ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2869.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 2869/2022-541
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobkyně: D. B. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Martinem Hejzlarem, advokátem se sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2, proti žalovaným: 1. P. H. , narozený XY, a 2. D. H. , narozená XY, oba bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Richardem Vachouškem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, o splnění povinnosti - uvedení plotu do předchozího stavu, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 10 C 227/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 25 Co 144/2021-482, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Richarda Vachouška.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č. j. 25 Co 9144/2021-482, k odvolání všech účastníků částečně změnil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 2. 2021, č. j. 10 C 227/2017-298, tak, že zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost doložit zámkovou dlažbu, která je položena mezi ploty žalovaných směrem k plotu žalobkyně, a dále povinnost vyspárovat a zrušit stávající zásyp mezi zámkovou dlažbou a plotovou zdí, potvrdil jej v zamítavém výroku ohledně dalších podrobně vymezených nároků na stavební úpravy plotů, odmítl odvolání žalobkyně proti výroku o jejím právu na náhradu nákladů řízení vůči žalovaným a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Žalobkyně se domáhala uložení povinností, jež měly představovat uvedení plotu do původního stavu a napravení vzniklé škody, s poukazem na to, že žalovaní výstavbou zděného plotu zasáhli do jejího vlastnického práva a poškodili plot v jejím vlastnictví. Odvolací soud poté, co zopakoval a doplnil dokazování proběhlé před soudem prvního stupně, konstatoval, že žalobkyně ani po poučení podle §118a o. s. ř. neprokázala, že škoda na plotě vznikla v důsledku protiprávního jednání žalovaných. Požadované stavební úpravy navíc nemohly vést k odstranění tvrzené škody, respektive k uvedení plotu do předešlého stavu.
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně všem jeho výrokům, podala žalobkyně dovolání s odůvodněním, že rozhodnutí závisí na otázce hmotného a procesního práva, jež doposud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Zrekapitulovala závěry rozhodnutí soudů obou stupňů a stěžejní skutečnosti a vytkla soudům, že nerespektovaly požadavky na řádné hodnocení důkazů ve smyslu §132 o. s. ř.; pokud by podle tohoto ustanovení hodnotily důkazy ve vzájemné souvislosti a přihlížely ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně tvrzení účastníků, musely by dospět k závěru, že žalobě je třeba vyhovět. Místo toho však při hodnocení důkazů preferovaly stranu žalovanou, uvěřily posudku soudem ustanoveného znalce B., jenž je neúplný, nesprávný, založený na domněnkách a neobsahuje objektivní znalecký závěr. Tento nepřesvědčivý posudek byl soudy upřednostněn oproti jí předloženému posudku H. a jeho doplnění, aniž by přitom byl vyžádán posudek revizní. Soudy tedy nezjistily objektivní skutkový stav a zasáhly do majetkových práv dovolatelky. Rovněž tak neakceptovaly dostatek skutkových tvrzení a důkazních návrhů pro rozhodnutí ve věci, čímž ve výsledku zasáhly do práva dovolatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod, a porušily její vlastnické právo ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu a žalobě vyhověl, případně rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání zpochybnili opodstatněnost dovolacích argumentů i přípustnost podaného dovolání a navrhli, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
Ve vztahu k výroku napadeného rozsudku, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobkyně proti pro ni příznivému nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jelikož podle §229 odst. 4 o. s. ř. je proti takovému rozhodnutí přípustná žaloba pro zmatečnost. Ve vztahu ke zbylé části rozhodnutí pak dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř.
Dovolatelka neformuluje právní otázku, jež by byla způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., a to ani z oblasti hmotného, ani procesního práva. Přichází jen s kritikou procesního postupu při zjišťování rozhodných skutečností a hodnocení znaleckých posudků, avšak k vadám řízení, které mohly mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci, je Nejvyšší soud oprávněn přihlížet jen u přípustného dovolání (viz §242 odst. 3 o. s. ř.). Ostatně i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 28. 11. 2017, Pl. ÚS-st. 45/16, na něž pak navázal i ve své další rozhodovací praxi (viz např. usnesení ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 3808/17, a ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 1098/19), zdůraznil, že §237 o. s. ř. ve spojení s čl. 4 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, a to případně jak Nejvyššího, tak Ústavního soudu. Procesní vada tak může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní jen tehdy, je-li provázána s otázkou procesního práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 1995/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 1136/2021, bod 37, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1429/2020, či ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1750/2022), kterou však v dané věci dovolatelka nevymezuje.
Podle ustálené soudní praxe je úkolem soudu při dokazování, aby znalecký posudek náležitě zhodnotil, a to především, zda jsou jeho závěry náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1220/2021, a judikaturu v něm odkazovanou). Je tak na nalézacím soudu, aby uvážil objektivnost, přesvědčivost a podloženost posudku a konfrontoval jej případně i s dalšími důkazy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 23 Cdo 411/2009), aniž by nesouhlas se závěry posudku byl sám o sobě důvodem pro nezbytné vypracování posudku revizního (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. I ÚS 2018/21). Soudy obou stupňů se přitom hodnocením obou posudků důsledně zabývaly a svůj náhled přesvědčivě vyložily v odůvodnění rozhodnutí (odvolací soud i za pomocí odkazu na příslušnou část rozsudku soudu prvního stupně). Okolnost, že hodnocení důkazů vyzní ve prospěch jedné ze stran sporného řízení před civilními soudy, je obvyklým jevem, z nějž nelze dovozovat zásah do procesních či jiných práv účastníků. Proto tedy v postupu soudů při hodnocení důkazů a jejích vypořádání v odůvodněních rozhodnutí není důvodu spatřovat zásah do práva na spravedlivý proces (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1724/20, či ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. IV. ÚS 3164/20), jež není garancí úspěchu účastníka ve věci (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. I. ÚS 897/22).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl dovolání jako nepřípustné ve smyslu §237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí
V Brně dne 11. 11. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu