ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.932.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 932/2021-899
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2021 o dovolání obviněného T. V. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 2021, sp. zn. 3 To 472/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 165/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 32 T 165/2019, byl obviněný T. V. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku [jednání pod bodem I], přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku [jednání pod bodem II] a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku [jed nání pod bodem III] , kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
ad I.
1) v době nejméně od 29.11.2017 do 19.12.2017, v XY, v ul. XY, v podvodném úmyslu obohatit se, prostřednictvím neoprávněného odběru zboží, vědom si své nepříznivé ekonomické situace, vyplývající zejména ze schváleného oddlužení ze dne 30.5.2016 v probíhajícím insolvenčním řízení proti němu vedeném, jehož podmínky dlouhodobě neplnil, v provozovně společnosti GORGAN s.r.o., IČ: 25174371, v obchodu „Papion“, jako odběratel postupně odebral široký sortiment pánského a dámského oblečení, včetně 5ks dárkových šeků v nominální hodnotě 1.000,- Kč / ks, které bylo fakturováno takto: - faktura č. 17 ze dne 29.11.2017, s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 29.11.2017, splatná dne 13.1.2018, znějící na částku 19.711, - Kč,
- faktura č. 20 ze dne 19.12.2017, s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 19.12.2017, splatná dne 2.1.2018, znějící na částku 14.388, - Kč,
přičemž uvedené odběry zboží se pod nepravdivým příslibem zavázal uhradit z tzv. „příspěvku na ošatné“, ačkoliv si byl vědom toho, že jeho zaměstnavatel, společnost L., takovýto příspěvek nevyplácí, zboží ve lhůtě splatnosti ani následně neuhradil a po opakovaných urgencích nevrátil, čímž uvedl dodavatele v omyl a způsobil tak společnosti GORGAN s.r.o., IČ: 25174371, se sídlem Plachého 4, 370 01 České Budějovice, škodu ve výši nejméně 34.099,- Kč,
a takto jednal, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2005, č. j. 6T 93/2005 - 243, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2005, č. j. 4 To 844/2005 - 284, nabyl právní moci dne 8. 11. 2015,
uznán vinným mj. trestným činem podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, účinného do 31. 12. 2009, a byl odsouzen mj. k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků,
se zařazením do věznice s dozorem, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 2. 2014, č. j. 0 PP 225/2013 - 120, které nabylo právní
moci téhož dne, jímž mu byla stanovena zkušební doba podmíněného propuštění v trvání 6 let,
tedy do 12. 2. 2020, za současného vyslovení dohledu,
ad II.
v době nejméně od 6.12.2017 do 14.5.2018, v XY, případně jinde, jako zaměstnanec společnost L., IČO XY, vykonávaje činnost na základě pracovní smlouvy ze dne 3.4.2017, včetně následných dodatků, na pozici výkonného ředitele společnosti, při vědomí podmínek a povinností vyplývajících mu z pracovní smlouvy a jeho postavení, mimo jiné řádně účtovat s finančními prostředky svého zaměstnavatele a majetkem
společnosti, popř. řídit se pokyny jednatele a společníka společnosti L., osoby
H. H., nar. XY, v rozporu s těmito jeho pracovně právními povinnosti, řádně nevyúčtoval převzaté finanční prostředky společnosti či její majetek, popř. svěřené finanční prostředky od H. H., které použil na jiný než určený účel, pro svou potřebu, a takto jednal v níže uvedených případech, kdy:
2) ve dnech 6.12.2017 a 9.1.2018, v obci XY, převzal jménem společnosti L. od osoby samostatně výdělečně činné, J. V., podnikající pod IČ: XY, finanční prostředky ve výši 6.000,- Kč za spoluúčast na úpravných pracích a 31.238,- Kč za navýšení el. příkonu, oproti výdejovým pokladním dokladům, přičemž v rozporu s účelem jejich převzetí tyto finanční prostředky svému zaměstnavateli řádně nepředal a nevyúčtoval, ponechal si je a použil pro svou potřebu blíže nezjištěným způsobem, čímž způsobil spol. L., IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 37.238,- Kč,
3) v přesně nezjištěné době, ke konci února 2018, po předchozím příslibu obstarání alkoholických nápojů za zvýhodněnou cenu pro fyzickou osobu, H. H., nar. XY, od tohoto převzal finanční prostředky ve výši 9.000,- Kč na nákup piva Budvar, přičemž v rozporu s účelem svěření a převzetí peněz mu sice požadované pivo Budvar dodal, avšak neuhradil jeho kupní cenu, přičemž tuto nechal pod příslibem její následné úhrady fakturovat na svého zaměstnavatele, společnost L., IČ: XY, se sídlem XY, a peníze fyzické osobě, H. H., nar. XY, trv. bytem XY, nevrátil, tyto si naopak ponechal a použil pro svou potřebu na blíže nezjištěný účel, čímž jmenovanému způsobil škodu ve výši 9.000,- Kč,
4) v přesně nezjištěné době, na přelomu února a března 2018, po předchozím příslibu
obstarání reklamních předmětů, konkrétně bonbónů za zvýhodněnou cenu, pro fyzickou osobu, H. H., nar. XY, od tohoto převzal finanční prostředky ve výši 6.000,- Kč na jejich nákup, přičemž v rozporu s účelem svěření a převzetí peněz mu sice požadované reklamní předměty dodal, avšak neuhradil jejich kupní cenu, přičemž tuto nechal pod příslibem její následné úhrady fakturovat na svého zaměstnavatele, společnost L., IČ: XY, se sídlem XY, a peníze fyzické osobě, H. H., nar. XY, trv. bytem XY, nevrátil, tyto si naopak ponechal a použil pro svou potřebu na blíže nezjištěný účel, čímž jmenovanému způsobil škodu ve výši 6.000,- Kč,
5) v přesně nezjištěné době, v měsíci březnu 2018, osobně převzal od H. H., nar. XY, finanční prostředky ve výši 17.117,- Kč, aby vyplatil mzdu za měsíc únor 2018 zaměstnankyni R. U., nar. XY, přičemž v rozporu s účelem svěření finančních prostředků a svými pracovněprávními povinnosti, tyto prostředky R. U. nepředal, ponechal si je a použil pro svou potřebu na blíže nezjištěný účel, přičemž aby své protiprávní jednání zakryl, vystavil jménem spol. L. výdejový pokladní doklad na částku 17.117,- Kč ze dne 20.3.2018, který opatřil falešným podpisem R. U. a založil jej do účetnictví společnost L., čímž způsobil společnost L., IČ: XY, škodu ve výši 17.117,- Kč,
6) v době nejméně od 9.4.2018 do 14.5.2018, v sídle společnost L., XY, jako ředitel společnosti, postupně převzal v rámci rozvázání pracovních poměrů se zaměstnanci společnost L., mobilní telefony, konkrétně:
- dne 14.5.2018 převzal oproti podpisu na protokol ke skončení pracovního poměru od osoby A. K., nar. XY, mobilní telefon zn. HUAWEI P8 LITE, v ceně 2.500, - Kč,
- dne 9.4.2018 převzal oproti podpisu na protokol ke skončení pracovního poměru od osoby R. A., nar. XY, mobilní telefon zn. MI Redmi X Dual SIM, v ceně 2.900, - Kč,
- dne 9.4.2018 převzal oproti podpisu na protokol ke skončení pracovního poměru od osoby M. H., nar. XY, mobilní telefon zn. REDMI 4X 32 GB, v ceně 2.900, - Kč,
- dne 10.5.2018 převzal oproti podpisu na protokol ke skončení pracovního poměru od osoby
D. C., nar. XY, mobilní telefon zn. HUAWEI P8 LITE, v ceně 2.500, - Kč,
přičemž v rozporu se svými povinnosti tyto mobilní telefony svému zaměstnavateli nepředal, ponechal si je a použil pro svou potřebu, čímž způsobil společnosti L., IČ: XY, škodu ve výši 10.800, - Kč,
a shora popsaným jednáním (ad II.) tedy způsobil škodu v celkové výši 80.155,- Kč,
ad III.
v době nejméně od 29.5.2018 do 28.2.2019, v okrese XY, případně jinde, vědom si své nepříznivé ekonomické situace vyplývající ze zrušení jemu schváleného oddlužení ke dni 18.4.2018, v rámci proti němu vedeného insolvenčního řízení, jehož podmínky dlouhodobě neplnil, dále při vědomí okolnosti, že byl od 21.6.2018 bez zaměstnání a řádného příjmu, se opakovaně dopustil podvodného jednání spočívající v tom, že svým vlastním jménem objednal a následně převzal od níže uvedených dodavatelů široký sortiment zboží a materiálu, který se zavázal v době splatnosti uhradit, ačkoliv si musel být vědom toho, že vzhledem ke své nepříznivé ekonomické situaci nebude schopen těmto svým závazkům v termínech splatnosti dostát, zároveň jako fyzická osoba uzavřel nájemní smlouvu na ubytování, kterou nechal záměrně, vzhledem ke své ekonomické situaci, fakturovat na svého zaměstnavatele, společnost
L., a takto jednal v níže uvedených případech, kdy:
7) v době od 29.5.2018 do 15.6.2018, v obci XY ev. č. XY, okres XY, jednaje v zištném úmyslu získat neoprávněný prospěch ve formě ubytování a toto dle smluvních podmínek neuhradit, si od J. S., DIČ: XY, na základě ústní dohody pronajal chatu, přičemž nájemné za ubytovací služby ve výši 25.500,- Kč nechal pod nepravdivým příslibem jeho úhrady fakturovat na svého zaměstnavatele, společnost L., přičemž ubytovací služby v době splatnosti ani posléze neuhradil, čímž způsobil poškozené J. S., DIČ: XY, XY, škodu ve výši 25.500,- Kč,
8) koncem měsíce července 2018, v XY, jednaje v zištném úmyslu získat neoprávněný prospěch ve formě zboží a materiálu a toto dle smluvních podmínek neuhradit, v provozovně osoby samostatně výdělečně činné, podnikající pod názvem R. H. – S., IČ: XY, XY, objednal jako odběratel dodávku řeziva, a to hranoly, OSB desky, latě, palubky a spojovací materiál, v celkové hodnotě 36.162,- Kč, na což byla vystavena faktura č. 18300 ze dne 30.7.2018, s datem uskutečnění zdanitelného plnění 30.7.2018, splatná dne 13.8.2018, znějící na částku 36.162,- Kč, přičemž obžalovaný předmětné zboží následně převzal ve dnech 30.7.2018 a 1.8.2018 v místě svého bydliště, na adrese XY, oproti dodacím listům, kupní cenu
za převzaté zboží však ve lhůtě splatnosti ani následně neuhradil a odebrané zboží ani po opakovaných urgencích nevrátil, čímž způsobil poškozenému, R. H. – S., IČ: XY, XY, škodu ve výši 36.162,- Kč,
9) dne 20.12.2018, v XY, jednaje v zištném úmyslu získat neoprávněný prospěch ve formě odebrání zboží a toto dle smluvních podmínek neuhradit, v provozovně společnosti SOFTFLOOR.CZ s.r.o., IČ: 24791431, v obchodu Koberce K+K, Pod Stromovkou 1771, objednal jako odběratel dodávku lina zn. TEXLINE o výměře 24.6m2 za cenu 9.815,40,- Kč, na což byla vystavena faktura č. 55180080 ze dne 21.12.2018, s datem uskutečnění zdanitelného plnění 21.12.2018, splatná dne 10.1.2019, znějící na částku 9.815, -Kč, přičemž obžalovaný předmětné zboží následně převzal dne 22.12.2018, ve shora uvedené provozovně, oproti podpisu na předmětnou fakturu, kupní cenu za odebrané zboží však ve lhůtě splatnosti ani následně neuhradil, ani po opakovaných urgencích nevrátil, čímž způsobil společnosti SOFTFLOOR.CZ s.r.o., IČ: 24791431, se sídlem Haštalská 760, 110 00 Praha, škodu ve výši 9.815,- Kč,
10) dne 15. 1.2019, v XY, jednaje v zištném úmyslu získat neoprávněný prospěch ve formě zboží a toto dle smluvních podmínek neuhradit, v provozovně
společnosti OKNO - TREND s.r.o., IČ: 63906546, nám. Švabinského 961/10, České Budějovice, objednal jako odběratel dodávku vstupních plastových dveří v ceně 22.324,- Kč, na což byla vystavena faktura č. 19/9 ze dne 24.1.2019, s datem uskutečnění zdanitelného plnění 24.1.2019, splatná dne 31.1.2019m znějící na částku 22.324,- Kč, přičemž obžalovaný předmětné zboží následně převzal dne 24.1.2019, v místě svého bydliště, na adrese XY, oproti dodacímu listu, kupní cenu za odebrané zboží však ve lhůtě splatnosti ani následně neuhradil a zboží ani po opakovaných urgencích nevrátil, čímž způsobil společnosti OKNO - TREND s.r.o., IČ: 63906546, se sídlem nám. Švabinského 961, České Budějovice, škodu ve výši 22.324,- Kč,
11) dne 21.1.2019, v XY, jednaje v zištném úmyslu získat neoprávněný prospěch ve formě zboží a toto dle smluvních podmínek neuhradit, v provozovně
společnosti V., IČ: XY, v obchodu ELEKTROCB.CZ, Chelčického 19, České Budějovice, objednal jako odběratel dodávku kuchyňských elektrospotřebičů (lednice, digestoř, myčka, varná desku, trouba, baterie, dřez, varná konvice, mikrovlnná troubu, vysavač) v celkové hodnotě 142.072,- Kč, na což byly vystaveny faktury:
- č. 19096379 ze dne 25.1.2019, s datem uskutečnění zdanitelného plnění 25.1.2019, splatná dne 31.1.2019, znějící na částku 11.600, - Kč,
- č. 19096378 ze dne 25.1.2019, s datem uskutečnění zdanitelného plnění 25.1.2019, splatná dne 31.1.2019, znějící na částku 113.840, - Kč,
- č. 19096558 ze dne 29.1.2019, s datem uskutečnění zdanitelného plnění 29.1.2019, splatná dne 6.2.2019, znějící na částku 17.323, -Kč,
přičemž obžalovaný předmětné zboží následně převzal ve dnech 25.1.2019 a 29.1.2019 v provozovně společnosti, oproti podpisům na předmětné faktury, kupní cenu za toto zboží
však ve lhůtě splatnosti ani následně neuhradil, ani zboží po opakovaných urgencích nevrátil,
čímž způsobil společnosti V., IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 142.072,- Kč,
12) v polovině měsíce ledna 2019, v Českých Budějovicích, jednaje v zištném úmyslu získat neoprávněný prospěch ve formě získání nábytku a za tento dle smluvních podmínek nezaplatit, v provozovně společnosti LAMIVEX s.r.o., IČ: 26072459, v obchodu Ideál nábytek, Průběžná 50, České Budějovice, postupně jako odběratel objednal dodávku nábytku (kuchyňské linky, jídelní stůl se židlemi, postel s matrací a židlemi) v celkové hodnotě 64.206, -Kč, na což byly vystaveny faktury:
- č. 190085 dne 22.1.2019, s datem uskutečnění zdanitelného plnění 22.1.2019, splatná dne 5.2.2019, znějící na částku 47.727, - Kč
- č. 190092 dne 24.1.2019, s datem uskutečnění zdanitelného plnění 24.1.2019, splatná dne 7.2.2019, znějící na částku 16.479, - Kč
přičemž obžalovaný část zboží převzal osobně na dané provozovně dne 28.1.2019 a část převzal dne 18.2.2019 v místě svého bydliště, na adrese XY, načež kupní cenu za převzaté zboží ve lhůtě splatnosti ani následně neuhradil, ani zboží po opakovaných urgencích nevrátil, čímž způsobil společnosti LAMIVEX s.r.o ., IČ: 26072459, se sídlem Za pilou 1328, 386 01 Strakonice, škodu ve výši 64.206, - Kč,
13) dne 5.2.2019, ve XY, okres XY, jednaje v zištném úmyslu získat neoprávněný prospěch ve formě zboží a materiálu a za tento dle smluvních podmínek nezaplatit, v provozovně společnosti Kili, s.r.o., IČ: 47913797, Vráto, U pily 3, objednal jako odběratel dodávku kuchyňských dílů (pracovní desy, záda kuchyně, spojovací materiál, lišty, lepidlo) v celkové hodnotě 23.124, - Kč, na což byly vystaveny faktury:
- č. 41900247 ze dne 5.2.2019, splatná dne 19.2.2019, znějící na částku 16.798, - Kč,
- č. 41900250 ze dne 5.2.2019, splatná dne 19.2.2019, znějící na částku 6.326, - Kč,
přičemž obžalovaný, aby zboží podvodně získal, doložil prostřednictvím svého bankovního účtu č. XY, vedeného u Air Bank a.s., nepravdivé potvrzení o úhradě zboží ve formě tzv. „platby budoucí“, ačkoliv si byl vědom toho, že jej fakticky neuhradil, zboží následně převzal dne 6.2.2019, v místě svého bydliště, na adrese XY, oproti dodacímu listu, avšak kupní zenu za zboží ve lhůtě splatnosti ani následně neuhradil, odebrané zboží ani po opakovaných urgencích nevrátil, čímž způsobil společnosti Kili, s.r.o., IČ: 47913797, se sídlem Hybešova 1647, 664 51 Šlapanice, škodu ve výši 23.115, -Kč,
14) dne 27.2.2019, ve XY, okres XY, jednaje v zištném úmyslu získat neoprávněný prospěch ve formě zboží a materiálu a za tento dle smluvních podmínek nezaplatit, v provozovně osoby samostatně výdělečně činné, podnikající pod názvem P. S., IČ: XY, objednal jako odběratel dodávku vysušeného řeziva (OSB desky, palubky) v celkové hodnotě 20.833,- Kč, na což byly vystaveny faktury:
- č. 219022 ze dne 27.2.2019, s datem uskutečnění zdanitelného plnění 27.2.2019, splatná dne 27.2.2019, znějící na částku 13.043, - Kč,
- č. 219023 ze dne 28.2.2019, s datem uskutečnění zdanitelného plnění 28.2.2019, splatná dne 28.2.2019, znějící na částku 7.790, -Kč,
přičemž obžalovaný, aby zboží podvodně získal, doložil prostřednictvím svého bankovního účtu č. XY, vedeného u Air Bank a.s., nepravdivé potvrzení o úhradě zboží ve formě tzv. „platby budoucí“, ačkoliv si byl vědom toho, že jej fakticky neuhradil, zboží následně převzal dne 28.2.2019 v obci XY, okr. XY, jeho kupní cenu však ve lhůtě splatnosti ani následně neuhradil, odebrané zboží ani po opakovaných urgencích nevrátil, čímž způsobil poškozenému P. S., IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 20.833,- Kč,
a takto jednal, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2005, č. j. 6 T 93/2005–243, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2005, č. j. 4 To 844/2005–284, nabyl právní moci dne 8. 11. 2015, uznán vinným mj. trestným činem podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, účinného do 31. 12. 2009, a byl odsouzen mj. k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků,
se zařazením do věznice s dozorem, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 2. 2014, č. j. 0 PP 225/2013 - 120, které nabylo právní
moci téhož dne, jímž mu byla stanovena zkušební doba podmíněného propuštění v trvání 6 let,
tedy do 12. 2. 2020, za současného vyslovení dohledu,
a shora popsaným jednáním (ad III.) tedy způsobil škodu v celkové výši 344.027,- Kč.
2. Za uvedené přečiny a sbíhající se přečiny zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28.8.2019, sp. zn. 10 T 17/2018, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 8 To 393/2019, nabyl právní moci dne 5.11.2019, uložil soud prvního stupně obviněnému podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 48 měsíců, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28.8.2019, sp. zn. 10 T 17/2018, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 8 To 393/2019, nabyl právní moci dne 5.11.2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil povinnost nahradit poškozené GORGAN s.r.o., IČ: 25174371, způsobenou škodu ve výši 34.099 Kč, poškozené L., IČ: XY, škodu ve výši 65.155 Kč, poškozenému H. H., nar. XY, škodu ve výši 15.000 Kč, poškozené J. S., DIČ: XY, škodu ve výši 25.500 Kč, poškozenému R. H., IČ: XY, škodu ve výši 36.162 Kč, poškozené SOFTFLOOR.CZ s.r.o., IČ: 24791431, škodu ve výši 9.815 Kč, poškozené OKNO – TREND s.r.o., IČ: 63906546, škodu ve výši 22.324 Kč, poškozené V., IČ: XY, škodu ve výši 142.072 Kč, a poškozené LAMIVEX s.r.o., IČ: 26072459, škodu ve výši 64.206 Kč.
4. Podle §229 odst. 1 tr. ř. soud odkázal poškozenou R. U., nar. dne XY, s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 2 t r. ř. odkázal poškozené GORGAN s.r.o., IČ: 25174371, L., IČ: XY, a OKNO – TREND s.r.o., IČ: 63906546, se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 32 T 165/2019, podal obviněný odvolání do výroků o vině i trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 4. 2021, sp. zn. 3 To 472/2020 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině pod II. a v navazujících výrocích o souhrnném trestu a o náhradě škod. Podle §259 odst. 3 tr. ř. sám nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil stejným jednáním jako v rozsudku soudu prvního stupně (skutek II. rozsudku soudu prvního stupně).
6. Za uvedený přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku a p řečiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nedotčen, a sbíhající se přečiny zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 10 T 17/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 393/2019, jenž nabyl právní moci dne 5. 11. 2019, uložil Krajský soud v Českých Budějovicích obviněnému podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 48 měsíců. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 10 T 17/2018, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 393/2019, nabyl právní moci dne 5. 11. 2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
7. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené L., IČ: XY, škodu ve výši 65.155 Kč a poškozenému H. H., nar. XY, škodu ve výši 15.000 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou R. U., nar. dne XY, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud rovněž podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou L., IČ: XY, se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
8. V ostatních výrocích o vině pod body I. a III. a navazujících výrocích o náhradě škody
zůstal napadený rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 32 T 165/2019, nedotčen.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 2021, sp. zn. 3 To 472/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a d) tr. ř., neboť došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, a současně byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
10. Naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje dovolatel v tom, že závěr soudu druhého stupně stran skutku popsaného pod bodem II. napadeného rozsudku, je založen na nepřímých důkazech a účelových tvrzeních bývalého jednatele společnosti L., kterými se tento měl snažit zastřít ekonomické problémy společnosti. Namítá, že jeho obhajoba je podporována výpověďmi svědků, kteří rovněž hovořili o špatné a nepřehledné situaci uvnitř společnosti. Právní závěr soudu je tudíž podle obviněného příkladem extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.
11. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvádí, že sice souhlasil s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, ovšem učinil tak jen v důsledku sdělení soudu, že pokud má zájem se řízení zúčastnit, bude eskortován k soudu, ovšem z důvodu svého zdravotního stavu si nedokázal takovou cestu představit, a proto byl pasivní a hlavního líčení se neúčastnil. Namítá, že v případě své jediné účasti u soudu v rámci veřejného zasedání prostřednictvím videokonference, byl nucen stát a z jeho vystoupení bylo patrno, že je v důsledku léčby utlumen. Současně zmiňuje účelový přístup K. k jeho případu, když tato udává závěry, pro které nemá oporu (tvrzené nadužívání leků), neboť nemá patřičnou odbornou erudici, když namítá, že si nemůže léky ve výkonu trestu zajistit jinak než právě z jejich rukou a tyto by mu měly být přesně dávkovány.
12. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. se ruší napadený výrok usnesení (pozn. pravděpodobně myšleno rozsudku) Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 2021, sp. zn. 3 To 472/2020, a aby dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Opis dovolání obviněného byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 23. 7. 2021 (č. l. 875). Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 1 NZO 693/2021, nejprve uvádí, jaké uplatnil obviněný dovolací důvody a v jakých skutečnostech spatřuje jejich naplnění, přičemž připomíná, že dovolatel ve svém podání pouze opakuje své námitky známé z dosavadního řízení.
14. K uplatněné dovolací argumentaci obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně konstatuje, že k žádné extrémní vadě v posuzované věci nedošlo. Výrok o vině je podepřen svědeckými výpověďmi svědků H. H., J. V., R. U., A. K., M. H. a D. C., přičemž tyto svědecké výpovědi korespondují s listinnými důkazy – smlouvami, pokladními doklady a předávacími protokoly a dále vyjádřeními subjektů ACTIVA spol. s r. o. a Budějovický Budvar, národní podnik. Obhajobu obviněného proto považuje, stejně jako soudy nižších stupňů, za vyvrácenou. V podrobnostech odkazuje na bod 10. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, případně strany 9-15 rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích.
15. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupkyně uvádí, že v případě nedostavení se obviněného k hlavnímu líčení, musí soud vždy posoudit otázku, zda je možné hlavní líčení konat v jeho nepřítomnosti nebo zda je nutné je odročit. V daném případě dospěl soud prvního stupně k závěru, že hlavní líčení lze provést. Podle státní zástupkyně soud správně postupoval podle §205 odst. 2 tr. ř., tj. vydal o tom rozhodnutí, proti kterému není stížnost přípustná a jehož obsah byl zachycen do protokolu o hlavním líčení. Zdůrazňuje řádné a včasné předvolání obviněného k hlavnímu líčení, přičemž tento opakovaně žádal o provedení hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Jelikož na straně dovolatele byl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., byl mu dne 13. 2. 2020 ustanoven obhájce, který se účastnil všech časově následujících hlavních líčení (9. 3. 2020, 11. 5. 2020, 18. 6. 2020 a 13. 7. 2020). Akcentuje, že na účast u hlavního líčení prostřednictvím videokonference neexistuje žádný nárok a ze zdravotního hlediska obviněnému objektivně nic nebránilo se hlavního líčení účastnit. Navíc námitka, že obviněnému nebyl dán dostatečný prostor pro obhajobu, byla vznesena již v odvolacím řízení a odvolací soud se s ní v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně pečlivě vypořádal.
16. V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupkyně rovněž vyslovila souhlas s tím, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
19. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existence tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá situaci, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Zmíněný dovolací důvod nedopadá na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz rozhodnutí č. T 621/2004 publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, svazek 26).
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
22. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
23. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného.
a) k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
24. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný kromě toho, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, když ani nezmiňuje konkrétní ustanovení, jež mělo být postupem soudu prvního stupně porušeno, k tomuto dovolacímu důvodu nic dalšího nenamítá. V daných souvislostech dovolatel pouze sděluje, že si osobní účast u hlavního líčení nedokázal vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vůbec představit, a proto souhlasil s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Ohledně veřejného zasedání před odvolacím soudem uvádí, že byl nucen při něm stát a měl bolesti, což mohlo mít vliv na jeho vystupování před soudem. Následně konstatuje účelový přístup K. k jeho případu.
25. Za právně relevantně uplatněnou námitku obviněného lze ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu považovat pouze námitku, týkající se porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení, jež však vzhledem k absenci informace, které konkrétní ustanovení trestního řádu mělo být postupem Okresního soudu v Českých Budějovicích porušeno, byla obviněným uplatněna pouze obecně. Za takové situace se může Nejvyšší soud s touto námitkou vypořádat pouze obecně (viz přim. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 201, sp. zn. 4 Tdo 330/2015).
26. Především je třeba obecně akcentovat, že přestože trestní řád v zásadě počítá s účastí obviněného u hlavního líčení, může soud přistoupit ke konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti za podmínek uvedených v ustanovení §202 tr. ř. Podle §202 odst. 2 tr. ř. lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného (materiální podmínky), a přitom a) obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr.ř.). Na toto a na jiné následky nedostavení se (§66 a 90) musí být obviněný v předvolání upozorněn. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že předpokladem možnosti postupu podle §202 odst. 2 tr. ř. je skutečnost, že obviněnému byla dána možnost v přípravném řízení vypovídat, nevyžaduje se, aby vypovídal, neboť podle čl. 40 odst. 4 Listiny nemusí obviněný vypovídat. Podle §202 odst. 4 tr. ř. platí, že hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného nelze konat, je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§36 tr. ř.) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce. Podle §202 odst. 5 tr. ř. se ustanovení první věty odstavce 4 neužije, pokud obviněný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Jedná se o základní ustanovení upravující možnost konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, když vzhledem k bližší argumentaci dovolací soud vychází z těchto ustanovení.
27. Článek 38 odst. 2 Listiny stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Jedná se o právo, nikoliv povinnost, když rozhodující a důležité je, aby obviněný měl reálnou možnost se veřejného zasedání či hlavního líčení zúčastnit a pokud se v důsledku svého zaviněného jednání veřejného zasedání nebo hlavního líčení nezúčastní, nelze z tohoto dovozovat porušení čl. 38 odst. 2 Listiny a naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Z pohledu práv zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny lze připustit, že zpravidla nebude na místě provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného tehdy, když mu objektivní důvody skutečně brání v osobní účasti u hlavního líčení, a obviněný existenci těchto důvodů soudu včas sdělí a řádně doloží a požádá, aby hlavní líčení bylo odročeno. Lze tedy uzavřít, že uvedený dovolací důvod není naplněn v případě jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, ale pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
28. Z hlediska obsahu dovolání je nutno především posoudit otázku, zda bylo možné konat ve dnech 23. 1. 2020, 11. 5. 2020, 18. 6. 2020 a 13. 7. 2020 hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, přestože jak již bylo naznačeno, je dovolací argumentace velmi kusá.
29. Dovolací soud považuje za nezbytné především zdůraznit, že všechna hlavní líčení se konala bez přítomnosti obviněného na základě jeho žádosti, což obviněný ani v rámci podaného dovolání nezpochybňuje. Kromě hlavního líčení konaného dne 23. 1. 2020 (u obviněného nebyl dán důvod nutné obhajoby a neměl obhájce), byl u všech dalších hlavních líčeních obviněný zastoupen obhájkyní. Lze tedy uzavřít, že z předloženého spisového materiálu je nepochybné, že dovolatel o konání všech hlavních líčení v jeho nepřítomnosti výslovně požádal. Není také pochyb o tom, že obviněnému byla doručena obžaloba (viz. č. l. 594 verte), byl k hlavnímu líčení vždy řádně a včas předvolán ve smyslu §202 odst. 2 tr. ř., včetně poučení o následcích nedostavení se (viz č. l. 594 verte), ke skutku byl vyslechnut v přípravném řízení dne 14. 10. 2019 (viz protokol o výslechu obviněného na č. l. 18-21), bylo mu doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání (viz č. l. 12), včetně jeho opravného usnesení (č. l. 14), byl vyrozuměn o možnosti prostudovat spis a činit návrhy na doplnění vyšetřování, přičemž byl na následky nedostavení se upozorněn (viz. č. l. 527). V předmětné věci tak bylo možné postupovat podle §202 odst. 2 tr. ř., jak ostatně soud prvního stupně učinil. V dané věci lze mít za to, že byly splněny i materiální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, když obviněný se k věci v přípravném řízení vyjádřil, jeho postoj k věci je v podstatě neměnný a jeho obhajoba byla známa a soudy na ní v rámci dokazování reagovaly.
30. V daných souvislostech dovolací soud uvádí, že pokud obviněný před soudem prvního stupně požadoval o zajištění své přítomnosti u hlavního líčení prostřednictvím videokonference, tak na tento způsob účasti u hlavního líčení neexistuje žádný právní nárok. Navíc toto ani obviněný v rámci dovolání nenamítá. Přesto Nejvyšší soud považoval za vhodné se k tomuto jistým způsobem vyjádřit. Obecně lze připustit, že zvažování tohoto způsobu zajištění účasti obviněného u hlavního líčení by bylo na místě zejména tehdy, pokud by skutečně zdravotní stav obviněného výrazně ztěžoval jeho osobní účast u hlavního líčení, ale nikoliv znemožňoval, což však v dané věci objektivně nenastalo (viz vyjádření lékařky vězeňské služby k možnosti účasti obviněného u hlavních líčení), popř. by tento postup byl na místě z důvodu jiných objektivních skutečností (např. z důvodu vyhlášení nouzového stavu). Bez ohledu na tento závěr je třeba zdůraznit, že nevyužitím videokonference k zajištění účasti obviněného u hlavního líčení nedošlo ke zkrácení jeho práv, když u hlavních líčení konaných ve dnech 11. 5. 2020, 18. 6. 2020 a 13. 7. 2020 byla přítomna obhájkyně obviněného Mgr. Martina Mičánová, i.s. Mgr. Jana Smilová (viz protokoly o hlavních líčeních na č. l. 676, 706, 744), čili i přes nepřítomnost obviněného u těchto hlavních líčení mohla obhájkyně dovolatele plně uplatnit práva obviněného na obhajobu. Je tudíž na místě konstatovat, že v průběhu řízení byl obviněnému dán dostatečný prostor pro obhajobu, jak již ostatně konstatoval soud druhého stupně ve svém rozhodnutí (viz bod 9., str. 6, rozsudku soudu druhého stupně). Na tomto místě se sluší ještě dodat, že obviněnému byla dána možnost k věci se vyjádřit před soudem druhého stupně během veřejného zasedání, a to prostřednictvím jím požadované videokonference. Po svém vyjádření před soudem druhého stupně, dovolatel setrval na své obhajobě a opět požádal soud o konání jednání v jeho nepřítomnosti, čemuž odvolací soud následně vyhověl a dál pokračoval ve veřejném zasedání v nepřítomnosti obviněného (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 842 verte). Z pohledu argumentace obviněného je možno ještě zdůraznit, že ze záznamu z videokonference na č. l. 845, konkrétně z času 19:08 zvukové stopy se podává, že není pravdivé tvrzení dovolatele, že byl soudem nucen během veřejného zasedání stát. Naopak, obviněný byl po ověření jeho totožnosti prostřednictvím vězeňské služby předsedou senátu vyzván, aby se posadil. Vzhledem k délce stopáže a k průběhu veřejného zasedání je evidentní, že obviněný mohl minimálně 40 minut sedět, než soud přistoupil k jeho výslechu. Pokud takto dovolatel neučinil, byla to jeho volba a nelze z toho dovozovat, že nemohl využít svého práva se k věci vyjádřit z důvodu svých zdravotních problémů.
31. Z pohledu velmi stručné argumentace obviněného je třeba ještě uvést, že podle §202 odst. 4 tr. ř. pak nelze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, je-li obviněný ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody či jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, což však není případ obviněného. Obviněný byl soudem prvního stupně uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku [jednání pod bodem 1], za který zákon stanoví trest od nětí svobody v sazbě od 6 měsíců do 3 let, přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku [jednání pod bodem 2], u kterého se zákonná trestní sazba pohybuje v rozmezí 1 roku až 5 let a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 t r. zákoníku [jednání pod bodem 3] , za který lze uložit trest od 1 roku do 5 let. Obviněný sice byl v případě hlavních líčeních konaných dne 11. 5. 2020 a 18. 6. 2020 a 13. 7. 2020 ve výkonu trestu, ovšem o konání hlavního líčení výslovně požádal, takže se omezení vyplývající z ustanovení §205 odst. 4 tr. ř. nepoužije [§205 odst. 5 tr. ř.].
32. Stran tvrzení dovolatele o zaujatosti lékařky K., lze především konstatovat, že tato argumentace nenaplňuje zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný. Přesto považuje Nevyšší soud za vhodné stručně uvést, že ze skutečnosti, že jmenovaná opakovaně soudu prvního stupně sdělila, že obviněný je schopen osobně se účastnit jednání před soudem prvního stupně, nelze dovozovat nějakou její zaujatost. O objektivnosti přístupu jmenované nakonec svědčí skutečnost, že tato odvolacímu soudu dne 17. 12. 2020 sdělila, že obviněný není schopen se nařízeného jednání u odvolacího soudu zúčastnit (viz č. l. 806), takže z tohoto důvodu se veřejné zasedání nekonalo. Následně soudu přípisem ze dne 19. 2. 2021 opět sdělila, že zdravotní stav obviněného se nemění a doporučuje provést soudní jednání prostřednictvím videokonference nebo nařízení soudního jednání ve Věznici Plzeň (viz č. l. 827). Již tento její postup svědčí o objektivnosti jejího přístupu.
33. Obecně na závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné upozornit na skutečnost, že osobní účast obviněného při hlavním líčení je v prvé řadě jeho právem. Jestliže jej nevyužije, k účasti ho nelze nutit a za splnění výše uvedených podmínek soud tedy může oprávněně rozhodnout o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 7 Tdo 145/2004).
b) k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
34. Dovolatel naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje ze skutečnosti, že v dané věci existuje extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že byť obviněný své námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Namítané vady nelze podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. Uplatněné argumenty totiž primárně směřují do oblasti skutkových zjištění. Obviněný vytýká soudům především nesprávné hodnocení provedených důkazů, když namítá vadná skutková zjištění (svědek H. se ve své výpovědi účelově snažil zakrýt ekonomické problémy společnosti; verze obviněného je podporována dalšími svědky, kteří vypovídali o špatné situaci uvnitř společnosti), a přitom současně prosazuje vlastní (od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci a až následně ˗ sekundárně ˗ vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Námitky obviněného tedy fakticky směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudů nižších stupňů, nikoliv proti nesprávnému právnímu posouzení skutku. Takto formulované dovolací námitky, jak již bylo naznačeno, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
35. Ve vztahu k namítané existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), může existence extrémního rozporu naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1482/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 151/2017). Současně je ale třeba uvést, že nestačí pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musí být prokázána. Platí, že extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Nejvyšší soud zároveň považuje za vhodné v dané souvislosti konstatovat, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. či §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 21. 1. 2009, sp. zn. 3 Tdo 55/2009, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Zároveň platí, že existenci extrémního rozporu nelze dovozovat jen z toho, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014).
36. Lze konstatovat, že obviněný existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem fakticky dovozuje jen ze způsobu hodnocení důkazů, se kterým vyslovuje nesouhlas, a to konkrétně z výpovědi svědka H. H. Již z tohoto pohledu je dovolací argumentace velmi kusá. Vzhledem k uplatněné argumentaci obviněného je především třeba uvést, že soudy nižších stupňů své skutkové závěry řádně a náležitým způsobem odůvodnily, a to zejména soud prvního stupně. V souvislosti s postupem soudu prvního stupně je třeba konstatovat, že tento v hlavním líčení podle §207 odst. 2 tr. ř. přečetl protokol o dřívější výpovědi obviněného, podrobně provedl výslech všech osob, jež mohly k věci vypovídat, tedy nikoliv jen svědka H. H. a tyto výpovědi následně hodnotil v kontextu dalších provedených důkazů, zejména listinné povahy (např. pokladních dokladů, faktur, výdajových pokladních dokladů, protokolu o skončení pracovního poměru, odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma aj.). Jinak řečeno, soud prvního stupně všechny provedené důkazy hodnotil, jak jednotlivě, tak v jejich vzájemném kontextu, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Poté své úvahy ohledně hodnocení důkazů řádně rozvedl, když přesvědčivým způsobem objasnil, k jakým dospěl skutkovým závěrům a na podkladě jakých důkazů (viz str. 10-17 rozsudku soudu prvního stupně). V dané souvislosti je třeba poznamenat, že výpověď svědka H. H. nestojí osamoceně, ale je podporována řadou dalších ve věci provedených důkazů (výpověď svědků R. U., A. K., M. H. a D. C., a listinné důkazy). Rovněž odvolací soud své úvahy řádně rozvedl z pohledu námitek obviněného, které uplatnil v rámci podaného odvolání a které jsou totožné s námitkami, které uvedl v rámci podaného dovolání (viz body 7.-12. rozsudku soudu druhého stupně). Uvedený soud i řádně zdůvodnil neprovedení dalších požadovaných důkazních návrhů obviněného pro nadbytečnost. Nejvyšší soud považuje ještě za vhodné zmínit, že svědek H. H. byl přítomen veřejnému zasedání konanému dne 23. 4. 2021, stejně jako obviněný, avšak obviněný po vyjádření k odvolání požádal o konání veřejného zasedání ve své nepřítomnosti, když zároveň uvedl, že to je všechno, co chtěl k věci uvést. Jinak vyjádřeno, samotný obviněný se ještě předtím, než bylo soudem druhého stupně rozhodnuto o návrhu na doplnění dokazování výslechem tohoto svědka, požádal o ukončení videokonference, tedy ještě předtím než bylo soudem rozhodnuto o jeho návrhu na doplnění dokazování o výslech tohoto svědka, což jistým způsobem svědčí o tom, že samotný obviněný výslech tohoto svědka nepovažoval za nezbytný, jinak by se ho chtěl nepochybně zúčastnit.
37. Dovolací soud se se skutkovými a právními závěry soudů nižších stupňů plně ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na náležité odůvodnění rozsudků soudů prvního a druhého stupně. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání Nejvyšší soud dodává, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné.
38. Z uvedeného je patrné, že dovolání obviněného bylo podáno z důvodu, jenž lze částečně podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nezbytné uvést, že obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný.
39. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 9. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu