ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1485.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 1485/2022-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. B. , nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 10 767 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 20/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 70 Co 128/2022-131, takto:
I. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 70 Co 128/2022-131, se v rozsahu potvrzení výroku I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 12. 2021, č. j. 11 C 20/2021-124, odmítá .
II. Ve zbylém rozsahu se dovolací řízení zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 12. 2021, č. j. 11 C 20/2021-124, zastavil řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I), zastavil dovolací řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, č. j. 70 Co 228/2021-98, (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání před soudem prvního stupně (výrok III).
Usnesením ze dne 13. 4. 2022, č. j. 70 Co 128/2022-131, Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 12. 5. 2022 včasné dovolání, které dle svého obsahu směřuje do potvrzení výroků I a II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 12. 2021, č. j. 11 C 20/2021-124. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. však není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Dovolání žalobce v části směřující proti výroku I napadeného usnesení, kterou byl potvrzen výrok I usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, není přípustné. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012, dostupná z www.nsoud.cz ).
Jelikož dovolání není v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto usnesení podle §238 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je v tomto rozsahu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl a nezabýval se již splněním podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.), kterou zkoumal až ohledně zbylého rozsahu dovolání.
Ustanovení §241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle §241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v §241 o. s. ř. viz též §241b odst. 3 věta třetí a §243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a řízení ve zbývajícím rozsahu výrokem II tohoto usnesení zastavil.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce podává značné množství dovolání. Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady, a to např. v řízení vedeném u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 296/2021, v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 61 C 156/2018 nebo v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 82/2021 (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, dostupné z https://nalus.usoud.cz , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015).
Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tímto postupem pak žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu, když podává mnohočetné návrhy na zahájení různých řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání; takové počínání pak lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, nebo ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021).
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 8. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu