ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.88.2021.1
KSPL 29 INS XY
29 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 88/2021-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně Ing. Jany Vodrážkové , se sídlem v Chrudimi, Novoměstská 960, PSČ 537 01, jako insolvenční správkyně dlužníka J. Š., zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, proti žalovanému J. J. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Nadjou Clare Hrušovskou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Pod Jezerem 415/2, PSČ 323 00, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 29 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. Š. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 29 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2021, č. j. 29 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 29 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou dne 25. července 2020 u Krajského soudu v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) se žalobkyně (Ing. Jana Vodrážková, jako insolvenční správkyně dlužníka J. Š.) domáhala určení, že vykonatelné pohledávky žalovaného (J. J.) č. P34/1 ve výši 345 981,70 Kč a č. P34/2 ve výši 25 032 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, nejsou po právu.
2. Rozsudkem ze dne 13. ledna 2021, č. j. 29 ICm XY, insolvenční soud žalobu zamítl pro předčasnost (body I. a II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
3. Podle insolvenčního soudu nebyl v přihlášce pohledávky dostatečně konkretizován důvod vzniku pohledávky, proto měla žalobkyně postupovat podle §188 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), tj. vyzvat žalovaného k odstranění vad přihlášky pohledávky.
4. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu zamítl definitivně (nikoli jen „pro předčasnost“) [první výrok] a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
5. Odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu nepovažoval přihlášku za vadnou. Dovodil však, že neuplatnila-li žalobkyně jako důvod popření pravosti pohledávek žádné relevantní skutečnosti jako přípustné a uplatnitelné námitky podle §199 odst. 2 insolvenčního zákona, jež by nevybočily z mezí popěrného práva u vykonatelných pohledávek, pak žalovaný nebyl povinen předložit v insolvenčním řízení originál směnky k prokázání směnečné pohledávky.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež má za přípustné pro řešení těchto otázek:
[1] Postačí při vymáhání směnečné pohledávky (a to po celou dobu tohoto vymáhání) jako doklad o její existenci a o tom, kdo je k jejímu vymáhání aktivně věcně legitimován, doložit pouze vykonatelné rozhodnutí, jímž pohledávka byla judikována, a směnku samou, na jejímž základě bylo vykonatelné rozhodnutí vydáno, lze zahodit jakožto zcela bezcenný papír?
[2] Může se směnečný dlužník i v případě vymáhání směnečné pohledávky judikované soudem ubránit platební povinnosti námitkou, že oprávněný nemá směnku ve své moci a není tedy schopen splnit svou (vzájemnou) povinnost dle §39 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, nebo je skutečnost, že věřitel směnku k dispozici nemá a není tedy schopen ji v případě splnění pohledávky výstavci vrátit, právně irelevantní?
[3] Lze nedostatek držby směnky, jakožto dokonalého cenného papíru, který je důvodem plnění sám o sobě, úspěšně uplatnit proti věřiteli v rámci popření pravosti přihlášené vykonatelné pohledávky, nebo jde o zapovězené jiné právní posouzení věci?
[4] Lze akceptovat vymáhání judikované směnečné pohledávky, aniž by v kterémkoliv okamžiku věřitel prokázal, že směnka stále existuje a je v jeho držení?
7. Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
8. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plynou pro posuzovanou věc následující závěry:
[1] Popření přihlášené pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí §41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí úkonu §42 odst. 4 o. s. ř. Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání do skončení přezkumného jednání; srov. §192 odst. 2 insolvenčního zákona a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 716/2012.
[2] Popírá-li vykonatelnou pohledávku, je insolvenční správce povinen v popěrném úkonu konkrétně uvést (vedle podstatných náležitostí popěrného úkonu) i skutečnosti, pro které pohledávku popřel (důvody popření).
[3] Důvody svého popření je při popření vykonatelné pohledávky insolvenční správce v mezích „určitého“ popěrného úkonu vázán.
[4] Úprava popření vykonatelné pohledávky ukládá insolvenčnímu správci, aby své popření uplatnil žalobou u soudu (§199 odst. 1 insolvenčního zákona) a současně jej omezuje co do rozsahu žalobních tvrzení (okruhu námitek), které může v řízení uplatnit (§199 odst. 3 insolvenčního zákona) – proti popřené vykonatelné pohledávce může v žalobě uplatnit pouze ty skutečnosti, pro které ji popřel.
[5] Neuvede-li žádné skutečnosti, pro které pohledávku popřel, nebude mít pro účely uplatnění popření žalobou u soudu k dispozici žádné skutečnosti, kterými by nárok na určení neexistence vykonatelné pohledávky mohl odůvodnit.
Srov. k bodům [1] až [5] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 39/2016, uveřejněný pod číslem 39/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[6] Obecně platí (srov. §177 insolvenčního zákona), že věřitel vykonatelné pohledávky dokládá její existenci zásadně jen pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, jímž mu byla přihlašovaná pohledávka přiznána.
[7] Námitku, že věřitel neosvědčil existenci přihlašovaných vykonatelných směnečných pohledávek, neboť (opětovně) nepředložil originál sporných směnek, nelze v insolvenčním řízení jako způsobilý důvod popření pravosti nebo výše takových pohledávek účinně uplatnit. Samotný (ničím neodůvodněný) požadavek insolvenčního správce na opětovné předložení prvopisu sporných směnek totiž nepředstavuje námitku, jejímž prostřednictvím by insolvenční správce popíral pravost či výši přihlašovaných pohledávek, tedy – jinak řečeno – namítal, že pohledávka přihlašujícího věřitele „nevznikla nebo že již zcela zanikla“ (viz §193 insolvenčního zákona), případně „že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka“ (viz §194 insolvenčního zákona).
[8] Potřeba předložit také v insolvenčním řízení originál směnečné listiny, z níž přihlašující věřitel dovozuje uplatněnou vykonatelnou pohledávku, by mohla být dána jen v těch případech, kdy insolvenční správce jako důvod popření pravosti či výše takové pohledávky uplatní skutečnosti, jež v intencích §199 odst. 2 insolvenčního zákona nevybočují z mezí popěrného práva u vykonatelných pohledávek, tedy – jinak řečeno – skutečnosti, jejichž prostřednictvím lze přihlášenou vykonatelnou pohledávku (navzdory tomu, že vzájemný vztah věřitele a dlužníka byl již v mimoinsolvenčních poměrech rozřešen pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu) účinně popřít.
Srov. k bodům [6] až [8] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2017, sen. zn. 29 ICdo 99/2015.
9. Právní posouzení věci odvolacím soudem je v řešení dovoláním předestřené první a čtvrté otázky v souladu s výše shrnutými ustálenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu. K doložení vykonatelné směnečné pohledávky postačí v insolvenčním řízení předložení vykonatelného směnečného platebního rozkazu. Popřít vykonatelnou směnečnou pohledávku pouze z důvodu, že věřitel (současně) nepředložil originál směnky, účinně nelze.
10. Důvod připustit dovolání pak nemá Nejvyšší soud ani pro řešení druhé a třetí otázky, neboť napadené rozhodnutí na řešení takto vymezených otázek nespočívá. Navíc v popěrném úkonu dovolatelka neuvedla, že žalovaný směnku nemá (z důvodu zániku směnky, její ztráty či převodu na jinou osobu), pouze namítla, že žalovaný směnku nepředložil v originále a tím zpochybňovala jeho aktivní věcnou legitimaci. Předkládanými otázkami (že dovolatel směnku nemá) uplatňuje nepřípustně jiný než řádně uplatněný důvod popření, což je v incidenčním sporu vyloučeno (srov. §199 odst. 3 insolvenčního zákona, jakož i judikaturu uvedenou výše ad [1] až [5]).
11. Výrok o nákladech řízení je podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a tím, že žalovaný věřitel ve sporu o pravost pohledávky nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (§202 odst. 1 insolvenčního zákona).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu