ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.2603.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 2603/2022-300
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Čestice , identifikační číslo osoby: 659 56 842, se sídlem ve Volyni, Lidická 120, zastoupené JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, za účasti České republiky - Státního pozemkového úřadu , identifikační číslo osoby: 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, Prokišova 1202/5, o vydání nemovité věci oprávněné osobě a nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 67/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, č. j. 4 Co 69/2021-277, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 26. 5. 2022, č. j. 4 Co 69/2021-277, výrokem pod bodem I., Vrchní soud v Praze (dále jen jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen jako „soud prvního stupně“) ze dne 18. 5. 2020, č. j. 11 C 67/2015-239, v odvoláním napadených výrocích I., III. a IV. [jimiž byla zamítnuta žaloba na vydání pozemků parc. č. 163/1 a 171/1 v k. ú. Čestice (výrok I.), jakož i částí těchto pozemků v podobě parcel č. 163/4, 163/5 a 171/1 dle tam označeného geometrického plánu (výrok III.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok IV.)]; výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
2. Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně učiněný závěr, že pozemky uvedené v dotčených výrocích (na rozdíl od pozemku parc. č. 163/3 v témže katastrálním území, ohledně nějž žalobě vyhověl) nelze žalobkyni [coby oprávněné osobě dle §3 písm. b/ zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) – dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“ nebo jen „zákon“] vydat pro překážku dle §8 odst. 1 písm. a/ zákona, neboť spolu s jinými pozemky a stavbami tvoří ucelený areál (nedělitelný funkční celek) správním rozhodnutím povolené a městysem Čestice provozované střelnice, sloužící i dalším účelům (zájmovým, společenským či sportovním).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně, spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v odklonu odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jde-li o řešení otázek hmotného práva, (zaprvé) „byla-li střelnice ke dni vydání správního rozhodnutí užívána v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 119/2002 Sb., resp. lze-li nesoulad provozního řádu střelnice s právními předpisy považovat za užívání střelnice v rozporu s právními předpisy a z toho důvodu nemůže být naplněn výlukovým důvod dle §8 odst. 1 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb.“, a (zadruhé) „vztahuje-li se na (současně vymezené) části pozemků parc. č. 163/1 a 171/1 výlukový důvod v smyslu §8 odst. 1 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb, resp. jsou-li tyto části pozemků pro provoz střelnice nezbytně nutné tak, že by bez nich provoz areálu nebyl bez neodůvodněných obtíží možný“. Nezabýval-li se podle dovolatelky soud prvního stupně její námitkou, že provozní řád střelnice ze dne 2. 11. 2007, platný a účinný ke dni rozhodnutí správního orgánu, neměl právními předpisy (vyhláškou č. 115/2014 Sb. účinnou od 1. 7. 2014) požadované náležitosti, nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v jeho předchozím kasačním rozsudku (ze dne 16. 1. 2019, č. j. 28 Cdo 4479/2018-136). Dále dovolatelka namítá, že části pozemku parc. č. 163/1 označené geometrickým plánem jako parc. č. 163/4 a 163/5 a část pozemku parc. č. 171/1 označená v geometrickém plánu jako parc. č. 171/7 nelze považovat za nezbytně nutné k provozování areálu a provoz střelnice je možné zachovat i bez nich.
4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
5. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Rozhodovací praxe dovolacího soudu i v poměrech založených zákonem č. 428/2012 Sb. [připouštějíc přenositelnost i některých konkluzí vyslovených při výkladu obdobně konstruovaného §11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017] dospěla k závěru, že překážkou vydání pozemku podle §8 odst. 1 písm. a/ zákona je nejenom jeho přímá zastavěnost stavbou (či její částí), tj. zastavěnost pozemku v doslovném smyslu, ale též funkční souvislost pozemku se stavbou (jež tak pozemek činí nezbytně nutný k užívání stavby), kladouc tak požadavek, aby u nárokovaných pozemků soudy přihlížely i k jejich případné funkční provázanosti s jinými pozemky a stavbami, tvoří-li tyto vzájemně provázaný soubor staveb a pozemků (areál, jako funkční celek), a to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který představuje jedno z výkladových kritérií restitučních výluk (přiměřeně srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2013/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3505/2018).
7. Závěr o funkční souvislosti nemovitostí, existenci uceleného areálu i okolností umožňujících vydat některé nemovitosti v areálu (vyhodnocení, zdali zbývající nemovitosti v důsledku restituce zcela ztratí svou funkčnost a využitelnost, a uvážení hlediska proporcionality) je úzce spjat s individuálními okolnostmi případu, tedy s konkrétními skutkovými zjištěními, jejichž hodnocení je primárně úkolem soudů nižších stupňů, nikoliv dovolacího soudu, jenž není instancí skutkovou a jenž by závěry odvolacího soudu mohl přezkoumat toliko v případně, kdyby úvaha odvolacího soudu (o funkční spjatosti nemovitostí) byla zjevně nepřiměřená, nezohledňující podstatné skutkové okolnosti či měřítka, jež jsou pro takové posouzení relevantní (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2101/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4533/2018).
8. Ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu se odvolací soud napadeným rozsudkem nikterak nezpronevěřil, aproboval-li závěry soudu prvního stupně o výluce z naturální restituce dle §8 odst. 1 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb. za situace, kdy dle jím učiněných zjištění žalobkyní požadované pozemky tvoří areál (ucelený soubor pozemků a staveb) střelnice a jsou pro tento účel nezbytně nutné (tedy nejde jen o souvislost prostorovou, nýbrž funkční, jestliže pozemek parc. č. 163/1 zcela obklopuje stavbu postavenou na parc. č. st. 287, bezprostředně s ní souvisí, vede jím přístup k této stavbě a je nutný k plnění účelového určení stavby, a pozemek parc. č. 171/1 je zasažen zařízením střelnice – střeleckou věží, dopady brokové střelby, tvoří střelecké stanoviště a protíná jej hranice nebezpečného prostoru, v němž může dojít k ohrožení života). Uvedený závěr – vycházeje ze soudy učiněných zjištění – platí i v případě částí pozemků v podobě parcel vymezených ve výroku III. rozsudku soudu prvního stupně (nachází-li se pozemek parc. č. 171/1 v tzv. ohroženém prostoru, kam mohou dopadat broky, pozemek parc. č. 163/4 tvoří přirozenou zvukovou bariéru, pročež plní funkci obrannou, a pozemek parc. č. 163/5 představuje hlavní prostranství coby nejdůležitější komunikační prostor areálu propojující jeho jednotlivé části, včetně přístupu k budově i ke všem střeleckým stanovištím, prostor pro diváky a shromaždiště pro účastníky, jakož i prostor pro konání větších akcí, bez něhož by došlo ke ztížení průchodnosti, což je s ohledem na charakter provozu areálu nežádoucí z hlediska plynulosti provozu, volného pohybu i bezpečnosti účastníků.
9. Námitky dovolatelky, že části pozemků označené geometrickým plánem jako parc. č. 163/4, parc. č. 163/5 a parc. č. 171/7 nelze považovat za nezbytně nutné k provozování střelnice (ať již proto, že funkci vizuální a zvukové bariéry nelze považovat za natolik zásadní, či že oddělením pozemku by mohlo dojít pouze k případnému ztížení průchodu), představují toliko polemiku se skutkovými závěry nalézacích soudů, jež nemohly být dovoláním účinně zpochybněny (vady skutkových zjištění nepředstavují naplnění dovolacího důvodu dle §241a odst. 1 věty první o. s. ř.; k tomu přiměřeně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutkové závěry nalézacích soudů přitom nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, jestliže z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení tohoto důkazu na straně jedné a právními závěry na straně druhé a extrémní rozpor se nepodává ani z obsahu spisu.
10. Kritizuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o využitelnosti areálu (a v jeho rámci i požadovaných pozemků) k danému účelu (prostřednictvím jí formulované první otázky, jíž zpochybňuje závěr, že provozování areálu coby střelnice bylo v souladu s právními předpisy), je možno odkázat na konstantní rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž soudy, mimo rámec správního soudnictví (či řízení podle části páté občanského soudního řádu, jde-li o věci plynoucí ze soukromoprávních poměrů) nejsou oprávněny přezkoumávat věcnou správnost pravomocného rozhodnutí správního orgánu, které zkoumají toliko z hlediska, zda jde o správní akt (zda nejde o paakt), zda byl vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocný nebo vykonatelný (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96, uveřejněný pod č. 11/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 28 Cdo 1686/2004, ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněný pod č. 9/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. 26 Cdo 2716/2000, ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 26 Cdo 2127/2001, ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 26 Cdo 2213/2003, a ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1793/2003). Nejde-li tedy o nicotný správní akt (paakt), platí i v případě věcné vadnosti či nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu, že pokud jím bylo rozhodnuto o otázce, jež má povahu otázky předběžné pro rozhodnutí soudu, soud z něj vychází (§135 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
11. Považoval-li tedy již soud prvního stupně (jehož závěry odvolací soud v dovolání napadeném rozhodnutí převzal) z hlediska posouzení souladu provozu střelnice se zákonem za stěžejní rozhodnutí policejního orgánu, jimž byl – v mezích zákonné pravomoci tohoto správního orgánu – její provoz povolen, plně jeho závěr s výše zmíněnou rozhodovací praxí konvenuje. Tento závěr pak není rozporný ani s předchozím kasačním rozhodnutím dovolacího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4479/2018 (jímž dovolací soud – z podnětu dovolání České republiky coby účastnice řízení – vytkl soudům nižších stupňů v prvé řadě absenci zjištění o tom, zdali byl areál provozován k účelu povolenému, tedy zda městysu Čestice svědčilo povolení k provozování střelnice).
12. Argumentace dovolatelky v daném směru tedy není relevantní, nehledě na to, že jí zastávaný názor o nezákonnosti provozování střelnice, dovozovaný výhradně z toho, že střelnice vydala nový provozní řád až dne 10. 12. 2015, pročež předchozí provozní řád vydaný v roce 2007 nemohl být ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu (7. 10. 2015) v souladu s ustanovením §52 odst. 7 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (ve znění novely č. 170/2013 Sb.), odkazujícím na vyhlášku č. 115/2014 Sb. (mj. stanovující obsahové náležitosti provozního řádu střelnic), jež vstoupila v účinnost dne 1. 7. 2014, přehlíží ustanovení §35 vyhlášky č. 115/2014 Sb., dle nějž měl být provozní řád střelnice, která byla ke dni nabytí účinnosti této vyhlášky provozována na základě platného povolení k provozování střelnice podle §52 zákona o zbraních, uveden do souladu s touto vyhláškou do 31. 12. 2015; nový provozní řád tedy provozovatel zjevně vydal před uplynutím nejzazšího termínu dle vyhlášky, na níž dovolatelka sama odkazuje.
13. Z uvedeného tedy vyplývá, že co do řešení nastolených právních otázek je rozhodnutí odvolacího soudu konformní s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, nezávisí na vyřešení právních otázek dovolacím soudem dosud nevyřešených a nejsou dány důvody k jinému posouzení v rozhodování dovolacího soudu již vyřešených otázek (čímž je odůvodněn i závěr o nepřípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.).
14. V části týkají se výroku o nákladech řízení je přípustnost dovolání výslovně vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, zatímco náklady České republiky coby další účastnice řízení spojené s podání stručného vyjádření k dovolání (v němž toliko odkázala na závěry obou soudů nižších stupňů) nelze v tomto konkrétním případě považovat za účelně vynaložené.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 11. 2022
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu