ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3213.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 3213/2021-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: M. V., narozený dne XY, bytem XY, o nejasné podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 11263/2020, o dovolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021, č. j. 20 Co 102/2021-62, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2021, č. j. 20 Co 102/2021-62, potvrdil usnesení ze dne 16. 2. 2021, č. j. 33 Nc 11263/2020-54, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 odmítl podání ze dne 17. 10. 2020, neboť žalobce ani přes výzvu a poučení ze strany soudu neodstranil vadu podání spočívající v jeho nesrozumitelnosti; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, v němž požádal i o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 27. 7. 2021, č. j. 33 Nc 11263/2020-102, těmto žádostem nevyhověl. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č. j. 20 Co 298/2021-110. Soudy již žalobce znovu nevyzývaly, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání.
Dovolacímu soudu je z rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, ve kterých požaduje náhradu majetkové škody nebo nemajetkové újmy, aniž by byl schopen srozumitelně zformulovat důvod, na jehož základě peněžitou náhradu požaduje, a i když začasté cituje celé pasáže právních předpisů, samotná argumentace se většinou omezuje na invektivy vůči osobám označeným za žalované. V řízeních zahájených takto neurčitými, popřípadě neodůvodněnými žalobami, pak žalobce podává opravné prostředky včetně dovolání, která jsou opět vesměs zjevně bezúspěšná. Závěr, že takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční a sudičské, ostatně učinil Ústavní soud (srov. usnesení ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08) i Nejvyšší soud (např. usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
Ačkoliv tedy žalobce nebyl soudem prvního stupně vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, dovozuje dovolací soud z výše uvedených důvodů ustáleně, že žalobce si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost je známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát bezúspěšně vyzýván k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3039/2019, nebo ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3457/2019). Na tyto výzvy žalobce reaguje zpravidla dalšími opravnými prostředky či žádostmi o ustanovení bezplatného zástupce, aniž by sám učinil cokoliv ke splnění zákonem stanovené procesní podmínky dovolacího řízení. Výzvy soudu s poučením o procesních důsledcích se tak dlouhodobě míjejí účinkem a nevedou k cíli občanského soudního řízení, jímž je rychlá a účinná ochrana práv účastníků, jíž má být dosaženo předvídatelným postupem soudu v součinnosti s účastníky řízení (§6 o. s. ř.; srov. též druhou větu tohoto ustanovení, podle níž ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání). Důsledné dodržování poučovací povinnosti soudu vůči účastníku řízení je tak v tomto zcela specifickém případě v konečném důsledku bezvýsledné, neboť je dovolatelem zneužíváno. Nelze proto očekávat, že v nyní projednávané věci by výzva soudu, aby dovolatel odstranil nedostatek povinného zastoupení pro dovolací řízení, vedla k jinému výsledku, a není tedy nutné ji výslovně činit.
Ústavnost tohoto procesního postupu dovolacího soudu ostatně dovozuje i Ústavní soud, který v usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu v obecné rovině předestřel, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem; byl-li stěžovatel v dovolacím řízení v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení jako neúčelné. Konkrétně ve vztahu k dovolateli takto postupoval Ústavní soud v jiných jeho věcech, viz například usnesení ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 443/20, a ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 3671/19.
Dovolací soud z těchto důvodů řízení o dovolání podle §241b odst. 2 o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť vzhledem k nejasnosti žaloby nebylo dosud jednáno s jinými účastníky.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 8. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu