ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1003.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1003/2022-265
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2022 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch i neprospěch obviněného P. D. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 5 To 143/2022-248, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 18/2022, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 5 To 143/2022-248, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 4. 2022, č. j. 3 T 18/2022-232 , byl obviněný P. D. (dále „obviněný“) uznán vinným pod bodem č. 1 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem č. 2 přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1. dne 22. 8. 2020 nejméně od 23:05 hodin na území hlavního města Prahy, ulicemi XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a ve 23:20 hodin v Praze 6 ulicí XY u domu č. p. XY řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Volvo V40 tmavě zelené barvy, registrační značky XY, ve vlastnictví V. K., narozeného XY, přestože věděl, že na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 3 T 64/2017, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2017 a kterým mu bylo uloženo mimo jiné přiměřené omezení, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržel řízení motorových vozidel, podle §196a tr. zákoníku, pozbyl řidičské oprávnění, kdy vozidlo řídil bez rozsvícených světel, nerespektoval pokyny policejních hlídek k zastavení vozidla a těmto hlídkám začal s vozidlem ujíždět, a to zčásti rychlostí výrazně překračující nejvyšší dovolenou rychlost v daném úseku a značně riskantním a nebezpečným způsobem jízdy, přičemž byl mimo jiné učiněn pokus o zastavení jím řízeného vozidla pomocí zastavovacího pásu, došlo k uzavření vjezdů do tunelového komplexu Blanka a k vyžádání spolupráce letecké služby policie,
2. dne 22. 8. 2020 ve 23:20 hodin, bezprostředně po svém jednání popsaném pod bodem č. 1, v Praze 6 v ulici XY u domu č. p. XY se při pronásledování policejními hlídkami rozhodl opustit jím řízené osobní motorové vozidlo tovární značky Volvo V40, registrační značky XY, a vědom si následků takového jednání za jízdy otevřel levé přední dveře vozidla a těmito narazil do zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky Ford Focus, registrační značky XY, ve vlastnictví M. N., narozené XY, které poškodil po celé délce jeho pravé strany, poté z jím řízeného vozidla vyskočil, kdy vozidlo samo dále pokračovalo v jízdě několik desítek metrů a přední částí postupně narazilo do zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, ve vlastnictví N. M., narozené XY, a do zde zaparkovaného motocyklu tovární značky Kawasaki ER5, registrační značky XY, ve vlastnictví A. S., narozené XY, čímž kromě škody na jím řízeném vozidle ve výši 30.000 Kč způsobil poškozené M. N. škodu ve výši 15.000 Kč, poškozené N. M. škodu ve výši 20.000 Kč a poškozené A. S. škodu ve výši nejméně 30.000 Kč, tedy způsobil celkovou škodu na poškozených vozidlech ve výši nejméně 95.000 Kč.
2. Obviněný byl za tyto přečiny a sbíhající se přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedů podle §284 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 85/2020 ze dne 7. 9. 2021, odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 85/2020 ze dne 7. 9. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený V. K. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku, podanému v neprospěch obviněného, rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 2022, č. j. 5 To 143/2022-248 , jímž podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití §223 odst. 1 tr. ř. z důvodů podle §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro skutky popsané ve výroku daného usnesení.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
Proti tomuto usnesení podal ve prospěch i neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“), a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. f) a l ) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a v tomto usnesení je neúplný výrok.
5. Nejvyšší státní zástupce předestřel, že obviněný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 3 T 85/2020, který nabyl právní moci dne 7. 9. 2021, odsouzen pro přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
dne 22. 8. 2020 v 23:05 hod. v ulici XY, Praha 8, poté, co ujížděl s vozidlem VOLVO V40, rz XY, r. v. 1999, hlídkám PČR, kdy nezastavil na příkaz k zastavení vozidla za užití výstražného modrého světla s nápisem STOP, následně v ulici XY, Praha 6, vyskočil za jízdy z vozidla a dal se na útěk, kdy vozidlo, ze kterého vyskočil, jelo dále po ulici a narazilo do zaparkovaného vozidla a motocyklu, kdy prohlídkou odstaveného vozidla bylo zjištěno, že v tomto měl uloženo cca 50 g zelené sušené hmoty, kdy odborným vyjádřením bylo následně zjištěno, že se jedná celkově o 57,52 g marihuany ve formě ustřižených vrcholíků a jejich nadrolených částí, které obsahuje celkem 6,55 g D9-THC účinné látky o koncentraci 11,4%, přičemž droga zvaná marihuana obsahuje účinnou látku Delta9-tetrahydrocannabinol (THC), která je uvedená v příloze č. 4 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., jako látka psychotropní .
6. Následně byl obviněný v projednávané věci rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 3 T 18/2022, odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem 1.) a pro přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 2.). Proti tomuto rozsudku podal obvodní státní zástupce pro Prahu 6 v neprospěch obviněného odvolání, které zaměřil proti výroku o trestu a proti výroku o náhradě škody. Na podkladě tohoto odvolání Městský soud v Praze nyní napadeným usnesením rozhodl tak, že podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití §223 odst. 1 tr. ř. z důvodů §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. trestní stíhání zastavil. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že nepřípustnost trestního stíhání městský soud odvozuje od svého závěru, že obviněný je ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 18/2022 opětovně stíhán pro tentýž skutek, pro který již byl týmž soudem dříve odsouzen pod sp. zn. 3 T 85/2020.
7. S uvedenými závěry Městského soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího, se dovolatel neztotožňuje. Namítl, že odvolací soud vychází z nepřípustného směšování pojmů skutek a popis skutku.
8. Podle ustálené soudní praxe a názorů trestněprávní teorie se (jedním) skutkem rozumí určitá výseč objektivní reality charakterizovaná trestněprávně relevantním jednáním, které je příčinou trestněprávně relevantního následku. „Následek spočívá v porušení nebo ohrožení hodnot (zájmů, vztahů) chráněných trestním zákoníkem (tj. života, zdraví, osobní svobody, majetku atd.) a jako znak některého jednotlivého, individuálního trestného činu ve své konkrétní podobě spojuje dílčí útoky (akty) do jednoho skutku a zároveň umožňuje dělit chování člověka na různé skutky (č. 8/1985, č. 5/1988 a č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.)“ (viz PÚRY, František. §220 [Podklad pro rozhodnutí]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2721-2722). O jeden skutek jde při více způsobených (nebo hrozících) následcích tehdy, jestliže pro všechny následky významné z hlediska trestního práva hmotného je kauzální jedno jednání, rovněž významné z hlediska trestního práva hmotného (srov. např. rozhodnutí č. 5/1988 Sb. rozh. tr. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 494/2002).
9. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (z četné judikatury viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 7 Tz 179/99, či usnesení téhož soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010).
10. Aplikují-li se shora uvedená východiska na projednávanou věc a analyzují-li se jednotlivá trestněprávně relevantní jednání, jednotlivé trestněprávně relevantní následky a jednotlivé kauzální vztahy mezi nimi, nelze než dospět k závěru, že de iure jde o trojici odlišných jednání, která jsou příčinou trojice odlišných následků:
- Obviněný tedy jednak řídil osobní motorové vozidlo, ačkoli jej řídit nesměl. V důsledku toho porušil zájem na respektování pravomocných a vykonatelných rozhodnutí orgánů veřejné moci. Tato kombinace jednání, následku a kauzality tvoří jeden skutek (skutek č. 1).
- Obviněný dále tím, že otevřel za jízdy ve vozidle dveře, z vozidla za jízdy vyskočil a nechal jej v samovolném pohybu, poškodil několik cizích vozidel a motocykl. V důsledku toho porušil zájem na ochraně cizího majetku. Rovněž tato kombinace jednání, následku a kauzality tvoří jeden skutek (skutek č. 2).
- Obviněný konečně též držel bez příslušného veřejnoprávního povolení omamnou a psychotropní látku. V důsledku toho porušil zájem na ochraně společnosti před negativními účinky těchto látek. Rovněž tato kombinace jednání, následku a kauzality tvoří jeden skutek (skutek č. 3).
11. Nutno podotknout, že žádné dva popsané trestněprávně relevantní následky nejsou důsledkem jednoho popsaného trestněprávně relevantního jednání. Totéž platí i v opačném směru, a tedy žádná dvě popsaná trestněprávně relevantní jednání nejsou příčinou jednoho popsaného trestněprávně relevantního následku. To platí bez ohledu na to, že se daná jednání z hlediska časového či místního mohou částečně překrývat. Ačkoli tedy např. obviněný porušoval chráněný zájem společnosti na její ochraně před negativními účinky omamných a psychotropních látek ve stejném čase a na stejných místech, kde řídil osobní motorové vozidlo, ačkoli jej řídit nesměl, a kde za jízdy ve vozidle otevřel dveře, z vozidla vyskočil a nechal jej v samovolném pohybu, žádné z těchto jednání není ve vztahu k posledně jmenovanému trestněprávně relevantnímu následku kauzální.
12. Vycházeje z toho, že od uvedených skutků je třeba striktně odlišovat jejich popis ve skutkových větách rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, je při pohledu na skutkovou větu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 3 T 85/2020, zřejmé, že v této lze jednoznačně za pomocí jednání i následku identifikovat pouze výše vymezený skutek č. 3, neboť tato skutková věta kromě toho obsahuje již pouze část popisu jednání odpovídajícího skutkům č. 1 a 2 a současně neobsahuje žádný z jimi způsobených následků. Jakkoli lze tedy popis skutku v daném případě hodnotit jako poněkud zavádějící, neboť není zřejmé, z jakého důvodu obsahuje rovněž úvodní zcela irelevantní pasáž zahrnující jízdu ve vozidle, nelze ani v nejmenším dovodit, že by soud daným rozsudkem rozhodl o všech třech shora popsaných skutcích. Obviněný byl tedy citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 3 T 85/2020, odsouzen pro skutek subsumovaný výhradně pod znaky skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku. Nadbytečné zahrnutí dalších dílčích aktů obviněného - které nejsou z hlediska hmotněprávního spjaty se subsumovaným skutkem a odsouzením pro něj (viz výše) - do popisu skutku uvedeného v předmětném odsuzujícím rozsudku proto v daném případě nemohlo vytvořit překážku věci rozhodnuté s účinky ne bis in idem dovozovanou soudem druhého stupně. Jednoduše řečeno, obviněný byl uvedeným rozsudkem odsouzen a potrestán výhradně za přechovávání drog, za nic jiného. Jediným pojítkem všech tří jednání obviněného bylo to, že se jich dopustil na stejném místě a ve stejné době. Taková skutečnost však není rozhodující pro dovození totožnosti skutku. K tomu lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 11 Tdo 763/2012.
13. Konečně je nutné poukázat na další formální vadu napadeného usnesení. Městský soud v Praze totiž sice aplikoval §257 odst. 1 písm. c) tr. ř., avšak v rozporu s návětím tohoto ustanovení rozsudek soudu prvního stupně nezrušil. Nejednalo se přitom zjevně o situaci, na kterou by dopadal §257 odst. 2 tr. ř., proto bylo povinností odvolacího soudu formálně rozsudek soudu prvního stupně výslovně zrušit. Pokud tak městský soud nepostupoval, zůstal jeho výrok učiněný podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. výrokem neúplným. Důsledkem této vady je, že formálně vedle sebe i nadále existuje původní odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a nyní napadené usnesení soudu odvolacího, přičemž tato rozhodnutí vedle sebe nemohou obstát. Tento stav je přitom na újmu právnímu postavení obviněného a v tomto směru je dovolání zaměřeno v jeho prospěch (k tomu srov. přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 1242/2021).
14. Závěrem proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 5 To 143/2022-248, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. Vyslovil přitom souhlas s konáním neveřejného zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
16. Obviněný , jemuž byl opis dovolání doručen dne 16. 9. 2022, se k němu ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost nebránila dovolacímu soudu v rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují uplatněný dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je pak dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Stěžejní námitka dovolatele byla zaměřena proti závěru odvolacího soudu, že je trestní stíhání obviněného v projednávané věci nepřípustné z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté, navazující na zásadu ne bis in idem , jak je vyjádřena v ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož „trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.“ Odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení argumentoval, že obviněný byl pro shodné jednání, které je předmětem této věci, odsouzen již rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 3 T 85/2020. K tomuto závěru dospěl „porovnáním skutkových vět obou rozsudků“, přičemž druhý z nich (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 3 T 18/2022) jednání obviněného „pouze podrobněji rozvádí“. Totožnost věci spatřuje v totožnosti „účastníků a předmětu řízení“. Věc proto neměla být opětovně projednána, ale nalézací soud měl trestní stíhání zastavit, což neučinil, proto tak podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití §223 odst. 1 tr. ř. z důvodů §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. učinil odvolací soud.
22. Nejvyšší soud uvedenou dovolací námitku shledal důvodnou a argumentaci nejvyššího státního zástupce přiléhavou. K zásadě ne bis in idem , která představuje právo obviněného nebýt souzen či trestán dvakrát za týž čin, je nejprve nutno uvést, že okolnosti zakládající nepřípustnost trestního stíhání z tohoto důvodu jsou vymezeny v ústavních předpisech, v ustanoveních trestního řádu a v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána. V tomto směru je základní normou ustanovení čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby, což odpovídá čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, který zakazuje stíhání pro druhý trestný čin, pokud je tento druhý trestný čin založen na totožném skutku či v podstatných rysech totožném skutku.
23. Z hlediska možného uplatnění zásady ne bis in idem je rozhodující otázka totožnosti skutku. Je nutno uvést, že trestní řád pojem skutek výslovně nedefinuje a jeho vymezení je tak ponecháno teorii práva a soudní praxi. Nejvyšší soud se touto otázkou opakovaně zabýval ve své judikatuře. V tomto ohledu velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 15 Tdo 832/2016, publikovaném pod č. 15/2017 Sb. rozh. tr., odkázal na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Zolotukhin proti Rusku (rozsudek ze dne 10. 2. 2009, č. 14939/03, §52), podle kterého čl. 4 Protokolu č. 7 musí být chápán tak, že zakazuje stíhání nebo soudní řízení pro druhý „trestný čin“ (offence/infraction), jestliže je založen na totožných nebo v podstatě stejných skutečnostech (facts/faits). Popisy skutkového stavu v obou řízeních představují zásadní východisko pro posouzení otázky, zda jsou skutky v obou řízeních totožné (resp. jsou totožné alespoň v podstatných rysech), a to bez ohledu na případné odlišnosti v právní kvalifikaci tohoto skutku v obou řízeních. Totožnost skutku je dána tehdy, když se konkrétní skutkové okolnosti týkají téhož obviněného a jsou neoddělitelně spjaty v čase a místě. Podle velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu jde o požadavek konvenující našemu chápání totožnosti skutku, které je také založeno na totožnosti jednání nebo následku z hlediska rozhodných skutkových okolností (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 143/02, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 494/2002).
24. Skutkem se přitom rozumí určitá událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít znaky trestného činu či trestných činů anebo nemusí vykazovat znaky žádného trestného činu. Jako skutek je taková událost vymezena v příslušném aktu orgánu činného v trestním řízení (v usnesení o zahájení trestního stíhání, obžalobě, rozsudku, usnesení o zastavení trestního stíhání, atd.). Podstatu skutku tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva. Jednáním je projev vůle pachatele ve vnějším světě, který může spočívat v konání (komisivní delikt) nebo v opomenutí, nekonání (omisivní delikt). Jen takové děje, které jsou jednáním, lze v trestním řízení dokazovat a právně kvalifikovat a jen jednáním může být způsoben následek významný pro trestní právo. Následek spočívá v porušení nebo ohrožení hodnot (zájmů, vztahů) chráněných trestním zákonem (tj. života, zdraví, osobní svobody, majetku, atd.) a jako znak některého jednotlivého, individuálního trestného činu ve své konkrétní podobě spojuje dílčí útoky (akty) do jednoho skutku a zároveň umožňuje dělit chování člověka na různé skutky. Následkem se tedy rozumí porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek (porušení určitého jedinečného vztahu – zájmu), nikoli určitý typ následku. Totožnost skutku je zachována, existuje-li shoda alespoň buď v jednání obviněného, anebo v následku jednání. Uvedená shoda jednání či následku, jak již bylo řečeno, nemusí být úplná a bezvýjimečná, ale stačí i shoda částečná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 8 Tdo 361/2006).
25. Totožnost skutku tak bude zachována za předpokladu, jestliže: a) je úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, b) je úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, c) jednání nebo následek (nebo obojí) jsou v případech uvedených pod písm. a) a b) alespoň částečně shodné, shoda ovšem musí být v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu; podstatnými z tohoto hlediska nejsou ty skutkové okolnosti, které charakterizují jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky činu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2722–2723, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1464/2012, na které ostatně odkazuje i obviněný).
26. Na základě uvedených východisek se Nejvyšší soud konstatuje, že způsobený následek je třeba posuzovat jako porušení zájmů, chráněných trestním zákoníkem, tedy jako porušení objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě. Následkem skutku popsaného v bodě 1. rozsudku soudu prvního stupně v této věci je tak porušení zájmu na řádném výkonu rozhodnutí soudu, když obviněný, jemuž byl soudem uložen zákaz řízení motorových vozidel, motorové vozidlo přes tento zákaz řídil. U skutku v bodě 2. téhož rozsudku je následkem porušení zájmu na ochraně vlastnictví ve vztahu k neporušenosti a použitelnosti cizí věci, který obviněný způsobil tím, že vyskočil z jedoucího vozidla, které samovolnou jízdou narazilo do dalších, zde zaparkovaných vozidel. Následkem skutku, pro který byl obviněný odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 3 T 85/2020 (pro který byla odvolacím soudem dovozena překážka věci pravomocně rozhodnuté) pak bylo porušení zájmu na ochraně společnosti před negativními účinky omamných a psychotropních látek, když ve vozidle obviněného byla taková látka v trestně právně relevantním množství zjištěna. Následek každého ze skutků, pro které byl obviněný stíhán, jsou tedy zřetelně odlišné.
27. Pokud jde o jednání obviněného, je nutno připustit, že všechny skutky proběhly v místní i časové souvislosti. Skutky, které jsou předmětem tohoto řízení, jsou z tohoto pohledu odděleny jen nezřetelně, neboť vyskočení obviněného z jedoucího vozidla a jeho následná samovolná jízda by nebyla možná, pokud by obviněný vozidlo před tím neřídil. Pokud však odvolací soud dovodil nepřípustnost trestního stíhání obviněného ve vztahu k přechovávání omamné a psychotropní látky, v tomto případě je zcela zřejmá odlišnost jednání, neboť tyto látky byly ve vozidle přechovávány bez kauzálního vztahu k jeho řízení obviněným a byly v něm pouze nalezeny poté, co vozidlo havarovalo. Nejedná se tedy o shodu v podstatných okolnostech, charakterizujících jednání z hlediska právní kvalifikace, jak je požadována shora uvedenými teoretickými východisky.
28. V důsledku absence totožnosti skutků, jak jsou definovány v rozsudcích Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 18/2022 a 3 T 85/2020 je tudíž vyloučena překážka věci pravomocně rozhodnuté, kterou odvolací soud vzal za podklad pro zastavení trestního stíhání obviněného v projednávané věci. Uvedené rozhodnutí bylo tedy zatíženo vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
29. Relevanci je pak nutno přiznat i druhé dovolací námitce nejvyššího státního zástupce ve vztahu k neúplnosti výroku napadeného usnesení Městského soudu v Praze. Z jeho dikce je zřejmé, že odvolací soud zastavil trestní stíhání obviněného postupem podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. Odkazovaný zákonný postup však primárně spočívá ve zrušení napadeného rozsudku (nebo jeho části), jak to stanoví návětí uvedeného zákonného ustanovení. Jeho následný odst. 1 pak stanoví možné způsoby rozhodnutí, včetně zastavení trestního stíhání [pod písm. c)]. Odstavec 2 pak určuje zvláštní případy, kdy lze trestní stíhání zastavit, aniž by bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku soudu prvního stupně. V tomto případě však žádný ze zde taxativně vymezených případů nenastal. Absence zrušovacího výroku ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně pak zakládá právní nejistotu, neboť, jak to správně namítl dovolatel, existují vedle sebe odsuzující rozsudek a usnesení o zastavení trestního stíhání v téže věci, což jsou rozhodnutí vzájemně neslučitelná. Vzhledem k rozhodnutí o zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze však není další zásah dovolacího soudu v tomto směru nutný, neboť popsanou vadu bude možno odstranit v rámci nového rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.
V.
Způsob rozhodnutí
30. Dovolací námitky podle §265b odst. 1 písm. f) a l ) tr. ř. z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud vyhodnotil jako důvodné. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. proto zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 5 To 143/2022-248, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia, kdy odvolací soud bude muset znovu projednat odvolání státního zástupce a rozhodnout o něm. V novém řízení je Městský soud v Praze povinen v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí se znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Zbývá dodat, že způsobem ve výroku tohoto usnesení uvedeným bylo o podaném dovolání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 11. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab