ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3805.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3805/2020-349
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Ekonprofi, s. r. o. , se sídlem v Brně, Útěchov č. ev. 104 (identifikační číslo 255 67 870), zastoupené Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8, proti žalované B. N. , bytem v XY, zastoupené Mgr. Vladimírem Kubíkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 318/18, o 252.359,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 257/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2020, č. j. 75 Co 295/2019-284, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 6. 2019, č.j. 12 C 257/2018-230, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 201.924,56 Kč s příslušenstvím (smluvními úroky a úroky z prodlení) a 30.000 Kč (smluvní pokuta). Žalobkyni uložil zaplatit na nákladech řízení žalované 99.065,36 Kč a státu 1.837 Kč.
Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání.
Usnesením ze dne 25. 6. 2020, č.j. 75 Co 295/2019-284, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci zamítl návrh žalobkyně, aby na její místo vstoupila do odvolacího řízení B., se sídlem v XY, identifikační číslo XY (dále jen „společnost B.“). Odvolací soud uzavřel, že navržený vstup postupníka ze smlouvy o postoupení pohledávky do řízení je účelovým zneužitím procesní úpravy, neboť žalobkyně se snaží vyhnout případným nepříznivým následkům spojeným s procesním neúspěchem v odvolacím řízení, tedy s povinností hradit ve sporu úspěšné účastnici (žalované) náklady řízení potřebné k účelnému bránění práva (§107a, §211 občanského soudního řádu).
Dovolání – přípustné podle §238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) –, jímž žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není důvodné.
Skutečnosti, z nichž odvolací soud dovodil, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a (§211) o.s.ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se eventuální pohledávka na náhradu nákladů řízení stala nedobytnou, a které neposoudil jen jako „prostou obavu“ o vymahatelnost potencionálního nároku na náhradu nákladů řízení, přezkumu v dovolacím řízení nepodléhají.
Smlouvou z 24. 1. 2020 postoupila žalobkyně za úplatu ve výši 60.000 Kč společnosti B. pohledávku, která je předmětem řízení. Tuto skutečnost žalobkyně oznámila 30. 1.2020 soudu a 5. 2. 2020 navrhla, aby odvolací soud rozhodl o vstupu postupníka do řízení. Společnost B. vyslovila podáním z 11. 2. 2020 souhlas se vstupem do odvolacího řízení. Žalobkyně pohledávku postoupila po rozhodnutí, jímž soud prvního stupně její žalobě nevyhověl a zavázal ji „k úhradě nikoliv nepatrných nákladů řízení.“ Společnost B. vznikla a byla zapsána do obchodního rejstříku 26. 10. 2019, tj. rovněž po rozhodnutí soudu prvního stupně o věci, předmětem jejího podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, jejím účelem je správa vlastního majetku [ „Takto vymezenému předmětu podnikání neodpovídá podnikání v oblasti odkupu pohledávek či jejich obchodování (následné postupování), … obsahově odpovídá živnosti - služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy (viz. bod 70. Přílohy č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb.).“ ]. Základní kapitál společnosti B. činí 1.000 Kč a jediným jednatelem a společníkem žalobkyně i postupníka je M. Š.
Podle ustanovení §107a o.s.ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1/). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2/). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3/).
Rozhodovací praxe je ustálena v tom, že předmětem řízení o návrhu podle §107a o.s.ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2004). Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o.s.ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky (§1895 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví proto také není namístě zkoumat platnost postupní smlouvy.
V usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2012, Nejvyšší soud nevyloučil možnost „ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o.s.ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o.s.ř. (podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob) . “ Takový postup je namístě např. tehdy, lze-li podle toho, co v řízení vyšlo najevo, dovodit, „že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o.s.ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou.“ Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, však k takovému kroku nepostačuje. K uvedeným závěrům se přiklonil i Ústavní soud, který v nálezech ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, a ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14, jako příznačné okolnosti svědčící o zneužití procesní úpravy jmenoval „nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, nedostatek typického komerčního motivu postoupení, jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele,“ nebo „nejasný majetkový a obchodní substrát.“ K takovým skutečnostem patří nejen časové souvislosti – rozhodnutí soudu prvního stupně, podání odvolání, vznik a zápis společnosti (postupníka) do obchodního rejstříku, uzavření smlouvy o postoupení pohledávky –, ale i výše úplaty za postoupení a předmět podnikání postupníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 259/2016, ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 199/2016, ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 353/2015, ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 717/2017, ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2924/2016, a ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1995/2019).
Lze uzavřít, že odvolací soud rozhodl v souladu s tím, co je – s odkazy na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu – uvedeno výše, tedy správně; dovolací soud proto dovolání zamítl (§243d odst. 1 písm. a/, §243f odst. 4 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí ve věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 9. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu