 do doby vzetí do vazby v jiné trestní věci, to je do 14. 7. 2016, v místě společného bydlení ve XY, v prostorách objektu bývalého kamenictví bez čísla popisného, stojícího na pozemku parc. č. XY, mezi ulicemi XY a XY, v blízkosti městského hřbitova, jehož část byla přizpůsobena k bydlení, psychicky i fyzicky týral svoji družku J. M., nar. XY, která s ním bydlela v uvedené nemovitosti, a to tak, že jí převážně pod vlivem metamfetaminu vyhrožoval zabitím, že zdechne, že ji rozstřílí, rozstřílí jí kolena, tahal ji za vlasy, bil fackami i pěstmi převážně do obličeje a hlavy, někdy jí způsobil modřiny, rozbití úst z vnitřní strany, přičemž jí nadával „mrdko, pochcaná matračko, šlapko, zkurvyděvko, bezcitná svině“, omezoval ji v sociálním kontaktu s jinými osobami, přičemž jednání se stupňovalo co do četnosti i několikrát týdně, někdy nadávky trvaly i několik hodin s tím, že byly přerušeny souloží mezi obžalovaným a poškozenou, která byla rovněž pod vlivem metamfetaminu a v nich se poškozená podvolovala sexuálním preferencím obžalovaného,
2. v přesně nezjištěné době přibližně od září 2019 do 15. 1. 2020 v místě společného pobytu, nejdříve v obci XY a následně přibližně od podzimních měsíců 2019 v obci XY, kde společně bydlel s poškozenou J. M., nar. XY, tuto převážně psychicky, ale i fyzicky především ze žárlivosti týral, nadával jí „mrdko, pochcaná matračko, šlapko, zkurvyděvko, bezcitná svině“, tahal ji za vlasy, bil fackami nebo naznačoval údery pěstí do obličeje a hlavy, vyhrožoval jí opakovaně zabitím, nejméně jedenkrát s nožem v ruce, který jí přiložil ke krku, přičemž verbální útok trval někdy i několik hodin, mezitím oba pod vlivem drog spolu souložili, pokud se poškozená ohradila proti jeho jednání, dostala více ran otevřenou dlaní, aby byla zticha, četnost útoků a nadávek se zvyšovala a jednání obžalovaného vyústilo dne 5. 1. 2020, kdy ji udeřil opakovaně pěstí do hlavy, tahal ji za vlasy, poškozená následující den vyhledala lékařské ošetření a bylo zjištěno, že utrpěla otřes mozku a pohmoždění krční páteře, jeden den byla hospitalizována v nemocnici, následně se poškozená opět vrátila za obžalovaným do XY, kde byla několik málo dní, obžalovaný ji opět zbil, až se pomočila a poté od obžalovaného utekla do XY k sestřenici,
3. v přesně nezjištěné době v podzimních měsících roku 2019 nejpozději do počátku ledna 2020 v obci XY, okres Znojmo, v dílně rodinného domu společně s další neustanovenou osobou či osobami nejméně ve třech případech nelegálně vyráběl z léků obsahujících pseudoefedrin metamfetamin-pervitin, kdy tato látka patří mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu č. II přílohy č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., přičemž jednal v úmyslu a s vědomím, o jakou látku se jedná, a tohoto jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 1. 2017, sp. zn. 3 T 165/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 8 To 82/2017, odsouzen za přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který vykonal dne 14. 7. 2019.
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jednak jako dvojnásobný zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku [ pod body 1. a 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ] a jednak jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [ pod bodem 3. výroku o vině rozsudku s oudu prvního stupně ] . Za skutek popsaný pod bodem 1. výroku o vině rozsudku, právně kvalifikovaný jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, a sbíhající se přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v e Znojmě ze dne 13. 1. 2017, č. j. 3 T 165/2016-487, mu soud prvního stupně p odle §199 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil dva tresty propadnutí věci vztahující se na věci konkretizované ve výroku o trestu pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně. Současně soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 1. 2017, č. j. 3 T 165/2016-487, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek popsaný pod bodem 2. výroku o vině rozsudku, právně kvalifikovaný jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, a za skutek popsaný pod bodem 3. výroku o vině rozsudku, právně kvalifikovaný jako zločin n edovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, soud prvního stupně obv iněném u podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu pak uložil další trest propadnutí věci vztahující se na věci specifikované ve výroku o trestu pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně. Podle §228 odst. 1 tr. řádu soud prvního stupně uložil obviněnému i povinnost zaplatit na náhradě škody RPB Zdravotní pojišťovně, Slezská Ostrava, Michálkovická 108, IČ: 47673036, částku 5 916 Kč.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozhodl rozsudkem ze dne 14. 4. 2021, č. j. 3 To 74/2021-621, tak, že
I. z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu pod bodem II. a podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že obviněnému za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (bod 2. výroku napadeného rozsudku) a zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (bod 3. výroku napadeného rozsudku) podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci vztahující se na věci konkretizované ve výroku o trestu tohoto rozsudku,
II. podle §256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného,
III. jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný dovolání, přičemž tak činí prostřednictvím svého obhájce Mgr. Rudolfa Bartošíka, advokáta, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V dalším textu dovolatel rozvádí konkrétní dovolací námitky, jež se v podstatě shodují s těmi, které uplatnil ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Předně se domnívá, že řízení, které předcházelo vydání rozsudku odvolacího soudu, bylo zatíženo zásadními vadami [nebyly provedeny veškeré možné důkazy (komunikace prostřednictvím sociální sítě facebook, odposlechy z jiné trestní věci, výslech svědků)], které mají za následek skutečnost, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, a za této situace je tudíž právní hodnocení jeho jednání nesprávné, resp. předčasné. Vyslovuje názor, že přesto, že se vůči poškozené J. M. (dále jen „poškozená“) dopouštěl neadekvátních ataků, občas i za použití násilí menší intenzity, nenabylo jeho celkové jednání vůči ní takové míry, intenzity a komplexní povahy a ani na ni nemělo takový dopad, aby je bylo možno právně kvalifikovat jako týrání ve smyslu §199 odst. 1 tr. zákoníku; nedosáhlo totiž vyššího stupně bezcitnosti a hrubosti, které by poškozená pociťovala jako těžké příkoří. V této souvislosti zdůrazňuje, že poškozená se při daných incidentech snažila zasáhnout ho na citlivých místech, provokovala jej, byla rovněž velmi necitlivá a nejméně v jednom případě jej také fyzicky napadla. Je přesvědčen, že většinu z předmětných incidentů proto lze definovat jako vzájemné partnerské potyčky či spory, u nichž nelze hovořit o domácím násilí, neboť poškozená z něj neměla strach, nebála se přijít do společného obydlí a ani jí nebylo nepříjemné v něm trávit čas, nebála se mu bránit, a to ani slovně, ani fyzicky. Podle jeho názoru tedy nelze s jistotou tvrdit, že poškozená by byla na něm závislá a že by mezi nimi existoval asymetrický vztah. S poukazem na to, že poškozená se navíc neobrátila včas na policii (ač tak mohla učinit) a sama potvrdila „jen“ to, že na ni žárlil, zakazoval jí někam chodit, říkal jí, s kým se může stýkat a s kým nikoli, a kontroloval ji, připouští, že se sice jednalo o disharmonické, občas dramatické soužití drogově závislých osob, avšak trvá na tom, že je nelze označit za týrání ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení. Současně má za to, že zejména u skutku pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly s naplněním podmínek znaku „po delší dobu“.
6. Dále se obviněný zaměřuje na skutek popsaný pod bodem 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Vytýká přitom orgánům činným v trestním řízení, že po celou dobu vycházely toliko rigidně ze skutečnosti, že v přesně nezjištěné době v podzimních měsících roku 2019 nejpozději do počátku ledna 2020 v obci XY, okres Znojmo, v dílně rodinného domu společně s další neustanovenou osobou či osobami nejméně ve třech případech nelegálně vyráběl z léků obsahujících pseudoefedrin metamfetamin-pervitin, přičemž tuto skutečnost dovozovaly pouze z pozůstatků nalezené varny a výslechu poškozené, avšak z těchto důkazů není zcela jednoznačně zřejmé, že se předmětného jednání skutečně dopustil. Zdůrazňuje, že tato skutečnost nebyla podpořena žádným dalším důkazem, pouze tendenční a neurčitou výpovědí poškozené. Současně namítá, že by měl být známý reálný, nebo alespoň zjistitelný zdroj a zejména množství reálně existující konkrétní drogy, kterou měl údajně vyrobit, stejně jako to, kdy, kde a jak si měl opatřit chemikálie pro její výrobu; rovněž okolnost, že tak měl činit s neustanovenou osobou, považuje za spíše zavádějící než přesvědčivou.
7. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2021, č. j. 3 To 74/2021-621, jakož i rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 1 T 134/2020, v napadených a navazujících výrocích, a aby přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
8. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně). Předně konstatuje, že dovolatel řádně a správně označil dovolací důvod a jím uplatněná argumentace mu také částečně odpovídá, a to zejména pokud jde o námitky vztahující se ke skutkům popsaným pod body 1. a 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a právně kvalifikovaným jako dva zločiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku; obviněný totiž míní, že nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty daného trestného činu, s tím, že zpochybňuje, že by poškozenou vůbec týral a že by tak navíc činil po delší dobu.
9. Státní zástupkyně poukazuje na skutková zjištěná učiněná soudem prvního stupně, podle nichž se mezi obviněným a poškozenou nejednalo o běžné drobné a dílčí konflikty nepřesahující obvyklou a tolerovatelnou míru, které by svým charakterem a rozsahem odpovídaly pouze krizovému kalamitnímu vztahu dvou neukotvených jedinců zneužívajících drogy; naopak v obou případech bylo prokázáno, že obviněný s poškozenou velmi zle nakládal, a to urážením s použitím vulgárních výrazů, přičemž jí fyzickým napadením nejen vyhrožoval, ale dokonce k němu, převážně pod vlivem metamfetaminu, také sáhl. Jeho jednání přitom eskalovalo, četnost útoků a nadávek se zvyšovala, až vyústilo dne 5. 1. 2020 v napadení poškozené, které skončilo jejím zraněním v podobě otřesu mozku a pohmoždění krční páteře. Státní zástupkyně zdůrazňuje, že takto zjištěného jednání se obviněný dopouštěl dlouhodobě a k napadání docházelo jednostranně, a v žádném případě tudíž nešlo o afektivní agresi v situacích konfliktu, ve kterém se střetávají víceméně vyrovnané strany, jak se ve svém dovolání snaží obviněný prokázat. Shrnuje, že násilí ze strany obviněného tak bylo fyzické, psychické, sociální a sexuální, přičemž nelze dovodit, že by se nevyznačovalo vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti pouze z toho důvodu, že poškozená se k obviněnému opakovaně vracela, neboť tento jev náležitě vysvětlily soudy obou stupňů (uvedly, že takový postoj je pro oběti domácího násilí typický, když tyto upadají do stavu tzv. naučené bezmocnosti). Odkazuje též na závěry znaleckého zkoumání, z nichž vyplývá, že poškozená byla vůči obviněnému v závislém postavení, vnímala jeho jednání jako těžké příkoří, byť tento náhled získala až posléze, neboť s ohledem na syndrom týrané osoby v době týrání nebyla schopna nahlédnout na závažnost celé situace. Vyslovuje proto názor, že soudy obou stupňů nepochybily, pokud uzavřely, že v obou případech se jednalo o velmi intenzivní týrání, jehož četnost se zvyšovala, a toto jednání trvalo delší dobu ve smyslu §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
10. Ve vztahu k dalším námitkám obviněného státní zástupkyně uvádí, že tyto pod jím deklarovaný dovolací důvod podřadit nelze, neboť pokud obviněný namítá, že soudy nesprávně hodnotily důkazy, pak nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Konstatuje, že výhrady takového charakteru byly směrovány vesměs k právní kvalifikaci jednání obviněného jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku; dovolatel totiž míní, že nebylo prokázáno, že by vyráběl pervitin. Považuje za nutné mu však oponovat, a to s poukazem na usvědčující výpověď svědkyně J. M. a protokol o provedení domovní prohlídky, neboť ze skutkových zjištění vyplynulo, že obviněný pervitin vyráběl, a to nejméně třikrát v XY a za účasti jiné neustanovené osoby, přičemž to, že v rámci domovní prohlídky nebyly nalezeny veškeré komponenty a suroviny potřebné pro výrobu pervitinu, je v dané souvislosti irelevantní.
11. Z výše zmíněných důvodů (odkazujíc přitom na právní názor opakovaně vyjádřený v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné) státní zástupkyně navrhuje podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
12. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
14. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
15. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá toliko o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v tomto lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
16. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl (mimo jiné) jednak tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu pod bodem II. a podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody ve vyšší výměře, a dále podle §256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
17. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
18. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
19. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
20. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Svou argumentací, přestože formálně namítá jednak nesprávné právní posouzení jeho jednání nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení z důvodu chybného právního závěru soudů obou stupňů o tom, že se vůči poškozené dopouštěl „týrání“ ve smyslu §199 odst. 1 tr. zákoníku a činil tak po delší dobu ve smyslu §199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, a jednak zpochybňuje správnost právní kvalifikace skutku popsaného pod bodem 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, totiž ve skutečnosti brojí proti rozsahu dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně a správnosti jím učiněných skutkových zjištění, přičemž vytýká odvolacímu soudu, že zásadní vady v tomto směru, jimiž podle jeho názoru bylo zatíženo řízení předcházející vydání jeho rozsudku, nenapravil.
22. Tak je tomu předně v případě, kdy obviněný namítá, že právní hodnocení jeho jednání oběma soudy je nesprávné, resp. předčasné, neboť v dané věci nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, když ve věci nebyly provedeny veškeré možné důkazy (komunikace prostřednictvím sociální sítě facebook, odposlechy z jiné trestní věci, výslech svědků). Nad rámec tohoto konstatování lze pro úplnost k uvedené výhradě doplnit, že jde navíc o námitku nedůvodnou. Soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu a ve věci provedl dostatečné dokazování tak, že byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí, přičemž neopomněl zabývat se návrhy obviněného na doplnění dokazování a podrobně vyložit, proč navrhované důkazy shledal nadbytečnými (srov. bod 44. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně); rovněž tak odvolací soud řádně vysvětlil, proč neshledal důvodnými návrhy obviněného na doplnění dokazování, jež (některé přitom opětovně) tento učinil v rámci odvolacího řízení (srov. body 14. a 15. odůvodnění jeho rozsudku).
23. Stejný charakter mají i námitky obviněného, jejichž prostřednictvím tento brojí proti právnímu posouzení skutků popsaných pod body 1. a 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako dvou zločinů týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 ods t. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku s tím , že zpochybňuje naplnění jednak objektivní stránky uvedeného (dvojnásobného) trestného činu, tj. že poškozenou týral, a též okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, tedy že se takového jednání vůči poškozené dopouštěl po delší dobu, neboť ve vztahu k jejich naplnění primárně rozporuje správnost skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů na podkladě provedených důkazů. Obviněný na základě vlastního hodnocení provedených důkazů a svých tvrzení dospívá k odlišným skutkovým zjištěním a prezentuje vlastní verzi skutkového děje, podle níž se v posuzované věci sice jednalo o disharmonické, občas i dramatické soužití drogově závislých osob provázené vzájemnými partnerskými potyčkami či spory, avšak nikoli o domácí násilí vyznačující se asymetrickým vztahem mezi ním a poškozenou a závislostí poškozené na něm. Z těchto (jím tvrzených) skutečností obviněný teprve následně (tedy až sekundárně) dovozuje, že jeho jednání vůči poškozené nedosáhlo vyššího stupně hrubosti a bezcitnosti, jež by poškozená pociťovala jako těžké příkoří, a tudíž je nelze považovat za týrání ve smyslu §199 odst. 1 tr. zákoníku, navíc trvající delší dobu ve smyslu §199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
24. Jak je zřejmé již z popisu předmětného skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, tento soud (s jehož skutkovými i právními závěry se ztotožnil i soud odvolací) však učinil skutková zjištění odlišná od tvrzení obviněného, a to že obviněný „ v přesně nezjištěné době přibližně od poloviny roku 2015 … do 14. 7. 2016, v místě společného bydlení ve XY … psychicky i fyzicky týral svoji družku J. M., nar. XY, která s ním bydlela …, a to tak, že jí převážně pod vlivem metamfetaminu vyhrožoval zabitím, že zdechne, že ji rozstřílí, rozstřílí jí kolena, tahal ji za vlasy, bil fackami i pěstmi převážně do obličeje a hlavy, někdy jí způsobil modřiny, rozbití úst z vnitřní strany, přičemž jí nadával „mrdko, pochcaná matračko, šlapko, zkurvyděvko, bezcitná svině“, omezoval ji v sociálním kontaktu s jinými osobami, přičemž jednání se stupňovalo co do četnosti i několikrát týdně, někdy nadávky trvaly i několik hodin“ a dále „v přesně nezjištěné době přibližně od září 2019 do 15. 1. 2020 v místě společného pobytu, nejdříve v obci … a následně … v obci XY …, kde společně bydlel s poškozenou J. M., nar. XY, tuto převážně psychicky, ale i fyzicky především ze žárlivosti týral, nadával jí „mrdko, pochcaná matračko, šlapko, zkurvyděvko, bezcitná svině“, tahal ji za vlasy, bil fackami nebo naznačoval údery pěstí do obličeje a hlavy, vyhrožoval jí opakovaně zabitím, nejméně jedenkrát s nožem v ruce, který jí přiložil ke krku, přičemž verbální útok trval někdy i několik hodin …, pokud se poškozená ohradila proti jeho jednání, dostala více ran otevřenou dlaní, aby byla zticha, četnost útoků a nadávek se zvyšovala a jednání obžalovaného vyústilo dne 5. 1. 2020, kdy ji udeřil opakovaně pěstí do hlavy, tahal ji za vlasy, poškozená následující den vyhledala lékařské ošetření a bylo zjištěno, že utrpěla otřes mozku a pohmoždění krční páteře, jeden den byla hospitalizována v nemocnici, následně se poškozená opět vrátila za obžalovaným do XY …, kde byla několik málo dní, obžalovaný ji opět zbil, až se pomočila a poté od obžalovaného utekla ….“.
25. Oba soudy nižších instancí se pak objektivní stránkou daného trestného činu podrobně zabývaly rovněž v odůvodnění svých rozhodnutí. Soud prvního stupně tak učinil v bodech 51., 56. a zejména v bodě 62. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 13. a 14. odůvodnění svého rozhodnutí. Ze zde rozvedených hodnotících úvah a skutkových závěrů obou soudů je zřejmé, že pojmové znaky týrání , jímž je zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří, resp. psychické nebo i fyzické útrapy (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1942, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 3 Tdo 1160/2005, publikované pod č. 20/2006 Sb. rozh. tr.) byly jednáním obviněného naplněny.
26. Na podkladě provedených důkazů, a to zejména výpovědi poškozené, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, vypracovaného znalcem Mgr. Michalem Perničkou, Ph.D., a výpovědí tohoto znalce u hlavního líčení totiž bylo nade vši pochybnost zjištěno, že obviněný v případě obou skutků popsaných pod body 1. a 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s poškozenou zle nakládal s tím, že tuto fyzicky napadal, vulgárně jí nadával, vyhrožoval jí opakovaně zabitím, a to nejméně jednou i s nožem v ruce, přičemž takové jeho jednání trvalo i několik hodin a postupně se stupňovalo co do četnosti tak, že k němu docházelo i několikrát týdně, a vyústilo dne 5. 1. 2020 do útoku, v jehož důsledku poškozená utrpěla otřes mozku a pohmoždění krční páteře. Z výše uvedených důkazů se dále podává, že u poškozené se v prvním období (skutek popsaný pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) rozvíjela vztahová závislost a zároveň patologická vazba na obviněného v rámci syndromu týrané osoby a v pozdějším období (skutek popsaný pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) docházelo k rozvolňování této vazby a budování její schopnosti se ze vztahu vymanit. Bylo rovněž jednoznačně zjištěno, že poškozená vnímala chování obviněného vůči sobě jako těžké příkoří (soužití s obviněným a z něj pramenící stres označila výslovně za „peklo“), avšak v důsledku rozvinutí syndromu týrané osoby v podobě tzv. naučené bezmocnosti nebyla schopna adekvátně na danou situaci reagovat. V případě jednání obviněného se tak nepochybně jednalo o kombinaci opakovaného intenzivního psychického a fyzického zlého nakládání s poškozenou, které se vyznačovalo vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a jež poškozená pociťovala jako těžké příkoří, a zjevně nešlo o vzájemné partnerské potyčky či spory provázející sice občas jejich poněkud dramatické soužití, avšak jinak symetrický vztah prostý jakékoli závislosti poškozené na obviněném a strachu z něj, jak setrvale tvrdí obviněný.
27. Současně je ze skutkových zjištění učiněných na podkladě shora uvedených důkazů zřejmé, že obviněný se daného protiprávního jednání, a to pokud jde o oba skutky, dopouštěl po delší dobu. V prvním období tak totiž obviněný jednal po dobu minimálně jednoho roku, v druhém období po dobu nejméně čtyř měsíců, avšak ve vztahu k druhému (kratšímu) období nelze opomenout zvyšování četnosti a intenzity útoků obviněného vůči poškozené, kdy právě v tomto období jeho jednání eskalovalo až do takového fyzického napadení poškozené, jež mělo za následek její závažné zranění a následnou hospitalizaci. Na okraj lze podotknout, že obviněný ostatně v tomto směru jen vytýká soudům, že se s naplněním tohoto znaku dostatečně nevypořádaly, aniž by však takovou svou výhradu podpořil jakoukoli konkrétní právní argumentací.
28. Nejvyšší soud proto toliko pro úplnost připomíná, že co se týče znaku po delší dobu jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, vzhledem k tomu, že již vlastní týrání je zlé nakládání vyznačující se vedle vyššího stupně hrubosti, necitelnosti a bezohlednosti též určitým trváním, musí se při páchání takového činu po delší dobu jednat o dobu trvání řádově v měsících. V souvislosti s tím je třeba zdůraznit, že čím méně intenzivní bude týrání, tím delší dobu bude muset takové zlé nakládání trvat, a naopak (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1937, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 8 Tdo 105/2008, publikované pod č. 58/2008 Sb. rozh. tr.). V případě skutku popsaného pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je nepochybné, že obviněný předmětný znak kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu naplnil již (ovšem nikoli jen) s ohledem na dobu, po kterou poškozenou týral, a v případě skutku popsaného pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně přinejmenším vzhledem k intenzitě týrání poškozené.
29. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je zřejmé, že námitky obviněného, jejichž prostřednictvím zpochybňuje naplnění objektivní stránky daného trestného činu spočívající v týrání poškozené a rovněž znaku „po delší dobu“, tak vycházejí z jeho vlastních skutkových tvrzení, a tudíž po věcné stránce jde o námitky skutkové, resp. procesní, jež z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze považovat za relevantně uplatněné.
30. Mimo rámec obviněným tvrzeného dovolacího důvodu stojí rovněž jeho výhrady k právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku , jejichž prostřednictvím namítá, že provedené důkazy (varna nalezená při domovní prohlídce a výpověď poškozené) nesvědčí pro závěr, že se předmětného jednání záležejícího ve výrobě pervitinu skutečně dopustil, a zdůrazňuje, že takový závěr není podpořen žádným dalším důkazem, pouze tendenční a neurčitou výpovědí poškozené. Ani těmito námitkami totiž obviněný nebrojí proti právnímu posouzení správně zjištěného skutku, nýbrž zpochybňuje výlučně způsob hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a správnost skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Nad rámec uvedeného je možné i k těmto námitkám dodat, že jde navíc o výhrady nedůvodné, a odkázat v tomto směru na správné hodnotící úvahy a přesvědčivé skutkové závěry v bodech 60. a 61. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v bodě 15. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
31. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. K. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 2. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.