ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3254.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 3254/2020-820
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: P. R. , narozený XY, bytem XY, adresa pro doručování: XY, proti žalovaným: 1) Česká spořitelna, a.s. , IČO 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, 2) Kooperativa pojišťovna, a.s. Vienna Insurance Group , IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 221/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2017, č. j. 54 Co 349/2017-604, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 8. 2017, č. j. 28 C 221/2007-581, nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I) a byla zamítnuta i jeho žádost o ustanovení zástupce pro stejné řízení (výrok II).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 9. 2017, č. j. 54 Co 349/2017-604, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I zrušil a řízení o žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení zastavil (výrok I) a ve výroku II usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II).
Proti oběma výrokům usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to osobně u soudu prvního stupně dne 6. 11. 2017, aniž byl zastoupen advokátem.
Jelikož dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. 9. 2017, je v dovolacím řízení třeba postupovat podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“
Dovolací řízení však bylo zahájeno až dne 6. 11. 2017, proto bylo třeba v případě poplatkové povinnosti za dovolání postupovat podle úpravy obsažené v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. VI zákona č. 296/2017 Sb.). Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vztahující se k právní úpravě dovolání účinné do 29. 9. 2017 platilo, že směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), soudní poplatek z takového dovolání se neplatí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2014). Avšak v daném případě podal žalobce dovolání nejen proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o jeho žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení, nýbrž též o jeho žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání. Na dovolání proti takovému usnesení se výše uvedené judikaturní závěry nevztahují, a uvedený poplatek za dovolací řízení je proto třeba vybrat.
Nejvyšší soud proto, při absenci výzvy ze strany soudu prvního stupně, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání proti výroku II usnesení odvolacího soudu, a to usnesením ze dne 24. 6. 2021, č. j. 25 Cdo 3254/2020-813, které bylo žalobci doručeno dne 14. 7. 2021. Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 19. 7. 2021, v němž požádal znovu o osvobození od soudních poplatků s poukazem na to, že v jiných řízeních před soudy České republiky byl od placení soudních poplatků osvobozen a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů. Dále uvedl, že je osobou bez příjmů, s povinností starat se o svoji matku vysokého věku, neschopné samostatného pohybu, s podvodnými a šikanózními exekucemi na svůj majetek. Žalobce k tomuto podání rovněž přiložil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021, č. j. 28 Co 99/2021-124, kterým mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků za dovolání a pro dovolací řízení mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud se z tohoto důvodu zabýval tím, zda jsou u žalobce splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v dané věci a zároveň, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce žalobci pro řízení o dovolání žalobce proti rozhodnutí ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, č. j. 31 NSCR 9/2015, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2015).
Osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. není možné přiznat, pokud to neodůvodňují poměry účastníka a pokud se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatnění práva.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že osvobození od soudních poplatků neodůvodňují poměry žalobce. Přestože žádost lze podat opakovaně, v případě, že účastník nebyl doposud úspěšný, musí prokázat změnu poměrů, na základě kterých by mělo být rozhodnuto odlišně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněné pod číslem 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatel však změnu majetkových poměrů ve své nejnovější žádosti adresované Nejvyššímu soudu netvrdí a z obsahu spisu se taková změna nepodává.
Co se týče jiných rozhodnutí, jimiž měl být dovolatel osvobozen od soudních poplatků a měl mu být ustanoven zástupce pro dovolací řízení, pak bylo Nejvyššímu soudu dovolatelem předloženo toliko usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021, č. j. 28 Co 99/2021-124, v němž uvedený soud vycházel z toho, že žalobce vlastní bytovou jednotku v XY, avšak ta je exekučně obstavena, a na zálohách za služby v tomto bytě platí jeho matka 500 Kč měsíčně. Žalobce nevlastní žádný jiný majetek větší hodnoty, nemá žádné účty, není zaměstnán, nepodniká, není ani příjemcem dávky od státu. Veškeré životní potřeby žalobce jsou hrazeny z důchodu jeho matky (ve výši asi 7 000 Kč). Důvodem žalobcovy nezaměstnanosti je údajně to, že je veden v registru dlužníků. Městský soud v Praze žádosti žalobce vyhověl zejména s poukazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 7. 2020, č. j. 2 As 181/2020, jímž bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti a byl mu pro toto řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
Byť si je Nejvyšší soud vědom žalobcem tvrzené skutečnosti, že v jiných řízeních byl osvobozen od povinnosti zaplatit soudní poplatek za řízení, dospěl k závěru, že pro osvobození dovolatele od placení soudního poplatku podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. nebyly splněny podmínky. Ačkoliv podle dosavadních zjištění je možné, že dovolatel nedisponuje takovým majetkem, z něhož by mohl uhradit soudní poplatek za dovolání, brání přiznání osvobození od soudních poplatků skutečnost, že dovolatel jednak není dobrovolně zaměstnán, a jednak se chová sudičsky (litigiózně).
K prvnímu důvodu je třeba uvést, že pokud se dovolatel rozhodl žít z důchodu své matky a zcela se zbavit jakékoli možnosti příjmů, jedná se nepochybně o jeho svobodné rozhodnutí, avšak pak nemůže tvrdit, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. I když je věcí osobního rozhodnutí každého, zda hodlá pracovat, nemůže být zohledněna nemajetnost jako důsledek skutečnosti, že nepracuje z vlastního rozhodnutí. Nebrání-li proto žadateli o osvobození od soudních poplatků v práci nebo v jiné výdělečné činnosti zdravotní důvody nebo to, že přes evidenci u příslušného úřadu práce práci nesehnal, nebo jiné objektivní okolnosti, nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 953 s.).
K druhému důvodu je nezbytné podotknout, že Nejvyšší soud eviduje přes 200 řízení o dovoláních žalobce, z nichž drtivá většina je zastavována nebo je dovolání žalobce odmítáno (jen v roce 2021 se jedná například o řízení vedená pod sp. zn. 20 Cdo 2026/2021, 30 Cdo 2002/2021, 30 Cdo 1881/2021, 27 Cdo 914/2021, 30 Cdo 753/2021, 27 Cdo 677/2021, 30 Cdo 655/2021, 30 Cdo 527/2021, 27 Cdo 432/2021, 30 Cdo 205/2021). V mnohých z těchto řízení se žalobce opakovaně neúspěšně domáhal též osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů (např. sp. zn. 27 Cdo 432/2021).
I z obsahu procesního spisu v tomto řízení se podává, že dovolatel opakovaně soudům předkládá své žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, aniž by jakkoliv dokládal své majetkové poměry. Tyto žádosti jsou zamítány nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (jako je tomu v případě usnesení odvolacího soudu, proti němuž směřuje předmětné dovolání). Takové jednání lze označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18; ke zneužití práva na osvobození od soudních poplatků srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 4 As 38/2010).
Protože nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudního poplatku, není ani možné ustanovit žalobci zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.)
Dovolatele nebylo třeba poučovat o nutnosti povinného zastoupení ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., neboť takového poučení se mu již v tomto sporu dostalo (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13). Dovolacímu soudu je rovněž z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si žalobce musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1201/2019, ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1303/2020, ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3558/2020, nebo ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4005/2019, proti němuž podaná ústavního stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1177/20)
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a podle §241b odst. 2 o. s. ř. a §104 odst. 2 o. s. ř. pro nesplnění podmínek řízení zastavil.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení ve věci samé končí, a řízení nebylo dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, publikované pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu