ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.871.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 871/2021-5314
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný Š. T. , nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 12 To 6/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 9/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. 46 T 9/2017, byl obviněný Š. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. Za to byl podle §211 odst. 6 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 trestního zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to částky 174.000 Kč. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému Š. T. a J. K. uložena povinnost uhradit jedenácti poškozeným společně a nerozdílně škodu v celkové výši 1.892.305,17 Kč. Podle §229 odst. 2 trestního řádu byli poškození Equa bank, Kontex Trade International a RM Investing Group odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená Credit Portal odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudek bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu následujících obviněných: L. K., J. T., P. V., P. J., M. Š., M. Š.
O odvolání obviněných Š. T., L. K., P. V. a P. J. proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 12 To 6/2019 , jímž výrokem I. podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu napadaný rozsudek z podnětu odvolání obviněných Š. T. a L. K. zrušil ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené společnosti Kontex Trade International a podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu zrušil též z podnětu odvolání obviněného P. J. výrok o trestu a způsobu jeho výkonu, který se bezprostředně týkal tohoto obviněného. Výrokem II. pod bodem 1) podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 trestního řádu obviněným Š. T. a L. K. uložil společně a nerozdílně zaplatit poškozené společnosti Sprif, s. r. o., na náhradě škody částku 2.000 Kč. Podle §229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená společnost Sprif, s. r. o., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Pod bodem 2) bylo rozhodnuto o P. J. Výrokem III. podle §256 trestního řádu bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného P. V.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) a g) trestního řádu. Obviněný namítl, že se odvolací soud nevypořádal s námitkou, že ze vzdáleného internetového přístupu z mobilního čísla XY a jiných čísel není možné dovodit, že jej použil obviněný T. V odůvodnění rozsudku nalézacího soudu podle jeho mínění chybí k jednotlivým skutkům nejen důkazy prokazující daná tvrzení, ale i samotná tvrzení, z jakého zařízení měl být úvěr či žádost o úvěr zadáván. Použité mobilní telefony a zařízení nebyly podrobeny znaleckému zkoumání, proto nelze uzavřít, že by byly k těmto úkonům skutečně používány. Dále namítl, že nebylo prokázáno, že se na daných místech v rozhodném období obviněný skutečně zdržoval. Naopak obviněný předložil důkazy o tom, že se na daném místě a čase nezdržoval, neboť byl v zahraničí a ze zahraničí by se jednalo o zcela jiný IMEI. Obviněný listinnými důkazy prokázal, že se nemohl dopustit skutků popsaných v obžalobě, neboť se v období od dubna do května 2014 zdržoval v Anglii. Pokud se dopouštěl páchání vytýkané trestné činnosti ze zahraničí, musel by mít v mobilním telefonu aktivována internetová data, což neměl, v případě připojení pomocí wifi, byla by tato skutečnost rovněž zjevná. Odvolací soud tedy měl zkoumat, zda se tak dělo prostřednictvím dálkového přístupu ze zahraničí. Odvolací soud dále uvedl, a to bez jakéhokoli důkazu, že se obviněný mohl sejít s obviněným K. a vše projednat před jeho odjezdem. Pro tento svůj závěr ale nebyl proveden žádný důkaz, jde o pouhou spekulaci. Obviněný dále uvedl, že od 28. 9. 2014 do 5. 10. 2014 byl na zahraniční dovolené, proto se nemohl dopustit skutku dne 1. 10. (skutek 27) a skutku 2. 10. (skutek 26). Na dovolené neměl totiž aktivována data a v hotelu nebylo wifi připojení, navíc použití wifi by bylo zjevné na podobě IMEI. Obviněný neměl minimálně u 8 skutků možnost jakékoli dispozice s internetem. Rovněž nemohl používat telefonní číslo XY, neboť z tohoto čísla žádný zahraniční hovor podle obsahu odposlechů proveden nebyl. Zdůraznil, že odvolací soud jím navržené důkazy neprovedl. Dále obviněný namítl, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces, neboť závěr o vině byl učiněn na základě neexistujících důkazů. Obžaloba od počátku uváděla, že si osobní údaje obviněný opatřil dosud nezjištěným způsobem a tato důkazní situace nebyla změněna. Z výslechu svědků nevyplynula žádná spojitost s odsouzeným T. Jeden ze svědků dokonce připustil, že jeho doklady byly zneužity již v minulosti. Tímto se soudy nezabývaly. Vinu obviněného nelze dovodit ani z údajných schůzek, neboť o obsahu schůzek neexistuje žádný důkaz. Soudy obou stupňů také opomněly hodnotit osobu muže vietnamské národnosti, který měl za účasti osoby O. a použití wifi obviněného T. spáchat vůči paní Š. podvod. Z vyhodnocení listin na č. l. 2578–2617 nevyplynula žádná komunikace obviněného s poškozenými subjekty, ani zájmová komunikace obviněného T. a obviněného K. Pokud provedené odposlechy nebylo možné podřadit pod jednotlivý skutky, nelze je považovat za důkaz. Obviněný dále namítl, že rozsudky soudů obou stupňů nejsou v souladu s §2 odst. 5, 6 trestního řádu, §89 a násl. trestního řádu a §263 odst. 6, 7 trestního řádu. Obviněný učinil důkazní návrhy, které jsou právně významné pro zjištění skutkového stavu, které odvolací soud provedl pouze částečně a některé neprovedl vůbec, aniž by uvedl, na podkladě jakých úvah dospěl k závěru o nadbytečnosti navrhovaných důkazů.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a z jeho podnětu podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 12 To 6/2019, a podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek, a poté, aby podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupce tam činný nejprve uvedl, k čemu slouží dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a co lze v rámci něj namítat. Následně se vyjádřil, že obviněný nevznáší jedinou námitku, ve které by vytýkal nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků zločinu a přečinů, kterými byl uznán vinným, popř. nesprávnost jiného hmotněprávního rozhodnutí. Vlastní skutkovou verzi obviněný prosazuje na základě polemiky s úplností provedeného dokazování a na základě vlastního hodnocení důkazů. Část svých námitek navíc formuluje jako kritiku kvality odůvodnění. Jeho dovolání směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Obviněný při tom neučinil, a to ani formálně, součástí dovolání námitku týkající se tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními. Státní zástupce proto nepovažuje za nutné se podrobněji zabývat jednotlivými skutkovými námitkami obviněného a konstatoval pouze tolik, že skutkové závěry soudů nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy. Odkázal se na odůvodnění soudních rozhodnutí, zejména na bod 33. a násl. rozhodnutí odvolacího soudu. K tomu dodal, že existenci porušení práva obviněného na spravedlivý proces nelze dovozovat ze skutečnosti, že některé dílčí okolnosti trestné činnosti, v daném případě okolnosti získání osobních údajů poškozených, pod jejichž jménem byly smlouvy uzavírány, se ani po provedení všech dostupných důkazů nepodaří objasnit. Obviněný formálně neučinil součástí dovolání ani námitku týkající se existence tzv. opomenutých důkazů. Před skončením dokazování u hlavního líčení obviněný T., resp. jeho obhájkyně, když obviněný žádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, žádný návrh na doplnění dokazování neuplatnila. Z bodu 42. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že důkazy listinami předloženými obviněným provedeny byly a že odvolací soud se jimi ve svých hodnotících úvahách zabýval. K tomu státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu ani zčásti obsahově neodpovídají. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu uvedl, že obviněný k němu neuvedl v rámci dovolání žádnou konkrétní argumentaci a nespecifikoval ani, kterého hlavního líčení nebo veřejného zasedání by se měl tento dovolací důvod týkat. Nelze proto k tomuto dovolacímu důvodu v dovolacím řízení přihlížet.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Obviněný Š. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Nejvyšší soud k tomuto uvádí, že obviněný k namítanému dovolacímu důvodu neuvedl v rámci dovolání žádnou konkrétní argumentaci ani nespecifikoval, kterého hlavního líčení nebo veřejného zasedání by se měl tento dovolací důvod týkat. Sám Nejvyšší soud v tomto ohledu neshledal žádné pochybení. Z tohoto důvodu nelze k uvedenému dovolacímu důvodu přihlížet.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ani Městského soudu v Praze netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud uvádí, že dovolací argumentace obviněného je založena výlučně na zpochybňování provedených důkazů a v důsledku toho na zpochybňování skutkového stavu věci. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, ale směřovaly do hodnocení důkazů, jejichž prostřednictvím se snažil o prosazení pro něj příznivějších skutkových zjištění. Obviněný ve svém dovolání vlastním pohledem interpretoval pouze některé důkazy a na základě vlastního posouzení namítal, že se předmětné trestné činnosti nedopustil. Konkrétně šlo o námitky, že není zřejmé, že použil mobilní telefon s číslem XY a jiná mobilní čísla, že k jednotlivým skutkům chybí důkazy, že v rozsudku není uvedeno, z jakého konkrétního zařízení docházelo k žádostem o úvěr, že použité mobilní telefony a zařízení nebyly podrobeny znaleckému zkoumání, že nebyl proveden žádný důkaz svědčící o tom, že se obviněný v rozhodném období zdržoval na inkriminovaných místech, že na daných místech nebyl, protože byl v zahraničí na dovolené nebo pracovně, což by se odrazilo na jiném tvaru IMEI, že soud nemá důkaz o případné schůzce s obviněným K. a pouze spekuluje, že od 28. 9. 2014 do 5. 10. 2014 byl na zahraniční dovolené, proto se nemohl dopustit skutku dne 1. 10. (skutek 27) a skutku 2. 10. (skutek 26), že minimálně u 8 skutků neměl možnost jakékoli dispozice s internetem. Dále šlo o námitky, že závěr o vině byl učiněn na základě neexistujících důkazů, že nebylo prokázáno, jak si obviněný opatřil osobní údaje poškozených, že z výslechu svědků nebyla zjištěna žádná spojitost s odsouzeným T., že u jednoho svědka již došlo ke zneužití osobních údajů při sjednání úvěru, že neexistuje žádný důkaz o obsahu údajných schůzek, že soudy nehodnotily osobu muže vietnamské národnosti, který měl spáchat podvod vůči paní Š., že z listin na č. l. 2578–2617 nevyplynula žádná komunikace obviněného s poškozenými ani zájmová komunikace obviněného T. a obviněného K., že odvolací soud důkazní návrhy obviněného neprovedl nebo je provedl pouze částečně. Všechny tyto jeho námitky směřovaly do oblasti dokazování a skutkových zjištění nebo jimi kritizoval kvalitu odůvodnění rozhodnutí. Z tohoto důvodu je nelze považovat za relevantní, neboť nenaplňují uplatněný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ani žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů. Skutkové závěry obou soudů jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování. Nejsou ani extrémně vadné a jsou plně v souladu s §2 odst. 5, 6 trestního řádu, §89 a násl. trestního řádu a §263 odst. 6, 7 trestního řádu. Lze dodat, že existenci porušení práva obviněného na spravedlivý proces nelze dovozovat ze skutečnosti, že některé dílčí okolnosti trestné činnosti, v daném případě okolnosti získání osobních údajů poškozených, jejichž jménem byly smlouvy uzavírány, se ani po provedení všech dostupných důkazů nepodařilo objasnit. Toto totiž nemělo vliv na zjištění skutkového stavu věci.
K námitce, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, je třeba uvést, že obviněný formálně neučinil součástí svého dovolání námitku týkající se existence tzv. opomenutých důkazů. Nejvyšší soud navíc dodává, že před skončením dokazování u hlavního líčení obviněný Tomko, resp. jeho obhájkyně, žádný návrh na doplnění dokazování neuplatnili. Z bodu 42. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že důkazy listinami předloženými obviněným provedeny byly a že se jimi odvolací soud ve svých hodnotících úvahách zabýval.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu