ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.509.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 509/2022-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Traffictrade s. r. o. , se sídlem v Přišimasech, Jana Čermáka 165 (identifikační číslo 271 92 083), zastoupené Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, proti žalované Skanska Transbeton, s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Toužimská ul. 664 (identifikační číslo 604 71 778), zastoupené Mgr. Jaroslavem Hrozou, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 223/5, o 191.664 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 403/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2021, č. j. 20 Co 252/2021-122, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou z 1. 10. 2018 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 191.664 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky) představující tzv. „přístavné“ za vozidla v měsíci září 2014 sjednané ve smlouvě z 8. 8. 2013.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, č. j. 19 C 403/2018-94, žalobu zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 54.934 Kč.
Rozsudkem ze dne 16. 9. 2021, č. j. 20 Co 252/2021-122, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované, stanovil částkou 49.622 Kč, a žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 21.974 Kč. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že žádné konkrétní nároky účastnicím ze smlouvy z 8. 8. 2013 nevznikly, neboť upravovala jejich práva a povinnosti jen rámcově. Každý požadavek žalované na čerpání a přepravu betonové směsi předpokládal zvláštní objednávku prostřednictvím dispečinku žalobkyně. Smluvní mechanismus, kdy ke vzniku konkrétního právního vztahu je zapotřebí požadavku (objednávky) žalované akceptovaného žalobkyní, je typickým znakem rámcové smlouvy, z níž pohledávky a závazky stran přímo nevznikají. Smlouva z 8. 8. 2013 předpokládala realizační úkon (jednání) zakládající konkrétní práva a povinnosti účastnic (povinnost žalobkyně přepravit betonové směsi a povinnost žalované zaplatit cenu). Byla-li realizační smlouva uzavřena po 1. 1. 2014, řídí se pohledávky a závazky z ní vzniklé včetně promlčení zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z“). Žaloba z 1. 10. 2018 je z hlediska běhu tříleté promlčecí lhůty „zjevně opožděná“ (§609, §610 odst. 1, §619 odst. 1, §629 odst. 1, §648 o. z.). Promlčecí lhůta – i podle tvrzení žalobkyně – nezačala běžet později než 4. 10. 2014, neboť 3. 10. 2014 jí žalovaná předala doklady, z nichž se dozvěděla, že má nárok na přístavné.
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spořívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou o outsourcingu z 8. 8. 2013 se žalobkyně ( „poskytovatelka, nájemkyně“ ) jako provozovatelka dopravních prostředků zavázala „prostřednictvím svých, jakož i dalších vozidel“ přepravovat čerstvou betonovou směs z betonáren žalované ( „objednatelky, pronajímatelky“ ) a „k tomu účelu s vozidly vykonat cesty podle určení objednatelky“ , tj. na základě jejích požadavků. Žalovaná se zavázala za přepravy platit ceny podle ceníku platného pro období, ve kterém přepravu provedla (články III/1, VI/1). Požadavek na čerpání a přepravu betonových směsí, jehož náležitosti stanovil článek IV/3 (označení betonárny žalované, odkud se bude přepravovat, datum provedení přepravy, množství a místo, kam má být čerstvá betonová směs přepravena, určení parametru mobilních čerpadel), strany definovaly v článcích III/2 a V/1 jako „telefonicky sjednaný pokyn objednatelky učiněný u dispečinku poskytovatelky v její pracovní době nejpozději 12 hodin před uskutečněním přepravy“ . Dispečink žalobkyně bylo místo pro plánování, přijímání objednávek žalované a pro zajištění čerpání a přepravy betonových směsí. V článku VII/7 strany sjednaly: „V případě, že objednatelka … požaduje po poskytovatelce přistavení více než 6ti vozidel pro přepravu betonové směsi na konkrétní den, objednatelka se zavazuje poskytovatelce, že za každé takto přistavené vozidlo musí v daný den poskytovatelce vyfakturovat min. 5.000 Kč bez DPH za jeho výkon. Tento výkon se bude hodnotit z měsíčního průměru a v případě, že nedosáhne průměrné výše 5.000 Kč bez DPH denně, náleží poskytovatelce za přistavení každého vozidla odměna ve výši 1.800 Kč bez DPH denně“ . Na základě objednávek žalované byly k 1. 10. 2014 vypracovány výkazy jízd za období od 1. 9. do 30. 9. 2014 pro Prahu 5 - Řeporyje a pro Prahu 6 - Ruzyně, z nichž vyplývá (i) „cena, která připadá na jednotlivé přistavené vozy“ . K témuž dni byly vyhotoveny i faktury. Výkazy 3. 10. 2014 předala žalovaná žalobkyni.
K otázkám hmotného práva předloženým dovolacímu přezkumu, z nichž však žádná není s to přípustnost dovolání založit (§237 o. s. ř.):
Vznikl uzavřením smlouvy o outsourcingu „přímý závazkový vztah“ účastnic nebo jde jen o rámcovou smlouvu ?
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se závěry formulovanými v rozsudcích ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 629/2006, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1888/2007, a ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3488/2010, v nichž Nejvyšší soud vysvětlil, že tzv. rámcová smlouva (právní doktrína užívá též označení „normativní smlouva“ ) nezakládá závazkový vztah, pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají. Význam rámcové smlouvy spočívá v tom, že strany tam, kde předpokládají dlouhodobější obchodní vztah, stanoví jejím prostřednictvím základní pravidla, jimž budou podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy na jejím základě v budoucnu uzavřené, nebude-li v té či oné realizační smlouvě ujednáno jinak. Rámcová smlouva tak nemá jiný význam (jinou funkci), než že stanoví smluvní podmínky následně uzavíraných konkrétních, realizačních smluv, tj. v tom či onom rozsahu předurčuje jejich obsah. Při vzniku realizační smlouvy (např. smlouvy kupní) uzavřené na základě rámcové smlouvy se tedy v rozsahu, v němž strany nesjednaly v realizační smlouvě jinak, stávají pravidla (smluvní podmínky) sjednaná v rámcové smlouvě součástí obsahu realizační smlouvy. Právní skutečností, z níž vzniká závazkový vztah jako právní vztah obsahující právo věřitele na plnění (pohledávku) a odpovídající povinnost dlužníka splnit závazek, je teprve realizační smlouva (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 936/2012). Dovodil-li odvolací soud, že smlouva o outsourcingu z 8. 8. 2013 je smlouvou rámcovou a že realizační smlouvy vznikly až na základě jednotlivých objednávek žalované, řídil se hledisky obsaženými v §556 o. z. i závěry uvedenými např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016. Argumentace žalobkyně nepřesvědčila dovolací soud, že jsou zde důvody pro odchýlení se od těchto závěrů. K tomu dovolací soud na okraj podotýká, že smlouva o outsourcingu není samostatným smluvním typem, tj. druhem smlouvy výslovně upraveným zákonem; rámcová smlouva je smlouvou inominátní.
Jakou právní úpravou se řídí práva a povinnosti účastnic smlouvy o outsourcingu „stran skutečností, k nimž došlo po 1. 1. 2014“ ?
Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v tom, že pro určení právního režimu pohledávky ze smlouvy je rozhodující, kterou právní úpravou se řídí smlouvou založený závazkový právní poměr, z něhož pohledávka jakožto právo věřitele na určité plnění vznikla (srov. rozsudky Nejvyšší soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5234/2016, ze dne 18. 9. 2019 sp. zn. 33 Cdo 156/2018, a ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 287/2019). Žalobkyně však pomíjí skutečnost, že – jak bylo vyloženo v předchozím odstavci – realizační smlouvy, z nichž její pohledávky vůči žalované vznikly, byly uzavřeny až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. a promlčení práva se tak spravuje ustanoveními §609 a násl. tohoto zákona.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu