ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.3751.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 3751/2021-755
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň: a) S. J. , narozené XY, bytem v XY a b) B. J. , narozené XY, bytem v XY, obou zastoupenými JUDr. Zdeňkou Tučkovou, advokátkou se sídlem ve Velká Bíteši Sadová 531, proti žalované N. K. , narozené XY, bytem v XY, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 C 147/2017, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 31. 8. 2021, č. j. 59 Co 93/2021-719, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 12. 2020, č. j. 28 C 147/2017-615, zřídil „ve prospěch žalobkyň i pro každého dalšího vlastníka pozemků p. č. st. XY a p. č. st. XY, jejíchž součástí je dům č. p. XY, v katastrálním území XY služebnost práva stezky ke služebnému pozemku p. č. XY v katastrálním území XY v rozsahu vyznačeném na geometrickém plánu č. 2609-0080/2020 ze dne 27. 7. 2020 vypracovaného J. M., Geoman geodetická a kartografická kancelář Hradská I 309, 763 17 Lukov u Zlína“, s tím, že „vlastník služebného pozemku je povinen toto právo stezky strpět“ (výrok I). Žalobkyním uložil každé rovným dílem povinnost zaplatit žalované jednorázovou úplatu 15 958 Kč (výrok II). Rozhodl o tom, že žalobkyně nejsou povinny „uhradit žalované ničeho na odčinění újmy za zatížení služebného pozemku“ (výrok III) a zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhaly, že jsou „společně a nerozdílně na své náklady povinny a oprávněny na části služebného pozemku p. č. XY vymezené jako rozsah věcného břemene služebnosti geometrickým plánem č. 2609-0080/2020 z 27. 7. 2020 vypracovaným J. M., Geoman geodetická a kartografická kancelář Hradská I 309, 763 17 Lukov u Zlína, vybudovat ze zámkové betonové dlažby dlážděnou cestu, jejíž horní povrchová vrstva bude přibližně v téže úrovni, jako povrch okolních částí služebného pozemku a na své náklady průběžně po celou dobu trvání služebnosti udržovat tuto dlážděnou cestu v řádném stavu včetně odklízení sněhu a posypu při ledovce a náledí“ (výrok IV). Dále zamítl žalobu v části, v nichž se žalobkyně domáhaly, že jsou společně a nerozdílně oprávněny na své náklady na části služebného pozemku p. č. XY vymezené jako rozsah věcného břemene služebnosti geometrickým plánem č. 2609-0080/2020 z 27. 7. 2020 vypracovaným J. M., Geoman geodetická a kartografická kancelář Hradská I 309, 763 17 Lukov u Zlína, podél přístupové cesty vymezené u části plochy služebnosti označené písm. „a“ body 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9 až ke zdi domu č. p. XY a na části plochy služebnosti označené písm. „b“ vymezeném body 1, 2, 3, 11, 12 a 13 na jednom úseku body 1, 5, 6, 7 a 9 na dalším úseku vymezeném body 2, 3, 4, 8 a 58 a v posledním úseku body označenými čísly 10, 11, 12, 13 a 14 vybudovat 1,7 m vysoké oplocení z pozinkovaných svislých prutů označených „EUROOPLOCENÍ“ a současně osadit v takto budovaném oplocení průchozí plotové uzamykatelné branky od přístupové cesty směrem ven, široké 90 cm z téhož materiálu v místě uprostřed spojnic mezi body 5 a 7 a uprostřed mezi body 4 a 8 shora uvedeného geometrického plánu, po vybudování předat veškeré klíče od obou průchozích branek žalované a průběžně po celou dobu trvání služebnosti udržovat na své náklady toto oplocení v řádném stavu (výrok V). Také rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI, VII a VIII).
K odvolání žalobkyň i žalované Krajský soudu v Brně - pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, č. j. 59 Co 93/2021-719, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně zřízení služebnosti práva stezky ke služebnému pozemku p. č. XY v katastrálním území XY ve prospěch žalobkyň a každého dalšího vlastníka pozemků p. č. st. XY a p. č. st. XY, jejichž součástí je dům č. p. XY, v katastrálním území XY, v rozsahu týkajícím se práva stezky vedoucí od hranic s pozemkem p. č. XY k pozemku p. č. st. XY, vyznačené na geometrickém plánu č. 2609-0080/2020 ze dne 27. 7. 2020 vypracovaném J. M., Geoman geodetická a kartografická kancelář Hradská I 309, 763 17 Lukov u Zlína, který je součástí rozsudku, s tím, že vlastník služebného pozemku je povinen toto právo stezky strpět, a ve výrocích III, IV a V potvrdil (výrok I). Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zřízení služebnosti práva stezky ke služebnému pozemku p. č. XY v katastrálním území XY ve prospěch žalobkyň a každého dalšího vlastníka pozemků p. č. st. XY a p. č. st. XY, jejichž součástí je dům č. p. XY, v katastrálním území XY, v rozsahu týkajícím se práva stezky vedoucí od pozemku p. č. st. XY k pozemku p. č. st. XY, vyznačené na geometrickém plánu č. 2609-0080/2020 ze dne 27. 7. 2020 vypracovaném J. M., Geoman geodetická a kartografická kancelář Hradská I 309, 763 17 Lukov u Zlína, který je součástí rozsudku, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žalobkyním uložil povinnost každé rovným dílem uhradit žalované za povolení služebnosti práva stezky jednorázovou úplatu ve výši 8 811 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV, V a VI).
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 o. s. ř. a v němž namítají nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Dovoláním brojí zejména proti zamítnutí žaloby v části, jíž se domáhaly zřízení služebnosti práva stezky od zadních dveří verandy nacházející se v přístavbě domu č. p. XY postavené na pozemku p. č. st. XY přes pozemek žalované parc. č. XY ke vchodu do zadního samostatného bytu nacházejícího se rovněž v přístavbě domu č. p. XY postavené na pozemku parc. č. st. XY. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že vstup do zatím nepřístupné zadní části bytové jednotky si mohou žalobkyně vybudovat vnitřkem svého domu č. p. XY.
Dovolatelky především tvrdí, že „nenalezly žádný vhodný judikát Nejvyššího soudu“, který by bylo možno přiléhavě použít na vyřešení otázky: zda je možno nepřiznat právo na zřízení služebnosti nezbytné cesty zaužívanou stezkou venkem po služebném pozemku do části budovy (vnitřkem budovy nepřístupné bez provedení zásadních zásahů), když tato nepřístupná část budovy sestává ze samostatného nájemního bytu ve smyslu §2236 občanského zákoníku (mající samostatný okruh elektroinstalace a samostatný elektroměr, samostatný rozvod plynu a samostatný plynoměr a samostatný rozvod vody a samostatný vodoměr) - a to za situace, když je do předmětné budovy k jejímu hlavnímu vchodu již povolena služebnost nezbytné cesty. To znamená, zda to, že zadní vnitřkem nepřístupná bytová jednotka je součástí budovy, k jejímuž hlavnímu vchodu je služebnost přístupové stezky zřízena, způsobuje automaticky z důvodu ustanovení §505 občanského zákoníku ten následek, že se nesmí povolit ještě další plocha služebnosti přístupové stezky vedoucí přímo ke hlavnímu zaužívanému vchodu do zadní bytové jednotky.
K tomu uvádí, že má-li dovolací soud k dispozici přiléhavý judikát odpovídající na shora formulovanou otázku, pak dovolatelky „doufají, že vyznívá v jejich prospěch a dovolací soud by pro ten případ mohl zrušit napadený výrok odvolacího soudu a ponechat v platnosti celý výrok I rozsudku soudu prvního stupně“. Dovolání by pak bylo přípustné proto, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Pokud není v praxi dovolacího soudu žádný judikát použitelný na obdobnou situaci, pak je dovolání přípustné proto, že formulovaná právní má být dovolacím soudem posouzena odlišně, než ji vyřešil odvolací soud.
Dále vytýkají nalézacím soudům, že zamítly jejich požadavek na vybudování zámkové betonové dlažby (konkrétně výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, který odvolací soud potvrdil). Ve vztahu k této námitce vymezují právní otázku, kterou považují za dovolacím soudem dosud neřešenou: zda součástí výroku na základě §1029 občanského zákoníku, jímž se zřizuje služebnost práva přístupové stezky k obytné budově, smí být výrok soudu, kterým se stanoví právo oprávněného ze služebnosti upravit povrch stezky na dotčené části služebného pozemku žalobcem navrženým nebo případně i jiným dostačujícím způsobem zaručujícím bezpečný příchod po přístupové stezce. Ve vztahu k této právní otázce namítají nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu spočívající v tom, že je cesta pro chůzi schůdná a bezpečná.
Třetí dovolatelkami vymezená právní otázka zní: zda u typu žaloby, kterou by se povolovalo podle §1029 zřízení služebnosti práva přístupové cesty spolu s právem upravit povrch stezky tak, aby byl bezpečný, mají toto právo upravit povrch s ohledem na jeho hmotněprávní obsah obě rovnodílné spoluvlastnice rovným dílem, nebo zda toto právo mají společně a nerozdílně – když každá má ideální spoluvlastnický podíl, nikoli podíl reálný.
Obě tyto shora uvedené otázky přitom byly podle dovolatelek posouzeny nesprávně, a proto by měly být odvolacím soudem posouzeny jinak.
Dovolatelky také nesouhlasí se způsobem, jakým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Navrhují, aby dovolací soud zrušil část výroku I rozsudku odvolacího soudu, a to v rozsahu, kterým odvolací soud potvrdil výrok IV rozsudku soudu prvního stupně a dále, aby zrušil výrok IV rozsudku soudu prvního stupně. Vyslovil svůj právní názor na položené otázky a věc vrátil soudu prvního stupně k doplnění dokazování a rozhodnutí ve věci. Současně má zrušit navazující výroky o nákladech řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“),
není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Současně platí, že od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení [např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014 nebo ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013 (obě dostupná na www.nsoud.cz )].
Přípustnost dovolání proto nemohou založit vytýkané „hrubé vady řízení“ nebo námitky, že odvolací soud nesprávně zjistil skutkový stav. Jelikož ve vztahu k těmto námitkám dovolatelky nevymezují žádnou otázku procesního práva, nemůže se jimi dovolací soud ani zabývat.
K otázce ad 1) zda je možné zřídit další služebnost nezbytné cesty přes pozemek žalované tak, aby vedla přímo k hlavnímu vchodu do bytové jednotky nacházející se v zadní části domu žalobkyň, která není vnitřkem jejich domu přístupná:
Dovolatelky ohledně této právní otázky vymezují přípustnost dovolání tak,
že má-li dovolací soud k dispozici přiléhavý judikát odpovídající na jimi formulovanou otázku a vyznívá-li v jejich prospěch, dovolání bude přípustné z důvodu, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Pokud není v praxi dovolacího soudu žádný judikát použitelný na obdobnou situaci, pak je dovolání přípustné proto, že formulovaná právní otázka má být dovolacím soudem posouzena odlišně, než jí vyřešil odvolací soud.
Z požadavku, aby dovolací soud vyřešil nebo posoudil jimi vymezené právní otázky jinak, než jak je posoudil odvolací soud, je přitom zjevné, že taková interpretace významově neodpovídá §237 o. s. ř. [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3049/2016, a ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2925/2016 (dostupná na www.nsoud.cz )]. Podle tohoto předpokladu přípustnosti dovolání totiž má být jinak posouzena otázka, kterou již dovolací soud dříve vyřešil, a jde tedy o návrh na odklon od judikatury dovolacího soudu. To jasně vyplývá i ze slov zákona - „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. V nyní posuzované věci je však obsahem podaného dovolání požadavek, aby dovolací soud posoudil jinak právní otázky, které nesprávně vyřešil odvolací soud.
Dovolatelky rovněž neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěrů by se měl dovolací soud odchýlit. Obsahem dovolání je tak pouhá polemika s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem. V takovém případě však nevymezují dovolatelky řádně, v souladu s §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů v této části trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
Pokud dovolatelky namítají, že ohledně vymezené právní otázky nedohledaly žádný přiléhavý judikát, ale přitom uplatňují předpoklad přípustnosti dovolání, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, pak k tomu Nejvyšší soud dodává, že mu nepřísluší, aby na úkor procesních práv ostatních účastníků řízení vlastním aktivismem nepřípustně extrahoval z obecného textu dovolání právní otázky, jež by (snad) mohly být předmětem jeho přezkumu, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )].
Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že rozhodnutí o povolení nezbytné cesty je konstitutivním rozhodnutím ve věci, ve které právní úprava upravuje podmínky pro vznik práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008); dovolací soud by pak úvahy soudů nižších stupňů mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1344/2012).
V projednávané věci odvolací soud při úvaze o tom, zda je vhodné zatížit pozemek žalované další služebností nezbytné cesty i k přístavbě v zadní části jejich domu, zvážil veškeré okolnosti a svoji úvahu o tom, že v tomto rozsahu nebyly naplněny podmínky pro zřízení další služebnosti, řádně odůvodnil. Zejména vysvětlil, že žalobkyně již jeden nezbytný přístup k domu získaly od veřejné komunikace k hlavním vchodovým dveřím domu, jehož součástí jejich je přitom i přístavba k zadní části domu. Uvedl, že je věcí vlastníka domu, jak vnitřně svůj dům uspořádá, a že nelze nad rámec nezbytnosti zajištění přístupu k nemovité věci (v daném případě dům č. p. XY včetně jeho součástí) vlastnické právo vlastníka pozemku omezovat a tím jej nadbytečně zatěžovat. Proto uzavřel, že zřízení nezbytné cesty v takovém rozsahu představuje již nepřiměřený zásah do vlastnického práva žalované (§1029 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a má charakter jen pohodlnějšího spojení, které však tvoří překážku povolení nezbytné cesty ve smyslu ust. §1032 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.
K otázce ad 2) „ zda součástí výroku na základě §1029 občanského zákoníku, jímž se zřizuje služebnost práva přístupové stezky k obytné budově, smí být výrok soudu, kterým se stanoví právo oprávněného ze služebnosti upravit povrch stezky na dotčené části služebného pozemku žalobcem navrženým nebo případně i jiným dostačujícím způsobem zaručujícím bezpečný příchod po přístupové stezce“:
Dovolatelky zejména namítají, že odvolací soud dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávnému skutkovému zjištění, že přístupová cesta je schůdná, pevná a pro chůzi bezpečná. Tyto námitky ale přípustnost dovolání nezakládají, neboť odvolací soud je skutkovými zjištěními nalézacích soudů vázán a není oprávněn je přezkoumávat (srovnej §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ) .
Ve vztahu k uvedené právní otázce pak dovolatelky vymezují dva předpoklady přípustnosti dovolání. Prvním z nich je, že se jedná o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou a druhým předpokladem přípustnosti je požadavek na to, aby byla právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak, než jak ji posoudil odvolací soud.
Jestliže má být přípustnost dovolání založena řešením dosud neřešené právní otázky, je pojmově vyloučeno dovozovat přípustnost dovolání s ohledem na to, že již vyřešená právní otázka má být Nejvyšším soudem posouzena jinak, neboť tento důvod přípustnosti dovolání předpokládá naopak již přijaté řešení k určité právní otázce. Dovolání proto není ani ohledně této právní otázky přípustné.
Nadto lze uvést, že pro rozhodnutí věci nemá posouzení uvedené otázky ani zásadní význam. Odvolací soud zřídil služebnost nezbytné cesty v intencích stávající užívané cesty s tím, že dovolatelkám tato cesta zaručí „bezpečný“ celoroční přístup k jejich nemovitosti z veřejné komunikace tak, aby s touto nemovitostí mohly řádně hospodařit. Tento pro rozhodnutí stěžejní závěr však dovolatelky nenapadají (vyjma nepřípustných námitek ohledně nesprávného skutkového zjištění), nýbrž argumentačně staví přípustnost svého dovolání na otázce, zda smí být výrokem odvolacího soudu rozhodnuto o jejich požadavku upravit povrch stezky způsobem zaručujícím bezpečný příchod.
K otázce ad 3)„zda u typu žaloby, kterou by se povolovalo podle §1029 zřízení služebnosti práva přístupové cesty spolu s právem upravit povrch stezky tak, aby byl bezpečný, mají toto právo upravit povrch s ohledem na jeho hmotněprávní obsah obě rovnodílné spoluvlastnice rovným dílem, nebo zda toto právo mají společně a nerozdílně
– když každá má ideální spoluvlastnický podíl, nikoli podíl reálný“.
Ani tato otázka nezakládá přípustnost dovolání, neboť dovolatelky opět požadují, aby dovolací soud posoudil právní otázku jinak, než jak ji posoudil odvolací soud.
Existencí právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1502/2020).
Z uvedeného se podává, že pokud dovolatelky pouze polemizují s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nevymezují řádně ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř., v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Prostřednictvím takové námitky dovolatelek nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedený v §237 o. s. ř.
Z podaného dovolání také vyplývá, že dovolatelky brojí i proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. Takovými námitkami se však dovolací soud nemůže blíže zabývat, neboť podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné.
Z výše uvedeného se podává, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto jej Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu