ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.3703.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 3703/2021-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce P. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, se sídlem v Biskoupkách 33, PSČ 664 91, proti žalovanému BERGER - insolvenční správce a spol., veřejná obchodní společnost , se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 28 52 47 13, zastoupenému Mgr. Jiřím Bozděchem, advokátem, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Třebízského 958, PSČ 278 01, o určení neplatnosti dražby, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 23/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 2021, č. j. 20 Co 241/2021-91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 17. května 2021, č. j. 5 C 23/2021-63, zamítl žalobu, kterou se žalobce (P. J.) domáhal vůči žalovanému (BERGER - insolvenční správce a spol., veřejná obchodní společnost) určení, že elektronická dražba dobrovolná provedená dle dražební vyhlášky č. 27072001 ze dne 15. června 2020, ve znění jejích dodatků a doplnění, jíž byla dne 3. září 2020 vydražena ideální ½ označen ých nemovitostí (dále jen „dražba“ a „nemovitosti“), je neplatná (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (ve vazbě na obsah spisu) plyne, že:
1) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. prosince 2015, č. j. KSPH 42 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (žalobce), rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku konkursem, ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Martina Šípa a určil, že konkurs bude projednáván jako nepatrný; Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. března 2016, č. j. KSPH 42 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil výše označené usnesení ve výrocích o zjištění úpadku a způsobu jeho řešení. Následným usnesením ze dne 20. června 2017 Krajský soud v Praze konstatoval, že schůze věřitelů rozhodla o odvolání ustanoveného insolvenčního správce, a potvrdil usnesení schůze věřitelů o ustanovení nového insolvenčního správce (žalovaného).
2) Žalobce byl vlastníkem nemovitostí v rozsahu ideální ½; vlastníkem druhé ideální ½ nemovitostí byl J. J. (dále též jen „spoluvlastník“).
3) Na návrh žalovaného vydal dražebník (J. K.) dne 15. června 2020 dražební vyhlášku, kterou byl stanoven den konání elektronické dražby nemovitostí na 27. července 2020, odhad ceny předmětu dražby činil podle znaleckého posudku 1.500.000,- Kč, nejnižší podání činilo 1.000.000,- Kč a minimální příhoz byl stanoven na 20.000,- Kč. Současně byla určena dražební jistota částkou 100.000,- Kč a lhůta pro uhrazení ceny dosažené vydražením po odečtení dražební jistoty (30 dnů ode dne skončení dražby); prohlídka předmětu dražby byla stanovena na 14. července 2020 a 21. července 2020. Dražební vyhláškou opakované elektronické dražby ze dne 12. srpna 2020 dražebník vyhlásil termín opakované elektronické dražby na 3. září 2020, s tím, že nejnižší podání činilo 750.000,- Kč a prohlídka předmětu dražby byla stanovena na 31. srpna 2020; v ostatním zůstala dražební vyhláška nezměněna.
4) Podle protokolu o opakované elektronické dražbě ze dne 3. září 2020 vydražila nemovitosti společnost NEWLAKITA s. r. o. (dále jen „vydražitel“) za cenu 1.660.000,- Kč, kterou uhradila ve lhůtě určené dražební vyhláškou.
Na tomto základě soud prvního stupně ‒ odkazuje na ustanovení §17 odst. 1 a §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, jakož i na (označenou) judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu ‒ především zdůraznil, že veřejná dobrovolná dražba je neplatná jen tehdy, jestliže její neplatnost vyslovil soud; přitom neplatnost dražby nemůže soud posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby se musí zúčastnit (buď jako žalobci nebo jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, dražebník a vydražitel. Nepodala-li některá ze shora uvedených osob žalobu, musí „všechny“ vystupovat na žalované straně a mají postavení tzv. nerozlučných společníků (§91 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“).
Jakkoli je v poměrech dané věci ‒ pokračoval soud prvního stupně ‒ žalobce jako vlastník předmětu dražby aktivně legitimován k podání žaloby o určení neplatnosti dražby, žaloba směřuje pouze proti insolvenčnímu správci (navrhovateli dražby), nikoli (též) proti dražebníku a vydražiteli; proto ji zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace.
Pro úplnost soud prvního stupně dodal, že nemohl žalobce poučit či vyzvat k odstranění popsaného nedostatku, jelikož poučení o tom, koho má jako nerozlučné společníky žalovat, není součástí poučovací povinnosti soudu podle ustanovení §5 a §118a odst. 2 o. s. ř.; procesní odpovědnost za to, že „se vymezení účastníků kryje s jejich věcnou legitimací“, nese výlučně žalobce.
Krajský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 20. října 2021, č. j. 20 Co 241/2021-91, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud především zdůraznil, že nebylo povinností soudu poskytnout žalobci poučení o tom, kdo je pasivně legitimován ve sporu, jinými slovy o tom, že nerozlučnými společníky (dalšími žalovanými) jsou vydražitel, dražebník a navrhovatel dražby. Není-li ten, kdo byl v žalobě označen jako žalovaný, účastníkem hmotněprávního vztahu, o který v řízení jde, soud žalobu zamítne pro nedostatek pasivní věcné legitimace.
Přitom původně nejednotná rozhodovací praxe obecných soudů při řešení otázky, kdo má být žalován v řízení o určení neplatnosti veřejné dražby, byla odstraněna rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, a sp. zn. 21 Cdo 569/2005 [uveřejněnými pod čísly 53/2006 (dále jen „R 53/2006“) a 54/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Dále odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – uzavřel, že v poměrech dané věci není žalobce aktivně věcně legitimován k podání žaloby.
Cituje ustanovení §217 odst. 1 a §246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), zdůraznil, že navrhovatelem dražby byl žalovaný jako insolvenční správce dlužníka (žalobce), který byl po prohlášení konkursu na majetek žalobce jedinou osobou oprávněnou nakládat s majetkem zapsaným do majetkové podstaty (tj. navrhnout dražbu nemovitostí ve vlastnictví dlužníka).
Pro porušení zákonného „předkupního práva“ spoluvlastníka byl oprávněn domáhat se určení neplatnosti dražby onen spoluvlastník. Jelikož spoluvlastník zemřel dne 16. května 2019, zjištěnými dědici byli pozůstalá manželka J. J. a žalobce (viz protokol o jednání ze dne 17. srpna 2020, ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 D 560/2019) a dědické řízení dosud nebylo skončeno, měli dědicové ve sporech s jinými osobami, týkajících se věci nebo majetkových práv patřících do dědictví, postavení tzv. nerozlučných společníků; museli tak být účastníky řízení buď na straně žalobce, nebo na straně žalované, když „rozsudek je závazný pro všechny dědice“. Jelikož pozůstalá manželka není účastnicí řízení, není žalobce sám ve věci aktivně legitimován.
Proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jakožto věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení právních otázek, týkajících se věcné legitimace účastníků řízení o určení neplatnosti dražby, které (podle jeho názoru) dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, popřípadě, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatel zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem ve vztahu k (ne)existenci své aktivní věcné legitimace k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné dražby a snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož mu jako vlastníku věci taková legitimace náleží. Opačný názor (zastávaný odvolacím soudem) by totiž zbavoval dlužníka jakékoli obrany proti nezákonné dražbě, jíž byl v rámci insolvenčního řízení zpeněžen jeho majetek.
Na tom nic nemění – pokračuje dovolatel – ani skutečnost, že úpadek dlužníka je řešen konkursem. Navíc, i kdyby žalovaný mohl nemovitosti zahrnout do soupisu majetkové podstaty žalobce, lze v poměrech dané věci výjimečně dovodit, že žalobcem požadované určení vytvoří v právních vztazích žalobce a „nabyvatelů jeho (původního) majetku“ pevný základ pro řešení dalších případných vzájemných sporů. Jinými slovy žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§80 o. s. ř.), který ale lze „uplatnit“ toliko postupem dle zákona o veřejných dražbách.
V této souvislosti dovolatel dále upozorňuje, že při jednání dne 20. října 2021 navrhl, aby řízení bylo přerušeno proto, že probíhá pozůstalostní řízení (po zemřelém spoluvlastníku), které může mít vliv na rozhodnutí v projednávané věci, když dosud nebylo rozhodnuto, kdo je vlastníkem druhé ideální ½ nemovitostí; odvolací soud však usnesením ze dne 20. října 2021 rozhodl, že se odvolací řízení nepřerušuje, aniž sám určil, kolik účastníků je na straně žalobce. Tím se odchýlil od závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 21 Cdo 5145/2007 a v usnesení ze dne 5. března 2020, sp. zn. 24 Cdo 2864/2019.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu se závěry ustálené judikatury |Nejvyššího soudu, podle nichž:
1) Veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Uvedené platí rovněž tehdy, zpeněžil-li insolvenční správce (jako navrhovatel) věc, právo nebo jiný majetek z majetkové podstaty prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby.
Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2006, sp. zn. 21 Cdo 32/2005, uveřejněného pod číslem 52/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, uveřejněného pod číslem 48/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) Řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby se musí z hlediska věcné legitimace účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, oprávněná podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit (srov. §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách), dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci, tedy všichni, jejichž práv a povinností se rozhodnutí o žalobě o neplatnosti dražby (již ze samotné své podstaty) týká (musí týkat), neboť musí být zajištěno, aby ‒ protože rozhodnutí o žalobě bude působit na jejich práva a povinnosti ‒ mohli za řízení v zájmu ochrany svých práv a oprávněných zájmů vykonávat ohledně žalobou napadené dražby svá procesní práva, popřípadě plnit své procesní povinnosti a přispět tak k dosažení účelu řízení (tj. rozhodnutí o žalobě v souladu s hmotným právem), a aby vůči všem, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, byla otázka její neplatnosti vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§159a odst. 1 a 4 o. s .ř.). Nepodala-li některá z těchto osob žalobu, musí všechny vystupovat na žalované straně a mají za řízení postavení tzv. nerozlučných společníků (§91 odst.2 o.s.ř.).
Srov. např. R 53/2006, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2008, sp. zn. 21 Cdo 599/2007, uveřejněného pod číslem 91/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2008“).
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu obstojí již na základě závěru, podle něhož se řízení o určení neplatnosti dražby neúčastnily všechny osoby, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, Nejvyšší soud se již nezabýval otázkou, zda žalobci svědčila věcná legitimace k podání žaloby.
Judikatura Nejvyššího soudu je (totiž) ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
K souladnosti závěru soudů nižších stupňů, podle něhož poučení žalobce o tom, že ve věci má či může být žalován další žalovaný (nebo další žalovaní), není součástí poučovací povinnosti soudu dle §5 o. s. ř., s ustálenou judikaturou, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99, uveřejněné pod číslem 37/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. I. ÚS 56/95.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3 o. s. ř, kdy Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu