ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.686.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 686/2022-524
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný Z. N. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2022, č. j. 6 To 68/2022-504, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 96/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 12. 2021, č. j. 4 T 96/2021-475 , byl obviněný Z. N. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (bod 1.) a přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 (správně §21 odst. 1) tr. zákoníku (bod 2.), kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1. v době nejméně od 12. 1. 2018 do 25. 10. 2018, na různých místech v XY a XY, vylákal od poškozené M. F., narozené XY, zneužívaje její důvěřivosti plynoucí z jejich vzájemného přátelského vztahu a nedostatečných paměťových schopností souvisejících s jejím vysokým věkem, pod smyšlenými záminkami v souvislosti s opravami jeho vozidla či pořízením nového vozidla finanční prostředky, a to konkrétně v hotovosti:
dne 12. 1. 2018 částku 50.000,- Kč, dne 25. 1. 2018 částku 40.000,- Kč, dne 7. 2. 2018 částku 40.000 Kč dne 26. 2. 2018 částku 15.000 Kč, dne 17. 4. 2018 částku 100.000 Kč, dne 15. 5. 2018 částku 34.000 Kč, dne 4. 7. 2018 částku 70.000 Kč, dne 3. 10. 2018 částku 70.000 Kč, dne 25. 10. 2018 částku 25.000 Kč, a dne 28. 5. 2018 částku 150.000 Kč, která byla převedena bezhotovostně na jeho účet číslo XY,
a to s úmyslem je poškozené nevrátit, přičemž v době zapůjčení peněz je nepotřeboval, neboť k poškození vozidla nedošlo a sám disponoval dostatečnými finančními prostředky, a peníze nikdy nevrátil; poškozené M. F., narozené dne XY, způsobil škodu v celkové výši 594.000 Kč.,
2. v blíže nezjištěné době, nejpozději dne 22. 2. 2021 v odpoledních hodinách telefonicky kontaktoval poškozenou M. F., narozenou dne XY, v místě jejího bydliště, a pod smyšlenou záminkou poškození svého vozidla Škoda Superb, registrační značky XY, na které měl ze střechy spadnout sníh a rozbít sklo, po ní požadoval zápůjčku finanční hotovosti ve výši 10.000 Kč na opravu vozidla, ačkoliv ve skutečnosti předmětné vozidlo poškozené neměl, přičemž dne 23. 3. 2021 přijel do ulice XY, v XY, za účelem převzetí peněz, k čemuž však z důvodu oznámení věci poškozenou policejnímu orgánu nedošlo.
2. Obviněný byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 50.000 Kč, tedy 100 denních sazeb po 500 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit poškozené M. F. na náhradě majetkové škody částku ve výši 594.000 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. 3. 2022, č. j. 6 To 68/2022-504, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Daniela Voláka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho alternativách spočívajících v tom, že
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů („ odvolací soud převzal jako správná a úplná skutková zjištění soudu prvního stupně, ačkoliv jsou tato ve zjevném rozporu s provedenými důkazy “)
· a že vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy [„ odvolací soud nedůvodně neprovedl důkazy navrhované dovolatelem (opomenuté důkazy) “].
5. Obviněný soudům vytkl, že porušily jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Listiny o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť nepostupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, při vytváření skutkových závěrů hodnotily důkazy selektivně, přičemž odhlížely od důkazů svědčících v jeho prospěch, resp. od rozporů ve výpovědích svědků a poškozené, které zeslabovaly tvrzené obvinění. Výpověď poškozené M. F. z přípravného řízení bez konfrontace považuje za nekonzistentní a rozpornou. V důsledku zhoršeného zdravotního stavu působila již tehdy zmateně a dezorientovaně. Obviněný rovněž upozornil na rozpor ve výpovědích svědků odkazujících na sdělení poškozené. Soudům vytýká, že se nevypořádaly se všemi jeho námitkami.
6. V další části dovolání obviněný namítl, že před soudy navrhoval provedení důkazů, které by objektivně prokázaly zdravotní stav poškozené. Mělo se jednat o lékařskou zprávu o vývoji zdravotního stavu poškozené od ošetřujícího lékaře T., lékařskou zprávu K. z psychiatrického vyšetření poškozené a znalecké přezkoumání zdravotního stavu poškozené a jejího vývoje, zejména ve vztahu k možnostem vnímat objektivní realitu, zapamatovat si jednotlivé okolnosti a těmto okolnostem přisuzovat význam. Těmito důkazy měla být prokázána zejména skutečnost, zda poškozená byla v době spáchání skutku stižena duševním onemocněním. Obviněný podotkl, že nenavrhoval provedení lékařských zpráv pro konstatování jejich obsahu, ale pro zjištění zdravotního stavu poškozené. Soud nemohl vycházet z výpovědi poškozené v hlavním líčení z důvodu zhoršení jejích paměťových schopností, ani z prohlášení dcery o zdravotním stavu poškozené, neboť není odborníkem v této oblasti.
7. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2022, č. j. 6 To 68/2022-594, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k tomuto dovolání sdělil, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podstatě shledává v porušení procesních zásad vymezených zejména v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Novela provedená zákonem č. 220/2021 Sb. prosadila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dopadá na situaci, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Způsob hodnocení důkazů a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů jsou nicméně i nadále závazná pro dovolací soud a ten i nadále není oprávněn k jejich revizi kromě zvláštních výjimek. Zavedená konstrukce tohoto dovolacího důvodu umožňuje připustit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění, avšak vždy jen tehdy, pokud se soudy v rámci realizovaného dokazování dopustily zcela flagrantních pochybení, pro která přezkoumávané rozhodnutí nemůže obstát. To však není nyní posuzovaný případ, neboť vady takového extrémního charakteru nebyly v napadeném rozhodnutí identifikovány.
9. Státní zástupce v postupu nalézacího, resp. odvolacího soudu neshledává známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování. Jestliže soud hodnotil některé provedené důkazy rozdílným způsobem než obhajoba, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., resp. deformaci důkazů. Okresní soud v Litoměřicích – jako soud prvního stupně, kterému především přísluší důkazy provádět a hodnotit a na tomto základě zjišťovat skutkový stav věci – si byl vědom nastolené důkazní situace, ve které proti sobě stály dvě rozdílné skutkové verze. Obviněný doznal jen zaslání částky ve výši 150.000 Kč na účet, a to s vysvětlením, že šlo o svobodné rozhodnutí poškozené, přičemž tyto peníze vrátil. Poškozená M. F. byla předvolána k hlavnímu líčení, nicméně její výslech se jevil problematickým pro možnosti reprodukce dříve vnímaných skutečností z důvodu rozvoje demence. Soud však mohl vycházet z výpovědi poškozené ze stadia přípravného řízení, která byla vzhledem k jejímu věku a zejména zdravotnímu stavu učiněna v použitelné procesní formě podle §158 odst. 9 tr. ř. jako úkon neodkladný a neopakovatelný. Tato výpověď byla provedena bezprostředně poté, co věc nahlásila na policii a měla ji v živé paměti. Z podané výpovědi, prezentované v odstavci 8. odůvodnění rozsudku, lze zvýraznit, že se poškozená vyjadřovala k jednotlivým výběrům, kdy si sice podrobně nepamatovala určení plateb, avšak byla si jistá, že nikdy tyto částky pro sebe nepotřebovala a rozhodně je nedala nikomu z rodiny. Jestliže vybrala peníze v hotovosti ve vyšší sumě, pak jediným, komu tyto peníze dávala, byl právě obviněný.
10. Po prostudování spisového materiálu se dále ukazuje, že Okresní soud v Litoměřicích postupoval pečlivě a obezřetně při hodnocení výpovědi poškozené M. F. a vyvozování skutkových závěrů z ní pramenících, jak se očekává ve věcech uvedeného druhu. Byla to první výpověď jmenované, kterou soud – po zhodnocení všech provedených důkazů postupem, v němž nejsou žádné zjevné nedostatky či jiné vady, jež by svědčily o nelogičnosti jeho postupu – shledal jako reálnou. Soud si byl dobře vědom, že vina obviněného stojí dominantně na výpovědi poškozené, na druhou stranu její věrohodnost byla prokázána nejen touto samotnou výpovědí, kdy je třeba přihlédnout i k vyjádřením, která učinila o majetkových poměrech, podobě a genezi vztahů udržovaných s obviněným, členy rodiny a dalšími osobami z blízkosti, kontaktování policie apod., ale byla prokazována i dalšími důkazy, které je třeba hodnotit v jejich vzájemném kontextu směrem ke stavu poškozené a dispozici s finančními prostředky, zejména jde-li o výpis z běžného účtu poškozené a svědecké výpovědi dcery M. J., snachy J. F., sestřenice J. P., ošetřovatelky Ľ. K., F. N. atd.
11. Podle státního zástupce okresní soud provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci podle §2 odst. 5 tr. ř. a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl. Z odůvodnění jeho rozsudku je znát logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Co do náležitého hodnocení důkazů se nabízí odkázat především na odstavce 23 a 24 odůvodnění rozsudku, přičemž odůvodnění jako takové dostojí požadavkům vyplývajícím z §125 odst. 1 tr. ř.
12. Dovolací argumentace obviněného se částečně překrývá s námitkami, které předtím uplatňoval v řádném opravném prostředku a s nimiž se již vypořádal Krajský soud v Ústí nad Labem. Odvolací soud se po provedeném přezkumu s argumentací soudu prvního stupně ohledně skutkových zjištění ztotožnil, aniž by uvěřil obhajobě obviněného, což mu umožnilo do určité míry odkázat na důvody uvedené v odůvodnění rozsudku. Především se nabízí poukázat na odstavce 7 a 8 odůvodnění jeho usnesení.
13. Ve spojitosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze přisvědčit rovněž námitkám obviněného, které se týkaly návrhu na provedení důkazů, které by objektivně prokázaly zdravotní stav poškozené M. F. Ani podle judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k uplatnění obhajoby, odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Nejedná se o tzv. opomenuté důkazy, jsou-li dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaném rozhodnutí. Okresní soud v Litoměřicích této povinnosti dostál, protože se negativně vymezil k důkaznímu potenciálu návrhu obhajoby, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 12. 2021. Uvedl, že ke zdravotnímu stavu jsou k dispozici zprávy lékaře a svědci, kteří se vyjadřovali k tomu, jaká byla prognóza a způsob vnímání poškozené. Nadto Krajský soud v Ústí nad Labem s ohledem na repetitivní výhrady obhajoby vůči zdravotnímu stavu poškozené a jejich význam ve věci si přece jen vyžádal lékařské zprávy T. a K., v důsledku čehož takto doplnil dokazování. Nakonec však zjišťovanými okolnostmi nebyla zpochybněna správnost úvah a závěrů soudu prvního stupně ohledně zdravotního stavu poškozené. Odkázat lze na pasáže zmíněné v odstavci 8 odůvodnění rozhodnutí. Z lékařských zpráv vyplynulo, že poškozená nevykazovala známky vypovídající o duševní poruše přítomné v době, kdy se stala obětí trestného činu podvodu. Zdravotní stav poškozené je skutečností navenek pozorovanou, a proto k němu mohou podat vyjádření osoby, s nimiž poškozená přicházela do kontaktu. Tyto osoby jako svědci zajisté mohly vnímat projevy, jimž se manifestuje tělesná a psychická kondice člověka, a dokonce tyto z vlastního pohledu srovnat se standardy dříve pozorovanými. Naopak nutnost zpracování znaleckého posudku je dána tehdy, pokud skutkový podklad, tj. konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování, odůvodňují potřebu vyšetření např. právě duševního stavu k získání odborných závěrů z oboru psychiatrie. O takovou situaci, kdy se soud musí obrátit na expertní stanovisko v této otázce, k němuž nemá odborné znalosti pro řešení, se v posuzované věci nejednalo.
14. Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššímu soudu navrhl, aby podané dovolání odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod. Obviněný, jak již bylo výše (bod 4.) uvedeno, své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to o alternativy spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy. Ačkoliv lze jeho námitky pod jím uplatněný důvod dovolání s jistou mírou tolerance formálně podřadit, nelze je označit za relevantní a způsobilé přivodit kasaci napadených rozhodnutí.
17. Jak již správně poukázal státní zástupce ve svém vyjádření (body 8. a 9.), první varianta obviněným zvoleného dovolacího důvodu neznamená, že k jejímu naplnění dochází automaticky v situaci, kdy se dovolatel svými námitkami vymezí vůči skutkovým zjištěním vyjádřeným v jím napadených rozhodnutích. Důvod zakládající tuto alternativu spočívá ve zjištění zjevného rozporu skutkových zjištění, jež jsou zásadní pro hmotněprávní subsumpci skutku pod příslušné ustanovení trestního zákoníku (znaky skutkové podstaty trestného činu, který je soudem ve skutku shledán), s obsahem provedených důkazů. Jinými slovy vyjádřeno, musí být očividné, že taková skutková zjištění nemají v důkazech, o něž se podle odůvodnění příslušného rozhodnutí opírají, svůj podklad, a to např. proto, že obsah důkazů byl zdeformován, nebo zhodnocení důkazů bylo provedeno způsobem odporujícím zásadám logiky, či vadnost těchto skutkových zjištění má základ v jiné hrubé vadě (pozn. založení skutkových zjištění na procesně neúčinném důkazu naplňuje druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu), jíž se soud (či soudy) při svém hodnotícím postupu dopustil(y).
18. Obviněný však v části II. svého dovolání způsobem, který by odpovídal první variantě jím uplatněného důvodu, takový rozpor neoznačil a jeho existenci svou argumentací přesvědčivě nevyložil. Jeho námitky se soustřeďují na to, že soudům vytýká, že vyšly z výpovědi opatřené ve stadiu přípravného řízení v podobě neodkladného a neopakovatelného úkonu, ač podle jeho tvrzení poškozená „ působila vinou zhoršeného zdravotního stavu zmateně a dezorientovaně“. Dále namítá, že podpůrně vyšly z výpovědí svědků, kteří pouze odkazovali na sdělení poškozené, a tudíž „ z jejich strany se nejednalo o subjektivní vnímání reality “, a nevypořádaly se s rozpory v jejich výpovědích, které namítal.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je podstatné, že obviněný ve svém dovolání nikterak nekonkretizuje, o jaké rozpory se ve výpovědích jím označených svědků mělo jednat. Dovolatel je povinen své námitky konkretizovat ve svém mimořádném opravném prostředku, neboť odkaz na to, co uplatňoval v předchozích stadiích trestního řízením, případě ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nezakládá povinnost dovolacího soudu takové námitky vyhledávat a na ně ve svém rozhodnutí reagovat. V uvedeném směru se dovolatel omezuje pouze na konstatování toho, co mělo odeznít v jednotlivých výpovědích, aniž blíže rozvádí, co by z toho mělo vyplývat ve vztahu ke skutkovým zjištěním soudy učiněným. Zcela přitom pomíjí, že skutkové závěry soudy učinily na širším důkazním řetězci, do něhož je třeba řadit zejména poznatky o nakládání poškozené s finančními prostředky uloženými na účtu, jež vybírala. Tato zjištění (o vybraných částkách) soudy nabyly na podkladě listinných důkazů (výpisu z účtu na č. l. 147 a násl.). S přihlédnutím k způsobu života poškozené v inkriminované době (nepoužívání vyšších peněžních částek pro svoji potřebu), jak byl soudy specifikovanými svědeckými výpověďmi prokázán, soud prvního stupně (při respektování pravidla in dubio pro reo stran celkové výše vylákané částky) učinil skutkové závěry, které se nepříčí požadavku plynoucímu z ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.
20. Vytýká-li obviněný, že soudy nehodnotily to, že jiné skutečnosti uváděla obviněná v telefonickém kontaktu s orgány policie a jiné ve své procesní výpovědi, z níž soudy vyšly, pak je nezbytné připomenout, že skutková zjištění nemohou být soudy činěna na údajích, které jsou obsaženy např. v trestním oznámení (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, Tpjn 300/2019, uveřejněné pod číslem 1/2019 Sb. rozh. tr.), tím spíše pak na údajích, které jsou zaznamenány v úředních záznamech o sděleních, která mají obdobnou povahu. Nelze proto soudům vytýkat, že v uvedeném směru se věcí nezabývaly.
21. Vadou naplňující první variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně, a potažmo ani navazující usnesení odvolacího soudu, netrpí. Skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, nelze označit za rozporná s provedenými důkazy a už vůbec ne zjevně rozporná. Přitom první varianta tohoto dovolacího důvodu je naplněna jen tehdy, jsou-li rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nesouhlas obviněného se způsobem vyhodnocení důkazů soudy, které nekoliduje s požadavkem §2 odst. 6 tr. ř., tuto vadu nezakládá.
22. Dovolací soud neshledává naplněnou ani druhou variantu obviněným vzneseného dovolacího důvodu. Ohledně důkazního návrhu na vyžádání zpráv od jím označených lékařů totiž nelze konstatovat, že by mu nebylo odvolacím soudem vyhověno. Tyto zprávy vyžádány byly a jejich obsah byl k důkazu proveden. Dovolací námitku obviněného, že „ nenavrhoval povedení výše uvedených zpráv pro konstatování jejich obsahu, ale pro zjištění zdravotního stavu poškozené “, nelze považovat za naplňující alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním soudů nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy. Je třeba ji vnímat jako projev nesouhlasu se závěrem, který z nich soud odvolací učinil (tj. potvrzení stavu, z něhož vyšel odvoláním napadený rozsudek).
23. Na posouzení tak zůstává pouze to, zda uvedený dovolací důvod nenaplnilo nevyslyšení důkazního návrhu na zpracování znaleckého posudku. V uvedeném směru však musí být vyhodnoceno, jednak to,
· jakým způsobem bylo provedení důkazu znaleckým posudkem navrženo, a dále to
· za jakým účelem bylo jeho zpracování obviněným vyžadováno.
24. Důsledně vzato, ve vztahu k soudu prvního stupně nelze o opomenutém důkazu (v podobě neopatření znaleckého posudku a nezdůvodnění tohoto postupu) hovořit. Z protokolu o hlavním líčení (č. l. 472v.) bylo totiž zjištěno, že obviněný způsobem, který by vyžadoval argumentační reakci soudu ohledně nevyslyšení důkazného návrhu, příslušný návrh nevznesl. Ve vztahu k němu totiž ústy svého obhájce na rozdíl od jiných návrhů sdělil, že navrhuje „… s ohledem na to, jakou budou mít vypovídací hodnotu, tak eventuálně i znalecký posudek o vývoji duševního stavu …“. Nejvyšší soud přitom již v minulosti judikoval, že soud stíhá povinnost argumentačně se vypořádat s tím, proč navržený důkaz neprovedl, jen v případě jeho jednoznačného navržení. „ Jestliže obviněný v rámci návrhu stran na doplnění dokazování dá soudu toliko na zvážení, zda případně provede další důkaz (např. znalecký posudek), pak takové vyjádření, kdy další postup ponechává výlučně na úvaze soudu, nelze považovat za relevantní návrh na doplnění dokazování, o kterém by bylo zapotřebí rozhodnout. Pokud soud takový postup nezvolí, nejde o případ tzv. opomenutého důkazu. “ – viz rozhodnutí publikované pod č. 31/2015 Sb. rozh. tr. Dodat lze, že v řízení odvolacím sice obviněný (v rámci odůvodnění svého odvolání a při jeho přednesu při veřejném zasedání) namítl, že se se nalézací soud s jeho důkazními návrhy dostatečně nevypořádal, avšak ani ve svém řádném opravném prostředku explicitním způsobem návrh na zpracování znaleckého posudku neučinil. Ve své podstatě by tudíž dostačovalo na dovolací námitku obviněného ohledně neprovedení navrženého důkazu toto konstatování.
25. Nad rámec uvedeného lze nicméně stran správnosti postupu soudů nižších stupňů uvést i následující skutečnosti. Z dovolací argumentace obviněného je zřejmé, že se vymezuje proti posouzení procesních výpovědí poškozené soudem, kdy poukazuje na její údaj, že mu žádné peníze nepůjčila, sdělený při výslechu v hlavním líčení, a brojí proti tomu, že nalézací soud vyšel z usvědčující výpovědi provedené ve formě neodkladného a neopakovatelného úkonu. Soudu vytýká, že sám nemůže posuzovat zdravotní stav poškozené, a nemůže tak činit ani prostřednictvím svědeckých výpovědí. Požadavek na zjištění, jaký byl zdravotní stav poškozeného v době inkriminované, tj. zda netrpěla nějakou duševní poruchou, nespojuje s žádnou návaznou argumentací stran toho, jaký vliv by mělo toto zjištění mít z hlediska právního posouzení činu. Jinými slovy vyjádřeno, za takového stavu nutno usuzovat, že důkazní návrh (nyní odhlížeje od způsobu jeho uplatnění) obviněného je nutno spojovat se zpochybňováním validity (výpovědní hodnoty) procesní výpovědi poškozené, z níž soudy nižších stupňů vyšly při konstrukci svých skutkových zjištění.
26. Pro posouzení toho, z jaké výpovědi (za předpokladu její procesní účinnosti) má soud čerpat své poznatky pro konstrukci skutkového stavu věci není zpracování znaleckého posudku potřebné. V situaci, kdy soud na základě bezprostředního dojmu z výslechu poškozené nabyl poznatek, že ta je do té míry dezorientována, že není schopna adekvátně reagovat na nastalou situaci a hájit svá práva („ Nevím, proč jsem dnes u soudu. Nevzpomínám si, že jsem byla na policii. “) , tj. celistvě, logicky a přesvědčivě vylíčit skutečnosti, jež jsou předmětem dokazování, a zodpovědět jí položené otázky, a to v důsledku podstatného úbytku jejích mentálních schopností (a taková progrese byla na základě svědeckých výpovědí prokázána), poté je zřejmé, že je i oprávněn vyhodnotit to, že údaje sdělené svědkyní nacházející se v takovém stavu („ Nikomu jsem nepůjčila žádné peníze. … Nikdy jsem nedávala žádné peníze tady obžalovanému “) nemohou být podkladem pro jeho rozhodnutí. To tím spíše, jestliže právě oprávněná a současně i důvodná obava z toho, že v pozdějším stadiu řízení nebude poškozená schopna podat adekvátní svědeckou výpověď (jak se ostatně potvrdilo), odůvodnila její výslech v podobě neodkladného a neopakovatelného úkonu.
27. Jestliže pak soud – vyhodnocením obsahu výpovědi poškozené, jejímuž výslechu byl přítomen soudce, a jež byla přečtena k důkazu podle §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. – dospěl k závěru, že tato výpověď (ze dne 24. 3. 2021, č. l. 57 až 62), jejíž procesní účinnost není dovolatelem zpochybňována (předmětem námitek je přesvědčivost této výpovědi), je způsobilá v dostatečném rozsahu (ve spojení s dalšími důkazy) prokázat skutková tvrzení obžaloby, jak se stalo ve věci posuzované, nelze takovému procesnímu postupu nic vytýkat. Nelze v něm spatřovat porušení práva obviněného na spravedlivý proces, neboť uvedené hodnocení má podklad v dodržení zásad bezprostřednosti a přímosti. To, že soud nevyšel z výpovědi poškozené u hlavního líčení dne 20. 12. 2021 (č. l. 469), k jejímuž výslechu přistoupil nepochybně veden snahou dodržet podmínky kontradiktornosti řízení, porušení žádné ze zásad trestního řízení nezakládá.
28. Lze opakovat, že v návaznosti na obhajobu zaujatou obviněným v průběhu celého řízení, jejíž podstatou je popření trestné činnosti, je zjevné, že svým dovoláním
· usiluje o zpochybnění skutkových (a potažmo pak i právních) závěrů učiněných soudy nižších stupňů, a to prostřednictvím výhrad o způsobilosti poškozené podat při jejím výslechu ve stadiu přípravného řízení důvěryhodnou výpověď, a to v otázce naložení s prostředky, které prokazatelně (viz výpisy) čerpala výběrem z účtu, a současně
· se snaží přesvědčit dovolací soud o neúplnosti provedeného dokazování nezbytného pro náležité rozhodnutí věci.
29. Již výše dovolací soud uvedl, že skutková zjištění soudů odpovídají požadavkům §2 odst. 5 tr. ř., neboť jsou založena na takovém zhodnocení provedených důkazů, které koresponduje požadavku §2 odst. 6 tr. ř. Jak již správně poukázal odvolací soud, vůči obhajobě obviněného, který doznává pouze poukázání částky 150.000 Kč (což je nepochybné s ohledem na listinný důkaz toto osvědčující) avšak pod jinou legendou, a výpovědím svědků, kteří vypověděli o peněžních prostředcích, jimiž mohl obviněný disponovat, stojí skupina důkazů, které jeho vinu prokazují. Odvolací soud zdůraznil, že vyjma usvědčující výpovědi poškozené, jsou přítomny i důkazy, které tuto výpověď významným způsobem podporují, zejména pak výpověď svědkyně A. K., která sama slyšela žádost obviněného vůči poškozené o zapůjčení částky 17.000 Kč.
30. Z hlediska skutkového stavu popsaného v rozsudku soudu prvního stupně, o němž nejsou důvodné pochybnosti (byť opak se snaží dovodit obviněný zpochybňováním validity údajů sdělených poškozenou při výslechu ve stadiu přípravného řízení), lze dodat, že Nejvyšší soud neshledává důvod zpochybnit východiska, na nichž soudy nižších stupňů svá skutková zjištění založily. Označená výpověď poškozené ze dne 24. 3. 2021 nepůsobí nikterak chaoticky a má dostatečnou vypovídající hodnotu o základních skutečnostech, na nichž je závěr o vině obviněného budován. Obviněná v ní uvedla skutečnosti, které zcela korespondují s údaji svědků, jejichž věrohodnost nebyla ničím zpochybněna (údaje o prodeji nemovitostí a v důsledku toho získání peněz, z nichž část dala členům rodiny – dceři a snaše, nepořizování si věcí, za něž by vynakládala vyšší peněžní částky), a byť nebyla schopna specifikovat výši jednotlivých částek poskytnutých obviněnému, uvedla, že tak učinila ve více případech („ asi 7x “), a to v návaznosti na jím tvrzené náklady s opravou vozidla. V uvedené výpovědi jako jedinou osobu, které peníze (ve vyšších částkách) vybrané z účtu předávala, označila obviněného. S ohledem na to, že k výslechu poškozené došlo za přítomnosti soudkyně, lze učinit závěr, že protokol obsahuje údaje, které sama poškozená při tomto procesním úkonu sdělila. Soud prvního stupně pak při vědomí absence kontradiktornosti provedení výslechu poškozené v přípravném řízení věnoval hodnocení její výpovědi vzešlé z tohoto výslechu mimořádnou pozornost a přesvědčivě vyložil (odůvodnil) svůj závěr o její věrohodnosti v otázkách podstatných pro posouzení věci.
31. Jestliže není důvod zpochybnit skutková zjištění soudů vyjádřená v dovoláním napadených rozhodnutích, pak není ani důvod k tomu, aby v řízení byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (event. též psychologie) na osobu poškozené. Pokud takový důkazní návrh vyhodnotil odvolací soud jako nadbytečný pro své rozhodnutí, je třeba se s takovým posouzením ztotožnit. Ostatně odkázat lze v uvedeném směru i na to, co přiléhavě vyložil ve svém vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce (výše bod 13.).
V.
Způsob rozhodnutí
32. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím uplatněné námitky nebyly shledány opodstatněnými, a proto o něm Nejvyšší soud rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
33. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu