ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.609.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 609/2022-612
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný R. L., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 13 To 286/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 16 T 18/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 16 T 18/2020 , byl obviněný R. L. uznán vinným ze spáchání přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §240 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jeden a půl roku.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 13 To 286/2021 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 1. 2. 2022 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný nesouhlasí s tím, že by všechny vystavené faktury byly fiktivní. Poukázal na to, že odvolací soud, na rozdíl od soudu nalézacího, dospěl k závěru, podle kterého faktura vystavená společností M. P. byla řádně uvedena v kontrolním hlášení a obviněný vedle stálých spolupracovníků české národnosti z okresu Havlíčkův Brod využíval příležitostně i osoby ukrajinské národnosti. Pokud by byť jediná z faktur vystavených panem M. za společnost R. odpovídala uskutečněnému plnění, poklesla by výše škody pod 100.000 Kč a jednání obviněného by nebylo trestným činem. To samé platí u faktury vystavené společností M. P. Obviněný neměl povědomí o tom, že pan J. M. při své podnikatelské činnosti zneužil údajů firmy R. Bylo pro něho podstatné, že pracovníci ukrajinské národnosti opatření firmou pana M. obstarali sjednané práce a rozsah prací odpovídal fakturám vystaveným panem M. na firmu R. Obviněný byl přesvědčen, že odpočet DPH u faktur společnosti R., uplatnil oprávněně. Stejně tak není neoprávněná faktura společnosti M. P. Podle názoru obviněného je zcela běžné, že firmy vlastněné občany zemí EU z východní Evropy využívají na práce Ukrajince a jiné pracovníky ze zemí mimo EU z důvodu nižších nákladů na mzdy proti tuzemským zaměstnancům. Faktura vystavená společností M. P., odpovídá počtu a době práce opatřených osob ukrajinské národnosti a obviněný tuto fakturu zcela oprávněně uplatnil ve svém přiznání k dani z přidané hodnoty. Za zcela spekulativní a ničím nepodložený považuje obviněný závěr odvolacího soudu, že si opatřil osoby ukrajinské národnosti na brigádní práce a byl tedy zaměstnavatelem těchto osob.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 2. 2022, č. j. 13 To 286/2021-586, a věc se vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že odvolací soud neučinil žádné skutkové zjištění o tom, že by společnosti R. nebo M. P. pro obviněného zajišťovaly provedení prací osobami ukrajinské národnosti a tyto služby oprávněně fakturovaly. Odvolací soud pouze, a to do určité míry hypoteticky, připustil, že obviněný mohl příležitostně zaměstnávat brigádníky ukrajinské národnosti. Svědci, kteří pro obviněného na předmětných akcích skutečně pracovali, přítomnost nějakých osob ukrajinské národnosti odmítli. Především pak odvolací soud odmítl, že obstarání ukrajinských pracovníků by souviselo s obchodním vztahem mezi obviněným a společnostmi, které byli plátci DPH. Situaci odvolací soud vyhodnotil tak, že obviněný mohl příležitostně zaměstnávat na nekvalifikované práce ukrajinské brigádníky, které za provedenou práci v hotovosti vyplácet, přičemž faktury zanesené do účetnictví měly pouze vytvořit představu, že jde o obchodní vztah se společnostmi, které jsou samy plátci DPH. Podle státního zástupce platby „na ruku“ vyplácené osobám zaměstnávaným zřejmě bez uzavření jakéhokoli řádného pracovněprávního vztahu by patrně bylo nutno zohlednit při stanovení daňové povinnosti k dani z příjmu fyzických osob, jejíž zkrácení však dovolateli přičítáno není. Z hlediska stanovení rozsahu daňového úniku u DPH jsou takovéto výdaje irelevantní. Stání zástupce dále uvedl, že pochybnosti vzbuzuje posouzení skutku jako dokonaného trestného činu podle §240 odst. 1 trestního zákoníku, když přímo z tzv. skutkové věty vyplývá, že nadměrný odpočet ve výši 49.784 Kč vyplacen nebyl. V tomto směru však dovolání žádné námitky neobsahuje a s ohledem na omezený rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu se touto otázkou nelze v dovolacím řízení zabývat.
6. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný R. L. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Obviněný podal mimořádný opravný prostředek po účinnosti novely trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb. K deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný nicméně uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku. Obviněným užitá formulace však odpovídá důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Jelikož veškeré dovolací výhrady směřují do oblasti skutkových zjištění, je třeba vyjít z toho, že obviněný hodlal uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
12. Dovolací námitky obviněného jsou toliko opakováním obhajoby uplatňované již v předchozích stadiích trestního řízení. Stejné výhrady obviněný uplatnil v řízení před nalézacím soudem i v řádném opravném prostředku. Oba soudy se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádaly. Napadená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ani Okresního soudu v Havlíčkově Brodě netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané a proč nevyhověl návrhům na doplnění dokazování. Odvolací soud po doplnění dokazování a provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
13. Obhajoba obviněného byla bezpečně vyvrácena řadou v řízení provedených důkazů, zejména svědeckými výpověďmi a listinnými důkazy, za kterých vyplynulo, že faktury, které obviněný zahrnul do daňového přiznání, byly fiktivní. Pokud jde o společnost R., jednatel společnosti předmětné faktury nevystavil, ani je nikdy neviděl. S obviněným společnost nespolupracovala, nikdy nepracovali v zahraničí, ani na Slovensku. Tvrzení obviněného, že za společnost jednal jistý pan J. M., soudy neuvěřily především z důvodu rozporuplnosti, přičemž důvody podrobně rozvedly v napadených rozhodnutích. K faktuře vystavené společností M. P., bylo zjištěno, že byla skutečně uvedena v kontrolním hlášení této společnosti za zdaňovací období září 2018. Zároveň však z veřejného rejstříku vyplynulo, že R. H. byl jako společník a člen statutárního orgánu zapsán u celé řady dalších společností, které nepředkládaly účetní závěrky a neplnily své zákonné povinnosti. Především pak podle svědeckých výpovědí pracovníků, kteří s obviněným v uvedeném období spolupracovali na akcích zahrnutých v předmětných fakturách, byla pracovní skupina tvořena českými pracovníky, kdy všichni mluvili česky, v mnoha případech se vzájemně znali, případně spolu opakovaně na různých akcích pracovali. Tito svědci si nejsou vědomi toho, že by pro obviněného pracovali i Ukrajinci či pracovníci jiné národnosti. Nikdo z nich nezná společnosti R. či M. P., ani jména R. H. a J. M. Ze stavebního deníku k akci Z. l. v XY vyplývá, že se jí pracovně neúčastnil žádný ukrajinský pracovník, střídali se zde pánové L., K., N., Ž. a obviněný. S tím koresponduje i vyjádření svědka F., zástupce firmy D., který si u obviněného objednal práci pro zhruba tři až čtyři pracovníky. Tento svědek rovněž vyloučil tvrzení obviněného o pokynu, podle kterého neměl do stavebního deníku uvádět ukrajinské pracovníky. Pokud odvolací soud v obecné rovině připustil, že pro obviněného mohli příležitostně pracovat rovněž ukrajinští brigádníci, reagoval především na tvrzení obviněného, podle kterého takovým pracovníkům vyplácel obviněný peníze na ruku. Nejednalo se ovšem o závěr vztahující se k zakázkám souvisejícím s nyní projednávanou věcí, neboť taková eventualita byla popsaným dokazování vyvrácena. Lze se tak postavit za soudy zjištěný skutkový stav, kdy obviněný záměrně zařadil do účetnictví faktury, které měly vyvolat umělou představu o provedení reálného plnění obchodním partnerem, který je plátcem DPH, a to v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty ve výši 103.398 Kč a získat neoprávněně ze státního rozpočtu nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 49.784 Kč.
14. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu