Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.05.2022, sp. zn. 4 Tdo 261/2022 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.261.2022.1

4 Tdo 261/2022- USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2022 o dovolání obviněného O. P. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 44 To 297/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 160/2018, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 3 T 160/2018, byl obviněný O. P. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [jednání pod bodem V/1)], přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [jednání pod bodem V/2)], a přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [jednání pod bodem V/3)]. Předmětné trestné činnosti se dopustil společně s J. C., L. H., A. K., Z. K., J. U. a E. V., podle skutkových zjištění tohoto soudu tím, že: obžalovaní na území hl. m. Prahy úmyslným společným jednáním po předchozí domluvě, spočívající ve sjednocení společného postupu s cílem křivě obvinit poškozeného P. T., nar. XY a tímto mu způsobit vážnou újmu, vědomi si možných následků vzhledem k charakteru a závažnosti jimi vyjádřeného obvinění, podali na poškozeného P. T. smyšlená trestní oznámení a následně učinili před policejními orgány a Městským soudem v Praze nepravdivé výpovědi v kontextu podaných trestních oznámení, přičemž pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze sp.zn. 2 T 21/2013 ze dne 30.10.2014 byl P. T. dle §226 písm. a/ tr.řádu zproštěn obžaloby pro skutky kvalifikované jako zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a/ tr. zákoníku a zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d/ tr. zákoníku, jichž se měl dopustit v níže uvedených bodech vůči poškozeným O. P., nar. XY, R. H., nar. XY, L. H., nar.XY, J. C., nar. XY, Z. K., nar. XY, pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze sp.zn.2T 21/2013 ze dne 3.2.2016 byl P. T. dle §226 písm.b/ tr.řádu zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako zločin zpronevěry dle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d/ tr.zákoníku, jehož se měl dopustit v níže uvedených bodech vůči poškozené společnosti S. F., přičemž z odůvodnění rozsudku vyplývá, že výpovědi níže uvedených osob jsou hodnoceny jako nevěrohodné, jimi předkládané verze nejsou uvěřitelné, provedené důkazy svědčí o připraveném komplotu vůči P. T., přičemž pro jmenované nebyl s ohledem na vzájemné vazby mezi nimi problém sjednotit společnou konstrukci o údajné trestné činnosti P. T., kdy z průběhu provedeného dokazování je zřejmý i motiv msty vůči jmenovanému, níže popsaným jednáním obžalovaných byla poškozenému P. T., nar. XY způsobena závažná újma spočívající v nutnosti snášet domovní prohlídku v místě jeho bydliště a následné omezení na svobodě a umístění v policejní cele po dobu 24 hodin, trestní stíhání trvající v řádu cca 5 let včetně finančních nákladů vynaložených v souvislosti s obhajobou tak, že I. obž. J. C.: 1/ dne 12. 4. 2011 v budově Policie ČR, OŘ Praha IV, SKPV-3.OOK v Praze 4, Sdružení 1 po řádném zákonném poučení komisařem SKPV Praha IV ve věci vedené pod č.j. ORIV-4507/TČ-2011-001473 podala policejnímu orgánu dle ustanovení §158/5 tr. řádu vysvětlení, kdy uvedla skutečnosti týkající se jejího trestního oznámení tak, že P. T. měl dne 3. 5. 2010 v Praze 6, v ul. Májovského u pobočky fa. McDonald‘s za přítomnosti E. V. od ní převzít finanční hotovost ve výši 330 000,- Kč s tím, že půjčka bude kryta zástavním právem k bytu, přičemž půjčka byla určena pro jakéhosi pana V., kdy byla dohodnuta doba splatnosti 3 měsíců s tím, že P. T. slíbil následně donést od jmenovaného potvrzení o převzetí hotovosti, což neučinil, nejprve se vymlouval a následně přestal být kontaktní, čímž jí způsobil celkovou škodu ve výši 330 000,-Kč, na základě uvedené výpovědi bylo proti P. T., nar. XY policejním orgánem KŘP hl.m.Prahy, SKPV – 5. Odd. OOK, č.j. KRPA-1127/TČ-2011 usnesením ze dne 25.8.2011 dle §160 odst. 1 tr.řádu zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d/ tr.zákoníku, 2/ dne 6. 12. 2011 v budově Policie ČR, KŘP hl. m. Prahy, SKPV-5.OOK v Praze 4, Kongresová 1666 po řádném zákonném poučení komisařem SKPV ve věci vedené pod č.j. KRPA-1127/TČ-2011-000075 podala v procesním postavení svědka výpověď, kdy opětovně uvedla skutečnosti týkající se předání finanční částky tak, že P. T. měl dne 3. 5. 2010 v Praze 6, v ul. Májovského u pobočky fa. McDonald‘s od ní převzít finanční hotovost ve výši 330 000,- Kč, čemuž byl přítomen E. V. s tím, že půjčka bude kryta zástavním právem k bytu, kdy byla dohodnuta doba splatnosti 3 měsíců a P. T. slíbil, že do tří dnů přiveze podepsanou smlouvu o vrácení peněz s termínem vrácení a částkou navíc, event. dohodu o zajištění zástavy, avšak toto nesplnil, pouze se vymlouval a sliboval, ve stanovené lhůtě dlužnou částku nevrátil, čímž způsobil J. C., nar. XY celkovou škodu ve výši 330 000,-Kč, na základě uvedené výpovědi byla dne 18.12.2013 na P. T., nar. XY pro uvedenou trestnou činnost podána obžaloba k Městskému soudu v Praze, 3/ dne 24. 6. 2014 v Praze 2, Spálená ul. 2 před Městským soudem v Praze v rámci konání hlavního líčení ve trestní věci vedené proti obž. P. T. pod sp.zn. 2T 21/2013 po zákonném poučení v procesním postavení svědka uvedla skutečnosti k události ze dne 3. 5. 2010, ke které mělo dojít v Praze 6, ul. Májovského u pobočky firmy McDonald‘s, kdy měl uvedený P. T. vylákat od jmenované za přítomnosti svědka E. V., nar. XY finanční hotovost 330 000,- Kč s tím, že dále vypověděla, že půjčka je určena pro jakéhosi pana V. a bude kryta zástavním právem bytu dlužníka, kdy byla dohodnuta doba splatnosti 3 měsíce, přičemž P. T. měl jmenované přislíbit, že podepsanou smlouvu o vrácení peněz i s termínem vrácení a částkou navíc jí předá v následujících dnech, což neučinil, ačkoliv jej urgovala, dále vypověděla, že si ověřovala vlastníka bytu na katastru a ptala se sousedů, později zjistila, že P. T. takto podvedl více lidí, zmínila se o tom před Z. K., ten jí předal kontakt na policejní orgán, II. obž. L. H.: 1/ dne 24. 3. 2011 předala policejnímu orgánu Obvodního ředitelství Policie Praha IV písemné trestní oznámení proti P. T., kdy uvedla, že P. T. v přesně nezjištěné době v měsíci říjnu roku 2009 mezi 19.10. až 23.10. v místě svého bydliště v XY předala částku 1 800 000 Kč za účelem zajištění koupě nemovitosti, rodinného domu Č.p. XY na LV Č. XY v k. území XY, předání peněz byl přítomen J. U., přičemž o několik dní později jí P. T. přinesl podepsané kupní smlouvy, jejich přezkoumáním však poté zjistila, že v případě ověřovacího razítka se zřejmě jedná o padělek, což jmenovanému oznámila, na to jí P. T. sdělil, že uvedenou záležitost obstarává a zprostředkovává pan Š. s tím, že peníze předal jemu, tudíž byl i on okraden, následně sliboval, že vše urovná a peníze vrátí, což neučinil, v té době však nic nepodnikla s ohledem na jejich dlouhodobý vztah a fakt, že nemohla uvěřit, že by se P. T. takto mohl zachovat, a téhož dne v budově Obvodního ředitelství policie Praha IV, SKPV-3.OOK v Praze 4, Sdružení 1 po řádném zákonném poučení komisařem SKPV Praha IV ve věci vedené pod č.j. ORIV-4507/TČ-2011-001473 podala policejnímu orgánu dle ustanovení §158/5 tr. řádu vysvětlení, kdy uvedla skutečnosti týkající se jejího trestního oznámení tak, že P. T. v místě svého bydliště v XY předala peněžní hotovost ve výši 1 800 000,-Kč a to za přítomnosti J. U. a jejího tehdejšího přítele, později manžela R. H., který rovněž v ten samý den předával P. T. hotovost, na základě uvedené výpovědi bylo proti P. T., nar. XY policejním orgánem KŘP hl.m.Prahy, SKPV – 5. Odd. OOK, č.j. KRPA-1127/TČ-2011 usnesením ze dne 25.8.2011 dle §160 odst. 1 tr.řádu zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d/ tr.zákoníku, 2/ dne 11. 4. 2012 a dne 22. 1. 2013 v rámci protokolu o pokračování výslechu svědka v budově Policie ČR, KŘP hl. m. Prahy, SKPV-5.OOK v Praze 4, Kongresová 1666 po řádném zákonném poučení komisařem SKPV ve věci vedené pod č.j. KRPA-1127/TČ-2011-000075 podala v procesním postavení svědka výpověď, v níž opětovně uvedla skutečnosti týkající se události, ke které mělo dojít v přesně neupřesněné době mezi 19. 10. 2009 a 23. 10. 2009, v XY, kdy byly P. T. za přítomnosti jmenované, jejího manžela R. H., nar. XY a J. U., nar. XY předány finanční prostředky na nákup nemovitostí, s tím, že P. T. měl přivézt příjmové doklady, kupní smlouvy a návrhy na vklad do katastru nemovitostí, jednalo se o dvě nemovitosti, jedna by byla napsána na jmenovanou, druhá na jejího manžela R. H., následně zjistili, že předložené listiny týkající se nemovitostí jsou padělané, P. T. poté uváděl, že vše urovná s tím, že věc vyřizoval prostředník pan Š., dále vypověděla, že v případě zmíněné částky se jednalo o peníze jejího manžela, které jí poskytl, rovněž v rámci uvedených výpovědí uvedla nepravdivé skutečnosti, spočívající v popírání jejího spojení s firmou S. F., kdy uvedla, že nikdy nepřevzala částku 400 000,- Kč od P. T. jako výběr z této společnosti, popřela, že by podpis na příjmovém dokladu byl její, na základě uvedené výpovědi byla dne 18.12.2013 na P. T., nar. XY pro uvedenou trestnou činnost podána obžaloba k Městskému soudu v Praze, 3/ dne 10. 10. 2014 v Praze 2, Spálená ul. 2 před Městským soudem v Praze v rámci konání hlavního líčení ve trestní věci vedené proti obž. P. T. pod sp.zn. 2T 21/2013 po zákonném poučení v procesním postavení svědka uvedla skutečnosti k události, ke které mělo dojít v přesně neupřesněné době mezi 19. 10. 2009 a 23. 10. 2009, v XY, kdy P. T. od jmenované, za přítomnosti jejího manžela R. H., nar. XY a J. U., nar. XY podvodně vylákal finanční hotovost ve výši 1 800 000,- Kč, určenou na nákup nemovitosti - rodinného domu č. p. XY na LV č. XY v katastrálním území XY, obviněná popsala okolnosti předání hotovosti s tím, že P. T. měl přivézt příjmové doklady a kupní smlouvy, po jejich přezkoumání zjistila, že vypadají jako padělané, celou záležitost řešili s T., jmenovaný uváděl, že vše vyřizoval přes prostředníka, rovněž u hlavního líčení uvedla, že částku 400 000 Kč ze spol. S. F. nikdy nepřevzala, podpis na příjmovém dokladu není jejím podpisem, III. obž. A. K.: 1/ dne 5.4.2011 v budově Obvodního ředitelství policie Praha IV, SKPV-3.OOK v Praze 4, Sdružení 1 po řádném zákonném poučení komisařem SKPV Praha IV ve věci vedené pod č.j. ORIV-4507/TČ-2011-001473 podal policejnímu orgánu dle ustanovení §158/5 tr. řádu vysvětlení, kdy uvedl, že P. T. viděl jednou v životě a to na obchodní schůzce v kavárně v OC Chodov s tím, že předtím mu O. P. říkal, že se sejde s člověkem, který má možnost zprostředkovat nákup levných nemovitostí, dále uvedl, že při schůzce v kavárně T. P. předal nějaké dokumenty, P. mu pak předal hotovost, kterou si T. přepočítal, ví, že mělo jít o částku cca 1.400.000 Kč, po nějaké době mu P. říkal, že šlo o podvod, že dotyčný mu dal „falešné papíry“, na základě uvedené výpovědi bylo proti P. T., nar. XY policejním orgánem KŘP hl.m.Prahy, SKPV – 5. Odd. OOK, č.j. KRPA-1127/TČ-2011 usnesením ze dne 25.8.2011 dle §160 odst. 1 tr.řádu zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d/ tr.zákoníku, 2/ dne 30. 11. 2011 a dne 19. 4. 2012 do protokolu o výslechu svědka, dne 16. 1. 2013 v rámci protokolu o pokračování výslechu svědka v budově Policie ČR, KŘP hl. m. Prahy, SKPV-5.OOK v Praze 4, Kongresová 1666 po řádném zákonném poučení komisařem SKPV v trestní věci proti obv. P. T., nar. XY vedené pod č.j. KRPA-1127/TČ-2011-000075 podal v procesním postavení svědka výpověď, kdy uvedl skutečnosti týkající se události, ke které mělo dojít v přesně nezjištěné době od 19. 10. 2009 do 22. 10. 2009 v kavárně v OC Chodov, ul. Roztylská 2321/19 v Praze 4, kdy uvedl, že byl přítomen předání finanční hotovosti ve výši 1 400 000,- Kč, kterou P. T. předal O. P., nar. XY za účelem nákupu nemovitosti, dne 18.12.2013 pak byla na P. T., nar. XY pro uvedenou trestnou činnost podána obžaloba k Městskému soudu v Praze, 3/ dne 24. 6. 2014 v Praze 2, Spálená ul. 2 před Městským soudem v Praze v rámci konání hlavního líčení ve trestní věci vedené proti obž. P. T. pod sp.zn. 2 T 21/2013 po zákonném poučení v procesním postavení svědka uvedl skutečnosti o události, ke které mělo dojít v přesně nezjištěné době od 19. 10. 2009 do 22. 10. 2009 v kavárně v OC Chodov, ul. Roztylská 2321/19 v Praze 4, kdy vypověděl, že byl přítomen předání finanční hotovosti ve výši 1 400 000,- Kč, kterou předal O. P., nar. XY P. T. za účelem nákupu uvedené nemovitosti, IV. obž. Z. K.: 1/ dne 29. 4. 2011 v budově Obvodního ředitelství policie Praha IV, SKPV-3.OOK v Praze 4, Sdružení 1 po řádném zákonném poučení komisařem SKPV Praha IV ve věci vedené pod č.j. ORIV-4507/TČ-2011-001473 podal policejnímu orgánu dle ustanovení §158/5 tr. řádu vysvětlení týkající se trestního oznámení, kdy uvedl, že P. T. v přesně nezjištěné době na jaře roku 2010 v kanceláři v ul. XY mu nabídl možnost poskytnutí půjčky 700 000 Kč kryté zástavou, s tím obž. K. souhlasil s podmínkou, že budou sepsány řádné smlouvy, uvedeného dne rovněž P. T. předal částku 300 000 Kč, dne 26.4.2010 pak na stejném místě předal P. T. dalších 300 000 Kč, jemu byla T. předána zástavní smlouva na jméno L. N. na částku 600 000 Kč a na nemovitost na XY čp XY včetně smlouvy o půjčce, podepsané majitelem a ověřené úřadem s tím, že částku navýšili, takže P. T. předal dalších 100 000 Kč, během tohoto jednání byl přítomen E. V. a A. M. s tím, že za několik dní smlouvu podepsal a to za společnost D. B. a nechal ověřit u notářky, posléze očekával, že P. T. přijde listiny převzít, což se však nestalo, P. T. se již neozval a byl nekontaktní, na základě uvedené výpovědi bylo proti P. T., nar. XY policejním orgánem KŘP hl.m.Prahy, SKPV – 5. Odd. OOK, č.j. KRPA-1127/TČ-2011 usnesením ze dne 25.8.2011 dle §160 odst. 1 tr.řádu zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d/ tr.zákoníku, 2/ dne 7. 12. 2011 v budově Policie ČR, KŘP hl. m. Prahy, SKPV-5.OOK v Praze 4, Kongresová 1666 po řádném zákonném poučení komisařem SKPV ve věci vedené pod č.j. KRPA-1127/TČ-2011-000075 podal v procesním postavení svědka výpověď, kdy opětovně uvedl skutečnosti týkající se jeho trestního oznámení, události, kdy v přesně nezjištěné době od 23. 4. 2010 do 26. 4. 2010 v kanceláři firmy D. B. v ul. XY, XY P. T. za přítomnosti E. V., nar. XY předal finanční hotovost v celkové výši 700 000,- Kč pod příslibem půjčky zajištěné zástavou nemovitosti , kdy v podrobnostech odkázal na předchozí výpověď s tím, že celkově zapůjčená částka P. T. byla kolem 1 milionu Kč, předání byli přítomni p. V. a M., hotovost pro tento účel vzal z pokladny společnosti D. B., na základě uvedené výpovědi byla dne 18.12.2013 na P. T., nar. XY pro uvedenou trestnou činnost podána k Městskému soudu v Praze obžaloba, 3/ dne 25. 6. 2014 v Praze 2, Spálená ul. 2 před Městským soudem v Praze v rámci konání hlavního líčení ve trestní věci vedené proti obž. P. T. pod sp.zn. 2T 21/2013 po zákonném poučení v procesním postavení svědka uvedl skutečnosti týkající se převzetí částky 700 000 Kč P. T. v kanceláři firmy D. B. v ul. XY, XY, kdy mu bylo jmenovaným slíbeno výhodné zhodnocení půjčky s ručením lukrativní nemovitostí v Praze na Zbraslavi , P. T. přinesl dva doklady, na nichž byl podepsán někdo jiný, jednání byli přítomni pan V. a pan M., hotovost vzal z pokladny společnosti, uvedl dále, že by vše mělo být zaneseno v účetnictví, smlouvu o zástavním právu nechal ověřit u notářky JUDr. Procházkové, P. T. následně přinesl dva pokladní doklady, zde byla uvedena firma M., telefonicky poté P. T. neurgoval, jel za ním do jeho bydliště, ale nepodařilo se mu jej kontaktovat, V. obž. O. P.: 1/ poté, co dne 8. 3. 2011 předal policejnímu orgánu SKPV Praha IV jednatel společnosti S. F. J. P., nar. XY na pokyn obž. O. P., nar. XY a na základě jím připravených podkladů připravené trestní oznámení na P. T. popisující skutečnosti podezření ze spáchání zločinu zpronevěry dle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kdy P. T. měl jako prokurista společnosti S. F., IČ: XY, se sídlem XY, vybrat z účtu č. XY vedeného u Raiffeisen bank a.s., na pobočce v Praze 3, ul. Želivského 16 postupně finanční hotovost ve výši - 400 000,- Kč dne 6. 10. 2010, 1 300 000,- Kč dne 14. 10. 2010, 100 000,- Kč dne 19. 11. 2010 a 900 000,- Kč dne 23. 11. 2010, kdy peníze použil pro svoji potřebu, čímž způsobil poškozené společnosti S. F. škodu ve výši 2 700 000,- Kč, dne 21. 3. 2011 obž. P. předal policejnímu orgánu SKPV Praha IV trestní oznámení proti jmenovanému P. T., jehož obsahem byla skutečnost týkající se předání hotovosti ve výši 1 400 000 Kč jmenovaným P. T. pod příslibem zajištění koupě nemovitosti , rodinného domu č.p. XY na LV XY katastrální území XY od majitele J. V., ke kterému mělo dojít v Praze 4, OC Chodov za přítomnosti A. K. s tím, že poté jmenovaný obdržel od P. T. doklady a kupní smlouvu s ověřenými podpisy, přičemž prostudováním listin pojal podezření, že ověřovací doložka je padělaná, P. T. mu následně přislíbil věc vyřešit, což se přes opakované urgence nestalo, a zároveň téhož dne v budově Obvodního ředitelství policie Praha IV, SKPV-3.OOK v Praze 4, Sdružení 1 po řádném zákonném poučení komisařem SKPV Praha IV ve věci vedené pod č.j. ORIV-4507/TČ-2011-001473 podal policejnímu orgánu dle ustanovení §158/5 tr. řádu vysvětlení, kdy vypověděl ohledně skutečností popsaných v předloženém trestním oznámení s tím, že v kavárně OC Chodov v Praze 4 předal P. T. peněžní hotovost ve výši 1 400 000,-Kč a to za přítomnosti svého známého A. K., po několika dnech P. T. přinesl listiny a doklady týkající se předmětné nemovitosti, přičemž ověřovací doložka MÚ Beroun se mu zdála podivná, na to měl P. T. uvést, že si tohoto nevšiml a že byl také podveden, uváděl mu, že vše vyřídí a dá do pořádku, což neučinil, on sám majitele nemovitosti nekontaktoval, závěrem výpovědi uvedl, že se vůči němu P. T. dopustil podvodného jednání, na základě uvedené výpovědi pak bylo proti P. T., nar. XY policejním orgánem KŘP hl.m.Prahy, SKPV – 5. Odd. OOK, č.j. KRPA-1127/TČ-2011 usnesením ze dne 25.8.2011 dle §160 odst. 1 tr.řádu zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d/ tr.zákoníku a zločin zpronevěry dle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, 2/ ve dnech 29. 11. 2011, 28. 6. 2012 a 14. 12. 2012 v budově Policie ČR, KŘP hl. m. Prahy, SKPV-5.OOK v Praze 4, Kongresová 1666 po řádném zákonném poučení komisařem SKPV ve věci vedené pod č.j. KRPA-1127/TČ-2011-000075 podal v procesním postavení svědka výpověď, kdy opětovně uvedl skutečnosti, ke kterým mělo dojít v přesně neupřesněné době od 19. 10. 2009 do 22. 10. 2009 v kavárně v OC Chodov, ul. Roztylská 2321/19 v Praze 4, kdy měl od jmenovaného za přítomnosti A. K., nar. XY P. T. podvodně vylákat finanční hotovost ve výši 1 400 000,- Kč, určenou na nákup nemovitosti - rodinného domu č. p. XY na LV XY v katastrálním území XY, když uvedl, že někdy kolem 19. 10. 2009 mu P. T. přinesl do kavárny v OC Chodov kupní smlouvu a návrhy na vklad do katastru nemovitostí, zde mu rovněž předal předmětnou hotovost v pětitisícových bankovkách, potvrzení o předání částky mu P. T. nevystavil, následně dne 22. 10. 2009 mu P. T. na témže místě předal podepsanou kupní smlouvu a podepsaný příjmový pokladní doklad s tím, že peníze byly předány prodávajícím, obž. P. si však povšiml, že ověřovací razítko úřadu vypadá jako vytištěné z tiskárny, nato si jej prohlédl P. T. a rovněž usoudil, že je to divné a že jej asi také podvedli, poté se opakovaně scházeli s tím, že P. T. sliboval, že vše vyřídí, což neučinil a peníze mu nevrátil, dále pak v rámci uvedených výpovědí uvedl nepravdivé skutečnosti, spočívající v popírání jeho aktivit spojujících jeho osobu s firmou S. F., když vypověděl, že uvedenou společnost nezakládal, nevyvíjel pro ni žádnou činnost, nikdy mu nebyly předány z uvedené společnosti nějaké peněžní prostředky , na základě uvedených výpovědí byla dne 18.12.2013 na P. T., nar. XY pro uvedenou trestnou činnost podána k Městskému soudu v Praze obžaloba, 3/ dne 24. 6. 2014 v Praze 2, Spálená ul. 2 před Městským soudem v Praze v rámci konání hlavního líčení ve trestní věci vedené proti obž. P. T. pod sp.zn. 2T 21/2013 po zákonném poučení v procesním postavení svědka uvedl skutečnosti o událostech, ke kterým mělo dojít v přesně neupřesněné době od 19. 10. 2009 do 22. 10. 2009 v kavárně v OC Chodov, ul. Roztylská 2321/19 v Praze 4, kdy měl P. T. od jmenovaného za přítomnosti A. K., nar. XY, podvodně vylákat finanční hotovost ve výši 1 400 000,- Kč, určenou na nákup nemovitosti - rodinného domu č. p. XY na LV XY v katastrálním území XY, přičemž k uvedenému vypověděl, že finanční prostředky určené na nákup nemovitosti si zapůjčil od R. H., na toto byla vystavena směnka, kolem 19. 10. 2009 mu P. T. přinesl do kavárny v OC Chodov kupní smlouvu a návrhy na vklad do katastru nemovitostí, zde mu rovněž předal předmětnou hotovost v pětitisícových bankovkách, potvrzení o předání částky mu P. T. nevystavil, následně dne 22. 10. 2009 mu P. T. na témže místě předal podepsanou kupní smlouvu a podepsaný příjmový pokladní doklad s tím, že peníze byly předány prodávajícím, obž. P. si však povšiml, že ověřovací razítko úřadu vypadá jako vytištěné z tiskárny, nato si jej prohlédl P. T. a rovněž usoudil, že je to divné a že jej asi také podvedli, poté se opakovaně scházeli s tím, že P. T. sliboval, že vše vyřídí, a dále pak uvedl nepravdivé skutečnosti, spočívající v popírání jeho aktivit spojujících jeho osobu s firmou S. F., IČ: XY, se sídlem XY s tím, že žádné trestní oznámení nepřipravoval ani sv. P. nepředával, nebyl s ním na Policii v rámci sepsání výpovědi, nedával P. pokyny, aby zakládal bankovní účty, nepřebíral od něj žádnou hotovost, doklady o převzetí hotovosti nepodepisoval, VI. obž. J. U.: 1/ dne 9. 7. 2012 v budově Policie ČR, KŘP hl. m. Prahy, SKPV-5.OOK v Praze 4, Kongresová 1666 po řádném zákonném poučení komisařem SKPV ve věci vedené pod č.j. KRPA-1127/TČ-2011-000075 podal v procesním postavení svědka výpověď, kdy uvedl skutečnosti, ke kterým mělo dojít v přesně neupřesněné době od 19. 10. 2009 do 26. 10. 2009 v XY s tím, že byl na návštěvě u R. H. a byl přítomen předání finanční hotovosti ve výši asi 4 000 000,- Kč, kterou převzal P. T. od R. H. s tím, že se mělo jednat o nějaké dvě nemovitosti v XY, na základě této výpovědi pak byla dne 18.12.2013 na P. T., nar. XY pro uvedenou trestnou činnost podána k Městskému soudu v Praze obžaloba, 2/ dne 25. 6. 2014 v Praze 2, Spálená ul. 2 před Městským soudem v Praze v rámci konání hlavního líčení ve trestní věci vedené proti obž. P. T. pod sp.zn. 2T 21/2013 po zákonném poučení v procesním postavení svědka uvedl skutečnosti o událostech, ke kterým mělo dojít v přesně neupřesněné době od 19. 10. 2009 do 26. 10. 2009, v XY, přičemž uvedl, že v roce 2009 byl u R. H. na návštěvě, seděli u stolu a bavili se o nemovitostech v XY, H. přinesl odněkud z domu peníze a předal je P. T., část peněz přinesla L. H., uvedl, že neví, zda se sepisovaly nějaké smlouvy či doklady, VII. obž. E. V.: 1/ dne 20. 12. 2011 v budově Policie ČR, KŘP hl. m. Prahy, SKPV-5.OOK v Praze 4, Kongresová 1666 po řádném zákonném poučení komisařem SKPV ve věci vedené pod č.j. KRPA-1127/TČ-2011-000075 podal v procesním postavení svědka výpověď, kdy uvedl skutečnosti, ke kterým mělo dojít v přesně neupřesněné době od 23. 4. 2010 do 26. 4. 2010, v kanceláři firmy D. B., ul. XY, XY s tím, že byl přítomen předání finanční hotovosti ve výši 700 000,- Kč, kterou předal Z. K. P. T. za účelem zajištění nemovitosti na XY jako zástavy za půjčku, stalo se tak postupně ve dvou případech, vždy byl přítomen, k uvedenému dal P. T. Z. K. v obou případech pokladní doklady, dále vypověděl, že je mu známo, že Z. K. dával smlouvu ověřit u notářky p. Procházkové, rovněž uvedl, že byl přítomen předání finančních prostředků ve výši 330 000,- Kč J. C. P. T. někdy v období duben – květen 2010 v Praze 6 u restaurace McDonalda s tím, že P. T. nepředal J. C. žádný doklad o předání hotovosti, zároveň vypověděl, že již bylo několik měsíců po splatnosti smlouvy s K. a C., kdy on hovořil s P. T. o situaci s tím, že jmenovaný mu sdělil, že jej kdosi podvedl, na to mu obž. V. řekl, ať oba obnosy vrátí nebo vystaví směnku s konkrétním datem, od té doby pak již byl P. T. nekontaktní, na základě této uvedené výpovědi pak byla dne 18.12.2013 na P. T., nar. XY pro uvedenou trestnou činnost podána k Městskému soudu v Praze obžaloba, 2/ dne 25. 6. 2014 v Praze 2, Spálená ul. 2 před Městským soudem v Praze v rámci konání hlavního líčení ve trestní věci vedené proti obž. P. T. pod sp.zn. 2T 21/2013 po zákonném poučení v procesním postavení svědka uvedl, že byl přítomen předání peněz cca 700 000,- Kč v kanceláři firmy D. B., ul. XY, XY Z. K. P. T., když předmětem ručení za půjčku byl dům na XY s tím, že předání peněz proběhlo asi ve dvou případech, vždy byl přítomen, uvedenému předání peněz byl přítomen i jeho zeť, P. T. dal Z. K. v obou případech nějaké doklady, vypověděl, že je mu rovněž známo, že Z. K. dával smlouvu ověřit u notářky p. Procházkové, dále vypověděl, že byl přítomen předání finančních prostředků J. C. P. T. v Praze 6 u restaurace McDonalda, kdy uvedené prostředky byly určeny jako půjčka s ručením nemovitostí, žádný doklad při převzetí peněz vydán nebyl, bylo domluveno, že do tří dnů přinese P. T. doklad o ručení bytem v XY, což se nestalo, obviněný jako svědek vypověděl, že na předmětný byt se byl podívat on sám pouze zvenku, dále za několik měsíců po splatnosti obou smluv sám sháněl P. T., posléze se setkali v OC Smíchov s tím, že P. T. mu sdělil, že byl sám kýmsi podveden, že notářská ověřovací doložka je padělaná. 2. Za uvedené přečiny a zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 1 T 2/2014, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 5 To 26/2019, uložil Obvodní soud pro Prahu 4 obviněnému podle §211 odst. 6 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3,5 (tří a půl) let. Zároveň zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 1 T 2/2014, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 5 To 26/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo rozhodnuto o uložených trestech ohledně spoluobviněných. 3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 3 T 160/2018, podal obviněný a spoluobvinění J. C., A. K., Z. K. a E. V. odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 44 To 297/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž bylo u s poluobviněného A. K. podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že u obviněného A. K. při nezměněném výroku o vině přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a dvěma přečiny křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. 49 T 10/2016, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2020, sp. zn. 3 To 113/2019. Odvolání obviněných J. C., Z. K., O. P. a E. V. podle §256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 44 To 297/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání do výroku o vině a trestu z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), písm. m) tr. ř. Dovolatel namítá zjevný rozpor skutkových zjištění , které jsou určující pro naplnění daných skutkových podstat s obsahem provedených důkazů. Konstatuje, že podle soudů nižších stupňů se mu a spoluobviněným nepodařilo předložit důkazy, které by potvrzovaly jejich verzi události. Zdůrazňuje, že sankcí za to, že se jim nepodařilo vyhledat jiné důkazy, které by jejich verzi potvrzovaly, bylo již to, že poškozený byl zproštěn obžaloby v jeho trestní věci, aniž by poškozenému byla uložena povinnost náhrady škody. Následně se dovolatel vyjadřuje podrobněji k osobě poškozeného, když akcentuje, že tento byl v roce 2018 odsouzen za úmyslný trestný čin s povinností uhradit škodu ve výši 1 876 465,02 Kč, přičemž poté podal návrh na oddlužení (Krajský soud v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS 6495/2019) , čímž se může dlužník osvobodit od povinnosti hradit značnou část škody. V důsledku této skutečnosti, tedy vědomí si špatné finanční situace poškozeného, žádný z odsouzených nevymáhal svůj nárok v civilním řízení. Dovolatel dále poukazuje i na skutečnost, že poškozený byl odsouzen v roce 1999 za trestnou činnost vůči svému zaměstnavateli, což je v dané věci zásadní, jestliže je jeho odsouzení postaveno právě na výpovědí poškozeného. 5. Dovolatel dále spatřuje pochybení v právním posouzení skutku, když skutek byl právně kvalifikován podle §345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (úmysl jiného poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu), přičemž takový úmysl nebyl z jeho strany prokázán, neboť takový následek mohl vzniknout i bez jeho přičinění. I pokud by úmysl způsobit těžší následek byl dovozován z nahrávky hovoru mezi spoluobviněnými R. H. a E. V. (s výhradami k tomuto důkazů, které uplatnil v řízení před soudem prvního stupně), tak z tohoto nelze dovodit u něho úmysl způsobit takový následek, a to ani úmysl nepřímý. Totožná tvrzení aplikuje dovolatel i ve vztahu ke zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Dovolatel se domnívá, že byl stíhán pro §345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pouze s ohledem na vysokou trestní sazbu. Pokud by totiž byl stíhán toliko pro trestný čin podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, byla by jeho trestná činnost podle §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku promlčena (k 21. 3. 2016). Dovolatel poté opětovně vyjadřuje přesvědčení o extrémním nesouladu právních závěrů a skutkových zjištění a namítá, že jednočinný souběh trestného činu křivého obvinění a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku je v daném případě vyloučen, neboť podal proti poškozenému trestní oznámení a ve smyslu tohoto trestního oznámení posléze vypovídal před orgány činnými v trestním řízení. Žádný z důkazů provedených před soudem neprokázal jednání, které mu je kladeno za vinu. Dále namítá porušení práva na spravedlivý proces a opomenutí aplikace in dubio pro reo. 6. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 44 To 297/2021, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 3 T 160/2018, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 1 NZO 86/2022, nejprve shrnul průběh trestního řízení, zvolenou argumentaci a uplatněné dovolací důvody. Vyjadřuje přesvědčení, že vzhledem k tomu, že dovolání je datováno k 12. 1. 2022, a vzhledem k odkazu na dříve neexistující ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., bylo dovolání podáno podle novelizovaného vymezení dovolacích důvodů. 8. Státní zástupce se vyjadřuje k nově formulovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který výslovně umožňuje zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění. Následně uvádí, že z rekapitulace dovolacích námitek obviněného vyplývá, že nevytýká žádné vady důkazního řízení, ze kterých by vyplývala existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištění ve výše uvedeném smyslu. Dovolatel totiž jednak odmítá soudy učiněná skutková zjištění ve zcela obecné rovině, jednak se domáhá toho, aby provedené důkazy, zejména pokud jde o protichůdné výpovědi obviněných a poškozeného, jehož věrohodnost současně zpochybňuje, byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Existenci extrémního rozporu nelze ovšem podle názoru státního zástupce dovozovat z toho, že soudy hodnotí provedené důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném způsobu hodnocení důkazů. Skutkové námitky proto nepovažuje za důvodné. Současně pro jistou přesnost odkazuje na úvahy soudu prvního stupně (body 20-28 rozsudku soudu prvního stupně), které považuje za přesvědčivé a v souladu s pravidly formální logiky. 9. Stran právního posouzení skutku podle §345 odst. 3 písm. c) a §346 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku státní zástupce konstatuje, že dovolatel neodkázal na odpovídající dovolací důvod, kterým je podle právní úpravy platné od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když ovšem námitky obviněného nepovažuje ani po věcné stránce za důvodné. Konstatuje, že podle tzv. právní věty naplnil dovolatel znaky kvalifikované skutkové podstaty podle §345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku tím, že jednal v úmyslu způsobit poškozenému jinou vážnou újmu, která spočívala v tom, že poškozený byl nucen snášet domovní prohlídku, byl po dobu 24 hodin umístěn v policejní cele, byl vystaven cca pět let trvajícímu trestnímu stíhání a musel vynaložit finanční náklady v souvislosti s obhajobou. 10. Státní zástupce námitky ohledně úmyslu dovolatele naplnit kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku považuje za formulované částečně jako námitky skutkové, když obviněný uvádí, že tento úmysl nebyl prokázán a samotný vznik vážné újmy podle jeho názoru k aplikaci kvalifikované skutkové podstaty nepostačuje. V obecné rovině si podle státního zástupce patrně lze představit situaci, kdy lživé obvinění bude mít pro poškozeného i takové následky, které si pachatel nepředstavoval ani jako možné. Podle jeho názoru ovšem musel být obviněný, který poškozeného obvinil z poměrně závažné trestné činnosti přinejmenším srozuměn s tím, že v případě zahájení trestního stíhání budou vůči poškozenému použity i takové instituty trestního řízení, které představují zásah do ústavně garantovaných práv na osobní svobodu a nedotknutelnost obydlí, a rovněž, že trestní stíhání bude trvat delší dobu a že poškozenému vzniknou v souvislosti s obhajobou finanční náklady, přičemž eventuální úmysl k naplnění dané subjektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty postačuje. Státní zástupce vyjadřuje přesvědčení, že dovolatel odkazuje na námitky uplatněné v souvislosti s trestným činem křivého obvinění, tj. námitky týkající se absence úmyslu výše uvedeného, a nikoliv trestného činu křivé výpovědi a znaleckého posudku. Nezabývá se proto blíže věcí z hlediska poněkud problematického vymezení znaků „jiné vážné újmy“ ve vztahu k trestným činům podle §346 tr. zákoníku. Některé okolnosti uvedené v úvodní části skutkových vět (domovní prohlídka, zadržení) totiž v době, kdy dovolatel vypovídal v procesním postavení svědka, již nastaly a stěží tedy lze podateli přičítat úmysl je způsobit a nejzávažnější hrozící újma spočívající v uložení citelného nepodmíněného trestu odnětí svobody je zmíněna pouze v odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně. Státní zástupce dodává, že dovolací soud ovšem napadené soudní rozhodnutí přezkoumává pouze v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených. Pokud dovolatel jako svědek uváděl skutečnosti o jednání poškozeného, které skutkově odpovídaly zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, tak státní zástupce akcentuje přinejmenším srozumění obviněného, že takovouto výpovědí přivodí odsouzení poškozeného T. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. 11. Námitku týkající se nemožnosti jednočinného souběhu trestných činů podle §345 a §346 tr. zákoníku považuje za mimoběžnou. Takovýto jednočinný souběh v obecné rovině možný je a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 1494/2014. Navíc v předmětné trestní věci soudy jeho existenci nedovodily. Státní zástupce akcentuje skutečnost, že obviněný P. byl pod bodem V/1) uznán vinným zločinem křivého obvinění spáchaným v březnu 2011 předáním nepravdivých písemných trestních oznámení, nikoli tedy výpovědí v procesním postavení svědka. Dále pak byl pod bodem V/2), 3) uznán vinným dalšími dvěma skutky právně kvalifikovanými jako dva trestné činy křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, když těchto skutků se dopustil nepravdivými výpověďmi učiněnými v procesním postavení svědka v trestní věci obviněného P. T. jednak v přípravném řízení v roce 2012 a dále nepravdivou výpovědí u hlavního líčení dne 24. 6. 2014. Státní zástupce dále dodává, že trestní oznámení i nepravdivé svědecké výpovědi sice obsahovaly obdobná skutková tvrzení, nešlo však o jednočinný souběh a jednotlivé skutky vykazovalo znaky různých trestných činů. 12. Ve vztahu k dovolacímu důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. státní zástupce konstatuje, že dovolatel neuvedl žádnou právní argumentaci a nespecifikoval ani o kterou z jeho vzájemně se vylučujících částí mínil dovolání opřít, a proto k tomuto nelze v dovolacím řízení přihlížet. 13. V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. III. Přípustnost dovolání 14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. 16. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). 17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 (novela č. 220/2021 Sb.), je dán v případech, kdy jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. O zjevný rozpor se přitom jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nebo skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo dokonce skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Současně je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). K tomu je dále ještě vhodné uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Nadto je nutno také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). 18. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1 2022 je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) (§265b odst. 1 tr. ř.) ve znění účinném od 1. 1. 2022. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Zde je nutno akcentovat, že obviněný neuvedl, v jaké alternativě dovolací důvod uplatňuje. 19. Na podkladě výše předestřených východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Námitky dovolatele týkající se toho, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založeny jednak na odmítání skutkových zjištění soudů nižších stupňů v obecné rovině, jednak na tom, že dovolatel vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, zejména posouzení věrohodnosti poškozeného a předestírá vlastní verzi skutkového děje. Takto pojatá dovolací argumentace formálně neodpovídá zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému dovolacímu důvodu. 20. Obecně je totiž třeba uvést, že nový dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je založen na tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy. Již z dikce tohoto ustanovení není pochyb o tom, že naznačený zjevný rozpor se musí týkat rozhodných skutkových zjištění, nikoliv každých skutkových zjištění, která jsou vyjádřena ve skutku. Jinak vyjádřeno pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se musí jednat o taková skutková zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění zvolených skutkových podstat a bez jejich prokázání by jednání obviněného nebylo postižitelné podle trestního zákona. 21. Jak již bylo naznačeno, v předmětné věci obviněný konkrétně namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Z pohledu platné judikatury se jedná o situaci, kdy skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 11/2019). Fakticky se jedná o případy tzv. extrémního rozporu, který za jistých okolností již před 1. 1. 2021 bylo možno uplatňovat v rámci dovolacího řízení, a to prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Dovolací soud považuje ovšem za vhodné uvést, že ani v minulosti nestačilo pouze tvrzení této skutečnosti, existence tzv. extrémního rozporu musela být v dovolacím řízení prokázána, nestačilo pouhé obecné tvrzení o existenci tohoto extrémního rozporu či prosté zpochybňování způsobu hodnocení důkazy soudy. Stejné závěry je nutno vztáhnout na tvrzení, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, tedy tento závěr nelze dovodit jen z toho, že obviněný hodnotí jinak důkazy než soudy nižších stupňů. Zároveň je nutné zdůraznit, že §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu 21. 1. 2009 sp. zn. 3 Tdo 55/2009). 22. Nejvyšší soud považuje především nejprve za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudem druhého stupně, přičemž tento na jeho argumenty dostatečně reagoval, tedy zabýval se jimi. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná. 23. Přes shora uvedené lze konstatovat, že obviněný své námitky ohledně naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zakládá fakticky jen na zpochybňování způsobu hodnocení důkazů soudů nižších stupňů, zejména výpovědi poškozeného, když odkazuje na jeho insolvenční řízení a jeho odsouzení za trestnou činnost vůči zaměstnavateli. Takto uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod a nemohou naplňovat zvolený dovolací důvod. 24. Bez ohledu na tento závěr, je možno konstatovat, že soud prvního stupně k náležitému objasnění věci provedl všechny potřebné důkazy, z nichž vycházel i soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení, tak, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., (viz body 21-28 rozsudku soudu prvního stupně, potažmo body 13-15 rozsudku soudu druhého stupně). Následně provedené důkazy hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., nikoliv izolovaně. Rovněž odůvodnění jeho rozhodnutí odpovídá zcela §125 odst. 1 tr. ř. Zde se sluší poznamenat, že existenci tzv. extrémního rozporu nelze dovozovat jen z toho, že soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obviněný se trestné činnosti dopustil. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišně než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014). 25. Přesto považuje Nejvyšší soud nad rámec shora uvedeného za vhodné uvést, že soud prvního stupně závěr o vině obviněného a spoluobviněných žalovanými skutky nezaložil pouze na výpovědi poškozeného a skutečnosti, že poškozený byl ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 21/2013 obžaloby pravomocně zproštěn (viz bod 21 rozsudku soudu prvního stupně), nýbrž na velmi pečlivém hodnocení všech provedených důkazů, když logicky zdůvodnil, které důkazy obhajobu obviněného a spoluobviněných vyvracejí a které podporují věrohodnost výpovědi poškozeného (např. znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertýza – fonoskopie z č. l. 1571-1584, videozáznam z č. l. 854). Jak již bylo naznačeno, soud druhého stupně se pak ztotožnil se skutkovými závěry a právními závěry soudu prvního stupně, když toliko změnil pouze výrok o trestu u spoluobviněného A. K. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že soudy nižších stupňů se otázkou věrohodnosti poškozeného vůči věrohodnosti výpovědi dovolatele, potažmo spoluobviněných, řádně a dostatečně zabývaly (viz bod 18 rozsudku soudu prvního stupně). Pokud dovolatel poukazuje na skutečnost, že poškozený je v insolvenčním řízení, tak z tohoto nelze dovodit nějaké pochybnosti o jeho věrohodnosti. Stejný závěr lze vztáhnout i ke skutečnosti, že poškozený byl v minulosti pravomocně odsouzen. Samotná toto skutečnost, kterou ani poškozený nezpochybňuje, nemůže vést automaticky k závěru, že poškozený je nevěrohodný, neboť takový závěr by znamenal, že osoby, který byly v minulosti trestně stíhány a odsouzeny jsou vždy a priori nevěrohodné. Lze připustit, že tato skutečnost může obecně vést ke zvýšené potřebě prověření věrohodnosti takového svědka, a to i s přihlédnutím k tomu, pro jakou trestnou činnost byl v minulosti odsouzen (např. pro §345 tr. zákoníku, §346 tr. zákoníku) s dalšími v úvahu připadajícími důkazy, což soudy nižších stupňů v dané věci učinily. Navíc pro jistou přesnost je třeba uvést, že samotný dovolatel byl rovněž v minulosti pravomocně odsouzen, a to pro závažnou trestnou činnost majetkového charakteru. Obecně je třeba akcentovat, že hodnocení důkazů soudy nižších stupňů ani nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Pouhé jiné hodnocení důkazů, které neodpovídá představám obviněného o správném hodnocení důkazů, nemůže naplnit zvolený ani žádný jiný dovolací důvod. 26. Obviněný dále namítá neprokázání úmyslu u kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů, kterými byl uznán vinným a nemožnost jednočinného souběhu přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Dovolatel tedy namítá nesprávné právní posouzení skutku. V prvé řadě Nejvyšší soud musí ovšem konstatovat, že obviněný ve vztahu k právnímu posouzení skutků podle §345 tr. zákoníku a §346 tr. zákoníku neuplatnil relevantní dovolací důvod, kterým je podle účinné právní úpravy od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 27. Dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 28. V dané souvislosti je nezbytné zdůraznit, že právně fundovanou argumentaci v dovolacím řízení, včetně označení příslušného dovolacího důvodu má zajistit povinné právní zastoupení obviněného obhájcem, tedy osobou práva znalou [§265d odst. 2 tr. ř.]. Z pohledu tohoto závěru je třeba uvést, že zvolené námitky obviněného stran neprokázání úmyslu u kvalifikovaných skutkových podstat a nemožnosti jednočinného souběhu přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, nelze podřadit pod žádný ze zvolených dovolacích důvodů, tedy ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), písm. m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. 29. Přestože, jak již Nejvyšší soud shora uvedl, obviněný stran další argumentace neuplatnil výslovně právně relevantní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který fakticky odpovídá nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, považuje dovolací soud za vhodné blíže reagovat na některé námitky dovolatele a s těmito se věcně vypořádat. Nejvyšší soud totiž přihlédl k tomu, že dovolání obviněného bylo podáno krátce po účinnosti novely trestního řádu č. 220/2021 Sb., takže lze připustit jistou nedůslednost a nepřesnosti při uplatňování dovolacích důvodů ze strany dovolatele, byť nežádoucí. Dovolací soud vzal také v úvahu, že před 1. 1. 2022 k nápravě nesprávného právního posouzení skutku primárně sloužil právě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu bylo ovšem možno také do 31. 12. 2021 namítat i případy tzv. extrémního rozporu, které nyní obsahově odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř a nesprávnému právnímu posouzení skutku dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 30. Trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu a spáchá takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Pro jistou stručnost je třeba zdůraznit, že z tzv. právní věty není pochyb o tom, že soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že dovolatel měl v úmyslu způsobit poškozenému jinou vážnou újmu. Obecně platí, že jiná vážná újma musí být svou závažnosti srovnatelná se dvěma předchozími újmami, tedy s vážným poškozením v zaměstnání či narušení rodinných vztahů, když ovšem platí, že k způsobení jiné vážné újmy nemusí dojít (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1283/2016). Stačí, že pachatel s tímto úmyslem jedná. Lživě obvinit znamená nepravdivě tvrdit, že jiný se dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, tj. vědomě objektivně nepravdivě informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem. Z hlediska naplnění formálních znaků základní skutkové podstaty podle §345 odst. 1 tr. zákoníku je nevýznamný záměr, resp. motiv jednání pachatele a rovněž způsob provedení činu. 31. Obviněný konkrétně namítá, že u něho nebyla dána subjektivní stránka ve vztahu k naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 3 písm. c) §345 tr. zákoníku, tedy že u něho nebyl dán úmysl způsobit poškozenému jinou vážnou újmu. Předně je třeba uvést, že při formulaci této námitky obviněný nezpochybňuje naplnění základní skutkové podstaty, takže v tomto směru Nejvyšší soud nepovažoval za nutné se otázkou subjektivní stránky ve vztahu k základní skutkové podstatě blíže nezabývat. Stran uplatněné námitky týkající se subjektivní stránky Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit následující. Obecně platí, že závěr o zavinění musí být vždy prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplývat (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1970, sp. zn. Tpj 28/70-III). Zavinění se chápe jako vnitřní, psychický stav pachatele k podstatným složkám trestného činu (P. Šámal a kol., Trestní zákoník: Komentář I., 1. vydání, Praha: C. H. Beck, s. 165) a musí být dán v době činu. Závěr o zavinění, tedy zda na straně pachatele je dáno zavinění a v jaké formě, je nepochybně závěrem právním. Zavinění má dvě formy, úmysl (§15 tr. zákoníku) a nedbalost (§16 tr. zákoníku). Jak již bylo naznačeno, závěr o zavinění musí být podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout, když okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem [srov. například zprávy Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72, a ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf 30/76 (uveřejněné pod č. 62/1973 a 41/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12]. 32. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 se vyžaduje z hlediska zavinění úmysl, postačí ale i úmysl nepřímý [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2017, sp. zn. 8 Tdo 594/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 4 Tdo 325/2021, jehož závěry byly potvrzeny i Ústavním soudem usnesením ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. II. ÚS 2482/21). Platí, že o zavinění ve formě úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se jedná tehdy, pokud pachatel věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně poruší nebo ohrozí zájem chráněný takovým zákonem nebo alespoň věděl, že může uvedený zájem porušit nebo ohrozit, a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit. O zavinění ve formě nepřímého úmyslu se dle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jedná tehdy, pokud pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s ním srozuměn. Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Na takové srozumění se pak usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného. Trestní zákoník v §15 odst. 2 stanoví, že srozuměním ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoníku může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Pro eventuální úmysl postačuje pouhá představa možnosti výsledku, kterou pachatel uskutečnil svým jednáním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1010/2014). 33. V případě skutkové podstaty podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jak již bylo naznačeno, se vyžaduje úmyslné zavinění. Z pohledu námitek obviněného je třeba především konstatovat, že soud prvního stupně se otázkou naplnění subjektivní stránky zabýval, když dospěl k závěru, že obviněný jednal v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz bod 30 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž soud druhého stupně dospěl k závěru, že obviněný a spoluobvinění mimo obviněných E. V. a R. H. jednali přinejmenším v úmyslu nepřímém (viz bod 15 rozsudku soudu druhého stupně). Nad rámec úvah soudu prvního stupně, které jsou poněkud stručnější, považuje Nejvyšší soud ohledně naplnění subjektivní stránky ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě uvedeného trestného činu považuje za nutno zdůraznit, že na základě zjištěného skutkového stavu není pochyb o tom, že obviněný jednal přinejmenším v úmyslu nepřímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Předně je třeba akcentovat, že podle skutkových zjištění uvedených v úvodní části skutkových vět spočívala vážná újma poškozeného v tom, že poškozený byl nucen snášet domovní prohlídku, byl po dobu 24 hodin umístěn v policejní cele, neméně významně vznikla poškozenému vážná újma v podobě cca pětiletého trestního stíhání, v důsledku čehož musel vynaložit nemalé finanční náklady spojených s obhajobou. Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně ve skutkových zjištěních vyjádřil, v čem spočívala vážná újma poškozeného. Pokud se týká úmyslu způsobit poškozenému vážnou újmu je nezbytné zdůraznit, že dovolatel nepravdivě obvinil poškozeného ze spáchání dvou závažných trestných činů (trestní sazba činila 2-8 let), když právě vzhledem k obsahu svého trestního oznámení (označil svědka, který měl být přítomný u páchání trestné činnosti a o kterém věděl, že tento nepravdivě potvrdí obsah jeho nepravdivého trestního oznámení) si musel být vědom, že je zcela reálné, že proti poškozenému budou zahájeny úkony trestního řízení a zahájeno trestní stíhání, což se také stalo a bylo důvodem podání trestního oznámení, když samotné zahájení trestního stíhání pro závažné trestné činy nepochybně představovalo vážnou újmu u poškozeného, neboť toto je vždy spojeno s určitým zásahem do základních práv a svobod a je to všeobecně známo (možnost domovní prohlídky, omezení na svobodě, vzetí do vazby, nutnost vynaložit náklady na obhajobu apod.). Jinak vyjádřeno, obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že když poškozeného obvinil ze závažné trestné činnosti spočívající ve spáchání zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, že v případě zahájení trestního stíhání budou vůči poškozenému použity invazivní instituty trestního práva, nevyjímaje ani prostředky zasahující do ústavně garantovaných práv (např. právo na soukromí, právo na osobní svobodu, právo na nedotknutelnost obydlí, právo na listovní tajemství atd.) S ohledem na závažnost trestné činnosti, z níž poškozeného obvinil, tak rovněž musel být minimálně srozuměn se skutečností, že trestní stíhání může trvat řadu let a že se taková skutečnost může projevit v psychickém vypětí poškozeného, může vést k jeho zvýšeným finančním nákladům spojenými nejen s obhajobou. V obecné rovině je třeba uvést, že každé nařčení z trestné činnosti může rovněž způsobit ztrátu nejbližších osob, neboť často dochází ke ztrátě důvěry, loajálnosti, apod. a naopak nůžky lidského oddálení se začínají otevírat, od potencionálního pachatele se může odvrátit nejen rodina, ale i přátelé, kolegové, sousedé, když navíc celé trestní řízení se dotýká i nevinných lidí v podobě rodiny obviněné osoby, která nemá s domnělou trestnou činností nic společného, nicméně okolní svět dává pociťovat trestní stíhání osoby i těmto rodinným příslušníkům. Viktimizováni tak jsou i další osoby, které nebyly dovolatelem křivě obviněni. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že eventuální úmysl při tom k naplnění subjektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty podle §345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku postačuje a byl u obviněného v době činu nepochybně dán. 34. Stran druhého trestného činu kladeného dovolateli za vinu platí, že trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jako svědek nebo znalec před soudem nebo před mezinárodním soudním orgánem, před notářem jako soudním komisařem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle tr. ř., anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a spáchá-li takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku jsou vymezeny shodně jako v ustanovení §345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. jako jednání pachatele v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Platí, že se křivá výpověď nebo nepravdivý znalecký posudek musí týkat okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Zda jde o takovou okolnost, je vždy nutno posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu případu. Nemusí se však jednat o okolnost mající rozhodující význam. Zpravidla půjde o skutečnost, kterou orgán uvedený v tomto ustanovení musí vzít v úvahu při řešení otázky, o níž má rozhodovat (v trestním řízení půjde o všechny okolnosti, které mohou ovlivnit rozhodnutí o vině nebo trestu, o uložení ochranného opatření nebo o nároku poškozeného). Nevyžaduje se, aby v důsledku křivé výpovědi nebo nepravdivého znaleckého posudku bylo vydáno nesprávné rozhodnutí anebo došlo k nesprávnému zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Stačí, že pachatel s tímto úmyslem jedná. K naplnění subjektivní stránky se vyžaduje úmysl. Úmysl pachatele musí zahrnovat i skutečnost, že jde o okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo zjištění. Postačuje ovšem úmysl eventuální [§15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. 35. Předně je třeba uvést, že k obecným východiskům subjektivní stránky se Nejvyšší soud vyjádřil již shora, stejně tak i k otázce posouzení subjektivní stránky obviněným soudy nižších stupňů. Pokud se týká konkrétních skutkových zjištění, tak je třeba akcentovat, že v posuzované věci podal dovolatel svou svědeckou výpověď podle zjištění soudů lživě, tedy údaje v ní obsažené sdělil v rozporu se svou povinností vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet (§101 odst. 1 věta první tr. ř.). Současně není pochyb o tom, že dovolatel vypovídal záměrně nepravdu o okolnostech podstatných pro rozhodnutí (zda poškozenému předal částku, kterou měl tento zpronevěřit, kdo u toho byl přítomen), což nakonec ani obviněný nezpochybňuje. Jak již Nejvyšší soud uvedl, podmínkou kvalifikované skutkové podstaty není způsobení vážného poškození v zaměstnání, narušení rodinných vztahů nebo způsobení jiné vážné újmy, nýbrž úmysl takové následky způsobit, což bylo u dovolatele soudy nižší instance dostatečně prokázáno. Setrvání na své nepravdivé verzi dovolatel (úmyslně nepravdivé) zapříčinil společně s ostatními spoluobviněnými ve vztahu k trestnému činu podle §346 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, že byly u poškozeného dány vazební důvody, ale že zejména poškozenému hrozil vysoký trest odnětí svobody s ohledem na domnělou trestnou činnost, čehož si musel být obviněný vědom a s uvedeným následkem, který poškozenému hrozil, byl nepochybně srozuměn. Dovolatel tak bez důvodných pochybností jednal úmyslně, když byl minimálně srozuměn se vznikem takovéto závažné újmy. Jednal tedy přinejmenším v úmyslu nepřímém. V tomto směru lze ovšem připustit, že část způsobených následků vyjádřených ve skutkových zjištěních se týkala toliko okamžiku podání trestního oznámení (domovní prohlídka, umístění v policejní cele), ovšem ve vztahu k úmyslu způsobit vážnou újmu poškozenému nepravdivou výpovědí tyto následky nepochybně spočívaly v tom, že poškozený musel hradit náklady obhajoby, ale zejména v reálně hrozbě uložení poškozenému nepodmíněného trestu, což sice nebylo vyjádřeno přímo ve skutkových zjištěních, ale bylo to vyjádřeno v odůvodnění rozsudku soudem druhého stupně. 36. Současně Nejvyšší soud musí konstatovat, že i další námitka týkající se jednočinného souběhu daných trestných činů je zcela lichá. V prvé řadě je vhodné zdůraznit, že obecně jednočinný souběh trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 tr. zákoníku s trestným činem křivého obvinění podle §345 tr. zákoníku je možný. Nelze totiž vyloučit jednočinný souběh těchto trestných činů v případě, že osoba vyslýchaná v procesním postavení svědka svou nepravdivou výpovědí někoho jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. 7 Tz 152/2001, publikované ve sbírce rozhodnutí stanovisek Nejvyššího soudu pod č. NS 9/2001-T 240, dále rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1494/2014). 37. Především je však vhodné poukázat na vymezení jednotlivých skutků. Obviněný byl pod bodem V/1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně uznán vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal v březnu 2011 předáním nepravdivých písemných trestních oznámení. Nejednalo se tak o výpověď v procesním postavení svědka. Následně pod body V/2), 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byl dovolatel uznán vinným dalšími dvěma skutky právně kvalifikovanými jako dva trestné činy křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Tyto dva skutky spáchal tak, že nepravdivými výpověďmi učiněnými v procesním postavení svědka v trestní věci poškozeného T., tehdy v postavení osoby obviněné, v přípravném řízení v roce 2012 a následně nepravdivou výpovědí před soudem prvního stupně u hlavního líčení dne 24. 6. 2014 zapříčinil trestní stíhání nevinné osoby (viz zprošťující rozsudek ve věci poškozené T. v pozici obviněného). Nejvyšší soud nerozporuje skutečnost, že trestní oznámení i nepravdivé svědecké výpovědi obsahovaly obdobná skutková tvrzení, avšak jednotlivé skutky vykazovaly znaky různých trestných činů, tj. dvou různých trestných činů. Tudíž nelze hovořit ani o jednočinném souběhu, který obecně možný je (viz bod 36). Lze uzavřít, že podání trestního oznámení na poškozeného vygradovalo až do té míry, že dovolatel se ocitl v postavení svědka a následně úmyslně dále šířil nepravdivé informace ohledně trestné činnosti poškozeného, kdy tak pokračoval nejen před policejním orgánem v přípravném řízení, tak i následně před soudem. Dovolatel měl možnost svého jednání pod body V/2), 3) vůči poškozenému zanechat, ovšem pokračoval dále ve svém invazivním napadání poškozeného křivým svědectvím, když tvrdil nepravdivé skutečnosti, o nichž věděl, že se nezakládají na pravdě. 38. K argumentaci obviněného zásadou in dubio pro reo je nutno uvést, že uvedená zásada vyplývá z principu presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.). Tato námitka nemůže zvolený dovolací důvod založit, když směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „ in dubio pro reo “ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009; ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015; ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018). 39. Pravidlo in dubio pro reo totiž znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí tedy, že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98). Jinak vyjádřeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05; ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08; ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aj.). Současně je třeba zdůraznit, že existence rozporů mezi důkazy ale sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným předmětným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo , tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O naznačenou situaci se v dané věci nejednalo, když v tomto směru je třeba odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které zcela odpovídá §125 odst. 1 tr. ř. 40. Ohledně namítaného porušení práva na spravedlivý proces obviněným lze uvést, že rovněž tato námitka nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obecně je ovšem třeba připustit, že vzhledem k výkladu Ústavního soudu porušení práva na spravedlivý proces může zakládat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz Stanovisko Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, bod 14 a 26, nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. ÚS II. 669/05). O takový případ se ovšem v dané věci nejedná, když lze konstatovat, že soudy nižších stupňů ohledně obviněného provedly dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž skutkové závěry soudů mají oporu v provedených důkazech, kdy při jejich hodnocení nedošlo k žádné deformaci provedených důkazů, tyto byly hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., takže skutkový stav byl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí soudů ve vztahu k tomuto obviněnému pak odpovídá §125 odst. 1 tr. ř. Nad rámec shora uvedeného je dále nutno uvést, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Tyto zásady byly v daném řízení dodrženy a respektovány. 41. Dovolatel svůj mimořádně opravný prostředek opřel rovněž formálně o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění od 1. 1. 2022, k tomuto dovolacímu důvodu však neuvedl žádnou argumentaci a ani jej nespecifikoval. K tomuto dovolacímu důvodu tedy Nejvyšší soud nebude přihlížet a vyjadřovat se, neboť byl uplatněn pouze formálně. 42. Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání obviněného bylo sice podáno částečně právně relevantně, ovšem jeho dovolání je zjevně neopodstatněné. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 11. 5. 2022 JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu