ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.120.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 120/2022-1641
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2022 o dovolání obviněného D. Č. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2021, č. j. 15 To 47/2021-1539, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 2/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného D. Č. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 3. 2021, č. j. 4 T 2/2020-1450, byli obvinění D. Č. a K. D. (narozený XY v XY) uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž obviněný D. Č. tento trestný čin spáchal formou účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně (popsaných pod bodem I. výroku o vině rozsudku) dopustili tím, že:
po blíže nezjištěnou dobu do 1. 10. 2019 v XY, ve skladu v 1. suterénu bytového domu, ačkoliv nedisponují oprávněním nakládat s omamnými a psychotropními látkami dle §4 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, obviněný K. D. neoprávněně zřídil a provozoval in-doorovou pěstírnu konopí, kdy v jednom pěstebním stanu neoprávněně pěstoval celkem 75 ks rostlin konopí o výšce 68 cm až 120 cm v různém stádiu růstu, přičemž následným zkoumáním z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo zjištěno, že z těchto rostlin bylo možno získat 2 621,25 g toxikomansky využitelné drti, s obsahem minimálně 311,93 g delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), v úmyslu z těchto rostlin následně procesem sklizně, oddělení aplikovatelných částí, sušení a zpracování neoprávněně vyrobit drogu marihuana, jejíž účinnou látkou je delta-9-tetrahydrocannabinol, uvedený v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní, přičemž obviněný D. Č. umožnil obviněnému K. D. uvedené jednání tím, že na základě ústní dohody a za úplatu na počátku roku 2018 přenechal obviněnému K. D. zadní (druhou) místnost nebytového prostoru, jehož nájemcem byl obviněný D. Č. od 15. 4. 2014, a umožnil její užívání až do dne zadržení, přestože věděl, že obviněný K. D. uvedený prostor využívá k neoprávněnému provozování indoor pěstírny a k pěstování rostliny konopí za účelem neoprávněně vyrobit drogu marihuana, jejíž účinnou látkou je delta-9-tetrahydrocannabinol, uvedený v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní.
2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněnému D. Č. uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2,5 (dvou a půl) roku. Dále mu podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 50 (padesát) denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 800 Kč (osm set korun českých), celkem 40 000 Kč (čtyřicet tisíc korun českých).
3. Citovaným rozsudkem soud prvního stupně současně uložil trest obviněnému K. D. (jehož uznal vinným i dalším jednáním popsaným pod body II., III. a IV. výroku o vině rozsudku), dále uznal vinným obviněného M. B. (jednáním popsaným pod bodem III. výroku o vině rozsudku) a uložil mu trest, a uložil též zabrání věcí, jak je blíže v rozsudku konkretizováno.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (učinila tak do výroku o vině a trestu ve vztahu k osobě obviněného K. D., a to v jeho prospěch i neprospěch) a obvinění D. Č. a K. D. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) o nich rozhodl rozsudkem ze dne 10. 9. 2021, č. j. 15 To 47/2021-1539, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání státní zástupkyně zrušil ve výrocích o vině a trestu ve vztahu k osobě obviněného K. D. a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným jednáním popsaným pod body I., II., III. a IV. rozsudku a uložil mu trest, jak je v rozsudku specifikováno, přičemž v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněných D. Č. a K. D. pak odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu, resp. i předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně podává nyní dovolání již jen obviněný D. Č. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“), a to prostřednictvím svého obhájce Mgr. Milana Partíka, advokáta, přičemž tak činí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021) ve spojení s důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021). Namítá, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž stejné vady podle jeho názoru vykazuje i rozhodnutí odvolacího soudu.
6. Nesprávnost právního posouzení skutku, resp. nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení spatřuje dovolatel v tom, že soudy obou stupňů posoudily jeho jednání nesprávně jednak jako pomoc k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, ačkoliv mělo být posouzeno nanejvýš jako pomoc k přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku, a dále jako účast na trestné činnosti ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ačkoliv neumožnil ani neusnadnil jinému spáchání trestného činu. Oběma soudům vytýká rovněž nesprávnou realizaci důkazního řízení v takové míře, že byly porušeny jeho základní práva a svobody ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Je přesvědčen, že skutková zjištění soudu prvního stupně (potvrzená následně soudem odvolacím) postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, kdy na základě provedených důkazů dokonce nelze vyloučit reálnou možnost jiných skutkových závěrů, a sice že se žádné trestné činnosti nedopustil; má tudíž za to, že nebyla naplněna základní zásada trestního řízení, a to prokázání viny nade vši pochybnost. Dodává, že výše uvedené námitky uplatnil detailně již ve svém odvolání, avšak odvolací soud se těmito nezabýval, resp. zabýval se jen některými z nich a nadto pouze v obecné rovině.
7. V dalším textu (jenž je doslovným opakováním jeho odvolací argumentace) obviněný předně připomíná, že se na posuzované trestné činnosti nijak nepodílel a o pěstování konopí v zadní (druhé) sklepní místnosti v XY ulici nevěděl, a tedy je ani neumožňoval, ani neusnadňoval. Tvrdí, že užíval sklepní prostory spolu s obviněným K. D., ovšem nezajímal se o to, za jakým účelem tento druhou sklepní místnost využívá, věděl od něj pouze to, že si z konopí vyrábí léčebné produkty, zejména masti, avšak nevěděl, na jakém místě, v jakém rozsahu či zda vůbec konopí pěstuje. Zdůrazňuje, že pohyby na jeho bankovním účtu odpovídaly jeho příjmům a povaze jeho pracovní činnosti a nesvědčily o páchání trestné činnosti, a dále, že u něj nebyla nalezena žádná rostlinná drť konopí ani marihuana, nebyl viděn při předávání drogy marihuany jiné osobě, stejně jako v místnosti s pěstebním stanem nebyla zjištěna jeho DNA. Vyslovuje názor, že soud prvního stupně tak dospěl k důkazně nepodloženému, a tedy nesprávnému skutkovému zjištění, že věděl, že jmenovaný spoluobviněný předmětný prostor využívá k neoprávněnému pěstování konopí a že tak činí za účelem neoprávněně vyrobit drogu marihuanu. Nesouhlasí s tím, pokud soud prvního stupně dovodil svůj závěr o tom, že se dozvěděl (musel dozvědět) o úmyslu spoluobviněného K. D. pěstovat konopí s cílem vyrobit drogu marihuanu, z toho, že musel zaznamenat zápach marihuany, aluminiové potrubí a zvýšené náklady za spotřebovanou elektrickou energii. Rozporuje přitom, že by si zmíněných skutečností byl vědom, resp. že s ohledem na ně si musel být vědom toho, že jmenovaný spoluobviněný předmětnou sklepní místnost využívá k pěstování konopí. Zaměřuje se i na další skutečnosti, z nichž soud prvního stupně učinil závěr o jeho vědomosti v daném směru, a předkládá k nim odlišné hodnotící úvahy.
8. Dovolatel dále zpochybňuje, že jeho jednání lze posoudit jako účast na trestné činnosti ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rovněž s poukazem na to, že účastník se musí aktivně podílet na dané trestné činnosti s úmyslem ji umožnit či usnadnit. Namítá, že k této docházelo ještě před tím, než se o ní měl (musel) dozvědět, takže jeho vědomost neměla na tuto žádný pozitivní efekt, nijak k ní nepřispěla, takže nemohlo dojít k jejímu umožnění (již probíhala) ani usnadnění (probíhala stejným způsobem a ve stejném rozsahu jako dříve), přičemž neměl ani žádnou zvláštní povinnost konat, na základě níž by jeho nekonání (poté, co se údajně dozvěděl o trestné činnosti) zakládalo jeho trestní odpovědnost ve formě účastenství.
9. Obviněný nesouhlasí též s právní kvalifikací jednání spoluobviněného K. D. s tím, že nebyl nade vši pochybnost prokázán úmysl tohoto spoluobviněného vyrobit z konopí drogu marihuanu, resp. psychotropní látku THC. Má za to, že takový úmysl nelze dovozovat z pouhé existence zařízení podporujících růst rostlin a z množství pěstovaných rostlin konopí, v daném případě z jejich značného množství, neboť jinak by se stala zcela obsoletní kvalifikovaná skutková podstata trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 4 tr. zákoníku, jež postihuje konkrétně, speciálně právě pěstování rostliny konopí ve značném rozsahu. Vytýká, že v dané věci nebyly prokázány a ani tvrzeny žádné další okolnosti, jejichž zohlednění je ve vztahu k rostlině konopí a droze marihuaně naprosto klíčové (neboť osoba pěstující konopí předem nezná, jaké množství této drogy a účinné látky bude), které by měly vliv na posouzení rozsahu trestné činnosti, například že by obviněný K. D. pěstoval konopí za účelem opatřování marihuany jiné osobě, pro jaký okruh osob měla být tato určena, zda jim byla skutečně dodána, jaká újma těmto hrozila a zda skutečně nastala.
10. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2021, č. j. 15 To 47/2021-1539, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2021, č. j. 4 T 2/2020-1450, a dále aby podle §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby, případně aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že část dovolání tvoří výtky proti správnosti hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním soudů, která jsou podle mínění obviněného s provedenými důkazy nesouladná. Takto koncipované námitky pak tvoří základ jeho dalších výhrad, jejichž prostřednictvím jednak rozporuje svou povědomost o pěstování konopí spoluobviněným K. D. a jednak se domáhá odlišného posouzení primárního trestného činu spáchaného hlavním pachatelem. Státní zástupce vyslovuje názor, že námitku obviněného stran zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění a provedených důkazů je namístě vyhodnotit jako zjevně neopodstatněnou. Soud prvního stupně totiž provedl komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů, a v návaznosti na řádně provedené dokazování zformoval takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje. Skutkové závěry vyjádřené ve skutkové větě a v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se pak staly dostatečným podkladem pro soudem vyslovený závěr o vině obviněného a pro užitou právní kvalifikaci. V této souvislosti připomíná, že na existenci zjevného či extrémního nesouladu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou; hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Dodává, že svým povinnostem se nezpronevěřil ani odvolací soud, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a s jeho námitkami se beze zbytku vypořádal.
12. Ve vztahu k dalším námitkám obviněného, jejichž prostřednictvím se tento snažil zpochybnit právní kvalifikaci jednání, jímž byl uznán vinným, státní zástupce jednak uvádí, že subjektivní stránka jednání obviněného, tedy jeho vědomí o pěstování konopí za účelem výroby marihuany obviněným K. D., jemuž poskytl sklepní prostory, je prokázána souhrnem důkazů podrobně vyhodnocených soudem prvního stupně v odstavcích 73. a 74. odůvodnění jeho rozsudku, přičemž s tam uvedenými závěry se naprosto ztotožňuje. Za neopodstatněnou považuje též námitku obviněného, v jejímž rámci tento tvrdí, že absence aktivního jednání z jeho strany, tj. jeho „nekonání“ nelze posoudit jako pomoc k trestnému činu. Poukazuje přitom na to, že ustanovení §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uvádí pouze demonstrativní výčet možných forem pomoci, k nimž z logiky věci nepochybně patří i vědomé poskytnutí bytu či nebytového prostoru k tomu, aby v něm hlavní pachatel realizoval trestnou činnost. Jako zjevně neopodstatněnou označuje konečně i námitku obviněného vztahující se k údajně vadnému posouzení trestného činu hlavního pachatele, výše jmenovaného spoluobviněného. V tomto směru připomíná, že podle správných a nezpochybnitelných skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný jako pomocník podílel na primárním jednání tohoto hlavního pachatele, které bezprostředně směřovalo k výrobě psychotropní látky a spočívalo konkrétně v tom, že tento pěstoval 75 kusů rostlin konopí o celkové hmotnosti 3 596,25 g, ze kterých bylo možné podle znaleckých expertiz získat 2 621,25 g toxikomansky využitelné drti s obsahem účinné látky THC 311,93 g; jednalo se o množství, které významně přesáhlo hranici značného rozsahu ve smyslu ustanovení §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Zdůrazňuje, že soud prvního stupně po vyhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že spoluobviněný K. D. zcela zřejmě rostliny nepěstoval pro výrobu masti ani výlučně pro svou vlastní potřebu ve smyslu užití kouřením, nýbrž je pěstoval s úmyslem vyrobit psychotropní látku, tedy rostliny sklidit a získat drogu marihuanu, a tu pak poskytnout dalším osobám; pak je ale obviněným zmiňovaná právní kvalifikace jednání spoluobviněného podle §285 tr. zákoníku pojmově vyloučena, kdy navíc tato předpokládá pěstování pro vlastní potřebu.
13. Státní zástupce vzhledem k výše uvedeným skutečnostem shrnuje, že v dané věci soudy učinily správná skutková zjištění a jednání dovolatele přisoudily také odpovídající právní kvalifikaci. Navrhuje proto dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
14. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
16. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
17. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.).
18. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, který byl dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (druhá alternativa) .
19. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl (mimo jiné) tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, přicházel v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládala spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
20. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným výslovně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jenž byl naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu bylo možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemohlo být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
21. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak bylo možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud byl zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažoval hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemohl Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
22. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů byl v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učinil-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
23. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
24. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Pod písmenem g) byl vložen nový důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
25. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. řádu). Obviněnému sice lhůta k podání dovolání uplynula po 1. 1. 2022, tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu, avšak obviněný (zastoupený v tomto řízení obhájcem) ani rozsah, ani důvody dovolání po uvedeném datu nezměnil.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně konstatuje, že dovolací námitky obviněného zčásti neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Obviněný totiž jejich prostřednictvím namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a rozporuje skutková zjištění, jež soudy na jejich podkladě učinily, přičemž uvádí řadu skutečností, jež mají svědčit o tom, že skutkové závěry soudů z provedených důkazů nevyplývají a že tudíž nelze vyloučit skutkové závěry jiné, a to že se žádné trestné činnosti nedopustil. Tak je tomu v případě, pokud zpochybňuje, že jeho povědomost o pěstování konopí spoluobviněným K. D. lze dovodit ze skutečnosti, že musel zaznamenat zápach marihuany, aluminiové potrubí a zvýšenou spotřebu elektrické energie a rovněž z toho, že byl v častém kontaktu se spoluobviněným, z nálezu nezapojeného uhlíkového filtru a pytlů se substrátem a stonky v jím užívané místnosti a z dalších okolností, a předkládá vlastní hodnotící úvahy a vlastní skutkovou verzi, jež je založena na popření jeho vědomosti o pěstování konopí spoluobviněným. Obdobně je třeba hodnotit jeho námitky, jimiž brojí proti závěru soudů o tom, že spoluobviněný nepěstoval konopí pro výrobu masti ani výlučně pro vlastní potřebu, nýbrž v úmyslu vyrobit z něj psychotropní látku THC, resp. drogu marihuanu.
27. V tomto ohledu dovolání obviněného nemohlo obstát, neboť takové námitky představují po stránce věcné námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozuje údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
28. Nejvyšší soud považuje za potřebné dodat, že skutkové a procesní námitky obviněného nemohou obstát ani z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nejvyšší soud v dané trestní věci neshledal žádný, natož obviněným naznačený (výslovně tak totiž tvrzenou absenci obsahové spojitosti skutkových zjištění s provedenými důkazy neoznačil) zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. zejména body 70., 73. a 74. odůvodnění jeho rozsudku), přičemž s těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku (srov. jeho body 10. a 11.). Nejvyšší soud nemá, co by jim mohl v tomto směru vytknout.
29. K otázce zjevného rozporu , resp. tzv. extrémního nesouladu při realizaci důkazního procesu lze s poukazem na judikaturu Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ extrémního nesouladu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
30. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
31. Přestože z výše zmíněné argumentace obviněný vychází i při formulaci námitek k právnímu posouzení jeho jednání, kdy je přesvědčen, že uvedené jednání nemělo být právně kvalifikováno jako pomoc k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ale nanejvýš jako pomoc k přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 4 tr. zákoníku, Nejvyšší soud s určitou mírou tolerance konstatoval, že takové jeho další námitky lze z hlediska tvrzeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, považovat za relevantně uplatněné. Nejvyšší soud však současně shledal, že tyto jsou zjevně neopodstatněné.
32. Trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Podle odst. 2 písm. c) téhož ustanovení bude potrestán ten, kdo spáchá takový čin ve značném rozsahu.
33. Jak vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikovaného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „ výroba “ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jen přípravou ve smyslu §20 odst. 1 tr. zákoníku. Neoprávněné vypěstování rostlin konopí nebo jejich přechovávání pro vlastní potřebu v množství větším než malém může být trestným činem přechovávání omamné nebo psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku nebo trestným činem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku jen tehdy, pokud pachatel dále nepoužije vypěstované rostliny k výrobě ve výše uvedeném smyslu nebo jestliže s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti nelze dovodit, že je opatřil nebo přechovával pro jiného.
34. Z odůvodnění shora citovaného stanoviska se dále podává, že ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku v případě znaku „ vyrobí “ – na rozdíl od znaků „ jinému opatří nebo pro jiného přechovává “ – nerozlišuje, zda jde o výrobu pro vlastní potřebu pachatele či pro jinou osobu. Neoprávněná výroba je tudíž trestná bez ohledu na to, kdo ji provádí a komu je určen její výsledný produkt. Pokus ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku je zde odůvodněn tím, že pachatel již nakládá s předmětem použitelným k výrobě drogy (zejména pokud sklidí rostliny konopí, suší je atd.) a činí tak s úmyslem uskutečnit tuto výrobu, tj. vytvořit produkt odlišný od vstupních komponentů, takže jeho jednání už bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu naplněním znaku spočívajícího ve „ výrobě “ omamné nebo psychotropní látky.
35. Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku pokusem trestného činu je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Pokus, na rozdíl od dokonaného trestného činu, je charakterizován především nedostatkem následku, který je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu, resp. účinku, pokud ho daná skutková podstata vyžaduje. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 298).
36. Podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník). Čin, na němž se účastník podílí, musí splňovat všechny pojmové náležitosti úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu, včetně trestně odpovědného pachatele. Účastenství předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu. Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Formy pomoci uvádí trestní zákoník pouze demonstrativně (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 344, 345, 349).
37. Při aplikaci výše uvedených zákonných a teoretických východisek na daný případ Nejvyšší soud shledal, že právní posouzení předmětného skutku spáchaného obviněným jako pomoci k pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) k §21 odst. 1 a §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je správné a zákonné. V tomto směru pak považuje za potřebné uvést následující skutečnosti.
38. Co se týče právního posouzení jednání spoluobviněného K. D., jež spočívalo ve zřízení a provozování in-door pěstírny a pěstování 75 kusů rostlin konopí setého, z nichž bylo možné získat 2 621,25 g toxikomansky využitelné drti s obsahem minimálně 311,93 g účinné látky THC, je zapotřebí připomenout, že soudy po vyhodnocení provedených důkazů dospěly k závěru, že tento zcela zjevně nepěstoval předmětné rostliny pro výrobu masti, nýbrž za účelem výroby psychotropní látky THC, resp. drogy marihuany, a to nikoli výlučně pro svou vlastní potřebu (k užití ve formě kouření), nýbrž zřejmě s cílem tuto poskytnout dalším osobám. Takový závěr přitom důvodně učinily zejména s ohledem na množství pěstovaných rostlin a způsob jejich pěstování; výše uvedené množství rostlin, resp. toxikomansky využitelné drti a též účinné látky THC totiž významně přesáhlo judikaturou stanovenou hranici značného rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v obou předvídaných parametrech (jak v parametru celkového množství sušiny – více než 2 krát, tak v parametru účinné látky – více než 3 krát) a pěstování probíhalo odborným způsobem, kdy k danému účelu bylo v pěstírně instalováno speciální (profesionální) vybavení zajišťující co nejkvalitnější podmínky k co největší efektivitě předmětné činnosti. Nelze přitom nezmínit, že žádné z údajně spoluobviněným vyráběných mastí nebyly v rámci domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků nalezeny a nebylo nalezeno ani nic, co by pro takovou výrobu svědčilo (k tomu viz zejména bod 70. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 11. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nelze proto přisvědčit obviněnému, jestliže tento zpochybňuje úmysl spoluobviněného K. D. vyrobit z pěstovaných rostlin psychotropní látku THC, resp. drogu marihuanu a domáhá se právní kvalifikace jeho jednání jako přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 4 tr. zákoníku, když navíc takové právní posouzení je vyloučeno i z toho důvodu, že předpokládá pěstování pro vlastní potřebu. Vzhledem k tomu, že jednání spoluobviněného K. D. ještě nedospělo do žádné fáze zpracování pěstovaných rostlin, tj. nezapočal proces výroby drogy marihuany, nicméně bezprostředně k tomuto směřovalo (obviněný již disponoval s rostlinami konopí různého vzrůstu, nejednalo se jen o prozatím vzdálenější vytváření podmínek k výrobě ve shora uvedeném významu, například o pořizování vybavení pěstírny, tedy zejména technických prostředků k osvětlení, vytápění, zavlažování a větrání, zeminy atd.), je přitom třeba je právně kvalifikovat jako pokus zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
39. Pokud jde o námitky obviněného k právnímu posouzení jeho jednání jako pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k pokusu citovaného zvlášť závažného zločinu, je třeba předně poukázat na podrobně rozvedené hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně v bodech 73. a 74. odůvodnění jeho rozsudku a na jeho podkladě učiněná přesvědčivá skutková zjištění (jež zde není třeba již z důvodu procesní ekonomie opětovně detailně rekapitulovat), která jednoznačně svědčí o tom, že obviněný věděl o pěstování rostlin konopí za účelem výroby marihuany spoluobviněným K. D. ve sklepní místnosti, kterou mu poskytl k užívání. S ohledem na tuto skutečnost je nepochybné, že obviněný úmyslně umožnil jmenovanému spoluobviněnému jakožto hlavnímu pachateli spáchat předmětný trestný čin. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že i v případě, že by obviněný neměl vědomost o záměru spoluobviněného v předmětném sklepním prostoru zřídit pěstírnu konopí a pěstovat zde rostliny konopí v úmyslu vyrobit z nich drogu marihuanu již od okamžiku, kdy mu tento prostor pronajal, resp. ještě předtím, a dozvěděl se o trestné činnosti spoluobviněného až v jejím průběhu (jak na to obviněný též poukazuje), je třeba v jeho jednání spatřovat pomoc tomuto spoluobviněnému ve spáchání daného trestného činu. Nelze totiž souhlasit s názorem obviněného, že jeho vědomost o pěstování konopí spoluobviněným neměla pro danou trestnou činnost žádný pozitivní efekt, nijak k ní nepřispěla, takže nemohlo dojít k jejímu umožnění (již probíhala) ani usnadnění [probíhala stejným způsobem a ve stejném rozsahu jako dříve].
40. Jak již bylo uvedeno shora v bodu 36. tohoto usnesení, pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu nejen před jeho samotným spácháním, ale i v jeho průběhu, takže obviněný – i pokud by se dozvěděl o pěstování konopí spoluobviněným v úmyslu vyrobit z nich drogu marihuanu až v průběhu páchání činu – tím, že tomuto nadále umožnil předmětnou sklepní místnost k danému účelu užívat, mu nepochybně umožnil spáchat tento trestný čin ve výše naznačeném smyslu. Jestliže pak obviněný v této souvislosti namítá, že jeho jednání nelze posoudit jako pomoc k trestnému činu z důvodu absence jeho povinnosti konat, tedy pro „nekonání“ z jeho strany poté, co se údajně dozvěděl o trestné činnosti spoluobviněného, ani tuto námitku nelze shledat opodstatněnou. Jak na to bylo poukázáno výše rovněž v bodu 36. tohoto usnesení, zákon definuje pojem pomoci jen příkladmo; pomoc může být fyzická i psychická, přičemž zcela jistě mezi její formy patří vědomé poskytnutí bytu či nebytového prostoru ke spáchání trestného činu, jak tomu bylo v posuzovaném případě, a tudíž poukaz obviněného na neexistenci zvláštní povinnosti konat na jeho straně je zcela nepřípadný.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
41. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného D. Č. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.