ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2690.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 2690/2022-257
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. M. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený advokátem JUDr. Ing. Davidem Zdeňkem, se sídlem Hradební 856/10, Hradec Králové, proti žalovanému: M. V. , narozený dne XY, místem podnikání XY, zastoupený advokátkou Mgr. Nikolou Hamáčkovou, se sídlem Hlinky 505/118, Brno, za účasti: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO 47116617, o zaplacení 595.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 310 C 14/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 6. 2022, č. j. 22 Co 97/2022-242, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. 6. 2022, č. j. 22 Co 97/2022-242, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. 2. 2022, č. j. 310 C 14/2018-221, v části, v níž tento soud zamítl žalobu na zaplacení 595.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení vedlejšího účastníka. Krajský soud současně změnil rozhodnutí ve výroku o náhradě nákladů prvoinstančního řízení a rozhodl o nákladech řízení odvolacího. Žalobce se v řízení dožadoval náhrady újmy na zdraví, která mu vznikla dne 7. 8. 2017 neobezřetným jednáním zaměstnance žalovaného, jenž byl za toto nedbalostní způsobení újmy na zdraví pravomocně odsouzen, protože řídil traktor osazený vidlemi, na nichž byly naloženy dvě palety s balíky minerální izolace, při vyjíždění zavadil o sloupek, což vedlo k sesunutí nákladu, jenž srazil žalobce, který v ten moment vystupoval z kabiny nákladního vozidla. Žalobce v důsledku popsané události utrpěl zhmoždění dolní části zad a pánve, tržnou ránu na levém koleni s dlouhotrvajícím omezením hybnosti a dosud trvajícími následky. Poté, co žalobci byl pojišťovnou kompenzován nárok na ztrátu na výdělku a bolestné, vzal žalobce žalobu v tomu odpovídajícím rozsahu zpět a domáhal se toliko náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 595.000 Kč. Soudy se zabývaly splněním podmínek pro přiznání kompenzace za újmu na zdraví v souladu s §2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a na základě provedeného dokazování dovodily, že žalobce neutrpěl v důsledku nehodového děje zranění, které by zanechalo trvalé následky, a že by zdravotní stav žalobce dospěl do současné podoby i bez zranění utrpěného dne 7. 8. 2017. Žalobce již v době úrazu předcházející trpěl značnými zdravotními obtížemi, zejména vleklým degenerativním onemocněním páteře a psychickým onemocněním. Již jedenáct dnů po úrazu nebyly na žalobci patrné žádné známky svědčící o podvrtnutí páteře a zhmoždění měkkých částí zad. Ze zdravotnické dokumentace jsou přitom zřetelné další faktory (vazba, odsouzení za nehodu způsobenou na železničním přejezdu, smrt synovce, onemocnění vnučky, závislost na alkoholu), které se mohly výrazněji podílet na stávajícím psychickém onemocnění žalobce než samotný úraz. Byl-li přitom stěžejní znalecký posudek vypracován bez přímého vyšetření žalobce, toliko na základě zdravotní dokumentace, byl tento postup znalcem náležitě objasněn tak, že vývoj zdravotního stavu a současný stav žalobce byl dostatečně zřejmý z lékařské dokumentace. Nebyla-li prokázána příčinná souvislost mezi úrazem a tvrzenými trvalými následky na zdravotním stavu žalobce, nemůže žaloba obstát jako důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které označil za přípustné ve smyslu §237 o. s. ř. Žalobce vytkl odvolacímu soudu, že se nijak nevypořádal s argumentací poukazující na to, že znalec V. vypracoval posudek, aniž by posuzovaného, byť jednou, vyšetřil. Takto vypracovaný posudek nemůže obstát jako jediný validní podklad pro tak zásadní věc. Je absurdní, aby zatímco všechny orgány rozhodující o právech a povinnostech občanů fungovaly dvouinstančně, v daném případě odborné rozhodnutí de facto záleželo na verdiktu jediného soudem pověřeného znalce, který se ani neobtěžoval osobním zhlédnutím posuzované osoby. Znalec je tak de iure učiněn neomylným, neboť jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Rovněž byla opomenuta procedurální stránka věci, tedy lze-li vyhotovit validní znalecký posudek v lékařském oboru pouhou kompilací některých zpráv. Žalobce přitom v mezidobí získal další podklady (rozhodnutí úřadu práce), které nesprávnost závěrů znalce rovněž nepřímo potvrzují. S ohledem na uvedené má dovolatel za to, že napadené rozhodnutí neobstojí jako správné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatel neformuluje právní otázku, jež by vyhovovala požadavkům §237 o. s. ř. a z níž by bylo možné dovozovat přípustnost podaného dovolání, a to ani z oblasti hmotného, ani z oblasti procesního práva. Podrobuje-li kritice procesní postup při zjišťování rozhodných skutečností prostřednictvím znaleckého posudku, opomíjí, že k procesním pochybením potenciálně ohrožujícím správnost rozhodnutí ve věci, je Nejvyššímu soudu umožněno přihlížet jen u přípustného dovolání (viz §242 odst. 3 o. s. ř.). Ostatně i Ústavní soud ve svém stanovisku ze dne 28. 11. 2017, Pl. ÚS-st. 45/16, na něž pak navázal i ve své další rozhodovací praxi (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 3808/17, nebo ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 1098/19), zdůraznil, že §237 o. s. ř. ve spojení s čl. 4 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, a to případně jak Nejvyššího, tak Ústavního soudu. Procesní vada tak může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní tehdy, je-li provázána s otázkou procesního práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 1995/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 1136/2021, bod 37, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1429/2020, nebo ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2796/2021). Výtky dovolatele k procesnímu postupu soudu však tuto povahu nemají.
Pro úplnost lze dále dodat, že samotné hodnocení znaleckého posudku je především otázkou skutkových zjištění, jež stojí mimo dovolací přezkum. Lze přitom připomenout, že soud nepřebírá posudek znalce bez dalšího a automaticky neakceptuje jeho závěr (tak jak o tom hovoří dovolatel), ale měl by posudek náležitě zhodnotit, a to především, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz k posouzení znaleckého posudku např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1220/2021, a judikaturu v něm odkazovanou). Uvedené též dává prostor účastníkům řízení, aby správnost závěrů znaleckého posudku adekvátně rozporovali a poukazovali případně na jeho relevantní nedostatky (nedostatečnou podloženost, vnitřní rozpornost apod.), pro něž neobstojí jako náležitá opora pro zjištění a rozhodnutí soudu. V rámci nastíněného způsobu hodnocení znaleckého posudku jako důkazního prostředku též je na soudu, aby uvážil, zda (a to i v návaznosti na skutečnosti, jež mají být posudkem zjištěny) lze přesvědčivých závěrů lékařského znaleckého posudku dosáhnout i bez osobního vyšetření posuzovaného a zda je v tomto směru úsudek znalce náležitě a přesvědčivě podložen. Tímto momentem se přitom soudy obou stupňů zabývaly, přičemž postup znalce zhodnotily jako adekvátní okolnostem. Pro úplnost lze též zmínit, že s ohledem na to, že v souladu s §243f odst. 1 o. s. ř. je pro dovolací soud rozhodný stav v době vydání napadeného rozhodnutí, jsou pak bez jakéhokoli významu skutečnosti nastalé až v průběhu dovolacího řízení, a tedy i odkazy na dovolatelem nově získané listiny (rozhodnutí úřadu práce).
Dovolání tedy není přípustné smyslu §237 o. s. ř., proto je Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu