ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1726.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 1726/2022-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobce: P. B. , narozený XY, bytem XY, proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB , IČO 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 13 C 455/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 3. 2022, č. j. 69 Co 112/2022-30, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. 3. 2022, č. j. 69 Co 112/2022-30, potvrdil usnesení ze dne 15. 12. 2021, č. j. 13 C 455/2021-14, kterým Okresní soudu v Olomouci vyslovil svou místní nepříslušnost pro řízení o žalobcově nároku na náhradu újmy na zdraví s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích jako soudu místně příslušnému.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně psané dovolání těžce srozumitelného obsahu, aniž by byl zastoupen advokátem. Soud prvního stupně žalobce již k ustanovení zástupce pro dovolací řízení nevyzýval.
Dovolacímu soudu je z rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, ve kterých požaduje náhradu majetkové škody nebo nemajetkové újmy, aniž by byl schopen srozumitelně zformulovat titul, na jehož základě peněžitou náhradu požaduje, a omezuje se většinou na tvrzení o trestné činnosti osob obsažených v podání. V řízeních zahájených takto neurčitými, popřípadě nedůvodnými žalobami pak žalobce podává prakticky proti všem rozhodnutím opravné prostředky včetně dovolání, která jsou opět vesměs zjevně bezúspěšná.
Takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční a sudičské; tento závěr učinil i Ústavní soud (srov. usnesení ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08) a rovněž i Nejvyšší soud (např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016), a to nejen v obecné poloze, nýbrž i konkrétně ve vztahu k osobě žalobce (Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016, a ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 157/2022, a Ústavní soud v usnesení ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3982/17).
Dovolací soud z uvedeného důvodu ustáleně dovozuje, že žalobce si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost musí být známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl žalobce mnohokrát bezúspěšně vyzýván k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 914/2020, ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1678/2021, a ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2522/2020). Tento procesní postup je aprobován i Ústavním soudem, který v usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu konstatoval, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud konstatoval, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se podle Ústavního soudu další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.
Žalobce tedy nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, proto Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. dovolací řízení zastavil pověřenou členkou senátu podle §243f odst. 2 o. s. ř. Tomu s ohledem na výše uvedené nebrání ani okolnost, že jej soud v projednávané věci k odstranění nedostatku povinného zastoupení nevyzýval a nepoučil jej o negativních následcích při nesplnění této podmínky.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 8. 2022
JUDr. Martina Vršanská
pověřená členka senátu