ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.770.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 770/2021-704
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. Z. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 9 To 42/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 108/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 10 T 108/2020 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. Z. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečiny nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), d) tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„1) v době od 4.10.2019 do 19.11.2019 pronásledoval poškozenou R. J., narozenou XY, a to tím způsobem, že ji sledoval jednak v místě jejího trvalého bydliště na adrese XY, dále v blízkosti prodejny vinotéky, kterou poškozená provozuje na adrese XY a na silnici XY, a to konkrétně na trase mezi obcemi XY - XY - XY - XY - XY, kudy se poškozená pravidelně ve večerních hodinách, v době krátce po 21:00 hodin, vracela osobním vozidlem Volkswagen Tiguan, RZ: XY, popřípadě vozidlem MINI ONE, RZ: XY, ze svého zaměstnání na hotelu XY do svého trvalého bydliště, přičemž v několika případech v době od 4.10.2019 do 12.11. 2019 na silnici XY nastražil nezjištěné množství ocelových vrutů o délce 3 cm, ostrým koncem vzhůru, přilepených hlavičkou na čtvereček tvrdého papírového kartonu, kdy toto jednání bylo ze strany obviněného primárně směřováno právě proti poškozené R. J., přičemž na nastražené vruty ve výše uvedeném období najelo se svým osobním vozidlem kromě poškozené R. J., nejméně dalších sedm osob, kdy obviněný způsobil tímto svým jednáním poškozené R. J. škodu poškozením pneumatik vozidla Volkswagen Tiguan, RZ: XY, ve výši 6.280 Kč, poškozenému L. F., narozenému XY, škodu poškozením pneumatik vozidla Volkswagen Golf Variant ve výši nejméně 4.380 Kč, M. Š., narozenému XY, škodu poškozením pneumatiky vozidla Škoda Octavia, RZ: XY, ve výši nejméně 680 Kč, B. Š., narozené XY, škodu poškozením pneumatiky vozidla Volkswagen Golf, RZ: XY, ve výši nejméně 484 Kč, E. F., narozené XY, škodu poškozením pneumatik vozidla Škoda Octavia, RZ: XY, ve výši nejméně 2.753 Kč, P. T., narozenému XY, škodu poškozením pneumatik vozidla Škoda Octavia, RZ: XY, ve výši nejméně 560 Kč, H. Ch., narozené XY, škodu poškozením pneumatik vozidla Peugeot 206, RZ: XY, ve výši nejméně 560 Kč a M. S., narozené XY, škodu poškozením pneumatik ve výši nejméně 3.350 Kč, a takto jednal z důvodu ukončení vztahu s poškozenou R. J., a jeho jednání bylo způsobilé vzbudit v ní důvodnou obavu o život a zdraví,
2) ve dnech 30.11., 10.12., 13.12. a 28.12.2019 na silnici XY rozházel větší množství železných hřebíků o délce 2 cm a 2,5 cm, kdy hřebíky dále rozházel i na příjezdovou komunikaci k bytovému domu, ve kterém trvale bydlí, poškozená R. J. to nejméně ve dnech 19.12., 26.12.2019 a 1.1.2020 a dne 18.12.2019 na příjezdovou komunikaci před provozovnou vinotéky na adrese XY, dále dne 22.12.2019 v přesně nezjištěné době poškodil zámek vstupních dveří do bytového domu na adrese trvalého bydliště poškozené, který zalepil blíže neurčenou hmotou, zámek dveří garáže patřící poškozené R. J., do kterého zastrčil dřevěné párátka nebo sirky a zámky dvou bezpečnostních petlic u vstupních dveří do vinotéky a dveří skladu vinotéky na adrese XY, provozovanou poškozenou R. J., které zalepil blíže neurčenou hmotou, tak, aby se poškozená nebyla schopna dostat do těchto prostor, přičemž zámky bezpečnostních petlic u vstupních dveří do vinotéky a u dveří do skladu vinotéky nevratně poškodil, čímž poškozené způsobil škodu ve výši nejméně 1.700 Kč, a takto jednal z důvodu ukončení vztahu s poškozenou R. J., a jeho jednání bylo způsobilé vzbudit v ní důvodnou obavu o život a zdraví,
3) v době od 24.1.2020 do 20.2.2020 opětovně pronásledoval poškozenou R. J., narozenou XY, tím způsobem, že ji opakovaně sledoval, jednak v místě jejího trvalého bydliště na adrese XY a dále na silnici XY, konkrétně na trase mezi obcemi XY - XY - XY - XY - XY, kudy poškozená pravidelně jezdila svým osobním vozidlem z důvodu dojíždění do zaměstnání v hotelu XY, přičemž nejméně ve čtyřech případech, a to ve večerních hodinách dne 24.1.2020, 26.1.2020 a 8.2.2020 a dále v ranních hodinách dne 30.1.2020, rozházel na silnici XY větší množství železných hřebíků, dále v přesně nezjištěné době od 31.1.2020 do 17:00 hodin dne 2.2.2020 poškodil zámek u vrat garáže v ul. XY, patřící R. J. tím, že zámek zalepil přesně neurčenou hmotou, kdy tímto zámek učinil zcela nefunkčním a tento musel být poškozenou vyměněn novým zámkem, dne 8.2.2020 poškodil visací zámek bezpečnostní petlice zajišťující vstupní dveře vinotéky na adrese XY, provozované poškozenou R. J., který zalepil blíže neurčenou hmotou šedé barvy, čímž učinil tento zámek zcela nefunkčním a zámek musel být poškozenou odřezán a nahrazen novým zámkem, dále dne 16.2.2020 v době mezi 20:35 hodin až 20:50 hodin poškodil zámek u vrat garáže patřící R. J. tím, že zámek zalepil přesně neurčenou bezbarvou hmotou, kdy tímto zámek učinil zcela nefunkčním a tento musel být poškozenou vyměněn novým zámkem a zároveň do bezpečnostní petlice u vrat garáže vložil svůj vlastní zámek, dále ve stejné době zalepil blíže neurčenou hmotou šedé barvy zámek bezpečnostní petlice zajišťující vstupní dveře vinotéky na adrese XY, provozované poškozenou R. J., čímž učinil zámek zcela nefunkčním a tento musel být poškozenou nahrazen novým zámkem a dne 18.2.2020 v době mezi 22:00 hodin až 23:00 hodin opětovně zalepil blíže neurčenou hmotou šedé barvy dva zámky bezpečnostních petlic zajišťujících vstupní dveře vinotéky na adrese XY, provozované poškozenou R. J., čímž učinil zámky zcela nefunkčními a tyto musely být poškozenou nahrazeny novými zámky a dále ve stejné době posprejoval výlohu vinotéky, na kterou za použití růžové barvy ve spreji nastříkal obrazec ve tvaru sluníčka, kdy tímto svým jednáním obžalovaný M. Z. způsobil poškozené R. J. škodu na poškození ve výši 5.000 Kč, přičemž toto jednání bylo směřováno proti poškozené R. J. z důvodu ukončení jejich předchozího vzájemného vztahu a jeho jednání bylo způsobilé vzbudit v ní důvodnou obavu o život a zdraví“.
2. Za tyto přečiny byl podle §354 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 1 500 Kč, tedy 150 000 Kč, a podle §75 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu v katastrálním území města XY na dobu 2 roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené R. J. škodu ve výši 12 980 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla tato poškozená odkázána podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a poškozená R. J. (dále také jen „poškozená“) odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 9 To 42/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II.
4. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 9 To 42/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítal tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními. Odvolacímu soudu vytkl, že se i přes obsáhle odůvodnění nevypořádal dostatečně s jeho námitkami, zejména „k výraznému rozporu a nepoměru ve výpovědích jedné skupiny svědků, známých a spolupracovníků poškozené“ . Na druhé straně stojí výpovědi svědků Š., T. a Ch., které však podle něj zůstaly bez povšimnutí. Následně obviněný tyto své námitky podrobněji rozvedl, především v čem spatřuje pochybení soudů nižších stupňů při hodnocení důkazů a učinění skutkových zjištění. Závěrem citoval některá judikaturní rozhodnutí Ústavního soudu stran zásady volného hodnocení důkazů. S ohledem na vše uvedené pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
5. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení i obsah podaného dovolání a uvedl, že dovolací námitky uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Uvedl, že i přes značný rozsah námitek obviněný nevznáší jedinou hmotněprávní námitku. Obviněný toliko vyjádřil nesouhlas s rozhodnými skutkovými zjištěními, jak je ve věci soudy učinily, přičemž zcela popíral spáchání posuzovaných skutků popsaných pod body 2) a 3) skutkové věty výroku o vině. Své výhrady soustřeďoval především proti nesprávnému hodnocení důkazů. Státní zástupce přitom konstatoval, že namítaný tzv. extrémní nesoulad neshledal. Důkazní řízení není zatíženo ani vadou spočívající v tzv. opomenutých důkazech. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí.
6. Obviněný ve své replice uvedl, že i vyjádření státního zástupce je argumentačně ploché a formulářové, a proto se k němu nebude ani nijak blíže vyjadřovat.
III.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
8. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 9 To 42/2021 , je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
IV.
12. Se zřetelem k dovolací argumentaci Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného směřovaly výlučně do oblasti skutkové a procesní, když i přímo námitku tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními vznesl. Namítal porušení zásady volného hodnocení důkazů, když polemizoval s hodnocením provedených důkazů ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 2) a 3) skutkové věty výroku o vině, jejichž spáchání popírá.
13. Nejvyšší soud vzhledem k uvedeným obecným východiskům uvádí, že takové námitky obviněného stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Jelikož se však podle Ústavního soudu nemůže rozhodování o mimořádném opravném prostředku ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04), je třeba doplnit, že v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu, tak i v rámci řízení o dovolání je nutno zásah do skutkových zjištění připustit, existuje-li extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, příp. právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Jedná se o případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, čímž jsou pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu takové intenzity, že rozhodnutí soudu by mohlo svědčit o libovůli v jeho rozhodování (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 248/04 aj.).
14. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a na to navazujících právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, avšak z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Nadto lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Tak tomu přitom bylo v nyní posuzované věci, když obviněný na základě svého (odlišného) hodnocení provedených důkazů popírá, že by skutky popsané pod body 2) a 3) skutkové věty výroku o vině spáchal.
15. Nejvyšší soud uvádí, že v nyní posuzované věci namítaný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními neshledal, a nemá tak důvod do závěrů soudů nižších stupňů zasahovat, když se s nimi ztotožňuje, a v podrobnostech proto na obě rozhodnutí odkazuje. K tomu je dále vhodné uvést, že není ani jeho úkolem, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustil žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlil, což potvrdil už odvolací soud. Již soud prvního stupně se vyjádřil k tomu, co je nyní i předmětem některých dovolacích námitek (např. stran vypovědí svědků B. Š., P. T. a H. Ch.). To, že rozsah provedeného dokazování a hodnocení důkazů nekoresponduje s představami obviněného, samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
16. Okresní soud v Benešově v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, na základě jakých důkazů uznal obviněného vinným ze spáchání daných trestných činů a jak je hodnotil. Zjišťování skutkového stavu odpovídá základním zásadám trestního řízení, neboť při provádění důkazů, resp. jejich hodnocení byla dodržena ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně mají odpovídající obsahové zakotvení v řadě důkazů, především ve svědeckých výpovědích a listinných důkazech, a to i ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 2) a 3) skutkové věty výroku o vině, kdy je třeba na provedené důkazy nahlížet v jejich celistvosti a hodnotit je ve vzájemném kontextu a návaznosti, nikoliv způsobem, jakým činí obviněný, tedy izolovaně. Není přitom od věci poznamenat, že obviněný v dovolání také dezinterpretuje hodnotící závěry soudu prvního stupně, a to např. ohledně kamerových záznamů z prostoru před vinotékou provozovanou poškozenou. Zpochybňuje přitom zejména hodnocení svědecké výpovědi poškozené R. J., soud prvního stupně se však s její věrohodností vypořádal, přičemž uvedl, proč naopak neuvěřil obhajobě obviněného. Uvedené přitom důvodně konstatoval již Krajský soud v Praze. Nejvyšší soud nesdílí názor obviněného, že se odvolací soud jeho námitkám důsledně nevěnoval a že je jeho rozhodnutí toliko „formulářové“ . Námitkami obviněného, v nichž zpochybňoval hodnocení provedených důkazů a učiněná skutková zjištění, se zabýval, přičemž neshledal ta pochybení, která obviněný soudu prvního stupně vytýkal.
17. Nejvyšší soud dále uvádí, že vadami důkazního řízení se rozumějí vedle tzv. extrémního nesouladu (a ve spojení s ním) i případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a případy tzv. opomenutých důkazů. O tzv. opomenuté důkazy jde tehdy, když bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny – srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).
18. Nejvyšší soud konstatuje, že v daném případě k porušení postulátu spravedlivého procesu nedošlo ani ve formě tzv. opomenutých důkazů, byť obviněný svou námitkou ani přímo tuto vadu nenamítá, když ní spíše opět zasahuje do skutkových zjištění. K tomu je třeba uvést, že ve vztahu k novinovému článku se o opomenutý důkaz nejedná, neboť odvolací soud odůvodnil, proč jej odmítl provést. Pokud jde o listiny na č. l. 143 a 444, tyto sice nebyly v řízení před soudy jako důkazy provedeny, nicméně obviněný ani jejich provedení nenavrhoval. Zcela nad rámec k nim Nejvyšší soud po seznámení se s nimi uvádí, že z nich v žádném případě neplynou takové závěry, které obviněný prezentuje v dovolání. Ve vztahu k úřednímu záznamu na č. l. 345 konstatoval, že čtení nepožaduje, přičemž byly provedeny jako důkaz fotografie (s úředním záznamem související) obsažené na č. l. 346 až 348. K tomu je opět možno nad rámec uvést, že tyto fotografie zachycují vozidlo dne 14. 12. 2019, nicméně obviněný není odsouzen pro skutek, který by měl spáchat v tento den a ani soudy nižších stupňů těmito fotografiemi nikterak neargumentují v jeho neprospěch. Záznamy proběhlé komunikace mezi obviněným a poškozenou jako důkaz provedeny byly, přičemž obviněný svou námitkou opět jen spíše zpochybňuje hodnocení tohoto důkazu, které je odlišné od toho jeho (bod 21. rozsudku soudu prvního stupně).
19. Nejvyšší soud však uzavírá, že soudy nižších stupňů měly k dispozici dostatek důkazů, z nichž učiněná skutková zjištění ve svém souhrnu nevyvolávají pochybnosti o vině obviněného a odůvodňují závěr o naplnění všech znaků aplikovaných skutkových podstat trestných činů nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), d) tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 9 To 42/2021, ani jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 10 T 108/2020, netrpí vytýkanými vadami, resp. dovolací námitky obviněného ani neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nebylo shledáno ani porušení postulátů spravedlivého procesu ve světle judikatury Ústavního soudu, a zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě.
20. Nejvyšší soud proto s ohledem na vše výše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 9. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu