ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.625.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 625/2022-834
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 o dovolání obviněného R. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. 9 To 49/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 103/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 12. 2021, č. j. 3 T 103/2021-735, byl obviněný R. Š. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu XIAOMI, modré barvy, IMEI XY, XY. Citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněné J. Z. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto rovněž o zabrání ve výroku rozsudku specifikovaných věcí.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
obviněný R. Š. v době od měsíce července 2019 do 6. 1. 2021 převážně v místě svého bydliště v XY a v okolí místa svého pracoviště v ul. XY, úmyslně neoprávněně poskytoval drogu pervitin (metamfetamin), kdy v uvedeném období prodal nebo daroval pervitin a marihuanu nejméně osobám
T. Č., nar. XY, kterému v době od července 2019 do konce února roku 2020 daroval nejméně ve dvou případech minimálně celkem 1 g pervitinu,
P. H., nar. XY, kterému v období od ledna 2020 do 6.1. 2021 nejméně ve dvou případech bezúplatně poskytl pervitin, vždy v množství tzv. na jednu "lajnu", tedy minimálně 0,1 g,
J. O., nar. XY, kterému v období podzimu 2019 nejméně v jednom případě poskytl bezplatně pervitin v množství 0,1 g, jako odměnu za pomoc při opravě vozidla,
J. P., nar. XY, v období léta 2020 do prosince 2020 nejméně ve dvou případech poskytl marihuanu (sušenou rostlinu konopí, obsahující látku Δ9 -THC) v mno žství po jednom gramu, celkem 2 g marihuany a nejméně ve třech případech mu marihuanu bezúplatně poskytl na zakouření společného jointa ,
přičemž látka metamfetamin a látka metamfetamin racemát je uvedena v Seznamu č. 5 „Psychotropní látky“ podle nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., a konopí je uvedeno v Seznamu č. 3 "Omamné látky" podle nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., a jeho účinná látka Δ9-THC (delta-9-te trahydrokanabinol) je uvedena v Seznamu č. 5 „Psychotropní látky" podle nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb.,
svého jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 6. 2018, č. j. 4 T 62/2017-3442, který nabyl právní moci dne 19. 6. 2018, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu ve výměře 42 měsíců za současného vyslovení dohledu.
Tento rozsudek napadli oba obvinění odvoláním. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, rozhodl usnesením ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. 9 To 49/2022, tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněných R. Š. a J. Z. zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
3. Proti výše označenému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. 9 To 49/2022, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 3 T 103/2021, podal obviněný R. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
4. Obviněný spatřuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jednání ve vztahu k T. Č., který při hlavním líčení nepoznal dovolatele jako osobu, od které získal pervitin, ale výslovně uvedl, že obviněného nezná, a že drogu získal od osoby odlišné od dovolatele, občana romské národnosti, která se mu jako R. Š. pouze představila. Za této situace ani doznání obviněného nemůže stačit k uznání viny. Podle dovolatele je neshoda mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy i v tom, zda tomuto svědkovi pervitin prodal, nebo mu jej daroval, stejně tak existují pochybnosti ohledně množství předané drogy. Dovolatel shrnul, že jeho doznání je důkazem nespolehlivým a skutková zjištění jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů.
5. Nesprávné právní posouzení a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel vidí v tom, že v jeho trestní věci nedošlo k aplikaci ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, které upravuje subsidiaritu trestní represe a princip ultima ratio z ní vyplývající. Jestliže dovolatel poskytl drogy svědkům P. H., J. O. a J. P., vždy k tomu došlo v rámci přátelského setkání a v malém rozsahu. Nešlo tudíž o klasický případ jednání, které by mělo obchodní nebo obdobný charakter. Dovolatel argumentuje tím, že pouze pohostil kamarády, aniž by měl z poskytnutí drogy nějaký zisk či užitek. Poskytování drogy z vlastních zásob kamarádům při krátkém přátelském rozhovoru podle něj není tak společensky škodlivé, aby na ně musela být vztahována trestní odpovědnost. Trestní represi by totiž mělo podléhat, a z logiky zákona to podle něj i vyplývá, především šíření drog ze zištných důvodů. Soudy nižších stupňů nepřihlédly k judikatuře Nejvyššího soudu, kterou ve svém dovolání obsáhle cituje. Neobchodní charakter jednání dovolatele v tomto případě vylučuje aplikaci okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby.
6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. 9 To 49/2022, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 3 T 103/2021, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu soudu prvního stupně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně) ve svém vyjádření uvedla, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [správně mělo být podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu] obviněný zpochybňuje hodnocení důkazů a skutkových zjištění. Je však třeba poukázat na to, že skutková zjištění mají v provedených důkazech potřebnou oporu a logicky z nich vyplývají. Stěžejními usvědčujícími důkazy byly výpovědi svědků T. Č., P. H., J. O. a J. P., kteří od obviněného v době od července 2019 do 6. 1. 2021 obdrželi drogy, tedy kterým obviněný poskytl nebo daroval pervitin a marihuanu. Výpovědi těchto svědků korespondují s dalšími ve věci provedenými důkazy, konkrétně s doznáním dovolatele, který uvedl, že v dotčeném období předmětné drogy dalším osobám poskytoval. Ze závěrů domovní prohlídky, při níž byly v bydlišti dovolatele nalezeny prášky, igelitové sáčky s modrým sypkým práškem, růžovým sypkým práškem a bílou krystalickou látkou, zelenohnědá sušená rostlina, nepoužité igelitové sáčky, digitální váha, mobilní telefony a peníze, vyplynulo, že v domácnosti dovolatele a spoluobviněné J. Z. docházelo k nakládání s drogami. Z odborného vyjádření z odvětví chemie totiž soud zjistil, že šlo o extázi, pervitin a konopí s vyšším obsahem THC. Soudy své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily a vycházely ze zásady in dubio pro reo , neboť v případě pochybností o množství předaných drog vycházely striktně z množství pro obviněného nejpříznivějšího. Pro takový případ nepřipadá v úvahu, aby Nejvyšší soud v řízení o dovolání měnil skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině.
8. Pokud jde o obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, z jeho znění vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tedy především trestního zákona na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel v jiné verzi, kterou se snaží prosadit. Obviněný byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil v té variantě, že neoprávněně prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku, ačkoliv byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen. Ze skutkové věty výroku rozsudku vyplývá, že v inkriminovaném období T. Č. pervitin daroval, bezúplatně jej poskytl P. H., J. O. a marihuanu poskytl J. P. Právní věta tedy ne zcela přesně precizuje jednání obviněného, neboť správně mělo být dovozeno, že neoprávněně jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával psychotropní látku, ačkoliv byl pro takový čin v posledních třech letech odsouzen. Uvedená nepřesnost však nemá na právní posouzení jeho jednání žádný zásadní vliv. Žádný vliv pak nemá ani skutečnost, že obviněný drogy neprodával, ale poskytoval je bezúplatně jiným osobám nebo jim je daroval. Pod pojmem neoprávněně jinak jinému opatří se totiž rozumí neoprávněné obstarání omamné nebo psychotropní látky jiným způsobem, než je výslovně uveden v §283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy darováním, výměnou za jinou věc a podobně. Obviněný totiž skutkovou podstatu přisouzeného zločinu nenaplnil pouze ve variantě, že jinak jinému opatřil psychotropní látku, neboť tuto látku pro jiného i přechovával, což se vztahuje minimálně k těm psychotropním látkám, které ať již úplatně nebo neúplatně, předala jiným osobám spoluobviněná J. Z. Jednání obviněného tedy vykazuje vysoký stupeň společenské škodlivosti, neboť bylo prokázáno, že pervitin a marihuanu poskytl dalším osobám, a to minimálně v rozsahu konstatovaném ve výroku rozsudku, přičemž bylo rovněž prokázáno, že pervitin a marihuanu přechovával ve společné domácnosti se spoluobviněnou J. Z., která pervitin a marihuanu rovněž předávala nebo prodávala jiným osobám. Společenskou škodlivost jednání obviněného vysoce ovlivňují i zjištění k jeho osobě, neboť bylo prokázáno, že již v minulosti byl pro drogovou trestnou činnost odsouzen a trestné činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného trestu odnětí svobody, uloženého ve věci Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 4 T 62/2017, kdy byl odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Ani v rámci tohoto předchozího trestního řízení uložený podmíněný trest odnětí svobody s dohledem k nápravě dovolatele nevedl. Veškeré tyto skutečnosti tedy svědčí o tom, že na trestní věc dovolatele nebylo možné uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe zmiňovanou v §12 odst. 2 tr. zákoníku.
9. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud případně v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
11. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
12. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
13. Dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedené ve svém důsledku v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Cílem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
14. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
15. Dovolací námitky obviněného směřují jednak proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a proti hodnocení provedených důkazů, a dále proti právní kvalifikaci jeho jednání. Pokud se týká prvního okruhu námitek, obviněný znovu namítá, že byl uznán vinným i z jednání ve vztahu k T. Č., ačkoliv ho tento svědek u hlavního líčení neoznačil jako osobu, od které získal drogu, ale naopak uvedl, že to byl někdo jiný. Je třeba uvést, že obviněný stejné námitky uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a odvolací soud se s nimi vypořádal v rámci odůvodnění svého usnesení, kdy zdůraznil, že hodnocení důkazů je výhradním právem soudu I. stupně, do něhož odvolacímu soudu nepřísluší zasahovat, pokud není v rozporu se zásadami formální logiky. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Nejvyšší soud se se závěry okresního i krajského soudu zcela ztotožnil a může na ně plně odkázat. K jednotlivým dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává následující. Okresní soud v Kolíně v rámci odůvodnění svého rozsudku (viz bod 4.) vysvětlil, proč považuje svědka Č. za nevěrohodného a proč vycházel v tomto případě z výpovědi obviněného, že tomuto svědkovi ve dvou případech daroval po 0,5 g pervitinu. Obviněný se mýlí, pokud uvádí, že neshoda mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy je i v tom, zda tomuto svědkovi pervitin prodal, nebo mu jej daroval, jakož i v množství předané drogy, kdy podle soudu I. stupně se jedná o 4g a podle výpovědi obviněného o 0,5 g. Nejvyšší soud odkazuje na skutkovou větu rozsudku Okresního soudu v Kolíně, z níž vyplývá, že obviněný daroval T. Č. nejméně ve dvou případech minimálně celkem 1 g pervitinu. Okresní soud pozměnil oproti obžalobě jednak celkové množství pervitinu předaného T. Č. ze 4 g na celkem 1g, a jednak i způsob předání z prodeje na darování. Okresní soud tedy postupoval ve prospěch obviněného, přičemž vycházel z jeho výpovědi u hlavního líčení, kdy doznal, že svědkovi Č. daroval dvakrát pervitin v množství po 0,5 g. Nejvyšší soud uvádí, že zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může, jen pokud je naplněn některý z předpokladů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ani jeden z uvedených důvodů však nedopadá na projednávaný případ. Nejvyšší soud připomíná, že obviněný se sám doznal k tomu, že svědkovi Č. daroval dvakrát pervitin, svědek Č. v přípravném řízení uvedl, že obviněného zná a kupoval od něj pervitin, v hlavním líčení sice vypovídal odlišně, avšak nalézací soud se vypořádal s rozpory v jeho výpovědích, svědka vyhodnotil jako nevěrohodného a vycházel z doznání obviněného u hlavního líčení. Tomuto postupu soudu I. stupně nelze nic vytknout. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
16. Námitkám obviněného proti právní kvalifikaci jeho jednání, které obviněný taktéž uplatnil již v odvolacím řízení, Nejvyšší soud rovněž nemohl přisvědčit a zcela se ztotožňuje s právními závěry soudů nižších stupňů, na které lze plně odkázat (viz bod 10. odůvodnění rozsudku okresního soudu a bod 11. odůvodnění usnesení krajského soudu). Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku není podstatné, zda pachatel psychotropní látku jinému prodá nebo daruje. Za samotného zákonného znění ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že tohoto trestného činu se dopustí mimo jiné ten, kdo neoprávněně jinému nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak opatří omamnou nebo psychotropní látku. Pod pojem „jinak jinému opatří“ se rozumí neoprávněné obstarání omamné nebo psychotropní látky jinému jiným způsobem, než je výslovně uvedeno v §283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy darováním, výměnou za jinou věc apod. Ze skutkových zjištění nalézacího soudu vyplývá, že obviněný pervitin nebo marihuanu jiným osobám buď daroval (svědci Č., H., P.) anebo poskytl jako odměnu za protislužbu, konkrétně pomoc při opravě vozidla (svědek O.), naplnil tedy skutkovou podstatu trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku dvěma různými způsoby neoprávněného nakládání s psychotropní látkou. Pro naplnění této skutkové podstaty není také rozhodné, jaké množství pervitinu či marihuany bylo neoprávněně poskytnuto dalším osobám, neboť zákon nestanoví, jaké množství omamné nebo psychotropní látky se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu (na rozdíl od trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku). Ve vztahu k obviněnému Š. by tedy v právní větě mělo být uvedeno, že „neoprávněně jinak jinému opatřil psychotropní látku“, nikoli „prodali“, avšak tato nepřesnost nemá na správnost výroku o vině odsuzujícího rozsudku vliv.
17. Pokud se týká zásady subsidiarity trestní represe, zakotvené v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, na kterou obviněný odkazuje, Nejvyšší soud konstatuje, že trestní věc obviněného R. Š. pod takové případy rozhodně nespadá. Jak zdůraznil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 112/2011, na které obviněný odkazuje, je v každém jednotlivém případě třeba posuzovat konkrétní okolnosti z hlediska povahy a závažnosti trestného činu podle hledisek uvedených v §39 odst. 1, 2 tr. zákoníku a jeho společenskou škodlivost se zřetelem na zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012). V případě obviněného R. Š. konkrétní okolnosti jednoznačně svědčí pro závěr, že se jedná o trestný čin a nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Z těchto konkrétních okolností je třeba zdůraznit zejména fakt, že obviněný drogu poskytl několika osobám, byť v menším množství. Dále je třeba zohlednit, že obviněný se dopustil drogové trestné činnosti opakovaně (viz například odsouzení ve věcech Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 1T 1/2006 a sp. zn. 3T 104/2007, která svědčí o sklonech obviněného k páchání této trestné činnosti), a také fakt, že se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení za zcela stejnou trestnou činnost. Posuzovaný skutek ničím nevybočuje z okruhu běžně se vyskytujících trestných činů těchto skutkových podstat a uplatnění trestní odpovědnosti obviněného je zcela na místě.
18. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Monika Staniczková