ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.964.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 964/2022-817
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. listopadu 2022 o dovolání, které podal obviněný P. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 11 To 176/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 116/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 3 T 116/2017 , byl obviněný P. Š. uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §143 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 11 To 176/2022 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 6. 2022 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. K dovolacímu důvodu podle §265b písm. g) trestního řádu uvedl, že příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem vůbec nebyla dána, neboť i kdyby zařízení bylo osazeno originálním sklem, k následku by došlo stejně. Znalec z oboru sklo totiž nevyloučil, že by při použití originálního skla mohlo dojít k průhybu cca dva centimetry a znalec z oboru zdravotnictví ve své výpovědi uvedl, že i při dvoucentimetrovém prohybu by poškozený za shodného postoje utrpěl fatální zranění. Dále namítl, že v dosavadním řízení nebyly provedeny jím navrhované podstatné důkazy. Nalézací soud neprovedl především základní potřebný důkaz o odolnosti originálního japonského skla. Současně se nepodařilo zjistit, jaké otáčky byly před nehodou na stroji nastaveny. Navíc hodnocení bezpečnostních parametrů originálního skla spočívá v podstatě na zprávě výrobce, kterou nelze žádným způsobem dobře prověřit. Přitom je vcelku všeobecně známé, že výrobci v krizových případech, jako je tento, spíše kvalitu svých výrobků nadhodnocují. V každém případě se nelze při hodnocení kvality originálního skla spolehnout na „manuály“ výrobce. Obviněný rovněž nesouhlasí se závěry znalce Ing. Milana Vícha CSc., jenž není znalcem v oboru polykarbonát a vlastnosti polykarbonátu si jen nastudoval. Ve všech těchto otázkách proto měl soud postupovat podle zásady in dubio pro reo . Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu obviněný namítl, že zachoval potřebnou míru opatrnosti a nepředvídal způsobení poruchy. Navíc sklář B. se choval tak, jakoby vyměněné neoriginální sklo bylo zcela vhodné pro daný obráběcí stroj, zakázku neodmítl a neupozornil obviněného, že takovéto sklo k danému stroji není vhodné. U obviněného tak nevznikly žádné pochybnosti o tom, že by z instalace neoriginálního skla hrozila škoda, neboť jinak by zajistil výměnu neoriginálního skla za originální.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022 sp. zn. 11 To 176/2022 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 3. 2022 sp. zn. 3 T 116/2017 podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil a věc podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby podle §265m odst. 1 trestního řádu ve věci sám rozhodl rozsudkem tak, že obviněného v celém rozsahu obžaloby zprostí.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání má za to, že soudy v souladu s pokynem Ústavního soudu z nálezu ze dne 4. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 362/19 po doplnění dokazování vyloučily veškeré pochybnosti a vypořádaly se plně s námitkami dovolatele. Soudy se neprovinily proti zásadě in dubio pro reo , pokud uvěřily kvalitě původní originální výplně předmětného průhledu. Podle obsahu spisu se jednalo o japonskou společnost, která projevila značný zájem nehodu prošetřit a na osazení předmětného průhledu používala systém z technického hlediska zcela nejodolnější. Pokud by měla být za daného stavu vzbuzena pochybnost o odolnosti předmětného originálního „skla“, musela by být založena nikoliv jen na obecném tvrzení, že výrobci o kvalitě svých výrobků přehánějí, ale na konkrétních okolnostech. V dovolání se jedná o opakování námitek, uplatněných obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly. Za zjevně neopodstatněnou považuje státní zástupce i námitku, kterou dovolatel brojí proti zamítnutí provedení faktické zkoušky odolnosti originálního skla, a to z důvodů rozvedených soudy, které v tomto směru zjevně důvěřují renomovanému japonskému výrobci, resp. dodavateli.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný P. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
11. Je třeba předeslat, že Nejvyšší soud již dříve usnesením ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 3 Tdo 931/2018, podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 11 To 105/2018, a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 3 T 116/2017. Uvedená rozhodnutí ovšem zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 362/19. Věc se tak vrátila k novému projednání a rozhodnutí, kdy nalézací soud významně doplnil dokazování. Nynějším dovoláním napadená rozhodnutí Krajského soudu v Praze ani Okresního soudu v Kolíně již netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
12. Dovolací námitky obviněného jsou opakováním obhajoby uplatňované od počátku trestního stíhání. Stejné výhrady obviněný uplatnil již v řízení před nalézacím soudem i v řádném opravném prostředku. Oba soudy se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádaly, na odůvodnění jejich rozhodnutí lze proto v podrobnostech odkázat.
13. Nelze přisvědčit tvrzení obviněného, podle kterého by ke stejnému fatálnímu následku došlo i v případě, že by zařízení bylo osazeno originálním sklem. Smrtelný pracovní úraz poškozenému způsobil ocelový ochranný kryt dveří obráběcího centra mající tvar mříže v oblasti pravého pozorovacího okna, na které byl poškozený přitisknutý čelem v okamžiku, kdy došlo k uvolnění obrobku při obrábění, k poškození sklíčidla a k nárazu uvolněného předmětu do okénka dveří. Bylo proraženo pozorovací okénko, ochranný perforovaný ocelový kryt se prohnul přibližně o 60 mm a došlo k rozlomení vnější 5 mm silné akrylátové desky. Jelikož nebylo ani znaleckým zkoumáním možné přesně určit, jaký předmět do pozorovacího okna udeřil, vycházel nalézací soud zcela správně z verze pro obviněného nejpříznivější, tedy že do okna jedním směrem ve stejný časový okamžik vylétly obrobek i ulomená čelist sklíčidla.
14. Pokud jde o otázku, jakou energií předmět či předměty na okno působily, bylo zjištěno, že v době nehody bylo na zařízení nastaveno 1 200 otáček za minutu. Nejde jen o vlastní odhad J. M., jak tvrdí obviněný. Jedná se rovněž o maximální dovolené otáčky sklíčidla, a především podle operační historie stroje dodané zástupcem výrobce stroje byly na stroji nastaveny právě tyto otáčky, přičemž obsluha stroje tento údaj nemohla změnit. Tento závěr je i v souladu se stanoviskem výrobce stroje z roku 2016, který také uvedl, že v době nehody činila rotační rychlost vřetene podle programu 1 200 otáček za minutu. Podle závěru znaleckého posudku Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích při daných otáčkách mohl obrobek na okno působit maximální energií 5 110,21 J a čelist sklíčidla energií 1 333,995 J. Na okno tak mohla působit maximálně energie o výši 6 444,2 J.
15. Ze znaleckého posudku Ing. Milana Vícha, CSc., znalce v oboru sklo, vyplynulo, že kryt obráběcího centra u předních dveří tvořila akrylátová litá deska cca 5 mm, perforovaná ocelová mřížka, nárazuvzdorné okno a deska rámu okna. Pozorovací okno má splňovat požadavky technické normy ČSN EN ISO 23125. Výrobce obráběcího stroje předepsal, že nárazuvzdorné okno se má skládat z 5 mm tvrzeného skla, 6 mm vzduchové mezery a 15 mm polykarbonátu s PET vrstvou. Výrobce tedy užíval a doporučoval více jak dvakrát silnější vrstvu polykarbonátu, než vyžaduje technická norma. Podle normy ČSN 23125 a certifikátu výrobce je originální okno schopno zadržet energii 8 000 J. Jedná se o nejvyšší možnou třídu ochrany průzoru. Obviněný nechal vyměnit originální sklo za vrstvené bezpečnostní sklo se specifikací Connex 25,8 mm složené ze dvou tabulí netvrzeného skla o tloušťce 15 mm a 10 mm (orientována dovnitř) spojených PVB fólií o tloušťce 0,76 mm. Jedná se o sklo určené pro použití ve stavebnictví na zasklívání, které bylo absolutně nevhodné pro daný typ obráběcího centra. Podle normy ČSN EN 356 musí vrstvená skla vydržet energii nárazu 300 až 350 J podle typu úderu. Originální nárazuvzdorné okno ale vydrží náraz energie až 8 000 J, což je asi 27 × větší schopnost absorbovat energii. Znalec odhadl, že na neoriginální sklo mohla při nehodě působit energie přibližně 1 000 J, při vůli dveří několik milimetrů mohla být energie o něco vyšší. Při působení energie 6 500 J na neoriginální sklo by podle něho vypadalo jinak, došlo by k většímu rozbití, většímu prohnutí mřížky, která by případně předmět nebyla schopna ani zachytit. Vůbec nelze uvažovat o energii 32 000 J, jelikož by došlo k totální destrukci neoriginálního skla a pravděpodobně vystřelení předmětu oknem ven. Kdyby došlo k nárazu do originálního okna energií 6 500 J, pak by se tvrzené sklo rozbilo na malé kousky, střepy by byly odmrštěny dovnitř, a polykarbonátová deska by to udržela. Prohnutí ocelové mřížky by v takovém případě odhadl na 1 mm. Podle názoru dalšího znalce z oboru skla, Ing. Vladimíra Číhala, by při použití originálního nárazuvzdorného okna a maximální energii nárazu 6 500 J k prohnutí ocelové mřížky nedošlo. Závěry znalce Ing. Milana Vícha, CSc. podporuje i výpověď svědka P. S., pracovníka prodejce obráběcího centra, podle kterého se případy, kdy uvnitř centra vyletí nějaký nástroj či obrobek, stávají běžně. Když je tam bezpečnostní sklo, k ničemu nedojde. Praxe je taková, že když dojde k úderu velkého tělesa o velmi velké energii, celá vrata se utrhnou z kolejnic, než že by došlo k deformaci mřížky. Energie se roznese po obvodu skla do dveří. Nikdy neviděl případ, kdy by došlo k vypoulení ocelové mřížky. Svědek S. pak nepotvrdil ani vyjádření obviněného, podle kterého japonský zástupce výrobce hovořil o podobném případu, kdy došlo k prohnutí mřížky o 2 cm. Před svědkem o podobném případu nehovořil.
16. Na tomto základě dospěly soudy k odůvodněnému skutkovému závěru, podle kterého by v případě osazení obráběcího zařízení nárazuvzdorným oknem v souladu s požadavky předepsanými výrobcem nedošlo k obdobnému fatálnímu následku. K prohnutí ocelové mřížky by nedošlo buď vůbec, anebo nanejvýš okolo 1 mm. Takové minimální prohnutí by poškozeného mohlo zranit, ovšem nikoliv smrtelně.
17. Nejvyšší soud nesdílí ani názor obviněného, že soudy nedůvodně zamítly jeho návrh na doplnění dokazování ohledně odolnosti originálního japonského skla. Obviněný svoji výhradu odůvodnil tím, že hodnocení bezpečnostních parametrů originálního skla spočívá v podstatě na zprávě výrobce, kterou nelze žádným způsobem dobře prověřit. Podle obviněného je všeobecně známé, že výrobci kvalitu svých výrobků nadhodnocují. Takto obecně formulovaná výhrada obviněného ovšem není způsobilá zpochybnit skutkové závěry, které jsou opřené o konkrétní zjištění znalců a korespondují s technickými normami, listinnými důkazy i s výpovědí svědků. Nemůže proto vzbudit důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 trestního řádu. Otázka odolnosti originálního skla již byla v řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřena, a proto nalézací soud návrh obhajoby na doplnění dokazování pokusem ( podle vyjádření odborníků prakticky neproveditelným), spočívajícím ve střelbě do originálního skla za účasti Vojenského technického ústavu důvodně zamítl jako nadbytečný. Nejde proto o případ tzv. opomenutého důkazu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněný pod č. 26/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu).
18. Lze proto uzavřít, že při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu soudy rozhodně nevybočily ze zákonného rámce. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu, proto není případný poukaz obviněné na pravidlo in dubio pro reo .
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Obviněný v této souvislosti namítl absenci naplnění subjektivní stránky trestného činu a neexistenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a nastalým následkem. Přestože se jedná o výhrady formulované jako hmotněprávní, ve skutečnosti deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu neodpovídají. Obviněný totiž své námitky opřel výhradně o vlastní verzi skutkového stavu věci, která neodpovídá skutkovým zjištěním soudů. Je pravdou, že na vznik následku spolupůsobilo vedle jednání obviněného také chování poškozeného a přispěla k němu i vada materiálu sklíčidla. Tyto okolnosti nicméně nevedly k přerušení příčinné souvislost mezi jednáním obviněného a následkem, protože jednání obviněného zůstalo takovou skutečností, bez níž by k tragickému následku nebylo došlo (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 37/1975 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr.). Pokud by totiž obviněný nechal obráběcí zařízení osadit odpovídajícím bezpečnostním sklem, které by odpovídalo technickým normám a požadavkům výrobce, ke smrtelnému zranění poškozeného by nedošlo, ani pokud by pracoval s hlavou opřenou o pozorovací okno zařízení. Originální nárazuvzdorné okno s polykarbonátem by náraz do sebe absorbovalo a tím by splnilo svůj účel, ke kterému je testováno a konstruováno a k prohnutí mřížky a tím i poranění poškozeného by nedošlo vůbec či v minimální míře. Příčinná souvislost mezi jednáním a následkem proto zůstala zachována.
21. Nedůvodná je i námitka týkající se zavinění ve formě nevědomé nedbalosti a zachování potřebné míry opatrnosti. Jak vyplývá ze skutkové věty a odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, nebylo z hlediska objektivního kritéria posuzování náležité míry opatrnosti obviněnému vytýkáno porušení konkrétních právních či bezpečnostních předpisů, nýbrž nedodržení takové opatrnosti, jaká by byla přiměřená konkrétním okolnostem a situaci, ve které se obviněný nacházel. V těchto situacích se zpravidla vychází jen z obecně uznávaných zásad, jejichž akceptování lze požadovat od rozumného člověka. Podle výsledků dokazování byl obviněný na pozici vedoucího výroby, on rozhodl o výměně poškozeného pozorovacího skla obráběcího centra a sám výměnu zařizoval. Byl dobře obeznámen s charakterem činnosti, ke které dochází uvnitř obráběcího centra, a s rizikem, kterému je obsluha zařízení u pozorovacího okénka v případě poruchy vystavena. K dispozici měl rovněž manuál k zařízení, z něhož bylo možno zjistit, jaké speciální okno je do obráběcího centra potřeba. Přímo na štítku obráběcího centra byl uveden výrobce oken i kontakt na autorizovaný servis. Každému rozumnému člověku v obdobné situaci přitom muselo být zřejmé, že výměnu skla nemůže bez dalšího nechat provést v obyčejném sklenářství. K tomu je třeba poznamenat, že obviněný při výměně skla nejprve kontaktoval autorizovaný servis, kde se dozvěděl cenu předmětného skla a termín dodání. V návaznosti na to si od běžného sklenáře, aniž by řešil jeho kvalifikaci, nechal dodat sklo za zlomek ceny originálního skla a neřešil přitom bezpečnostní parametry dodaného skla ani si ke sklu nenechal předložit prohlášení o shodě. Výměnu skla pak dokonce žádným způsobem neřešil ani v rámci následného opakovaného servisu obráběcího centra autorizovanou společností. Z objektivního i subjektivního hlediska posouzení potřebné míry opatrnosti proto obviněný přinejmenším vědět měl a mohl, že svým neadekvátním jednáním může způsobit následek uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku. Právní kvalifikace podle §143 odst. 1 trestního zákoníku je proto plně přiléhavá.
22. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 9. listopadu 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu