ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1017.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1017/2021-969
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2021 o dovolání, které podali obvinění B. T., nar. XY, a P. T., nar. XY, oba trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2021, č. j. 3 To 320/2020-842, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 38/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2020, č. j. 5 T 38/2018-798, byli obvinění B. T. a P. T. uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustili tím, že
dne 4. 9. 2017 v odpoledních hodinách v XY, na ul. XY, v bytě č. 11, zemřelého P. T., narozeného XY (úmrtí dne 2. 9. 2017), do kterého přišli společně se synem zemřelého P. T., narozeným XY, za asistence příslušníků Policie ČR, pro oděv a fotografii zemřelého k vypravení jeho pohřbu, využili situace, kdy se v obývacím pokoji nacházeli bez přítomnosti další osoby a v zištném úmyslu v nestřeženém okamžiku odcizili ze zásuvky obývací stěny finanční hotovost v celkové výši nejméně 700.000 Kč a způsobili pozůstalému synovi P. T., narozenému XY, škodu v uvedené výši.
2. Oba obvinění byli za tento skutek shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců podle §205 odst. 4 tr. zákoníku. Výkon trestů byl oběma obviněným podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.
3. Nalézací soud dále podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému P. T., nar. XY, bytem XY, XY, na náhradě škody částku 700.000 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal nalézací soud poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu podali oba obvinění odvolání. O společném odvolání obviněných rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 1. 2021, č. j. 3 To 320/2020-842. Vzhledem k tomu, že po vydání rozsudku nalézacího soudu došlo k novele §138 tr. zákoníku, který upravuje hranice výše škody, odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku rozsudek nalézacího soudu zrušil a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými z totožného skutku, který však nově kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020. Oběma obviněným znovu uložil shodné, avšak mírnější tresty odnětí svobody v trvání 16 měsíců podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, které podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Odvolací soud také znovu rozhodl o povinnosti nahradit škodu poškozenému, shodně s rozsudkem nalézacího soudu.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění prostřednictvím svého obhájce společné dovolání , které opřeli o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
6. Obvinění dovoláním napadají výrok o vině i výrok o trestu. Rozhodnutí odvolacího soudu podle nich spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, když skutkový stav, který soudy zjistily, nevykazuje znaky jednání, ani složky objektivní ani subjektivní stránky trestného činu, zejména v jeho kvalifikované skutkové podstatě.
7. Obvinění uvádí, že před vydáním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu byla věc již jednou odvolacím soudem posuzována a již jednou bylo rozhodnutí soudu prvního stupně z podnětu podaných odvolání zrušeno a věc byla vrácena zpět soudu nalézacímu. V úvodu svého dovolání obvinění rekapitulují argumenty, které již uplatnili ve svém společném odvolání.
8. Namítají, že proti nim nestál byť jen jediný přímý důkaz, ale pouze nepřímé důkazy, které však nelze považovat za ucelené, spojité a na sebe navzájem navazující.
9. Poukazují na rozdílný přístup nalézacího a odvolacího soudu, pokud jde o prokazování skutečností svědčících ve prospěch a neprospěch obviněných. Zatímco na jedné straně se soudy spokojily s konstatováním, že zemřelý mohl za dobu svého života ušetřit peněžní částku přesahující 1.000.000 Kč v hotovosti, u obviněného P. T. nalézacímu soudu stačilo, že tento nebyl schopen jinak doložit původ peněz, které vydal v rámci domovní prohlídky. Soudy přitom nezohlednily prostředky uložené na účtu a vkladní knížce zemřelého, kdy celkové úspory zemřelého by musely být více než dvojnásobné než 1.000.000 Kč. Zároveň soudy u obviněného vycházely z údajů evidovaných ČSSZ od roku 2000, ačkoli obviněný uvedl, že pracoval od roku 1965.
10. Obvinění namítají nepřezkoumatelnost obou napadených rozhodnutí, neboť tyto nesplňují požadavek ust. §125 odst. 1. tr. ř. V odůvodnění obou rozhodnutí je konstatováno pouze to, co svědčí ve prospěch obžaloby, jsou upozaděna ta zjištění, která svědčí ve prospěch obhajoby. Nesedí podle nich částky, které měly být odcizeny a které byly zajištěny při domovní prohlídce, žádný soud se podle nich s tímto rozporem relevantně nevypořádal. Rovněž byl zcela upozaděn fakt, že se žádnou expertizou nepodařilo zjistit daktyloskopické či jiné stopy na bankovkách, ačkoli jde podle obviněných o zásadní důkaz.
11. Obvinění považují provedené dokazování za nedostatečné, ústavně nonkonformní a v rozporu s §12 odst. 1 a §2 odst. 5 věta prvá tr. ř., stejně jako s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
12. Obvinění navrhují, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265l odst. 1, odst. 2, odst. 4 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2021, č. j. 3 To 320/2020-842, a také rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2020, č. j. 5 T 38/2018-798, a vrátil věc Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
13. Dovolání obviněných bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněných, uvedl, v čem spočívají jednotlivé obviněnými uplatněné dovolací důvody, a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
14. Podle státního zástupce dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani jiná procesní pochybení.
15. Státní zástupce je přesvědčen, že námitku týkající se nesprávného právního posouzení skutku a jiného nesprávného hmotněprávního posouzení vznesli obvinění zcela formálně. Neuplatňují totiž jedinou konkrétní námitku, kterou by vytýkali nesoulad zákonných znaků přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí, popř. nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Jejich námitky směřující výlučně do oblasti skutkových zjištění, které formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Dovolání má spíše charakter jakéhosi „druhého odvolání“, nežli dovolání jako opravného prostředku mimořádného a značně formalizovaného.
16. Dovolatelé navíc neučinili, a to ani formálně, součástí dovolání námitku týkající se tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který by v obecné rovině mohl odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění. Existence takovéhoto rozporu z uplatněných námitek ani po věcné stránce nevyplývá.
17. Státní zástupce uzavírá, že dovolací námitky obviněných vzhledem ke svému výlučně skutkovému charakteru neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
19. Shledal přitom, že dovolání obviněných je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
21. Obvinění v podaném dovolání uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
23. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
24. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
25. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je potom naplněn v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
26. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
27. Na podkladě obviněnými uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněných.
IV.
Důvodnost dovolání
28. Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že obvinění, kteří směřují své námitky proti výroku o vině, uplatňovali tyto námitky již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a následně je zopakovali v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. S ohledem na toto zjištění tak musí Nejvyšší soud, jakkoliv v obecné rovině uvést, že jestliže se soudy s touto obhajobou dostatečně a správně vypořádaly, je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
29. Dále je nutno již na tomto místě konstatovat, že ačkoliv obvinění své dovolání opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. níže v tomto usnesení], je z obsahu jejich dovolání zřejmé, že námitku týkající se nesprávného právního posouzení skutku a jiného nesprávného hmotněprávního posouzení uplatňují pouze formálně odkazem na zákonné znění deklarovaného dovolacího důvodu. Z obsahu jejich dovolání však nevyplývá jediná konkrétní námitka, kterou by vytýkali nesoulad zákonných znaků přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí, popř. nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Naopak z obsahu dovolání vyplývá, že obvinění především uplatňují skutkové námitky v podobě polemiky s hodnocením jednotlivých důkazů. Tyto jejich námitky pak současně nevycházejí ze skutkového stavu zjištěného soudy v průběhu trestního řízení, nýbrž jsou založeny na vlastní verzi skutkového děje (podle které ke krádeži finanční hotovosti buď vůbec nedošlo, nebo ji provedla jiná osoba), která je od soudy učiněných skutkových zjištění odlišná.
30. Z výše uvedeného (viz body 22. – 23.) však vyplývá, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
31. Obvinění přitom ve svém dovolání námitku extrémního rozporu jednak neuplatnili, jednak tento z napadených rozhodnutí a spisového materiálu nevyplývá. Navíc obvinění v rozporu s ustanovením §265a odst. 4 tr. ř., směřují své námitky v podstatě zejména proti odůvodnění napadených rozhodnutí a nikoliv proti jejich výrokové části. Dovoláním (podobně jako jinými opravnými prostředky) lze napadat jen výroky určitého rozhodnutí, nikoli jeho odůvodnění. Důvody dovolání totiž musí mít podklad výlučně ve výrokové části příslušného rozhodnutí, případně v postupu soudu, který vydání napadeného rozhodnutí předcházel, nikoliv jen v samostatném odůvodnění napadeného vydaného rozhodnutí. To platí bez ohledu na skutečnost, zda je odůvodnění rozhodnutí nesprávné, rozporné, neúplné či jinak vadné (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3148).
32. Přes skutkový a procesní charakter námitek obviněných, který je ve své podstatě vylučuje z mezí dovolacího přezkumu, nelze těmto námitkám přiznat důvodnost ani po věcné stránce. Proto se Nejvyšší soud v zásadě toliko nad rámec mezí svého přezkumu a toliko stručně vyjádří k těmto jejich námitkám.
33. Nejvyšší soud může po přezkoumání odůvodnění obou rozhodnutí a jejich vazbě na učiněná skutková zjištění konstatovat, že v dané věci byl skutkový stav věci vyjádřený ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu zjištěn v rozsahu potřebném pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí, tedy v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Soudy, a to již soud nalézací, hodnotily důkazy jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížejíce ke všem rozhodným okolnostem, tedy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Odůvodnění jejich rozhodnutí pak je v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. a nelze tak přisvědčit námitce obviněných o jejich nepřezkoumatelnosti, zejména pokud tato jejich námitka zůstává do značné míry nekonkrétní, tedy bez vazby na konkrétní skutečnosti a provedené důkazy.
34. Obvinění pak nemají pravdu, když tvrdí, že nepřímé důkazy, které proti nim stojí, nelze považovat za ucelené, spojité a na sebe navzájem navazující. Nepřímých důkazů, které usvědčují obviněné, je totiž celá řada, ať už jde o svědecké výpovědi poškozeného, jeho bývalé manželky, bývalé manželky zemřelého, či šetření majetkových poměrů zemřelého i obviněných, a konečně výpovědi policistů přítomných na místě činu. Stejně tak nelze přisvědčit obviněným, že se soud spokojil s prostým konstatováním, že obviněný P. T. nebyl schopen doložit původ peněz, které vydal v rámci domovní prohlídky, či pokud rozsáhle polemizují se závěry nalézacího soudu, které se týkají neexistence daktyloskopických stop zemřelého na odcizených bankovkách. Takováto obhajoba a hodnocení důkazů je v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Z odůvodnění obou napadených rozhodnutí je zřejmé, že tyto skutečnosti, které by nepochybně samy o sobě k usvědčení obviněných nestačily, byly soudy při hodnocení důkazů hodnoceny nikoliv osamoceně, jak to činí obvinění, nýbrž ve spojení s celou řadou dalších důkazů, přičemž již nalézací soud a posléze k odvolání obviněného i odvolací soud současně přesvědčivě zdůvodnily, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídily a Nejvyšší soud se s tímto odůvodněním zcela ztotožňuje.
35. Nejvyšší soud tedy konstatuje, že argumentace obviněných se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. především míjí, současně není důvodná. Pokud obvinění ve svém dovolání uplatnili také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., pak ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu neuvedli žádnou relevantní argumentaci a lze tak jen těžko odhadovat, co jeho uplatněním obvinění míní. Z výrokové části rozsudku pak ani nevyplývá, že by jakýkoliv výrok chyběl, či byl neúplný.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
36. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněných rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
37. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 9. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář