ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1036.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1036/2022-529
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný R. H. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 67 To 55/2022, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 83/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 3 T 83/2021, byl obviněný R. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu se tohoto deliktu dopustil tím, že
dne 24. 11. 2019, v blíže nezjištěné době v odpoledních hodinách, v Praze 10, XY, udeřil otevřenou dlaní poškozenou nezletilou AAAAA (pseudonym), narozenou XY, do pravého spánku, částečně přes ucho, takovou silou, že se v důsledku úderu poškozené zvrátila hlava, čímž způsobil poškozené podvrtnutí a natažení krční páteře, které omezilo poškozenou v běžném způsobu života po dobu 2-3 týdnů, kdy pociťovala bolesti za krkem, pískání a bolest v pravém uchu.
2. Za to byl odsouzen podle §146 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil podle svých sil nemajetkovou újmu trestným činem způsobenou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené AAAAA částku 71.142,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 20. 9. 2021 do zaplacení.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 67 To 55/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen ve výrocích o trestu a náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný při nezměněném výroku o vině přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsouzen podle §146 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené AAAAA částku ve výši 11.142,25 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená AAAAA podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Bureše, Ph.D., dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že popírá, že by se dopustil jakéhokoli trestného činu. Skutek, který je vylíčen a tvrzen v obžalobě, se vůbec nestal. Popřel, že by nezletilou AAAAA jakkoli udeřil či jinak fyzicky inzultoval. Po celou dobu trestního řízení konzistentně, detailně a věrohodně popisoval klíčové události. Poukázal, na to, že se odehrály jinak, než jsou v rozsudku soudu prvního stupně uvedeny. Z jeho výpovědi i výpovědi svědkyně M. K. a dále A. V., stejně i z dalších důkazů, vyplývá, že k předmětnému incidentu mohlo dojít pouze v pátek 22. 11. 2019, přičemž poté následovaly další události. Skutečný sled událostí byl navíc od počátku konzistentně a logicky tvrzen a vysvětlován nejen samotným obviněným, nýbrž i dalšími svědky, kteří se na rozdíl od jmenované nezletilé dobře orientují v otázkách běhu času a souslednosti dnů v týdnu. Soud prvního stupně však zcela nekriticky a bez jakéhokoli zdůvodnění převzal tvrzení obžaloby, že k předmětnému incidentu muselo dojít v neděli 24. 11. 2019, aniž by jakkoli osvětlil, proč se v tomto ohledu nezabýval tvrzeními obhajoby a aniž by si všiml dějových nesouladností či nelogičností. Lze se domnívat, že soud prvního stupně tak učinil záměrně, neboť pokud by vycházel ze skutečného, obhajobou prokázaného sledu událostí, pak by pozbyl oporu pro celou řadu učiněných (podle obhajoby nesprávných) skutkových závěrů a úvah, např. v otázce abnormálně opožděných projevů údajné fyzické újmy AAAAA.
6. Ve věci byli přímými svědky pouze obviněný, M. K., D. H. a AAAAA, nepřímo pak A. V. Z uvedených osob je to pouze údajná poškozená AAAAA, kdo tvrdil před policejním orgánem, že od obviněného dostala „facku“, což ovšem na nahrávce rozhovoru se svou matkou, soudem k důkazu provedené, popřela. Vedle tvrzení AAAAA stojí toliko výpovědi osob, které svědky klíčových událostí vůbec nebyly, a sice jejího otce D. K., který vede vyhrocený spor s její matkou M. K. a M. K., který je synem D. K., kterého lze označit za „profesionálního oznamovatele“. Trestní oznámení podané na obviněného je zištným krokem ze strany D. K. (otce nezletilé) v rámci probíhajících sporů s M. K. ve věci péče o nezletilou dceru. V době, kdy je nezletilá se svou matkou, o událostech inkriminovaného víkendu vypráví zcela odlišně, jak to vyplývá z nahrávky, provedené k důkazu soudem prvního stupně.
7. Obviněný namítl, že nezletilou tvrzená zranění nebyla objektivně vůbec zjištěna. Z provedených vyšetření je patrno, že u ní nebyly diagnostikovány žádné traumatické změny, a to, ani pokud jde o krční páteř, ani ve vztahu ke sluchovému ústrojí. Pokud znalec MUDr. Ivan Procházka vypověděl, že u ní měl být zjištěn „spazmus“, pak zároveň uvedl, že tento je zjišťován na základě tvrzené nebo pohmatové bolestivosti, tedy na základě subjektivního tvrzení. Pokud znalec hovořil o napřímení páteře, rovněž to představuje stav, který může nastat nezávisle na nějakém traumatickém mechanismu a u AAAAA mohl nastat z jiných příčin, zejména pokud se s problémy s páteří dlouhodobě léčila. Znalec potvrdil, že údajné poškozené nebyly zjištěny žádné krevní hematomy či podlitiny, tolik typické pro facku, ze které je obviněný viněn. Nebyl zjištěn žádný otok. Znalec také potvrdil, že je velmi netypické, aby se bolest projevila až za tři dny po nějakém traumatickém ději. Soud prvního stupně dospěl k tomu, že nezletilá AAAAA netrpí „bájnou lhavostí“, ale opomněl, že u ní byla konstatována podprůměrná obecná věrohodnost. S ohledem na tělesnou konstituci obviněného je zřejmé, že pokud by nezletilou poškozenou skutečně udeřil, jistě by nějaké objektivně zjištěné poranění utrpěla. Žádné takové poranění ale nebylo zjištěno, informace v lékařských zprávách a ve znaleckém posudku pochází z prostých tvrzení údajně poškozené. Nezletilá AAAAA navíc zameškala ve škole pouhých 6 dní, přitom doba léčení popsaných zranění trvá obvykle 2-3 týdny a údajně nenosila límec, ani neabsolvovala kontrolní vyšetření po uplynutí obvyklé doby léčení.
8. Uvedené námitky nebyly odvolacím soudem řádně vypořádány, či spíše byly vypořádány povrchně až téměř „alibisticky“. Obhajoba je přesvědčena, že zde jsou důvodné pochybnosti o správnosti provedeného dokazování, resp. o učiněných skutkových závěrech. Ačkoli si odvolací soud byl vědom, že výpověď nezletilé AAAAA byla stěžejním důkazem, a že věrohodnost této nezletilé je snížena, i přesto považoval tuto výpověď za pravdivou, zatímco výpovědi ostatních přímých svědků, o jejichž věrohodnosti není žádných pochyb, nebyly brány v potaz. Odvolacím soudem nebylo zdůvodněno, proč nepovažoval za věrohodné výpovědi obviněného a matky nezletilé AAAAA. Ve výpovědi uvedené nezletilé jsou zjevné rozpory, kdy například nelze učinit závěr o tom, na kterou stranu hlavy (tváře) byla udeřena. Také není zřejmé, jak mohla údajně vkládat svou ruku mezi svou matku a obviněného, když měla v té době levou ruku v sádře po úrazu. Soud prvního stupně odmítl nezletilou AAAAA před soudem vyslechnout, byť si musel být rozporů v jejích vyjádřeních vědom. I odvolací soud měl pochybnosti ve vztahu k logickým rozporům ve skutkových závěrech nalézacího soudu a ve výpovědi údajně poškozené, kdy tyto své pochybnosti předseda senátu odvolacího soudu výslovně projevil během veřejného zasedání v rámci ústního odůvodnění po vynesení rozsudku odvolacího soudu, avšak následně se s těmito rozpory v písemném odůvodnění rozsudku nijak nevypořádal.
9. Obviněný prezentoval, že ke klíčovým událostem mezi ním a nezletilou AAAAA nemohlo dojít v neděli 24. 11. 2019, nýbrž k nim došlo v pátek 22. 11. 2019, z uvedeného důvodu nemohou být pravdivá tvrzení nezletilé AAAAA ani správné závěry znalce MUDr. Ivana Procházky. Argumentaci obhajoby odvolací soud fakticky obrací. Z uvedeného podle něj vyplývá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (zejm. výslech údajně poškozené před soudem). De facto žádná ze svědeckých výpovědí učiněných před soudem neprokazuje nijak vinu obviněného. Ostatní provedené důkazy naopak ve svém souhrnu hovoří pro nevinu obviněného. Následně obviněný poukázal na zásadu in dubio pro reo . Dále připomenul judikaturu Ústavního soudu vztahující se k tzv. extrémnímu nesouladu a právu obviněného na spravedlivý proces. Navázal, že v jeho věci se jedná o případ, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. o případ, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
10. Obhajoba je přesvědčena, že byl naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Naplnění této druhé alternativy daného dovolacího důvodu spočívá v tom, že odvolací soud provedl věcný přezkum odvoláním napadeného prvostupňového rozsudku, ale nesprávně dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného dovolání, co do výroku o vině. Přitom v řízení tomuto zamítavému rozhodnutí předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v daném případě podle písm. g), ovšem odvolací soud vadu zakládající tento dovolací důvod neodstranil, ač tak učinit mohl.
11. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2022, č. j. 67 To 55/2022-459, i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 12. 2021, č. j. 3 T 83/2021-435, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a následně ho podle §265m odst. 1 tr. ř. zprostil obžaloby, in eventum podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že obviněný námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na posuzování důkazů.
13. Soud prvního stupně jednotlivé úvahy a hodnocení důkazů opřel zejména o výpověď poškozené, znalecké posudky a další důkazy, jejichž vyhodnocení řádně promítl do svých úvah, přičemž ve způsobu hodnocení důkazů nelze najít žádný rozpor s obecnou logikou. Stěžejním důkazem byla výpověď poškozené nezletilé AAAAA, jejíž věrohodnost je podle závěru znalců snížena, a to vzhledem k jejímu věku, zejména pak vlivem vypjatého rodinného prostředí. Je možno plně akceptovat závěr prvoinstančního soudu, že tato skutečnost nemůže bez dalšího vést k nevěrohodnosti poškozené ve vztahu ke konkrétnímu skutku. Poškozená vypověděla spontánně a konstantně, avšak nebyla schopna událost přesně časově zařadit. Je třeba poukázat na výpověď svědka M. K., podle jehož výpovědi poškozená sdělila, že k předmětné události došlo předchozí den večer, tedy v neděli, když stejný časový údaj potvrdil svědek D. H. Dále je třeba poukázat na závěr znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, který koresponduje s mechanismem vzniku zranění, tak jak jej popsala poškozená i její matka. Znalec při svém výslechu konstatoval, že na RTG nálezu bylo zjištěno napřímení zakřivení krční páteře, přičemž byla diagnostikována distenze krční páteře a uvedl, že spasmus je objektivně zjistitelný stav, neboť se jedná o tuhé bolestivé zranění v šíjové svalovině, které lze objektivně vyhmatat. Taktéž časový odstup vzniku bolestivosti odpovídá tomu, že k incidentu došlo v neděli 24. 11. 2019 a nikoliv pátek 22. 11. 2019. Znalec uvedl, že je netypické, aby se bolest objevila až za tři dny, ale objevuje se v řádu hodin.
14. Jednání obviněného bylo tedy provedenými důkazy zcela prokázáno a jeho právní kvalifikace je přiléhavá. Obviněný musel být minimálně srozuměn s tím, že pokud uhodil nezletilou, tak jí může způsobit zranění, které u ní bylo zjištěno. Bylo rovněž prokázáno, že zdravotní stav poškozené si vyžádal dobu léčení delší než sedm dnů.
15. Státní zástupkyně měla za to, že rozhodnutí není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání a že deklarovaný důvod dovolání nebyl naplněn. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a takto rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
17. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 67 To 55/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, když jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
21. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. (druhá alternativa).
22. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Dovolatel prakticky shodné námitky uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení. Jeho dovolací argumentace je z větší části opakováním obhajoby, se kterou se dostatečně vypořádaly již soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura takový případ řeší např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
24. Stěžejní námitkou obviněného, podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tvrzení, že soudy vycházely zejména z výpovědi nezletilé poškozené, přičemž v dostatečné míře nepřihlédly k okolnostem, zpochybňujícím její věrohodnost a současně dostatečně nezohlednily výpovědi dalších svědků, podporujících verzi obviněného, jejichž věrohodnost zpochybněna není. Pokud tedy soudy učinily svá skutková zjištění zejména na podkladě uvedené výpovědi, jsou jejich závěry ve zjevném rozporu s obsahem (všech) provedených důkazů, což je jednou z variant uplatněného dovolacího důvodu.
25. Nejvyšší soud konstatuje, že existence podstatného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění soudů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj odlišné skutkové a právní závěry, než jak to učinily soudy. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že si byl vědom důkazní situace, když v odstavcích 2. – 11. rekapituloval obsah jednotlivých důkazů, které provedl v rozsahu dostačujícím pro náležité objasnění věci. Následně v odstavci 12. popsal, jak provedené důkazy hodnotil a k jakým závěrům dospěl. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., a učiněnými skutkovými zjištěními i následnými právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočilo z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Soud odvolací se pak v odstavci 10. odůvodnění svého rozhodnutí s jeho závěry ztotožnil. V následujících odstavcích se dále podrobněji zabýval hodnocením věrohodnosti výpovědi poškozené a lékařským posouzením jí utrpěného poranění, přičemž i v této části se se závěry nalézacího soudu ztotožnil. K uvedenému nutno dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
26. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. S ohledem na dovolací argumentaci obviněného proto jen ve stručnosti konstatuje, že ačkoli je podle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie obecná věrohodnost poškozené nezletilé snížena, nelze její důkazní validitu bez dalšího odmítnout. Naopak je nutno její věrohodnost posuzovat se zvýšenou obezřetností, zejména ve vztahu k ostatním provedeným důkazům, což soudy v tomto případě učinily. Nutno zdůraznit, že průběh posuzované události, jak jej poškozená nezletilá popsala, podle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství může dobře vysvětlit vznik poranění, která u ní byla diagnostikována. Nelze při tom akceptovat námitky obviněného, že uvedená zranění byla zjištěna pouze na základě subjektivních stesků poškozené nezletilé. Z lékařské zprávy dětského oddělení Nemocnice Na Bulovce ze dne 25. 11. 2019 totiž vyplývá viditelné spasma paravertebrálních svalů vpravo spolu s výraznou palpační bolestivostí. Znalec MUDr. Ivan Procházka pak výslovně uvedl, že takový spasmus nelze předstírat, neboť jej lze objektivně vyhmatat. Na tyto závěry pak nemá vliv ani všeobecný zdravotní stav poškozené (skolióza). Projevy takového poranění se rozvíjejí postupně v řádu hodin, nikoli však dnů. Uvedenými závěry je tedy v zásadě vyloučeno, že by poranění, které bylo u poškozené objektivně zjištěno v pondělí 25. 11. 2019 v odpoledních hodinách, mohlo vzniknout dříve než předcházející den, jak to popsala nezletilá. Relevantní v této souvislosti není ani problematická orientace nezletilé ve dnech v týdnu, jak byla demonstrována v nahrávce jejího rozhovoru s matkou. Poškozená totiž popsala, že k poranění došlo „včera“, což předpokládá pouze základní pojem o běhu času, který u ní nebyl zpochybněn. Vyjádření znalce pak dále vylučuje, že by k jejímu poranění mohlo dojít v důsledku skoků na trampolíně (které obecně mohou být příčinou zjištěného poranění), neboť zábavní centrum poškozená navštívila v sobotu, přičemž bolestivost se projevila až v pondělí odpoledne (když v dopoledních hodinách se poškozená domáhala aktivního zapojení do hodiny tělocviku) což odpovídá řádu hodin od nedělního odpoledne.
27. Proti výpovědi poškozené nezletilé pak stojí výpovědi obviněného a svědků, které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vyjmenovává. Nutno uvést, že žádný z nich nepopisuje jakýkoli mechanismus, který by vysvětloval objektivizované poranění poškozené nezletilé. Stěžejní argumentace obviněného, z níž vyvozuje svou odlišnou interpretaci provedeného dokazování, spočívá v jeho popisu událostí inkriminovaného víkendu, které podle něj vylučují, aby měl časový prostor v neděli odpoledne poškozené tvrzené poranění způsobit. Nelze zpochybnit, že sebepoškození syna obviněného zásadně ovlivnilo průběh uvedeného víkendu. Současně však tato skutečnost nestanoví jednoznačnou překážku tomu, že obviněný se mohl dostat do kontaktu s poškozenou a její matkou, jak to nezletilá popsala. Pokud tedy soudy na tomto důkazním podkladu učinily skutková zjištění, uvedená ve výroku rozsudku soudu prvního stupně (a potvrzená soudem odvolacím), nelze v nich shledat podstatný rozpor s obsahem provedených důkazů. Dovolací argumentace je proto v tomto směru neopodstatněná.
28. Další dovolací námitkou se obviněný vymezoval proti postupu soudů, které neprovedly výslech poškozené nezletilé. Taková námitka formálně odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) v alternativě nedůvodného neprovedení podstatného důkazu. V obecné rovině lze v této souvislosti poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu není soud povinen vyhovět každému vznesenému důkaznímu návrhu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). V tomto případě byl ovšem důkaz výpovědí poškozené nezletilé proveden u hlavního líčení dne 9. 12. 2021, kdy byly za podmínek §102 tr. ř. přečteny protokoly o jejích výsleších z přípravného řízení. Strany, včetně obviněného, proti tomuto postupu soudu žádných námitek nevznesly. Nalézací soud následně výpověď nezletilé poškozené hodnotil ve svém rozsudku. Důkaz, jehož nedůvodné neprovedení bylo namítáno, byl tedy soudem zákonným způsobem proveden a byl podkladem pro rozhodnutí, pročež uvedenou námitku nelze hodnotit jako opodstatněnou.
29. Pokud byl dále v dovolání formálně deklarován dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. h) tr. ř. , žádná z uplatněných námitek tomuto dovolacímu důvodu, jak byl vymezen v odst. 20. tohoto rozhodnutí, obsahově neodpovídá.
30. Pokud pak obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , ani jeho uplatnění nelze v tomto případě považovat za opodstatněné. Uvedený dovolací důvod v uplatněné alternativě (druhé podle vymezení v odst. 21. tohoto rozhodnutí) je totiž vázán na existenci jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., z čehož plyne, že nebyl-li naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř., které byly obviněným deklarovány, platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
31. Námitky uplatněné obviněným v dovolání tvrzeným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. odpovídají pouze formálně a dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídají vůbec. Proto jeho dovolání jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 11. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab