ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2034.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2034/2022-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobce B. V., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o odškodnění nemateriální újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 49/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2022, č. j. 58 Co 96/2022-215, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 3. 2022, č. j. 58 Co 96/2022-215, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 2. 2022, č. j. 10 C 49/2014-204, kterým byla odmítnuta podání žalobce ze dne 19. 1. 2022 a 26. 1. 2022, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání a současně požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O jeho předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení přitom rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016-35, tak, že žalobci nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno a nebyl mu ustanoven zástupce z řad advokátů pro nesplnění předpokladů dle §138 odst. 1 o. s. ř. a §30 o. s. ř., neboť v případě žalobce jde zjevně o svévolné uplatňování práva s tím, že Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce k Nejvyššímu soudu podává desítky dovolání, jež byla v naprosté většině odmítána nebo řízení o nich zastavováno s tím, že je nepochybný záměr počínání žalobce spočívající nikoli ve sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva, nýbrž pouze vyvolání procesních obtíží, ať již na straně soudu, nebo účastníků řízení odlišných od žalobce. Nejvyšší soud zde uzavřel, že v takové situaci žalobce nemůže očekávat, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků přenese veškeré náklady jeho chováním vznikající na stát nebo na jiné účastníky jím svévolně vyvolávaných sporů.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle §138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. Podle závěrů ustálené judikatury Nejvyššího soudu pro posouzení skutečnosti, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávaném řízení již bylo Nejvyšším soudem shledáno, že u žalobce nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dle §138 odst. 1 o. s. ř. a tím ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů dle §30 o. s. ř., neboť své právo uplatňuje svévolně a zřejmě bezúspěšně, přičemž důvody rozhodnutí byly podrobně popsány ve výše citovaném usnesení Nejvyššího soudu. Na tomto závěru se ničeho nezměnilo.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zjevně nelze ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání, neboť v daném případě již nelze pořadem práva v rámci dovolacího řízení odstranit svévolnost a zřejmou bezúspěšnost samotného žalobního návrhu, a kdy současně zohlednil zásadu procesní ekonomie, řízení o žádosti žalobce o ustanovení advokáta pro dovolací řízení zastavil (§243b, §103, §104 odst. 2 o. s. ř.).
Protože dovolatel nebyl v řízení o dovolání proti v záhlaví uvedenému usnesení odvolacího soudu řádně zastoupen ve smyslu §241 o. s. ř., dovolací soud dovolací řízení zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 8. 2022
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu