ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2200.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2200/2022-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 8 069 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 46 C 33/2021 (původně u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 34/2020), o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 68 Co 51/2022-94, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 12. 2021, č. j. 46 C 33/2021-87, odmítl žalobu ze dne 20. 1. 2020 doplněnou podáním ze dne 2. 12. 2021 (výrok I), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 17. 2. 2022, č. j. 68 Co 51/2022-94, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 21. 3. 2022 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Nejvyšší soud v tomto dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které ukládá tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku upravuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Ačkoliv žalobce nebyl po podání dovolání vyzván ke zvolení si zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, nemohla být tímto postupem ohrožena žalobcova procesní práva, neboť z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v mnoha desítkách téměř shodných sporů byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, a je mu tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014). Z postupu žalobce v jiných řízeních je navíc zřejmé, že žalobce by na další výzvu soudu reagoval další žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů, aniž by uvedl cokoliv nového. Ostatně i v předmětném řízení byl žalobce ke splnění téže povinnosti vyzván (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 7. 2020, č. j. 8 C 34/2020-25), k jeho následné žádosti bylo rozhodnuto i o tom, že se mu neustanovuje zástupce pro dovolací řízení (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 2. 2021, č. j. 46 C 33/2021-50, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 4. 2021, č. j. 68 Co 115/2021-57) a Nejvyšší soud z důvodu absence kvalifikovaného zastoupení řízení o předchozím dovolání žalobce již jednou zastavil (usnesení ze dne 31. 8. 2021, č. j. 30 Cdo 2457/2021-61).
Ačkoli žalobce rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání a ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Kterak bylo konstatováno v mnoha předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, žalobce takto dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních, v žalobě, v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem, §243c odst. 3 věty třetí, §104 odst. 2 věty třetí a §243f odst. 2 o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 8. 2022
JUDr. Jan Kolba
pověřený člen senátu