ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.931.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 931/2021-2449
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný D. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2021, č. j. 5 To 443/2020-2264, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 101 T 126/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 14. 9. 2020, č. j. 101 T 126/2018-2161, byl obviněný D. S. uznán vinným jednak pod bodem ad I. 2) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., tr. zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jednak pod bodem ad I. 4) – 11), 14) – 34) přečinem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3, §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, jednak pod bodem ad I. 4), 5), 6), 16), 17), 33) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jednak pod bodem ad I. 4) – 8), 10), 11), 14) – 34) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a jednak pod bodem ad I. 12), 13) přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku.
2. Obviněný D. S. byl odsouzen za přečin pod bodem I. 2) a sbíhající se přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 1. 2018, č. j. 9 T 158/2017-118, který nabyl právní moci dne 17. 3. 2018, podle §205 odst. 3, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku byl obviněný D. S. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po 100 Kč, tj. celkem 20.000 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu propadnutí věci, a to ve vztahu k tisícovkám kusů cigaret bez platných českých tabákových nálepek, uložených ve skladu Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj Ostrava. Současně byl rozhodnutím soudu prvního stupně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 1. 2018, č. j. 9 T 158/2017-118, který nabyl právní moci dne 17. 3. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Za skutky pod body I. 4) – 34) byl obviněný D. S. dále odsouzen společně se sbíhajícími se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 8. 8. 2019, č. j. 104 T 105/2019-261, který nabyl právní moci dne 8. 8. 2019, podle §205 odst. 3, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný D. S. pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 8. 8. 2019, č. j. 104 T 105/2019-261, který nabyl právní moci dne 8. 8. 2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) byla obviněnému D. S. uložena povinnost nahradit škodu poškozeným, a to dílem pouze jemu, a dílem společně a nerozdílně s dalšími obviněnými. Část poškozených byla s částí svých nároků odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Kromě shora uvedeného soud prvního stupně citovaným rozsudkem rozhodl o vině dalších spoluobviněných, uložil jim tresty a zavázal je k náhradě škody poškozeným.
6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění R. L. a D. S. odvolání. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 3. 2021, č. j. 5 To 443/2020-2264, tak, že odvolání obou obviněných podle §256 tr. ř. zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný D. S. prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.
8. Obviněný svým dovoláním napadá pouze výrok o trestu. Namítá, že tresty uložené soudem prvního stupně jsou nepotřebně přísné a nepřiměřené. Soudy podle obviněného nedostatečně zohlednily, že odsouzenému byl rovněž uložen peněžitý trest ve výši, která je s ohledem na majetkové poměry obviněného značně vysoká.
9. Obviněný namítá, že soud mohl postupovat v souladu s ustanovením §44 tr. zákoníku a upustit od uložení souhrnného trestu, přičemž v případě, že tak neučinil, měl být uložený nepodmíněný souhrnný trest zohledněn při ukládání nepodmíněného souhrnného trestu za skutky uvedené pod body I. 4) – 34) rozsudku, který byl již ukládán při polovině zákonné trestní sazby. Délka trvání uložených trestů činí v součtu 3 roky a 6 měsíců, což podle obviněného odpovídá trestu za podstatně závažnější majetkovou trestnou činnost, než pro kterou byl k těmto trestům odsouzen, navíc v kontextu polehčujících okolností a skutečnosti, že byť byl již dříve trestán, není ve vztahu k nyní spáchané trestné činnosti speciálním recidivistou.
10. Obviněný je přesvědčen, že trest, který mu byl uložen, je trestem nepřiměřeně přísným ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2019, č. j. 7 Tdo 1158/2019-1812.
11. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 5 To 443/2020–2264 ze dne 11. 3. 2021 a buďto přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. znovu sám rozhodl.
12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného, uvedl, v čem spočívají jednotlivé obviněným uplatněné dovolací důvody, a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
13. Státní zástupce konstatuje, že námitku, která se týká nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, obecně nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. To se týká jak námitek týkajících se nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu. Pod žádný z dovolacích důvodů nelze zařadit ani požadavek, aby soudy rozhodly o upuštění od uložení souhrnného trestu.
14. Výjimečně mohou námitky směřující do výroku o trestu naplnit dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný označil, a to v jeho alternativě jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Je tomu tak tehdy, pokud existují jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. unesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014).
15. Obviněný sice dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil ve vztahu hned ke dvěma souhrnným trestům, které mu byly uloženy, jeho námitky však do porušení hmotněprávních ustanovení týkajících se podmínek uložení souhrnného trestu nemířily.
16. Zásah Nejvyššího soudu proti nepřiměřeně přísnému trestu je na místě pouze ve zcela výjimečných případech. O takové tresty se však v případě obviněného, jakožto obtížně napravitelného recidivisty, kterého od opakování trestné činnosti dříve uložené tresty neodradily, zjevně nejedná. Závěrem státní zástupce shrnul důvody, proč byly obviněnému uloženy dva souhrnné tresty.
17. Státní zástupce uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
19. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
21. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) .
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
23. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
24. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
25. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
26. Konečně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
27. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
28. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
29. Nejvyšší soud může na podkladě podaného dovolání a jeho obsahu konstatovat, že obviněný jím brojí pouze proti výroku o uložených souhrnných trestech .
30. Jak již bylo konstatováno shora, obviněnému byl za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku (skutek pod bodem I. 2 výroku o vině) a další sbíhající se trestnou činnost podle §205 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku , pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou (při současném uložení peněžitého trestu a trestu propadnutí věci), respektive dále za přečiny, kterých se dopustil skutky pod body I. 4 – 34, a další sbíhající se trestnou činnost podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců , pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
31. Jakkoliv je zjevné, že podstatou dovolací argumentace obviněného jsou toliko jeho námitky ohledně nepřiměřené přísnosti obou uložených souhrnných trestů, kdy soudy při rozhodování o trestech do druhu a výměry ukládaných trestů podle obviněného dostatečně nepromítly zjišťované polehčující okolnosti, je také zjevné, že se obviněný domnívá, že ukládanými tresty došlo v jeho případě k porušení zásady přiměřenosti trestních sankcí.
32. Nejvyšší soud však s ohledem na podobu obviněným zvolené dovolací argumentace v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. v naznačeném směru může konstatovat, že obviněným vznesené námitky v rámci uvedených dovolacích důvodů přezkoumat nelze, neboť tyto námitky se těmto dovolacím důvodům vymykají.
33. V obecné rovině pak je nutno uvést, že Nejvyšší soud je oprávněn výrok o trestu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přezkoumávat pouze tehdy, je-li zatížen vadou spočívající ve druhé alternativě tohoto dovolacího důvodu, tedy v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a to např. v otázce, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu, a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi vztah recidivy a za každý trestný čin je třeba uložit samostatný trest [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166–3167, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., nebo zprávu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003, publikovanou pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.].
34. Obviněný však z tohoto hlediska v dovolání nevznesl žádnou z uvedených v úvahu přicházejících námitek, které by mohly zakládat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jeho námitky (že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný a že při jeho ukládání soudy nepřihlédly k polehčujícím okolnostem) pak nelze podřadit ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Prostřednictvím žádného dovolacího důvodu totiž nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, a to zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
35. Obdobně nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů ani námitku, že soudy měly rozhodnout o upuštění od uložení souhrnného trestu, a to ani podle důvodu v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod se totiž týká pouze pozitivních rozhodnutí o upuštění od potrestání bez splnění zákonných podmínek předpokládaných v §46 až §48 tr. zákoníku.
36. Uvedené námitky obviněného pak nelze úspěšně podřadit ani pod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , neboť námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
37. Je tedy nutno uzavřít, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a v návaznosti na něj také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř .) byl ze strany obviněného uplatněn ryze formálně, aniž by mu obsahově odpovídaly v dovolání vznesené námitky.
38. V případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých , zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Uložení takového trestu by naplňovalo právě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
39. V této trestní věci však nelze mít za to, že by obviněnému uložené (souhrnné) tresty odnětí svobody jakkoli vybočovaly z naznačených ústavních zásad pro ukládání trestů, a že by tak byl opodstatněn přezkum těchto výroků v dovolacím řízení mimo dovolací důvody. Znovu lze opakovat, že obviněný uplatňuje nepřiměřenost uložených trestů toliko poukazem na to, že soud nedostatečně přihlédl k tvrzeným polehčujícím okolnostem. Tuto námitku obviněného je však nutno konfrontovat s odůvodněním jak rozsudku nalézacího soudu (zejména body 56. až 58), tak i s odůvodněním usnesení odvolacího soudu (bod 9.), ze kterých vyplývá, že oba soudy se zabývaly jak zákonností uložených trestů, tak i jejich přiměřeností z hlediska jak polehčujících, tak i přitěžujících okolností.
40. Pokud jde o druh trestu, nemůže být pochyb o tom, že především s ohledem na trestní minulost obviněného, kterého jako těžko napravitelného recidivistu od opakování trestné činnosti neodradily ani dříve uložené tresty, je nutno působit již nepodmíněnými tresty odnětí svobody, a to při respektování ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku.
41. Z hlediska výměry obou ukládaných trestů (respektujících ustanovení §205 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku) pak soudy při stanovení této výměry trestu odnětí svobody přihlédly ke všem významným skutečnostem. Obviněnému byly předně oba tyto souhrnné tresty ukládány podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, čili v rozpětí trestní sazby jeden rok až pět let, při respektování zásad uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku. První souhrnný trest za dva úmyslné přečiny byl uložen na samé spodní hranici této zákonné trestní sazby. V případě druhého souhrnného trestu šlo o potrestání hned za několik úmyslných přečinů spáchaných desítkami dílčích útoků. Při takto rozsáhlé majetkové trestné činnosti a hned několika přitěžujících okolnostech nemůžou obviněným uváděné a mnohdy jen zdánlivě skutečně existující polehčující okolnosti, k nimž lze mít důvodné výhrady (zejména v otázce úplnosti doznání obviněného, skutečně projevené upřímné lítosti a zohlednění nikoli speciální recidivy), vést k závěru o nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody. Lze uzavřít, že oba uložené souhrnné tresty odnětí svobody nepředstavují porušení ústavního principu proporcionality trestní represe.
42. Lze tak uzavřít, že námitky obviněného týkající se výše uloženého trestu, který je podle něj nepřiměřeně přísný, nebylo možné v rámci uplatněného dovolacího důvodů jednak přezkoumat (neboť tyto námitky se uplatněnému dovolacímu důvodu, ale i dalším uplatněným dovolacím důvodům zcela vymykají), jednak nejsou tresty, které mu byly uloženy, rozhodně tresty extrémně přísnými a zjevně nespravedlivými, aby zde byl pro zásah Nejvyššího soudu jakýkoliv prostor.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
43. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
44. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 9. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář