ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.7.2022.1
KSPH 71 INS XY
74 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 7/2022-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Insolvenční a správcovské v. o. s. , se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 29314909, jako insolvenčního správce dlužníků K. E. a E. E., zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, Kaprova 40/12, PSČ 110 00, proti žalovanému Českému inkasnímu kapitálu, a. s. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupenému JUDr. Romanem Majerem, advokátem, se sídlem v Praze, Vyskočilova 1326/5, PSČ 140 00, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků K. E. , narozeného XY, a E. E. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2021, č. j. 74 ICm XY, 101 VSPH XY(KSPH 71 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 26. dubna 2021, č. j. 74 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil, že žalovaný (Český inkasní kapitál, a. s.) nemá za dlužníky E. E. a K. E. pohledávku ve výši 110 065,76 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníků (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku) a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek (bod III. výroku).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že se žaloba zamítá a že se žalovanému neukládá povinnost zaplacení soudního poplatku (první výrok); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
3. Odvolací soud vyšel z toho, že:
[1] Dne 27. srpna 2009 vystavila společnost F. G. (dále jen „společnost F“) směnku vlastní na řad Komerční banky, a. s., (dále jen „banka“) na částku 78 569 Kč se splatností 3. července 2012 (dále jen „směnka“). Na směnce byl připojen aval dlužnice (E. E.).
[2] Směnečným platebním rozkazem ze dne 20. srpna 2012, č. j. 23 Cm 240/2012-13, Městský soud v Praze uložil společnosti F a dlužnici zaplatit bance směnečný peníz ve výši 78 569,65 Kč s 6% úrokem z této částky od 4. července 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 261 Kč a náklady řízení ve výši 27 712 Kč. Právní moci nabyl směnečný platební rozkaz dne 20. srpna 2012, vykonatelnosti dne 11. září 2012.
[3] Usnesením ze dne 3. září 2019, č. j. KSPH 71 INS XY, insolvenční soud mimo jiné zjistil úpadek dlužníků, ustanovil žalobce (Insolvenční a správcovskou v. o. s.) insolvenčním správcem dlužníků a povolil dlužníkům oddlužení.
[4] Přihláškou pohledávky ze dne 16. října 2019 přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení dlužníků vykonatelnou pohledávku ve výši 110 065,76 Kč, jejímž titulem byla směnka. Jako přílohu připojil kopii směnky, jež neobsahovala indosament.
[5] Při přezkumném jednání konaném 28. listopadu 2019 popřel žalobce vykonatelnou pohledávku žalovaného co do pravosti z důvodu, že předmětná pohledávka nebyla předmětem postoupení souboru pohledávek na základě smlouvy uzavřené mezi žalovaným a bankou.
[6] V průběhu incidenčního sporu žalovaný doložil originál i kopii směnky, jež obsahovala na rubové straně indosament: „Za mě na řad Českému inkasnímu kapitálu a. s. IČ 27646751 se sídlem Václavské náměstí 808/66, 110 00 Praha 1“. Indosament byl podepsán R. M. s doložkou „R. M. v plné moci Komerční banka a. s.“.
4. Na tomto skutkovém základě nepovažoval odvolací soud za důvodnou námitku, že indosament není datován, že indosament byl podepsán neoprávněnou osobou, ani že rubopis byl na směnku připojen až v průběhu insolvenčního řízení. Datování rubopisu zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový (dále jen „směnečný zákon“), nevyžaduje. Směnka obsahuje indosament banky na žalovaného a podle §16 směnečného zákona o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem směnky, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, proto nebyl žalobce oprávněn vznést ani námitku nedostatku podpisu. Navíc podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 459/2005, může materiální vadu podpisu namítat pouze ten, za koho byl podpis učiněn. Časem připojení rubopisu pak rovněž nebylo nutné se zabývat, neboť pro rozsudek je podle §154 o. s. ř. rozhodující stav v době jeho vyhlášení a žalovaný v průběhu řízení předmětnou směnku soudu předložil i s rubopisem v jeho prospěch.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti oběma výrokům, podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek insolvenčního soudu se potvrzuje, popřípadě, aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
6. Žalovaný ve vyjádření uvádí, že se ztotožňuje se závěry, k nimž došel odvolací soud. Současně zdůrazňuje, že tvrzení, že na směnce rubopis nebyl v době přihlášení pohledávky, bylo žalobcem vzneseno až v průběhu incidenčního sporu, a tedy opožděně. Popěrným důvodem žalobce bylo (jen) tvrzení, že předmětnou pohledávku nedohledal v příloze postupní smlouvy.
7. Žalobce podal dovolání „proti celému“ rozsudku odvolacího soudu; dovolání tedy směřuje i proti druhému výroku (o nákladech řízení) a proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud změnil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o soudním poplatku. Potud Nejvyšší soud odmítl dovolání jako objektivně nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. vylučuje §238 odst. 1 písm. h/ a i/ o. s. ř.
K dovolání proti výroku ve věci samé (první výrok).
8. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k posouzení otázky, „zda byl žalovaný vlastníkem (majitelem) směnečné pohledávky v době zahájení insolvenčního řízení, resp. v době rozhodnutí o úpadku a zda pohledávku ve stanovené lhůtě přihlásila skutečně oprávněná osoba, kterou v otázce existence pohledávky stíhá i důkazní břemeno“.
9. Posouzení uvedených otázek však předchází (musí předcházet) úvaha, zda se soud může zabývat i důvody popření, které insolvenční správce neuplatnil již při přezkumném jednání, ale – jako v daném případě – až později, v průběhu incidenčního sporu. Právě na posouzení takových důvodů jsou založeny otázky předkládané k dovolacímu přezkumu.
10. Judikatura Nejvyššího soudu je přitom ustálena na následujících závěrech:
[1] Popření přihlášené pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí §41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí úkonu §42 odst. 4 o. s. ř. Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání do skončení přezkumného jednání; srov. §192 odst. 2 insolvenčního zákona a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 716/2012.
[2] Popírá-li vykonatelnou pohledávku, je insolvenční správce povinen v popěrném úkonu konkrétně uvést (vedle podstatných náležitostí popěrného úkonu) i skutečnosti, pro které pohledávku popřel (důvody popření).
[3] Důvody svého popření je při popření vykonatelné pohledávky insolvenční správce v mezích „určitého“ popěrného úkonu vázán.
[4] Úprava popření vykonatelné pohledávky ukládá insolvenčnímu správci, aby své popření uplatnil žalobou u soudu (§199 odst. 1 insolvenčního zákona) a současně jej omezuje co do rozsahu žalobních tvrzení (okruhu námitek), které může v řízení uplatnit (§199 odst. 3 insolvenčního zákona) – proti popřené vykonatelné pohledávce může v žalobě uplatnit pouze ty skutečnosti, pro které ji popřel.
[5] Neuvede-li žádné skutečnosti, pro které pohledávku popřel, nebude mít pro účely uplatnění popření žalobou u soudu k dispozici žádné skutečnosti, kterými by nárok na určení neexistence vykonatelné pohledávky mohl odůvodnit.
Srov. k bodům [1] až [5] např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 39/2016, uveřejněný pod číslem 39/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[6] Směnka na řad se (typicky) převádí předáním nabyvateli (§17 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech) za současného vyznačení rubopisu, indosamentu (§18 odst. 1 zákona o cenných papírech, čl. I §11 směnečného zákona) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1285/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020, sp. zn. 29 Cdo 2457/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 ICdo 76/2019].
[7] Směnku na řad smlouvou o postoupení pohledávky převést nelze. Srov. rozsudek ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1114/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 1, ročník 2006, pod číslem 10, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 2866/2010.
11. Z takto ustaveného judikatorního rámce plyne, že insolvenční soud se ve sporu o popření pravosti vykonatelné pohledávky mohl zabývat pouze včas uvedeným důvodem popření, tj. tím, že směnečná pohledávka nebyla předmětem postoupení podle smlouvy o postoupení pohledávek. K později uplatněným důvodům popření, které v tomto případě uplatnil dovolatel až v průběhu incidenčního sporu (a na nichž zakládá přípustnost tohoto dovolání), neměl (nemohl) přihlížet.
12. K důvodu, který insolvenční správce uplatnil včas (v rámci přezkumného jednání) lze pouze uvést, že z citované judikatury plyne, že směnečnou pohledávku založenou směnkou na řad, jež byla na jiného převedena indosamentem, nelze účinně popřít argumentem, že pohledávka nebyla předmětem smlouvy o postoupení pohledávek, neboť taková smlouva je pro převod směnečné pohledávky právně irelevantní.
13. Vzhledem k výše uvedenému tudíž v konečném důsledku jako souladný s judikaturou obstojí závěr, že žaloba na popření pravosti vykonatelné pohledávky nemůže, v mezích popření pohledávky dovolatelem, uspět.
14. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení žalovaného advokátem, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 18. ledna 2022) z částky 50 000 Kč podle §9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, která podle §7 bodu 5. této vyhlášky činí 3 100 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a s připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč jde o částku 4 114 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 11. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu