ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.1100.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1100/2021-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva XY , se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Patrikem Novosadem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Králova 1283, proti žalované Š. V. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinou Charvátovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 3, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 7 C 108/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. června 2020, č. j. 11 Co 354/2019-98, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě (odvolací soud) ze dne 16. 6. 2020, č. j. 11 Co 354/2019-98, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně (soud prvního stupně) ze dne 17. 4. 2019, č. j. 7 C 108/2018-46, jímž zavázal žalovanou vyklidit tam specifikovaný byt, vyklizený byt předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že účastníci uzavřeli dne 19. 4. 2010 nájemní smlouvu na dobu neurčitou, že představenstvo žalobce rozhodnutím ze dne 11. 7. 2017 vyloučilo žalovanou z družstva pro nehrazení plateb na nájemném a službách po dobu delší než tři měsíce, a to i po zaslání písemné výstrahy, a že odvolání (námitky) žalované proti tomuto usnesení představenstva zamítlo shromáždění delegátů usnesením ze dne 5. 6. 2018. Toto rozhodnutí, obsahující poučení o možnosti vyloučeného člena podat ve lhůtě tří měsíců ode dne jeho doručení návrh k soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, bylo žalované doručeno 18. 6. 2018, ta však u soudu návrh na jeho prohlášení za neplatné nepodala. Dovodil s odkazem na §614 a násl. ve spojení s §734 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) - dále jen „z. o. k.“ – a na Stanovy žalobce, že nájemní poměr žalované k bytu zanikl v důsledku jejího vyloučení z členství v družstvu a že žalovaná tak od 19. 6. 2018 byt užívá bez právního důvodu a je podle §1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) povinna jej vyklidit.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu projednal Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že otázky, které dovolatelka vymezila (nepřiměřenost vyloučení z družstva s ohledem na konkrétní okolnosti, nevyhovění žádosti o splátkový kalendář a nepřesné vyčíslení výše dluhu), přípustnost dovolání nezakládají, neboť odvolací soud posoudil otázku vyloučení žalované z družstva a její povinnost byt vyklidit v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Námitky dovolatelky rozporují platnost jejího vyloučení z družstva. Tuto obranu však nemá dovolatelka v řízení o vyklizení bytu k dispozici. Soudní praxe byla v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 dlouhodobě ustálena v názoru, že v řízení o vyklizení družstevního bytu nepřísluší soudu přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné; přihlíží pouze k tomu, zda vyloučený člen využil svého oprávnění vyplývajícího z ustanovení §231 odst. 4 a 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Jiným postupem než postupem uvedeným v citovaném ustanovení soud o neplatnosti vyloučení člena z družstva rozhodovat nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněný pod č. 61/2001 časopisu Soudní judikatura, dále např. rozsudek ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3486/2009, či usnesení ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 26 Cdo 640/2010).
Ke shodným právním závěrům dospěl Nejvyšší soud i při výkladu obdobné právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, kdy vyloučení člena družstva je upraveno v §614 a násl. z. o. k. ve spojení s §734 z. o. k. pro člena bytového družstva. V rozsudku ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3400/2019, Nejvyšší soud judikoval, že v řízení, v němž se družstvo domáhá vyklizení bytu s odůvodněním, že žalovaný byl z družstva vyloučen, jeho účast zanikla a spolu s ní zanikl i nájem družstevního bytu (§734 odst. 3 z. o. k.), soud toliko zkoumá, zda žalovanému bylo doručeno písemné rozhodnutí představenstva o vyloučení v souladu s §621 z. o. k., zda toto písemné rozhodnutí obsahovalo poučení podle §617 odst. 3 in fine a §618 z. o. k. a zda žalovaný podal odůvodněné námitky proti rozhodnutí o vyloučení. Pokud tak učinil, soud dále posuzuje, zda členská schůze rozhodla o zamítnutí podaných námitek, a dále, zda žalovaný podal návrh na zahájení řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, popř. zda toto řízení již bylo pravomocně skončeno (§620 odst. 2 z. o. k.). Tedy jinak řečeno, platnost rozhodnutí o vyloučení člena z družstva (i s ohledem na jeho přiměřenost – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018) nemůže být posuzována v jiném řízení než v řízení o návrhu podle §620 odst. 1 z. o. k.
V projednávané věci rozhodl odvolací soud v souladu s uvedenou judikaturou, jestliže uzavřel, že žalovaná užívá byt bez právního důvodu a je povinna jej vyklidit (§1040 o. z.), neboť její nájemní poměr k bytu zanikl v důsledku vyloučení z družstva dnem doručení rozhodnutí shromáždění delegátů (které dle čl. 66 Stanov žalobce vykonává působnost členské schůze – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4465/2016) o zamítnutí jejích námitek za stavu, kdy nepodala soudu návrh na prohlášení jeho neplatnosti (§619 a §734 odst. 3 z. o. k.).
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 9. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu