ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.653.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 653/2022-5152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 o dovolání obviněného A. K. N., nar. XY v XY, Bulharská republika, státního příslušníka Bulharské republiky, trvale bytem XY, Bulharsko, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 15 To 88/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 6/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 1 T 6/2021, byl obviněný A. K. N. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10,5 (deset a půl) roku. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100.000 Kč, ve 200 (dvě stě) denních sazbách, přičemž jedna denní sazba činí 500 Kč. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění ve výměře 10 (deseti) let.
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný A. K. N. odvoláním, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 15 To 88/2021, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
spolu s G. A. A., nar. XY (který v hlavním líčení dne 13. 10. 2021 prohlásil svou vinu ve smyslu ustanovení §206c odst. 1 tr. ř. a soud jeho prohlášení přijal v souladu s ust. §206c odst. 4 tr. ř.), ačkoli věděli, že nedisponují nezbytným povolením k zacházení s omamnými látkami, jednali v rozporu s ustanovením §4 zákona č. 167/1998 Sb. z., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, úmyslně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, a v blíže nezjištěné době, nejméně od listopadu 2018 do 9. 6. 2019, A. K. N. nejméně do 11. 12. 2018, společně s již odsouzenými P. B., nar. XY, J. L., nar. XY, M. L., nar. XY, D. M., nar. XY, D. D., nar. XY, T. Č., nar. XY, si obstarávali a dováželi z Nizozemského království do České republiky kokain, který nakupoval v Nizozemsku od neztotožněné osoby G. A. A., kokain poté neoprávněně, zejména za použití osobních motorových vozidel a v některých případech také za využití dopravy v dálkových linkových autobusech společnosti Eurolines, v množství od 500 gramů do 900 gramů přibližně jednou za 14 dní, dováželi do České republiky, kde ho skladovali a distribuovali koncovým uživatelům, a to zejména na území hlavního města XY, přičemž takto jednali s vědomím, že nakládání s omamnou látkou kokain je nezákonné a činili tak v rámci organizované skupiny s přesným rozdělením rolí, kdy G. A. A. kokain opatřoval v Nizozemí, P. B. byl vůdčí postavou celé skupiny, kokain v Holandsku od A. nakupoval, rozhodoval, kdo, kdy a jakým způsobem drogu bude dopravovat do České republiky, J. L. byl kurýrem a kokain dále buď sám, nebo prostřednictvím D. M. distribuoval, kdy odsouzený M. byl zároveň jeho řidičem, D. D., M. L. a A. K. N. kokain dováželi, T. Č. umožnila, aby si skupina vozidla půjčovala, J. L. vozila, když kokain prodával koncovým uživatelům, dala mu k dispozici svůj bankovní účet, aby na něj mohl ukládat finanční prostředky získané trestnou činností, o níž věděla, a takto jednali v úmyslu získat prospěch z prodeje kokainu, který je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná, konkrétně:
dne 8. 12. 2018 v 03:46 hodin P. B. a J. L. odjeli vozidlem Audi A5, rz XY, přes hraniční přechod XY z České republiky a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, který poté P. B. předal J. L. a A. K. N., a ti ho dne 10. 12. 2018 umístili do zavazadlové přihrádky nad prázdné sedadlo v dálkovém autobuse Eurolines na trase XY – XY, kterým i oni cestovali a který byl dne 11. 12. 2018 v 00:35 hodin po příjezdu z Nizozemska kontrolován na dálnici č. 3 na území Spolkové republiky Německo, přičemž při předmětné kontrole byl zajištěn plastový sáček z nizozemského řetězce supermarketů a v tomto sáčku se mimo jiné nacházelo i 953,8 gramů směsi s obsahem kokainu, s nejméně 624 gramy účinné látky kokain hydrochlorid, kterou J. L. a A. K. N. chtěli dopravit autobusem do České republiky, přičemž po příjezdu předmětného autobusu do XY vyzvedl J. L. a A. K. N. na autobusovém nádraží XY M. L. vozidlem Škoda Octavia, rz XY, a A. K. N. odvezli na letiště XY, kde mu koupili letenku a on odletěl do Amsterodamu.
3. Vrchní soud v Praze odsoudil obviněného A. K. N. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění ve výměře 10 (deseti) let.
4. Vrchní soud v Praze rovněž postupem podle §260 tr. ř. jednání pro skutek spočívající v tom, že
dne 21. 11. 2018 ve 13:13 hodin odletěli P. B. a M. L. letem XY z XY do XY, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky blíže nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, které následně dne 24. 11. 2018 M. L. a A. K. N. dovezli dálkovým autobusem společnosti Eurolines na trase XY – XY z Nizozemska do České republiky, kde je dne 24. 11. 2018 kolem 13. hodiny vozidlem VW Tuareg rz XY vyzvedl u autobusové zastávky XY P. B., který se předtím vrátil z XY do XY letem XY dne 23. 11. 2018 ve 12:30 hodin,
vrátil ohledně obviněného A. K. N. státnímu zástupci k došetření.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Ireny Savove dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), neboť podle dovolatele byl napadený rozsudek vydán na základě nesprávně zjištěných skutečností rozhodujících pro naplnění znaků trestného činu v rozporu se shromážděnými důkazy; soud své závěry opřel o procesně nepoužitelné důkazy a zcela neodůvodněně nepřipustil zásadní důkazy navržené obviněným, v průběhu trestního řízení bylo porušeno právo obviněného na obhajobu a proces byl veden v rozporu se zásadou rovnosti stran a odvolací soud porušil ustanovení o přítomnosti obviněného na veřejném zasedání, když obhajobu zbavil závěrečné řeči a posledního slova obviněného.
6. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný konkrétně namítal, že bylo provedeno zkoumání, které vyloučilo přítomnost jeho DNA na sáčku, ve kterém se zabavená droga nacházela. V odposleších telekomunikačního provozu o něm nebyla ani zmínka. S nikým z osob, které soud označil jako vrcholné členy a účastníky organizované zločinecké skupiny, nikdy netelefonoval, ani s nimi jinak nekomunikoval. Tyto důkazy podle dovolatele prokazují, že předmětná droga nikdy nebyla v jeho skutečném držení, že se jí nedotkl, stejně tak tašky, ve které byla nesena. Podle dovolatele soudy dále pochybily, pokud přihlédly k výpovědi J. L. Ten se přiznal k dovozu a distribuci drog, stejně tak jako k členství v organizované skupině. Nikde však dovolatele nezmínil. Učinil tak až poté, co obdržel statut spolupracujícího obviněného. Tehdy upozornil na to, že se trestného jednání dopouštěl rovněž dovolatel, se kterým se setkal před cestou dne 10. 12. 2018 v Nizozemsku a teprve v této fázi vyšetřování uvedl, že omamnou látku převážel i dovolatel a že tedy byl rovněž členem organizované skupiny. Dohoda o vině a trestu uzavřená s J. L. byla schválena soudem a schválením této dohody měl být skutkový stav závazný. Proto měl soud ohledně cesty ze dne 24. 11. 2018 vydat zprošťující rozsudek. Naopak odvolací soud vrátil případ k novému prošetření, což situaci dovolatele zhoršilo. Dovolatel také namítal věrohodnost svědka J. L., který podle něj podal rozporuplná svědectví v různých fázích trestního řízení. V přípravném řízení jeho vysvětlení odhalilo personální obsazení skupiny a její jednání, ale po uzavření dohody o vině a trestu vypovídal proti dovolateli a o jiném personálním obsazení skupiny. Výslech svědka J. L. se uskutečnil několik měsíců poté, co bylo na základě dohody o vině a trestu rozhodnuto o trestu pro J. L. Dále dovolatel upozornil, že výpověď svědka J. L. podaná během jeho výslechu před soudem je v naprostém rozporu s výpovědí obviněného G. A. G. A. přiznal svou vinu a ve svých vysvětleních před soudem se dostal do rozporu s výpovědí J. L., neboť G. A. popřel, že by přes A. N. posílal drogy do České republiky. Všichni vyslýchaní v případu uvedli, že se o A. N. dozvěděli až z obžaloby, kde je uvedeno jeho jméno. Potvrdil to i vedoucí skupiny P. B. Pro zjevný rozpor ve výpovědích svědků a pro ověření jejich pravosti požádala obhajoba odvolací soud, aby umožnil shromáždit podstatné důkazy, kterými mělo být pořízení znaleckého posudku na svědka J. L. a opětovné projednání vysvětlení obviněného G. A., dále návrh na žádost k Finančnímu úřadu v Nizozemsku o výši daní zaplacených v roce 2018 G. A. a zařazení všech protokolů o výslechu J. L., které zohledňují jeho vysvětlení před podpisem dohody o vině a trestu se státním zástupcem. Odvolací soud podle dovolatele zcela neoprávněně odmítl provést navržené důkazy. Rozhodnutí soudu proti A. N. se tak opírá pouze o rozporuplnou výpověď spolupracujícího obviněného J. L., který před podpisem dohody se státním zastupitelstvím vypovídal o činnosti organizované skupiny jinak než po jejím uzavření. Skutková zjištění soudu ohledně znaků trestného činu, ze kterého je dovolatel obviněn, jsou v rozporu se všemi ostatními důkazy. Tím, že soud důvěřoval výpovědi spolupracujícího obviněného J. L. a nepřipustil obhajobou požadované důkazy k prokázání pravdivosti jeho výpovědi, založil svá zjištění na procesně nepoužitelných důkazech, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soudy měly správně dospět k závěru, že dovolatel nikdy nebyl členem organizované skupiny, takže měl být obžaloby zproštěn.
7. K dovolacímu důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolatel namítal, že obhajobě byla odňata možnost přednést závěrečnou řeč při jednání soudu dne 25. 2. 2022. Soudci totiž byli od počátku přesvědčeni o vině dovolatele, neboť o této rozhodli ještě před vyhlášením rozsudku. Odvolacím soudem mu bylo rovněž odňato právo posledního slova. Došlo tak k porušení zásady in dubio pro reo a byl mu uložen rovněž nespravedlivý trest za skutek, který jím nebyl spáchán. Dovolatel navrhoval postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, a to i s ohledem na to, že vedl bezúhonný život, je užitečným členem společnosti a dobrým daňovým poplatníkem. V Nizozemsku pobíral vysoké příjmy a podporoval své nemocné rodiče. Uložený trest má za přísný a nespravedlivý.
8. Konečně k dovolacímu důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítal, že porušení práv obhajoby spatřuje v podjatosti státní zástupkyně vůči obhájkyni Mgr. Ireně Savove, neboť nezákonně vyvíjela nátlak na obviněného, aby změnil zvoleného obhájce. Přitom řízení před ČAK proti advokátce Mgr. Ireně Savove bylo ukončeno až po skončení odvolacího jednání, kdy kárný žalobce vzal žalobu zpět.
9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 15 To 88/2021, a aby jej sám podané obžaloby zprostil, a v případě, pokud by dospěl k závěru o vině dovolatele, aby postupoval podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že z obviněným uvedených námitek je pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. možné podřadit pouze námitku o tom, že obhajobě byla odňata možnost přednést závěrečnou řeč při jednání odvolacího soudu dne 25. 2. 2022. Zde je však třeba zdůraznit, že právo závěrečné řeči ve smyslu §216 tr. ř. má obviněný v hlavním líčení před soudem prvního stupně. Poslední hlavní líčení před Městským soudem v Praze proběhlo dne 24. 11. 2021 a z pořízeného protokolu bylo zjištěno, že obhajoba učinila závěrečnou řeč, přičemž bylo dodrženo i ustanovení §216 odst. 3 tr. ř., neboť po závěrečné řeči obhájce a obviněného se slova ujal státní zástupce, na což reagovali jak obhájkyně, tak obviněný. V řízení u odvolacího soudu nemá obviněný právo závěrečné řeči a posledního slova, jak vyplývá z ustanovení §263 tr. ř. Závěrem veřejného zasedání je vyjádřen pouze závěrečný návrh. Je tedy zjevné, že postupem odvolacího soudu nemohlo být dotčeno právo obhajoby. Dovolatel dále namítl, že neměl v odvolacím řízení právo posledního slova. I pro tento případ je třeba odkázat na ustanovení §263 tr. ř. a zopakovat, že v řízení o odvolání, které probíhá ve veřejném zasedání, nemá obviněný právo posledního slova, neboť toto mu přísluší pouze na závěr hlavního líčení vedeného před soudem prvního stupně, jak o tom hovoří ustanovení §217 tr. ř. Pokud obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uplatnil své výhrady proti výroku o trestu, tyto námitky nelze podřadit nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z katalogu dovolacích důvodů tak, jak jsou vyjmenovány v zákoně.
11. Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., námitky, jak je koncipoval dovolatel, nelze pod tento dovolací důvod subsumovat, neboť by je bylo případné podřadit spíše pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Obviněný de facto namítá, že v řízení mu byl vnucován jiný obhájce, což je v zásadě ústavně nepřípustné. Státní zástupkyně dále uvedla, že Mgr. Irena Savova je usazený evropský advokát (průkaz ČAK č. 50244), která je zapsána v seznamu evropských usazených advokátů. Jelikož se v projednávaném případě jednalo o trestní řízení, v němž obviněný musel být zastoupen advokátem, měla zvolená usazená evropská advokátka, jak je patrné z ustanovení §35p odst. 1 zákona o advokacii, za povinnost ustanovit advokáta po dohodě s klientem jako svého konzultanta v otázkách procesního práva, které budou v řízení řešeny. Oznámení o ustanovení konzultanta přitom byla povinna v souladu s §35p odst. 2 zákona o advokacii učinit již při svém prvním úkonu. Protože však advokátka uvedené povinnosti bezezbytku nesplnila a v průběhu trestního řízení zastupovala obviněného bez konzultanta, který měl garantovat dodržení všech podstatných procesně právních ustanovení trestního řádu, jakož i dalších na trestní řád navazujících zákonných předpisů, byly ze strany státní zástupkyně činěny odpovídající zákonné kroky k nápravě uvedeného stavu. Kroky státní zástupkyně byly naopak vedeny snahou, aby právo na obhajobu dovolatele bylo respektováno.
12. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupkyně uvedla, že obviněný především zpochybňuje hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů. Je však třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, se kterými se v napadeném rozsudku ztotožnil i Vrchní soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé není žádný, natož pak zjevný nebo extrémní, rozpor. Obviněným vyzdvihovaná skutečnost, že na přepravovaném plastovém sáčku s kokainem nebyla nalezena DNA dovolatele, v žádném případě neznamená, že by se nepodílel na jeho převozu, stejně tak jako je irelevantní, že se o něm nezmiňují zajištěné odposlechy. Vztahem výpovědi obviněného a svědka J. L. se zabývá odvolací soud v bodě 10. svého rozhodnutí, přičemž v žádném případě nelze přistoupit na tvrzení dovolatele, že v roli svědka byl spolupachatel J. L. povinen držet se pouze skutečností, které uvedl k předmětné trestné činnosti v roli obviněného. Dále je třeba zdůraznit, že není možné přihlížet k těm námitkám z dovolání obviněného, v nichž vznáší výhrady k postupu ohledně jednání ze dne 21. 11. 2018 (v dovolání nesprávně označeno jako den 24. 11. 2018), neboť ohledně tohoto útoku nedošlo k vynesení pravomocného rozhodnutí a věc byla podle §260 tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření. V žádném směru pak není možné tvrdit, že by šlo o postup nezákonný k tíži dovolatele, neboť s takovým postupem není spojeno porušení zásady zákazu reformace in peius . V posuzované trestní věci není možné přistoupit ani na tvrzení dovolatele o existenci tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud náležitým způsobem v bodě 11. svého rozhodnutí vysvětlil, proč nepřistoupil k provedení dalších důkazů navrhovaných obhajobou. Konstatoval, že v případě navrhovaných důkazů se jedná o důkazy nadbytečné a s tímto jeho vysvětlením je možné se ztotožnit, neboť skutečnosti, které se staly podkladem výroku o vině, byly s jistotou prokázány a provedení dalších důkazů tedy již nebylo třeba.
13. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
15. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno.
16. Podstatou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl a dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Nebo obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale obhájci nebyla dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1286/2003). I když předmětný důvod dovolání dopadá na případy, kdy došlo k porušení podmínek určujících právo obviněného na jeho obhajobu, je svým obsahem tento dovolací důvod užší, neboť nezahrnuje jakékoli porušení práva na obhajobu, ale toliko takové, kdy obviněný, ačkoli byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, neměl v trestním řízení obhájce vůbec anebo jej neměl po určitou část řízení, po kterou orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. rozhodnutí č. 48/2003 a č. 23/2007/II Sb. rozh. tr., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002).
17. K dovolacímu důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolatel pouze namítal, že obhajobě byla odňata možnost přednést závěrečnou řeč a obviněnému odňato právo posledního slova při jednání soudu dne 25. 2. 2022, a rovněž že mu byl uložen nespravedlivý trest za skutek, který jím nebyl spáchán.
18. Pokud se týká jednání soudu konaného dne 25. 2. 2022, jednalo se o veřejné zasedání Vrchního soudu v Praze (č. l. 4927 a násl. spisu), při němž v souladu s ustanovením §235 odst. 3 tr. ř. po provedení důkazů udělil předseda senátu slovo ke konečným návrhům, kdy se vyjádřila státní zástupkyně, obhájkyně Mgr. Irena Savova a obviněný, který v souladu s ustanovením §235 odst. 3 věta druhá tr. ř. využil svého práva mluvit poslední (viz č. l. 4929 verte a č. l. 4930 spisu). Pokud se týká dovolatelem namítané závěrečné řeči a práva posledního slova, tyto instituty jsou předmětem závěru hlavního líčení (konkrétně upravené v ustanovení §216 a §217 tr. ř.) a neuplatňují se tudíž v rámci konání veřejného zasedání, jako tomu bylo i dne 25. 2. 2022. Okruh těchto námitek je tedy zjevně neopodstatněný.
19. Nejvyšší soud dále uvádí, že námitka, v níž obviněný brojil proti nepřiměřenosti (přílišné přísnosti) uloženého trestu, nespadá pod jím uplatněný (ani jiný) dovolací důvod. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit pouze s odkazem na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to pouze tehdy, pokud byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (což se nestalo a obviněný to ani v dovolání netvrdil). Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Zásah dovolacího soudu by byl v daném kontextu možný, pouze pokud by byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Tomu tak v přezkoumávaném případě nebylo, neboť obviněnému uložený trest v zásadě odpovídá všem zákonným kritériím týkajícím se trestu a jeho výměry. Lze jen připomenout, že obviněný byl v rámci trestní sazby §283 odst. 4 tr. zákoníku ohrožen uložením trestu odnětí svobody v rozmezí od deseti do osmnácti let, přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody na samé dolní hranici této trestní sazby. Rovněž tak trest vyhoštění mu byl uložen v mírnější alternativě předpokládané ustanovením §80 odst. 2 tr. zákoníku. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dovolatel domáhal, představuje fakultativní postup soudů a námitku, že jeho nepoužitím byl obviněnému uložen příliš přísný trest, nelze podřadit pod žádný ze zákonných důvodů dovolání. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 6 Tdo 373/2013, a ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020.
20. Obviněný A. K. N. také namítal dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V souladu s tímto dovolacím důvodem lze namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Došlo tudíž ke zkrácení práva obviněného, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, a tím daným postupem bylo kráceno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Zmíněný dovolací důvod nedopadá na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn pouze za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
21. Dovolatel pod shora konstatovaný dovolací důvod však zařadil námitky spočívající v tom, že jeho právo na obhajobu bylo porušeno podjatostí státní zástupkyně vůči obhájkyni Mgr. Ireně Savove, neboť státní zástupkyně nezákonně vyvíjela nátlak na obviněného, aby změnil zvoleného obhájce. Přitom kárné řízení před ČAK proti advokátce Mgr. Ireně Savove bylo ukončeno až po skončení odvolacího jednání, kdy kárný žalobce vzal žalobu zpět.
22. Námitky dovolatele, které zahrnul pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. evidentně nejsou podřaditelné pod tento uplatněný dovolací důvod, a nanejvýš míří na dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., o němž bylo pojednáno výše. K těmto námitkám lze konstatovat, že z protokolu o hlavním líčení konaném dne 27. 10. 2021 (č. l. 4665 a násl. spisu) vyplývá, že v průběhu jeho konání byla obhajobou vznesena námitka podjatosti státní zástupkyně Mgr. Simony Krupové, která následně rozhodla, že podle §30 odst. 1 tr. ř. není vyloučena z vykonávání úkonů v trestním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 1 T 6/2021. Námitka podjatosti se týkala toho, že státní zástupkyně podala návrh na zahájení kárného řízení proti Mgr. Ireně Savove, a vytvářela na obviněného nezákonný nátlak, aby se vzdal její obhajoby, když byl v červenci 2021 bez vědomí obhájkyně navštíven ve vazební věznici policejním orgánem, který ho nutil se své obhájkyně vzdát. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze své rozhodnutí podrobně odůvodnila v usnesení ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 1 KZV 66/2020 (č. l. 4740 a násl. spisu), kde mj. uvedla, že obhájkyně Savova, coby usazená evropská advokátka, předložila policejnímu orgánu plnou moc ze dne 12. 3. 2021 k zastupování dovolatele, kde jako konzultanta pro otázky procesního práva uvedla JUDr. Lžíčaře, který o tom ale neměl povědomí a s tímto ustanovením nevyslovil souhlas. Nesplnila tak podmínky stanovené v §35p zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, který stanoví, že poskytuje-li evropský advokát právní služby spočívající v zastupování v řízení před soudy nebo jinými orgány, včetně obhajoby v trestním řízení, a stanoví-li zvláštní právní předpis, že účastník musí být v tomto řízení zastoupen advokátem nebo že zástupcem účastníka může být jen advokát, je evropský advokát povinen ustanovit advokáta po dohodě s klientem jako svého konzultanta v otázkách procesního práva, které budou v řízení řešeny. U obviněného byla s ohledem na §36 odst. 3 tr. ř. povinnost nutné obhajoby, přičemž zvolená obhájkyně nebyla s ohledem na nesplnění podmínek stanovených v §35p zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, oprávněna vykonávat práva a povinnosti obhájce dovolatele. Jelikož neměl obviněný řádně ustanoveného či zvoleného obhájce při úkonech, u nichž je jeho účast nezbytná, byl navštíven policejním orgánem ve vazební věznici s dotazem, kdo ho bude nadále v řízení zastupovat. Státní zástupkyně zároveň požádala příslušný orgán České advokátní komory o prošetření postupu advokátky Mgr. Savove. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy nelze uzavřít, že by státní zástupkyně činná u Městského státního zastupitelství v Praze byla podjatá vůči Mgr. Savove a nezákonně vyvíjela nátlak na obviněného, aby změnil zvoleného obhájce, neboť naopak postupovala v intencích zákona, aby nebylo porušeno jeho právo na obhajobu, tedy námitky dovolatele jsou i v tomto případě neopodstatněné. Navíc námitky dovolatele vůbec nesměřují vůči soudcům činným v jeho trestní věci, nýbrž výlučně vůči státní zástupkyni. Pro úplnost je třeba zdůraznit, že v řízení před soudem obhájkyně obviněného coby usazená evropská advokátka pak dostála své povinnosti vyplývající z příslušných ustanovení zákona o advokacii a ustanovila jako konzultantku v otázkách procesního práva advokátku JUDr. Lenku Vančatovou, která byla přítomna v řízení jak před soudem prvního stupně (viz č. l. 4665, 4779), tak v řízení o odvolání (viz č. l. 4927). V řízení před soudy tak v tomto směru nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
23. Dovolatel uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž dovolací důvod směřující k nápravě zásadních vad soudních rozhodnutí v oblasti skutkových zjištění, který je s účinností od 1. 1. 2022 vymezen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám skutkových zjištění. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
24. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný konkrétně namítal, že bylo provedeno zkoumání, které vyloučilo přítomnost jeho DNA na sáčku, ve kterém se nacházela zabavená droga (kokain) a v odposleších telekomunikačního provozu o něm nebyla ani zmínka. S nikým z osob, které soud označil jako vrcholné členy a účastníky organizované zločinecké skupiny, nikdy netelefonoval, ani s nimi jinak nekomunikoval. Podle dovolatele soudy pochybily, pokud přihlédly k výpovědi J. L. O dovolateli začal hovořit až poté, co obdržel statut spolupracujícího obviněného. Dohoda o vině a trestu uzavřená s J. L. byla schválena soudem a schválením této dohody měl být skutkový stav podle dovolatele závazný. Proto měl soud ohledně cesty ze dne 24. 11. 2018 vydat zprošťující rozsudek. Naopak odvolací soud vrátil případ k novému prošetření, což situaci dovolatele zhoršilo. Dále dovolatel upozornil, že výpověď svědka J. L. podaná během jeho výslechu před soudem je v naprostém rozporu s výpovědí obviněného G. A. Pro zjevný rozpor ve výpovědích svědků a pro ověření jejich pravosti požádala obhajoba odvolací soud, aby umožnil shromáždit podstatné důkazy, a to pořízení znaleckého posudku na svědka J. L. a opětovné projednání vysvětlení obviněného G. A., dále návrh na zjištění výše daní zaplacených v roce 2018 G. A., a to vyžádáním zprávy od příslušného finančního úřadu v Nizozemsku a opatření všech protokolů o výslechu J. L., které zohledňují jeho vysvětlení před podpisem dohody o vině a trestu se státním zástupcem. Odvolací soud podle dovolatele zcela neoprávněně odmítl provést navržené důkazy.
25. Námitkami obviněného, které zařadil pod dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se již zabývaly soudy nižších stupňů a dostatečně se s nimi vypořádaly. Oproti tvrzení dovolatele nalézací soud po předestření provedených důkazů uzavřel, že roli obviněného N. v činnosti skupiny podrobně popsal jak spoluobviněný A., tak i svědek L. Výpovědi obou korespondují s dalšími důkazy provedenými v hlavním líčení (srov. bod 15. a 18. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Pokud se dále týká svědecké výpovědi J. L., je třeba rovněž odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který uvedl, že z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 42 T 5/2020 ze dne 10. 11. 2020, bylo zjištěno, že tímto rozsudkem soud podle §314r odst. 4 tr. ř. schválil dohodu o vině a trestu mezi J. L. a státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze, přičemž v postavení svědka pak byl jmenovaný vyslechnut až dne 2. 6. 2021, tedy téměř osm měsíců po svém odsouzení, a tudíž údajný motiv dosažení mírného odsouzení nemůže být dán. Odmítnout je dále třeba též tvrzení obviněného ohledně ovlivnění výpovědi svědka L. tím, co uvedl A., když A. byl poprvé vyslechnut až dne 23. 9. 2021, avšak svědek L. již předtím (viz shora). Je tak třeba uzavřít, že oba jmenovaní, tedy A. i L. vypovídali nezávisle na sobě a jejich výpovědi jsou dále podpořeny i dalšími provedenými důkazy, které nalézací soud vyjmenoval a z nichž vycházel (v podrobnostech srov. bod 10. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
26. Pokud se týká provedených odposlechů, z bodu 17. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu se podává, že tyto ve spojení s výsledky sledování osob mapují činnost dovolatele. K tomu nalézací soud v bodě 32. doplnil, že neznalostí jiných jazyků než bulharštiny se vysvětluje rovněž to, že ve spisové dokumentaci není nikde zachycena komunikace obviněného N. s jinými členy skupiny. Obviněný také z důvodu jazykové nevybavenosti nikoho nekontaktoval, když došlo k zabavení drogy v Německu, neboť spoluobviněného A. to v podstatě nezajímalo (za obstarání drogy mu již B. zaplatil). S B. či jinými členy skupiny se obviněný N., s ohledem na jazykovou bariéru, nebyl schopen telefonicky či jinými komunikačními prostředky kontaktovat.
27. V bodě 22. odůvodnění rozsudku se nalézací soud zabývá molekulárně genetickým znaleckým posudkem a upozorňuje na souvislosti s dalšími provedenými důkazy, přičemž v bodě 30. uzavírá, že skutečnost, že DNA či otisky prstů obviněného N. nebyly nalezeny na tašce s drogou zabavenou v Německu, prokazuje pouze to, že na tašce nebyly žádné smysluplně vyhodnotitelné otisky či stopy DNA. Ve vztahu k obviněným či dalším osobám toto však nic neprokazuje, tj. nejedná se o pozitivní ani negativní důkaz o tom, kdo s taškou manipuloval.
28. Nejvyšší soud dále uvádí, že se nelze zabývat námitkami dovolatele ohledně jednání uvedeného v bodě I. výroku rozsudku nalézacího soudu, neboť ohledně tohoto činu nedošlo k vynesení pravomocného rozhodnutí v odvolacím řízení, které je základném předpokladem přípustnosti dovolání, když tato věc byla podle §260 tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření. Nejednalo se o nezákonný postup k tíži dovolatele, neboť s takovým postupem není spojeno porušení zásady zákazu reformace in peius .
29. Nevyšší soud také neshledal, že by odvolací soud pochybil, pokud nevyhověl návrhům obviněného na doplnění dokazování. Nejvyšší soud proto nedovodil, že by v projednávaném případě došlo k tzv. opomenutí důkazů. Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. je nezbytné prokázat skutkový stav bez důvodných pochybností a tento prokázán byl, nadto by se navrženými důkazy jen ověřovala skutečnost již prokázaná. Nejvyšší soud k tomu pro úplnost dodává, že problematika tzv. opomenutých důkazů byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále viz nález ze dne 30. června 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91, ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněn pod č. 172, ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23. září 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a další). Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že soudy nemusí provádět všechny důkazy, jejichž provedení je v průběhu řízení navrhováno. Soud je povinen provést dokazování v takovém rozsahu, aby měl dostatek podkladů pro tvorbu skutkových zjištění tak, aby o něm nevznikaly důvodné pochybnosti, a taková situace byla dána v projednávané věci. Odvolací soud měl dostatek podkladů, o něž se mohl opřít při vyslovení výroku o vině obviněného A. K. N., a proto nebyly splněny podmínky vyplývající ze shora zmíněné judikatury pro přehodnocení závěrů obou nižších soudů s ohledem na nadbytečnost jím navrhovaných důkazů.
30. Závěrem lze konstatovat, že nižší soudy již na dovolací námitky obviněného reagovaly, přesvědčivě se s nimi vypořádaly a své úvahy vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí. Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožnil, přičemž neshledal jakoukoli snahu soudů o deformaci důkazních prostředků ani tendenčnost v uvažování v neprospěch obviněného při hodnocení důkazů či ukládání sankcí. Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud celkově shledal námitky obviněného jako zjevně neopodstatněné.
31. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného A. K. N. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu