ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.992.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 992/2022-3495
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. listopadu 2022 o dovolání, které podal obviněný P. K., nar. XY, bytem XY, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 3 To 6/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 40/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. 11 T 40/2021 bylo rozhodnuto pod bodem A., že podle §45 odst. 1 trestního zákoníku se ruší výrok o vině o pokračujícím zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b), d) trestního zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 8. 2015 č. j. 1 T 72/2014-863, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2015, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, včetně výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Frýdek - Místek sp. zn. 6 T 132/2013 ze dne 21. 9. 2015, který nabyl právní moci týmž dnem, jímž byl v rámci souhrnného trestu zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 8. 2015 č. j. 1 T 72/2014-863, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2015. Pod bodem B. tohoto rozsudku byl obviněný P. K. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 trestního zákoníku (v bodech x a I), dvojnásobným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle §21 trestního zákoníku (v bodech II a III), trojnásobným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. l trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015 (v bodech x, I, II a III), trojnásobným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), b), c), d), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle §21 trestního zákoníku (v bodech x, I, II a III). Za to a za a sbíhající se trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Frýdek - Místek č. j. 6 T 132/2013-766 ze dne 21. 9. 2015, který nabyl právní moci týmž dnem, jímž mu byl ukládán souhrnný trest za tento trestný čin, a za sbíhající se zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 27. 8. 2013, č. j. 102 T 149/2012-744, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 5 To 356/2013, který nabyl právní moci dne 13. 1. 2013, který byl v rámci souhrnného trestu za tyto trestné činy, a za zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1, odst. 2 písm. b, c), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b, d) trestního zákoníku zrušen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 8. 2015, č. j. 1 T 72/2014-863, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2015, byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 4 trestního zákoníku, §43 odst. 2, §45 odst. 1 trestního zákoníku k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Frýdek - Místek č. j. 6 T 132/2013-766 ze dne 21. 9. 2015, který nabyl právní moci týmž dnem, jímž mu byl ukládán souhrnný trest při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 27. 8. 2013, č. j. 102 T 149 /2012-744, který nabyl právní moci dne 13. 1. 2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 356/2013, který byl následně v rámci souhrnného trestu zrušen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 8. 2015, č. j. 1 T 72/2014 863, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to peněžitých prostředků ve výši 55 273,98 Kč uložených na účtu č. XY. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to notebooku zn. ASUS K50IE bez servisního čísla, dodatečné číslo XY, s diskem Seagate 320GB SD/N: 6VE2D48B, flash karty Verbatim 8 GB S/N A08G0107038480STL, disku HD Seagate 500 GB S/N: NA5QJP3Y, finanční hotovosti ve výši 64 000 Kč zajištěné při domovní prohlídce. Podle §71 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finančních prostředků ve výši 116 382,23 Kč zajištěných jako náhradní hodnota a nacházejících se na bankovním účtu č. XY. Podle §228 odstavec 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit mnohým poškozeným náhradu škody.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 3 To 6/2022 , jímž výrokem 1. podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 písm. a), odst. 4 trestního řádu pak rozhodl tak, že obviněného I. jednak za trestnou činnost uvedenou pod bodem ad. x a I. napadeného rozsudku a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 trestního zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Frýdek – Místek ze dne 21. 9. 2015, č. j. 6 T 132/2013-766, který nabyl právní moci týmž dnem a za sbíhající se zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 27. 8. 2013, č. j. 102 T 149/2012-744, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 5 To 356/2013, který nabyl právní moci dne 13. 1. 2013, odsoudil podle §209 odst. 4 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 a §45 odst. 1 trestního zákoníku k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Frýdek – Místek ze dne 21. 9. 2015, č. j. 6 T 132/2013-766 a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 27. 8. 2013, č. j. 102 T 149/2012-744, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 356/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. A dále II. za trestnou činnost uvedenou pod body ad. II. a III. napadeného rozsudku a za sbíhající se zločin podplácení dle §332 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku ve formě účastenství dle §24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a zločin podplácení dle §332 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2018, č. j. 5 T 93/2018-1178 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č. j. 8 To 419/2018-1226 obviněného podle §209 odst. 4 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku byl obviněnému uložen souhrnný trest propadnutí věci, a to externího disku WD Elements černé barvy, označen S/NWX21A973DXR4 včetně kabelu, útržek papíru se jménem P. K. a dalšími údaji. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byly současně zrušeny výroky o trestech z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2018, č. j. 5 T 93/2018-1178 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č. j. 8 To 419/2018-1226, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výrokem 2. tohoto rozsudku bylo odvolání obviněného zamítnuto. Výrokem 3. tohoto rozsudku bylo konstatováno, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , ve kterém brojil proti bodu 2. napadeného rozsudku, kterým bylo jeho odvolání zamítnuto, a proti bodu 3., kterým zůstal jinak rozsudek nalézacího soudu nezměněn, přičemž dovoláním napadl pouze část, která se týká trestu propadnutí věci Disku 2 - disku HD Seagate 500 GB S/N: NA5QJP3Y uloženého u M. J. (SKPV, odbor analytiky a kybernetické kriminality, oddělení kybernetické kriminality, XY, XY). Ve svém dovolání obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i) a m) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obviněny ́ namítl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci disku HD Seagate 500. K tomu se odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 8 Tdo 970/2021, ve kterém se ten zabýval podmínkami uložení trestu propadnutí věci a konstatoval, že je-li ukládán tento druh trestu u více věcí (byť stejného druhu), je třeba vždy u každé jednotlivé věci zkoumat, zda jsou splněny zákonné podmínky. Rovněž odkázal na Ústavní soud, který se opakovaně vyjadřuje k hledisku přiměřenosti uloženého trestu vzhledem k ochraně soukromého života (viz TZ 148/2019). Obviněny ́ nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že trest propadnutí disku HD Seagate 500 je zákonný a že byly splněny podmínky pro jeho uložení. Uvedl, že v průběhu let používal mnoho technických zařízení, počítačů a také programy na nich umístěné průběžně mazal. K protokolu ze dne 23. 2. 2022 o ohledání dat na Disku 1, na který se odvolací soud odkázal a ze kterého dovodil, že bitcoiny obviněny ́ net ěžil, obviněný uvedl, že tento protokol se týkal pouze ohledání software na Disku 1, z čehož odvolací soud nesprávně usoudil, že obviněny ́ net ěžil žádné bitcoiny na žádných jiných zařízeních včetně bitcoinů na disku HD Seagate 500. Informace, že se znalci nepodařilo na Disku 1 nalézt programy pro těžbu bitcoinů, nemá žádnou spojitost s diskem HD Seagate 500, neboť znalec data na disku HD Seagate 500 neohledával. Ze znaleckého posudku RNDr. Vlastimila Klímy vyplývá, že disk HD Seagate 500 nešlo připojit, neměl žádný souborový systém, na binární úrovni byl zaplněn znaky a nebylo možné z něj získat žádná smysluplná data, a to ani po rekonstrukci smazaných souborů. Z dokazování navíc jednoznačně vyplynulo, že disk HD Seagate 500 nesloužil k žádné trestné činnosti ani nebyl použit jako nástroj trestné činnosti. Disk HD Seagate 500 nemohl být ani bezprostředním výnosem trestné činnosti, tudíž informace o tom, že na tomto disku jsou bitcoinové peněženky s bitcoiny, které byly výhradně pořízeny za peníze získané trestnou činností, nemá oporu v provedeném dokazování. Dále obviněný namítl, že soudy podle §70 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku měly zjišťovat, zda hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná. Žádný ze soudů se však tímto nezabýval. Navíc pokud by se jednalo o bitcoiny na disku HD Seagate 500, jak se domníval soud druhého stupně, potom je jejich stávající hodnota oproti datu jejich pořízení násobně vyšší. Skutečnost, že obviněny ́ cht ěl disk HD Seagate 500 získat, nelze zaměňovat se splněním zákonných podmínek pro vyslovení trestu propadnutí věci, jak učinily oba soudy. Obviněný dodal, že v rámci trestní věci skončené rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2018, č. j. 5 T 93/2018-1178 také nebyl obsah disku HD Seagate 500 zkoumán a nebyl vysloven trest jeho propadnutí. Oba soudy v rámci posuzované věci vytvořily domněnku jednak o obsahu disku HD Seagate 500 a bez jakékoliv opory v soudním spisu i domněnku o splnění zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí disku HD Seagate 500. Dle popsané judikatury Nejvyššího soudu je třeba zkoumat zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci u každé věci odděleně, což se v tomto případě podle obviněného nestalo. Oba soudy tak postupovaly v rozporu se zásadami trestního řízení, neboť v rámci trestního procesu je třeba postavit na jisto splnění zákonných podmínek a v případě jakýchkoliv pochybností postupovat ve prospěch obviněného. V závěru svého dovolání obviněný také požádal, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost trestu propadnutí věci - disku HD Seagate 500. Realizací trestu propadnutí věci disku HD Seagate 500 by totiž byla nenapravitelně zničena data na tomto disku a obviněnému by vznikla nenahraditelná újma a škoda.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 3 To 6/2022-3423 ze dne 11. 5. 2022 v části týkající se zamítnutí odvolání obviněného (bod. 2. a 3.) - týkající se trestu propadnutí disku HD Seagate 500 GB S/N: NA5QJP3Y uloženého u M. J. (SKPV, odbor analytiky a kybernetické kriminality, oddělení kybernetické kriminality, XY, XY) a zároveň, aby uložil tomuto soudu věc projednat a rozhodnout případně i zrušil rozsudek Městského soudu v Brně, č.j. 11 T 40/221-3330 ze dne 26. 11. 2021 v části týkající se trestu propadnutí věci disku HD Seagate 500 GB S/N: NA5QJP3Y uloženého u M. J. (SKPV, odbor analytiky a kybernetické kriminality, oddělení kybernetické kriminality, XY, XY), nebo alternativně aby sám Nejvyšší soud České republiky rozhodl tak, že změní rozsudek Krajského soudu v Brně, č.j. 3 To 6/2022-3423 ze dne 11. 5. 2022 v části týkající se zamítnutí odvolání obviněného (bod. 2. a 3.) - týkající se trestu propadnutí disku HD Seagate 500 GB S/N: NA5QJP3Y uloženého u M. J. (SKPV, odbor analytiky a kybernetické kriminality, oddělení kybernetické kriminality, XY, XY) a to tak, že k dovolání obviněného zruší trest propadnutí věci – tohoto disku HD Seagate 500 GB S/N: NA5QJP3Y, který je u M. J. (SKPV, odbor analytiky a kybernetické kriminality, oddělení kybernetické kriminality, XY, XY) uloženého rozsudkem Městského soudu v Brně, č.j.: 11 T 40/221-3330 ze dne 26. 11. 2021. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odložil vykonatelnost trestu propadnutí věci - Disku 2 - HD Seagate 500 GB S/N: NA5QJP3Y uloženého u M. J. (SKPV, odbor analytiky a kybernetické kriminality, oddělení kybernetické kriminality, XY, XY).
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Ke dni rozhodování Nejvyššího soudu o podaném dovolání obviněného však dovolacímu soudu nebylo zasláno vyjádření nejvyššího státního zástupce, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný P. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i) a m) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Z hlediska posouzení dovolání a rozhodnutí o něm je významné, že novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů. Konkrétně byl do §265b odst. 1 trestního řádu zakomponován nový dovolací důvod označený písmenem g ), který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně došlo k přečíslování zbylých dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání výslovně zmiňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i) a m) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Změnu trestního řádu je třeba reflektovat i v rámci rozhodování o podaném dovolání, přičemž při klasifikaci jeho námitek pod uplatněné dovolací důvody, stejně jako při hodnocení důvodnosti dovolání a posouzení skutečnosti, zda se uplatněné námitky s vytýkanými dovolacími důvody rozcházejí či nikoli, musí být v rámci dovolacího řízení vycházeno z trestního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2022. Nově tedy důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h ) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně ani Městského soudu v Brně netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Rovněž je třeba zdůraznit, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu obviněný v podstatě s ohledem na níže uvedené uplatnil bez konkrétní bližší argumentace a nadbytečně.
Nejvyšší soud dále k dovolaní obviněného uvádí, že jej obviněný směřuje výlučně proti té části soudních rozhodnutí, kterou byl uložen trest propadnutí věci - disku HD Seagate 500 (v dovolání obviněným označován jako Disk 2). Obviněný namítl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení tohoto trestu a že v rozsudku soudu prvního stupně není uvedeno, „jaká konkrétní věc podle jakého konkrétního ustanovení trestního zákoníku je obviněnému uložena jako trest propadnutí věci“. Námitky obviněného lze považovat za relevantně uplatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m ) trestního řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. i ) trestního řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i ) trestního řádu je dán v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod je speciálním dovolacím důvodem sloužícím mj. k nápravě vad spočívajících v nerespektování hmotněprávních podmínek pro ukládání jednotlivých druhů trestu. K podmínkám pro uložení trestu propadnutí věci je třeba uvést, že jeho účelem je odejmout pachateli věc, která by mohla sloužit k dalšímu páchání trestných činů, popř. mu odejmout prospěch ze spáchání trestného činu. Podle §70 odst. 1 trestního zákoníku soud uloží trest propadnutí věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku soud může uložit trest propadnutí věci, která je nástrojem trestné činnosti. Podle §70 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, který ovšem v předmětné trestní věci soudy neaplikovaly, může soud uložit trest propadnutí věci, která je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná.
Nalézací soud v rámci výroku o trestu propadnutí věci sice paušálně citoval ustanovení §70 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, přičemž nespecifikoval, podle které konkrétní části tohoto ustanovení propadnutí jednotlivých věcí ukládá, tato formální vada však nemůže být bez dalšího důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí, resp. napadeného výroku. K důvodům uložení trestu propadnutí věci nalézací soud v bodě 100. odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že prostřednictvím hardware zajištěného při domovní prohlídce (včetně disku HD Seagate 500) obviněný páchal trestnou činnost. Také konstatoval závěry znaleckého posudku, podle kterých disk HD Seagate 500 nešlo připojit, neměl žádný souborový systém, na binární úrovni byl naplněn znaky a nebylo možné z něj získat žádná smysluplná data. Rovněž citoval výpověď obviněného, podle které obviněný notebook používal k páchání trestné činnosti popsané ve skutkových větách, že jsou v něm uloženy všechny provedené transakce a taktéž bitcoinové peněženky, jelikož část trestnou činností získaných peněz měnil na Bitcoiny. Nalézací soud pak z této výpovědi dovodil, že na technických prostředcích vydaných obviněným v trestním řízení jsou uloženy „transformované nefinanční prostředky“, které obviněný získal trestnou činností, což odůvodňuje rozhodnutí soudu o jejich zabrání. Na podporu tohoto závěru nalézací soud poukázal na jednání obviněného, které vedlo k jeho pravomocnému odsouzení v trestní věci Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 93/2018.
V uvedené trestní věci byl obviněný rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2018 sp. zn. 5 T 93/2018 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018 sp. zn. 8 To 419/2018 uznán vinným zločinem podplácení podle §332 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a zločinem podplácení podle §332 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku. Podstata jeho trestné činnosti spočívala v tom, že ve snaze získat zpět svůj externí disk HD Seagate 500, jenž byl jako důkaz zajištěn při domovní prohlídce dne 12. 6. 2015 v trestní věci posléze vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 40/2021 a na němž měla být kromě jiných dat uložena digitální kryptoměna Bitcoin, kdy zpracovatelem této věci byl policista L.L., v přesně nezjištěné době na konci léta 2017 instruoval další osoby, aby L. kontaktovaly a získaly od něho předmětný pevný disk, přičemž tyto osoby následně v prosinci 2017 až únoru 2018 L. opakovaně kontaktovaly a nabízely mu za nahrání dat z pevného disku finanční částky v korunách i v Bitcoinech v různé výši a dne 7. 2. 2018 mu skutečně předali úplatek ve výši 100.000 Kč. Obviněný poté dne 20. 2. 2018 v prostoru rychlého občerstvení v areálu obchodního centra A. S. P. v XY nabídl L. za zpřístupnění dat z předmětného disku polovinu z částky 3.284 Bitcoinů, která se měla na disku nacházet.
Nalézací soud uzavřel, že podle §70 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věcí, které jsou nástrojem trestné činnosti (technické prostředky) a zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti (peněžní prostředky). Odvolací soud (bod 12. odůvodnění rozhodnutí) v reakci na odvolací námitky obviněného, které rovněž směřovaly výlučně proti uložení trestu propadnutí předmětného disku, obecně konstatoval, že disky slouží jako prostředek pro sofistifikovanější formu ochrany a přístupu k bitcoinové měně. Konstatoval, že obviněný zpřístupnil pouze heslo k notebookům, nikoli k diskům, čímž zcela znemožnil kontrolu jejich obsahu. Poukázal na eminentní zájem obviněného o tento disk plynoucí ze zjištění učiněných ve výše uvedené věci Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 93/2018. Konstatoval, že obviněný finanční zisk, který měl z páchání trestné činnosti, směnil za Bitcoiny, přičemž odmítl jeho obhajobu, že prováděl těžbu Bitcoinů. Uzavřel, že je zřejmé, že pouze prostřednictvím tohoto disku by se obžalovaný mohl dostat k tomu, co získal trestnou činností a směnil za bitcoiny“, takže trest propadnutí věci byl uložen zcela zákonně. Soudy nižších stupňů tedy v podstatě vycházely z toho, že se na disku HD Seagate 500 nachází softwarové vybavení umožňující přístup ke kryptoměně - Bitcoinům, které si obviněný opatřil za finanční prostředky získané trestnou činností.
Nejvyšší soud k tomu uvádí, že dle znaleckého posudku z disku HD Seagate 500 skutečně nebylo možno získat žádná smysluplná data. Znalec však současně poukázal na možnost „zaheslování“ technických prostředků. Důležité je v souvislosti s tím poukázat na zjištění učiněná Městským soudem v Brně ve věci sp. zn. 5 T 93/2018, která svědčí o až abnormálním zájmu obviněného na získání předmětného disku, resp. dat na něm uložených. Lze si pouze stěží představit, že by obviněný nabízel natolik astronomické finanční částky a vystavoval se nebezpečí dalšího trestního postihu za korupční jednání pouze proto, aby získal přístup k hardware, na kterém by byly uloženy jen smysl postrádající náhodné znaky. Obviněný ostatně ani svůj enormní zájem o předmětný disk blíže nevysvětlil a jen činil jisté náznaky, že mohlo jít o těžbu Bitcoinů. Nutno k tomu dodat, že těžba Bitcoinů je zcela legální činností a pokud by disk HD Seagate 500 skutečně sloužil tomuto účelu, obviněnému by nic nebránilo sdělit heslo a umožnit znalecké zkoumání obsahu tohoto disku. Z tohoto důvodu nelze souhlasit s námitkou obviněného, že je závěr soudů o tom, že mu předmětný disk sloužil jako prostředek k tomu, aby získal přístup k virtuální měně jako zprostředkovanému výnosu z trestné činnosti, v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Ostatně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný nevznesl a tento dovolací důvod je navíc možné uplatňovat toliko ve vztahu ke skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že disk HD Seagate 500 nebyl přímým výnosem z trestné činnosti ve smyslu §70 odst. 1 trestního zákoníku a nešlo ani o zprostředkovaný výnos z trestné činnosti. Takovým nepřímým výnosem byly Bitcoiny, ohledně kterých však o trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku rozhodnuto nebylo. Předmětný disk však lze považovat za nástroj trestné činnosti. Věc je nástrojem trestného činu, jestliže za použití této věci nebo jejím prostřednictvím naplnil pachatel skutkovou podstatu trestného činu. Zpravidla pomocí takové věci pachatel realizuje jednání jako obligatorní znak objektivní stránky trestného činu, i když tak nemusí učinit ve vztahu k celému rozsahu jednání. Určitá věc mu tedy může pouze umožnit nebo usnadnit vlastní realizaci jednání.
V posuzované trestní věci nebylo zjištěno, že by byl disk HD Seagate 500 využíván k zásahům do e-mailové komunikace mezi uživateli e-mailových schránek, tj. k naplnění znaku uvedení jiného v omyl. Znakem trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku je však též obohacení sebe nebo jiného a znakem skutkové podstaty přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2, 4 písm. d) trestního zákoníku je získání značného prospěchu. Pokud předmětný zisk sloužil obviněnému k „investování“ prostředků získaných trestnou činností do kryptoměny, pak použití tohoto disku obviněnému přinejmenším usnadnilo spáchání jednání naplňujícího znak obohacení sebe a získání značného prospěchu. Z věcného hlediska tedy byly podmínky pro uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 trestního zákoníku splněny. V případě, kdy byla věc nástrojem ke spáchání trestného činu, není již z hlediska podmínek pro uložení trestu propadnutí věci rozhodný poměr její hodnoty k hodnotě bezprostředního nebo zprostředkovaného výnosu z trestné činnosti. Možno ještě poznamenat, že předmětný disk byl součástí vybavení počítačovou technikou, která sloužila obviněnému k páchání trestné činnosti a byla způsobilá tak činit i v budoucnu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V rámci svého dovolání obviněný odkázal na existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h ) a i ) trestního řádu v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i ) trestního zákoníku nejsou důvodné a že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h ) trestního řádu uplatnil obviněný nadbytečně. Z tohoto důvodu proto nelze považovat ani jako relevantně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m ) trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání obviněného, nebylo již třeba samostatně rozhodovat o návrhu na odložení vykonatelnosti trestu propadnutí věci - disku HD Seagate 500 GB. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 22. listopadu 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu